eraserhead666

Pro mě jen potvrzení toho, že dvojka byla nějaký omyl. Trochu slabší než 3D ale stejně zábavné a ujeté jako jednička. Začínám obdivovat Steva-O.

Jo, jo, jo. Po dvojce jsem skoro nevěřil, ale tohle převálcovalo i jedničku. Návrat od trapných fórků k šíleným kouskům nad nimiž zůstává rozum stát.

Tak tohle byl docela razantní sešup dolů. Více prostoru pro bizarní a jen ujeté kousky, těch, při kterých se vám zastavoval dech a s protagonisty jste soucítili, je tam oproti jedničce dost málo. Tady to je spíše často fakt jen opilecká zábava někdy ve dvě ráno na večírku. Jenže oni to dělají za dne a jsou střízliví. Docela zklamání a nuda.

"Jakou barvu má Michael Jackson?" Film, v němž se díky kouzelné vířivce hlavní hrdinové vrátí do druhé půlky osmdesátých let. Jo, to je přesně něco pro mně. I když by scénář a nápaditost mohl občas více tlačit na pilu (a ne jen tak okecávat), je to docela prdel. Takový oddechová sranda, která vás ale donutí alespoň párkrát se pokusit vžít do hlavních hrdinů. 3.5*

Nutně a zákonitě slabší, protože orientované na vánoce a ne na příběh a v podstatě pokračování, které již z ničeho nemá brát, protože všechno důelžité a zásadní již bylo v jedničce. Každopádně, Kathryn Hahn je prostě úžasná, takový ten typ ženy, který na první pohled nic, ale při důkladnějším pohledu se vám rozklepou kolena. Matky matek, no, Sarandon nepředvedla nic neočekávaného - vteřinu na place a víte o ní všechno. Starostlivá matka je takový trochu kýč. Nejhorší pro prožitek filmu je matka Mily Kunis (která zde prakticky nemá co předvést - ne, že by se nesnažila nebo na to neměla, mám ji rád, ale scénář ji moc šancí nedal), ta je tak sympaticky hnusná a na kulku do hlavy, že její závěrešná (povinná) katarze je prostě k neuvěření i u tohohle typu filmu, který na podobných katarzích (naprosto zbytečně) stojí. Ale jako zábavné okamžiky tu jsou, to zase jo.

Ono by se mohlo zdát, že v sedmdesátákách rapidně vzrostla kriminalita. Pravdou však možná je, že ji spíše jen začala výraznějí reflektovat kinematografie. Moc filmů s Bronsonem jsem pravda neviděl, a měl-li bych nějaký zmínit, byl by to jistě tenhle. Ale mám ho v té roli rád. Ono vystižení vnitřního boje hrdiny a vniknutí drsné zkušenosti do jinak poklidného života zajištěného měšťáka ve střední části filmu dnes už možná působí nudně a nezáživně, ale to snad jen proto, že jsme již zvyklí na svižnější tempo a násilí ve filmech na nás nepůsobí tak jako tehdy. Co mě na sedmdesátkových záporácích baví, je jejich šílená ujetost, dneska jsou takoví moc teatrální, ale tady ta trojka na začátku, v čele s Goldblumem, je fakt psycho.

Tohle by klidně zvládlo i celovečerní stopáž, protože některé prvky nebo postavy nebyly moc rozvedené (Chýlková sice výborná, ale moc epizodická na to, aby byla v příběhu více ukotvena). I ty schopnosti byly vzaty někdy moc hopem. Je to zábavné, místy bláznivé, nápadité, hravé, dobře obsazené. Až podivně příjemné.

"Běžte, běžte... do prdele i z Hnědousama." Takový až nepříjemně smutný film. Částečně tou dobou, částečně věkovým rozpoložením hlavních hrdinů. Vnímám ho jako nedílnou součást, prakticky protiklad Olmerova o rok staršího filmu "Co je vám, doktore?", kdy ten starší je pozitiv a Jako jed negativ v podstatě jedné a té samé věci. Co je vám, doktore je svým způsobem veselý a končí pozitivně, Jako jed je veskrze smutný a končí negativně. Dvě stránky jedné věci. Jinak výborná hudba.

"Myslím, že ode dneška budu brát slepice vážně." Jeden z posledních filmů, na který jsem se fakt jako těšil, ve smyslu tom, že jsem si o něm sháněl informace, lepil obrázky na zeď a tak. Po něm už jich moc nebylo. I po tom čtvrt století ten film funguje úplně stejně, chytne a nepustí. Díky nápadu, díky provedení, díky poctivé filmařině a hodně příjemnému obsazení.

Doslova terapie pro všechny, kteří sebe a svět kolem berou příliš vážně. Prostě prdel, i s autíčkem. Nic více, nic méně. Z wasabi se mi zvedá kufr ještě teď.