StrixCZ

Miley Cyrus - pro mě doposud "ta zpěvačka, co kdyby nevystupovala polonahá a nekrmila v jednom kuse bulvár svými lacinými oplzlostmi, tak nemá čím zaujmout", v překvapivě solidně zahrané roli podepřené dobře napsaným příběhem. Má to tempo a spád, má to pár silných a zároveň vtipných momentů. Jedna z epizod, ke kterým se rád vrátím :)

Nadprůměrně natočené i zahrané drama, které však celou dobu spěje k poněkud neuspokojivému závěru. Přidejme k tomu policii, která prakticky celý díl údajně "nemůže zasáhnout" z opravdu hloupého a nelogického důvodu - navíc mi tu v kontextu Black Mirror chybí prakticky jakýkoli futuristický přesah... Celá epizoda de facto stojí na (velmi přesvědčivém) výkonu Andrewa Scotta, takže o emoce není nouze, ale když naskočily závěrečné titulky, převažoval bohužel alespoň u mě pocit "Cože? A to je celé?".

Nejdivnější "happy end", co jsem za poslední dobu viděl 😅 Každopádně zajímavý námět i zpracování...

Stylově natočená "temnota pro temnotu", která se bohužel neobejde bez klasického klišé, kdy záporák na začátku předvede schopnosti, proti kterým by hlavní hrdinové neměli sebemenší šanci, ale v průběhu epizody je nahodile "zapomíná", respektive nevyužívá dostatečně efektivně (nebo naopak "ožije" v situaci, kdy to nedává žádný smysl), aby bylo možné odvyprávět nedomyšlený děj... Bez těchto scénáristických berliček by tento díl skončil po prvních deseti minutách (a možná by to tak bylo lepší).

Nádhera - jedna z nejlepších romantických komedií, co jsem kdy viděl (což bych zrovna od epizody Černého zrcadla fakt nečekal). Skvělý nápad, výborně zahrané a navzdory stopáži tomu nic nechybělo.

Opravdu temná epizoda - na mě až příliš. Hlavní problém jsem měl ale s postupnou proměnou hlavní postavy, která nepůsobila uvěřitelně (její evidentní výčitky naprosto nešly dohromady s jejím jednáním, a to zejména v závěru). Jinak zajímavý nápad se zařízením na zpětné přehrávání vzpomínek (i když už se něco podobného objevilo v jedné z dřívějších epizod).

Krásné záběry a hudba, ale celou dobu jsem se ptal PROČ? Proč se hnát tak krásnou krajinou (kterou si v tomhle tempu člověk nemá šanci užít) jako posedlý šílenec, jen bych dokázal (sobě, světu, nevím komu), že zvládnu za jediný den "pokořit" šest vrcholů? Sám hlavní hrdina na to odpovídá, že nejvyšší životní hodnotou je pro něj dobrodružství, ale to mi osobně jako odpověď nestačí, respektive tento pohled na svět a život je mi (na prahu čtyřicítky) již příliš vzdálený a stále méně rozumím potřebě dělat z čehokoli závod a soutěž. Hory miluju, ale nejvíce právě proto, že dokáží člověka zklidnit a zpomalit - alespoň chvíli v něm vypnout věčný spěch a okolní šum. Autor to bohužel pojal zcela opačně, za což klobouk dolů, pokud bych to bral čistě jako sportovní výkon (o který mu prý ale nešlo), ale jinak mi v jeho počínání chyběl hlubší smysl (komentář, dle kterého tím hledal cestu ke svým kořenům, k horám i sobě, na mě působil neupřímně, spíše jen jako dodatečně přidaný prvek, který měl tomuto vizuálně působivému ale jinak trochu prázdnému snímku uměle dodat na důležitosti).

