honajz

Sice trochu otřepané téma, které jsem v posledním půlroce viděl asi potřetí - hlavní hrdina (policista) má tetu / babičku v domově důchodců, a ta pojme podezření, že tam někdo vraždí důchodce. Ale zpracované docela příjemně, všichni ti milí starouškové, je v tom trochu humoru, něco napětí, v závěru hodně dojímání a správného postoje ke starým lidem, navíc podezřelých máme hned několik, takže se dá až do konce tipovat, kdo to byl. A je zde jedno šokující odhalení po nočním vpádu do kliniky, kdy jde tetičce o život, to nečekané rozuzlení téhle scénky mne pobavilo. Taky je zde velmi vtipná postava důchodce, který si chce alespoň jednou týdně užívat a zajít si do hospody nebo svézt se v drahém autě - i ten příběh oživil.

Docela příjemná absurdita, u které se člověk nebude válet smíchy po podlaze, ale po celou dobu bude mít mírně zvednuté koutky úst v milém úsměvu, pokud přistoupí na hru. Což není ani moc těžké, protože Lefebvre hraje svého potrhlého vědce s nadhledem a lišáckým výrazem, kdy jakožto kutil ví, co a jak. Vůbec se mi líbí, že postavy tady sice sem tam schválně přehrávají, ale jaksi ve stylu suchého anglického humoru, a jinak se chovají tak nějak... logicky, nijak bláznivě, ale v podstatě přirozeně. A to, jak se hádají rodiče vědce, tak se hádají i ti moji na jejich chaloupce na Vysočině. Závěrečný souboj ve westernovém městečku má taky něco do sebe. Není to žádné veledílo, nejsou zde žádné výbuchy a ty dvě bitky jsou kašírované až moc, ale je to prostě hodně příjemný film. Chytré dialogy, žádná postava není za vyloženého tupce, občas jisté nacionální rýpnutí (moped je rychlejší než Citroen), jeden skvělý dialog, proč zločinec dělá to, co dělá.

Jako ano - Paříž 60, let, lidé, trh, uličky, vše se mi líbilo. Zpočátku i to skoro detektivní vedení příběhu - kdo je ta žena?. jak se s ní seznámí?, proč se najednou neobjevuje? Přitom stačilo, aby jednou křikla z okna... Každopádně mě zde štve několik věcí. Za prvé nesnáším u filmů voice over, který mi vše vysvětluje. A za druhé mi zde unikají charaktery postav, pro konečné trpké vyznění příběhu potřebné. Ano, skutečně trpké, nejde o žádný anekdotický příběh, jak zde někdo píše v komentářích, a troufám si říct, že sice vypadá jako romantický příběh s happy endem, ale není. Ledaže byste konec filmu Lásky jedné plavovlásky pokládali za happy end. Tohle je z podobného ranku a ten hlavní mladík je naznačen jako podobně nezodpovědný kluk jako Pucholt v těch Láskách. Protože ten film nakonec není o něm a jeho hledání jedné dívky, ale o zklamaných citech, které rozvířil, a kdoví,jestli tu holku z pekařství nepoznamenal navždy a ona se bude bát teď chlapům věřit. Je to o slibech a zklamání. Jak snadno zahodíme jeden slib pro něco lepšího. Ale v tom případě ve filmu chybějí určitá vodítka (ledaže by házení odpadků na zem mělo něco u někoho charakterizovat - odhodil pekařku podobně jako papír z jí balených koláčků?).

Takové ani ryba, ani rak, nebo křesťansky řečeno, ani ano, ani ne. Pro věřící děti, které třeba dokonce chodí na hodiny nábožka, nic objevného a přijde jim takové "pátrání" spíše směšné a o ničem (pokud mohu soudit podle reakce svého 12letého syna). A pro nevěřící asi budou těžko stravitelná poselství, že Bůh se stará o svůj lid i v dnešní době někdy i pomocí zázraků. Navíc nedůvtipnost dětí ohledně některých indicií mi občas přišla až idiotská.

Famácká nutnost vidět. Kdysi mi připadal film docela - ne úplně - zajímavý, i když mi ten kluk šel na nervy od začátku a červený balonek časem taky. Po letech viděno znovu a ten nepříjemný pocit se jen prohloubil. Oceňuji záběry Paříže 50. let, ta už taková nikdy nebude, ale jinak je to strašně černobílé - kluk najde balonek (kdo ho asi na tu lucernu uvázal?) a setkává se s výjimkou školníka se samými zkostnatělými a závistivými lidmi, kteří mu balonek = fantazii závidějí. Až odletí asi do toho světa fantazie. Nějak mi prostě chybělo něco víc. Hravé schovávání balonku pod deštníky kolemjdoucích mi po chvilce už tak hravé nepřišlo, tu poetiku tady z velké části kradou uličky Paříže, a tak nějak mi chybí něco hlubšího - třeba rozvedení holčičky s modrým balonkem nebo proč zrovna tenhle kluk, a jestli za tím nestojí nějaký balonkový pohádkář...). Takhle to vyznívá jako neučte se, nechoďte do škol, šlehněte si nějakou drogu a lítejte. Vlastně mi teď přijde, že poetice, fantazii a svobodě tenhle film dělá jen medvědí službu.

