honajz

Takové trošku na sílu - on ten kluk už když promluvil bylo jasné, že je kluk, takže tu pana domácího roztouženost mu moc nežeru, a docela se divím, že mládenec, když ho tam každý otravoval, dál trpělivě v takové hospodě seděl a nešel naproti k Brázdům. (Btw, kde jsou ty doby, kdy byly dvě hospody v ulici, teda v Praze...).

Návrat enfant terrible podrazáckého kuchaře Špičáka v podání Vlastimila Zavřela. A že ten je vážně nepříjemný, až připomíná personál kdejaké hospody v centru Prahy. Ale jinak nic moc, všichni víme, že je podrazák, jen Dušek se ho kdoví proč snaží obhajovat, i ta Mařka ví svoje, a později pan domácí se snaží vetřít do přízně. Takže jen čekáme, až tihle dva přijdou na svůj omyl - a Pajda vyčenichá maso.

Silné tři, nebo slabší čtyři? On ten film své kouzlo má, žel trpí na jedné straně rozvláčností a scénami jak z katalogu zájezdovky, kdy se ale nic neděje, aby pak byl popohnán kupředu překotným a divným střihem. Třeba na recepci chlápkovi řeknou, že má ten a ten pokoj. Střih, někdo chodí po pokoji a chlápek leze z koupelny a diví se, že je v pokoji někdo cizí - chybí cokoliv mezitím, aby nám došlo, že jde o záměnu pokojů a zhruba proč. Na filmu by se dalo najít další množství vad. Jenže - on je to celkově pohodový dobrodružný žánr s milostnou linkou, s velmi slušnými a vtipnými dialogy (dokonce chytrými, třeba s hrou se slovíčky), některé scény jsou nezapomenutelné - třeba balony na noční obloze, vypuštění návnad a ostatně celá úvodní scéna na opuštěném vlakovém nádraží, krajina a lokace příjemné, takže i když nakonec dám poctivé tři hvězdy, rád se na to znovu někdy podívám. A moc, ale vážně moc se mi líbí scéna s farmářem, pěstitelem kávy, která je v podstatě hodně filozofická (Chtít pořád víc a víc? A k čemu?), a přitom vtipná.

Věci od Šiktance mám rád, obsahují často takovou zvláštní, snovou atmosféru, ale tohle se nějak nepovedlo. Přišlo mi to uspěchané, možná i násilně krácené, chtělo to víc propracovat mytologii za pánem z Větrova, ohledně hřebenu, postav Geprtové - ale i princezny, která přece nakonec nemusela být v jádru ani zlá. Jak sama říká, tatínek ji nikam nepustí, nezná svět a kde a jak a co chodí. Přitom otec zůstane nepotrestaný. Ty paruky byly mimochodem taky úděsné a ta světýlka v paruce Kuklové vypadaly spíš jak z nočního privátu, a ne pohádkově. Dlouhý Vladimír je zde skvělý a bráchu s přehledem přehrává o parník, jak působí přirozeně, a Michal oproti tomu nepřirozeně své hraní přehání. Jinak by mne potěšilo, kdyby ty holky byly naopak - Kuklová by hrála rozmazlenou princeznu a půvabnější podle mne Špráchalová holku od vody. Ono vůbec Kuklová, jedna z prvních hereček zcela nahá v tehdejší české verzi Playboye, mi od té doby přišla poněkud nedůstojná rolí naivních a obětavých dívek.

Trochu mne mrzí, že jsem pointu odhadl po zhruba čtyřiceti minutách, ale to se mi u Šestého smyslu stalo taky. Jen si čloěk pak ten film poněkud jinak užívá, no. Tohle začne jako taková obyčejná tuctovka - manželé mají nehodu, manžel trpí ztrátou paměti, ale postupně se objevují různé nesrovnalosti. Musím uznat, že to má na začátek 90. let skvělou kameru a zvláště záběry v mlze se povedly. Třeba ten u první návštěvy vraku, to je až mystické. A jak jsem věděl, resp. odhadl, co a jak, najednou jsem si i víc všímal detailů a moc mne těší, že jde celý ten příběh ze střípků na konci nejen poskládat, ale nezůstane ani jedna otázka nezodpovězena (možná až na tu, co dál, ale nezapomínejme na sekretářku, že?), a to skutečně i co se drobnějších detailů týče jako třeba povaha manžela.Jen mne mrzí, že mi zabili jednu z postav, kterou jsem si oblíbil, ale co už no, je to thriller. A moc mne potěšilo začlenění mé oblíbené písničky Nights in White Satin.

Kachna jako léčitel! Dokonalý. Taky mám osobní zkušenost, že moudrými hlavami a studovanými lékaři zatracované pověry pomohly někdy daleko víc při léčení, než jejich moudré a studované rady, diagnózy, recepty a léky. A rumové šodó bych si dal taky. :-) Plus skvělé hlášky Duška, Nárožný zde dostal větší prostor a hned ho využil.

Opilý Novák je úkaz a Macháček v roli doktora, který se udiveně ptá doktora, jak v hospodě v létě babku mohl srazit lyžař. Dvě dobré scény ale nezachrání celkovou nudu, kdy vlastně jen čekáme na těch posledních pár minut, do té doby je to taková selanka.

Tenhle díl stojí a padá s Ljubou Skořepovou a tady je tady dokonalá, nemůžu si pomoct. I doktorům a právníkům dovede dobře odseknout. .

Chápu hlavní myšlenku dílu, co by byly hospody bez kouření a že by štamgasti přestali chodit a hospody by zely prázdnotou, ale praxe se ukázala jiná, ačkoliv se nechodí kouřit do chodbičky u WC, ale před barák. Takže čas tomuto dílu moc nepomohl a působí dnes poněkud zkostnatěle. - Na druhou stranu je zde myšlenka akce a reakce, že když vám někdo strašně moc nutí, i nekuřák se nakonec na protest a naschvál a na truc stane kuřákem. (Jako se stalo v USA v době prohibice, kdy začali chlastat i abstinenti.) A není to jen o kouření, dodnes nám někdo vnucuje horem dolem spodem jediné a správné pravdy o čemkoliv. Norimberské trychtýře jsem neznal, dobré oživení a poučení.

Člověk nemá poučovat, aby sám nenaletěl. Zatloukal kárá Goliáše, aby sám posléze musel doznat svou chybu - ačkoliv se vše snaží zaonačit charitativními úmysly. Což mi připomnělo nadčasové téma, jak se mnozí snaží svou velkohubost a pokrytectví vždycky zakrýt jakoby milosrdným skutkem - ať jde o politiky nebo umělce.