(Následující text obsahuje SPOILERY!) Na mysl se vkrádá jedno slovo: Egotrip. Alespoň tak na mě bohužel zapůsobil styl vyprávění o dvou Češích, kteří se rozhodnou v podstatě riskovat život, jen aby našli pár chatrčí kdesi hluboko v brazilském pralese (protože se jim zalíbily na satelitních mapách) a v nich několik překvapených domorodých žen věnujících se svým každodenním činnostem. Jejich příběh postrádá (uvěřitelný) smysl a cíl (jiný, než natočit o své cestě film, za který je budou kamarádi plácat po ramenech, jací jsou "borci", že to dali), což je celé ještě umocněno často velmi zjednodušujícím a zobecňujícím komentářem, kvůli kterému jsem se několikrát během filmu neudržel a (ve "vážných" chvílích) jsem doslova vyprsknul smíchy - to když se například dozvídáme, že "pouze tady jsou ještě děti šťastné a milované svými matkami", nebo že Matsés žijí "bez stresu a starostí" (přestože např. ze strachu zabíjejí hady na potkání, prales jim decimují těžební společnosti a jejich osady stojí v cestě nelítostným pašeráckým gangům atd.), při chvalozpěvu na jejich udatného domorodého průvodce (sedmnáctiletý mladík) si zase vypravěč posteskne, že hodnoty jako odvaha a oddanost se u mladých Čechů nevyskytují, podobně pocit "že víte, proč žijete" nebo nejhlubší přátelství lze dle tohoto snímku nalézt jedině na druhém konci světa uprostřed nehostinné džungle... Celou dobu jsem čekal, jestli to alespoň bude mít nějaký přesah ve smyslu "založili jsme nadaci, která má za úkol pomáhat chránit životní prostředí, kde žijí Matsés". Ne - nic. Namísto toho se v patetickém závěru dozvídáme, jak se jejich průvodce dlouze upřeně díval za jejich odlétajícím letadlem, a že měl u toho možná slzy v očích (to už jsem svou bránici nedokázal ovládnout vůbec 🤣). Bez onoho šroubovaného moralizování a nefungujících "silných" momentů (či neustálého zdůrazňování, že NELEGÁLNĚ překračují státní hranici - asi aby ukázali, jací jsou rebelové) by to byl docela solidní cestopis (byť stále s nejasným cílem). Nicméně v této podobě z toho bohužel vychází v mnoha momentech nechtěná fraška, kterou nezachrání ani charismatický hlas Pavla Rímského. Jednu hvězdičku tak dávám za kameru a druhou za hudbu - dva aspekty, které se podařily.

Takhle nějak si představuju Peklo :D Jeden z nejlepších dílů a nejaktuálnějších námětů BM!

Banger jsem zatím neviděl, tak nemůžu (možná naštěstí) srovnávat. Každopádně tohle se za mě převážně povedlo. Neřeším, nakolik (ne)realistické je vykreslení účinků jednotllivých drog, ani jestli to může někoho svést k jejich zkoušení (pokud ano, pak jde pravděpodobně o jedince, kteří by si záminku k jejich vyzkoušení našli tak jako tak, takže těžko vinit tento seriál) - ostatně i ty "nejtěžší" drogové filmy (Requiem za sen) obsahují scény, ve kterým hlavním hrdinům jejich rauš závidíte (než se to zvrtne)... Adikts jsou každopádně originálně natočené a velmi dobře zahrané dílko se skvělou hudbou a silnou atmosférou. Ano, skoky mezi dramatickou a komediální rovinou jsou chvílemi příliš ostré a hlavní představitelé jsou žhavými kandidáty na nejhorší prznitele češtiny, co jsem zatím v jakém seriálu (filmu) viděl (a celkově je místy těžké k většině z postav cítit sympatie, respektive fandit jim) - nicméně s přihlédnutím k faktu, že jde o sondu do generace, která se takhle (bohužel) asi často opravdu vyjadřuje, jsem ochotný přihmouřit oko a nenechat si pokazit kvalitní obsah touto občas pro mě nešťastnou formou. Zároveň bych řekl, že mnoho obecných aspektů závislostí je v této minisérii popsaných velmi dobře a přesně. A taky jsem díky ní objevil skvělé poslední album Miro Žbirky (nevěřil bych, že titulní skladba není remix vzniklý přímo pro Adikts!). "Hľadám cestu niekam inam..." <3