Veledílo to sice není a na slabé čtyři hvězdy se to vyškrábalo jen díky starému Děčínu a vlakům, ale jinak jde o slušný kousek filmařiny, kde si dokonce kameraman rád - a dobře - hraje se zrcadly, to se mi líbilo hodně. Zajímavé je i rozuzlení, i když vás asi po určité době napadne, neb podezřelých není pravda mnoho, takže si jen stačí sesumírovat pár detailů. Jiřina Švorcová svou začínající, naivní policistku hraje velmi dobře, působí skutečně sympaticky, Gustav Haverle hraje svého muže nad věcí, Ráž to občas přehrává a je to škoda, kdyby se krotil a neházel tak těma psíma očima, asi by jeho postava vyzněla zajímavěji. Krejča (off topic: kterému je mladý Beneš neskutečně podobný, nemůžu si pomoct) mne trochu zklamal jako prchlivý malíř (a už vůbec jsem nepochopil, proč se doma nekrotil, když věděl, že tam někde má řemeslníka). Ale celkově mne film zaujal, má "vtahovací" atmosféru a ústrojně zvolenou hudbu.

Tohle se mělo jmenovat spíše Vějíř starých brněnských hitů. Jde o slepenec - bez ladu a skladu, bez koncepce, bez nějaké snahy držet se alespoň nějakého stylu (tedy kromě jistého feminismu ať daného texty písní nebo děním v obraze - muži shození ženou ze židlí, Amazonky viz dále - a také tím, že je zastoupeno více zpěvaček, než zpěváků), písniček brněnských zpěváků. Většinou studiovky. s výjimkou zápasu v ringu Franty Kocourka a 11 Amazonek někde na pouti (Amazonky vyhrají). Zajímavý je pořad také tím, že uvidíme tehdy brněnskou zpěvačku Evu Pilarovou s Eduardem Hrubešem (ano, tím, který uváděl Neváhej a toč). Také se nám - opět naprosto neústrojně do pásma písní vložené - dostane scénky se Stellou Zázvorkovou, podle mne nijak vtipnou, jak fandí na boxu. A na závěr zazpívá božský Karel.

Tohle jsem moc nepobral. Jako prostřední část jak z psychedelického opojení se mi líbila, jen mi moc připomínala předchozí autorovy Proměny, část s malinkatým homunkulem, jak se snaží dostat ze své baňky a vyrábí si raketu, sice jiný styl, ale také fajn. Ale to s těmi zvěrokruhy na nebi, jejich výletem na Zemi do panenky na hraní (a jak se dostali zpět?), srdce homunkula, z něhož se zrodí Adam a Eva a odejdou do hlubin vesmíru, no nějak mi to přišlo nějak příliš. Do toho hraje variace na středověkou hudbu, jenže se středověkem se zde vůbec nehraje, a nakonec se nedozvíme nic pořádného ani o Hieronymu Boschovi. Přišlo mi to prostě samoúčelně přeplácané.

Animovaná sci-fi, která by se dala nazvat Pat a Mat kosmonauty. Akorát, že výtvarníkem je tady pan Jiří Kalousek (kdovíproč zde v záhlaví neuvedený). Je zde na tak malý prostor podle mne spousta vtipů (červený koberec, vysavač, rendlík s obědem a šála, benzínka, která vypadá jak hrací automat...) a líbí se mi i ten závěr (technika nemůže přebít fantazii a poetiku). Ve své době muselo jít o skoro rebelský počin, protože všichni tehdy věřili ve vědecko-technickou revoluci a podle tehdejších článků v časopisech a knih jsme touhle dobou měli už kolonizovat Mars a měsíce Jupitera. A ukázalo se, že svou skepsí měli tvůrci pravdu - do vesmíru dnes létají maximálně miliardáři na výlet, na Měsíci jsme nebyli, ani nepamatuju, s Marsem nám to taky nějak nevychází...

Experimentální animovaná sci-fi. Temná, děsivá. Uhrančivá. Komentář, hudba, barvy tomu vydatně napomáhají. A skutečně s tématem Vetřelce dávno před Ridley Scottem. Dokonce domyšlené hlouběji - místní vetřelec čte v lidské mysli a plní "přání" - samozřejmě to má pohádkový nádech, ale většina pohádek vychází se syrových a drsných severských příběhů, kde se také mlátili o zlato. Jen konec mne zklamal, přece jen v té době už šlo trochu o klišé (a štve mne ve sci-i filmech i dnes, protože nic nového nepřináší a šokující je asi jako když v hororu zabitý netvor těsně před závěrečnými titulky bafne do kamery.)