Brygmi

Guillerma del Tora jsem nikdy neměla ráda. Blade mě nudil, Hellboy neoslovil... Chápala jsem co se na tom lidem líbí, ale zároveň jsem věděla, že mě tenhle styl nikdy nesedne. A ejhle! Toro přišel přišel s novou věcí, která se odlišuje od jeho předchozích filmů, ale přesto si ponechal „něco“ svého. A najednou nejenže mě to zaujalo, ono mě to i bavilo! I když tak trochu chápu ty rozpačité recenze. Tenhle příběh se na začátku tváří jako velkolepá pohádka, pak je z toho válečné drama a najednou se díváte na něco ne-nepodobné hororu. Je to bizarní, ale je to kouzelné. Atmosférické. Silné… A i když mám nutkání dát tomuhle snímku nejvyšší hodnocení, tak nakonec zůstávám u "pouhých" čtyř hvězdiček. Musím se na to podívat ještě minimálně jednou, abych si utřídila myšlenky.

Casey je pilná studentka, která ze všeho nejvíce touží dostat se na Harvard. Ale pak jednoho dne stoupne na led a zjistí, že má talent a všechny předpoklady pro to, stát se krasobruslařkou. Ech.. Nemohu si pomoci, ale tomuhle filmu jsem prostě nemohla věřit ani sekundu. Takhle to prostě v životě nechodí a chodit nebude. To už se spíš milionář zamiluje do prostitutky... Co se týče obsazení, tak skromnou, milou a nadanou Casey ztvárnila Michelle Trachtenberg, pro kterou mám určitou slabost už od dob Buffy. No… Hezoučká je sice pořád, ale scénář se k ní zrovna pěkně nezachoval a její po všech stránkách dokonalou postavu nelze mít rád. Spíš jí budete přát, aby spadla a zlomila si obě nohy. Jako velký klad vidím Hayden Pannettiere (ano, po krasobruslení přišlo roztleskávání). Taky se občas chová nelogicky, ale Hayden hrát umí a má v sobě zvláštní kouzlo. Stačí jediný úsměv a vás napadne, že ten film možná není zas až tak špatný... Ale... on je, no. Přiznávám, jsem asi příliš krutá a zaujatá. Princezna ledu je přece jenom určena mladšímu publiku (dvanáctileté holčičky to jistí). Já bych ale řekla, že v téhle kategorii se dají najít i lepší věci. Přeci jenom, i ten Deník princezny byl zábavnější a natočen aspoň s kapkou umu.

„Life looks like that mass of dots to me sometimes..." Každý má právo na srdcový film a tohle je ten můj. Na pohled první kýčovitá romantika, na pohled druhý... nic není takové jaké se zdá.

Už dlouho mě žádný film tak nezklamal jako Beautiful Thing. Tématika coming-outu mě zajímá, těšila jsem se... a nic. Nudné zpracování, nevýrazní herci, časté "přešlapování" na jednom místě. Emoční chlad. Dvě hvězdičky jsou za několik scén, které se prostě podařily - sblížení chlapců, celá závěrečná scéna a několik málo dalších momentů. Škoda. Pro mě snadno zapomenutelná věc.

Tenhle film se vám bude líbit, pokud jste fandy Eda Wooda... nebo Tima Burtona. Jestli jste stejně jako já fanoušky obou těchto režisérů, tak budete zřejmě nadšeni.

There’s None so Queer as Folk Justin Taylor – tak trochu umělec, tak trochu spratek – se jedné noci potkává s Brianem Kinney. První polibek, první sex. Briana chce každý, ale problém je, že ho nikdo nemůže mít. A takhle to všechno začíná. Příběh party přátel – účetní Ted, tak trochu šílený Emmett, lesbický pár Lindsay a Melanie, nesmělý Mikey a samozřejmě Brian, kterému nezáleží na nikom a na ničem. Nebo se tak alespoň tváří... Jeden z mála seriálů, kde s přibývajícím počtem sezón kvalita neklesá, ale naopak stoupá. Z humorné záležitosti s takřka videoklipovým vizuálem se stává čisté drama, u kterého se vám na tváři objeví častěji slzy než úsměv. Postavy se vyvíjejí zcela neodhadnutelným směrem, někdo zemře a někdo se narodí... Bylo by bláhové myslet si, že se takový druh seriálu zalíbí všem, především heterosexuální muži dají zřejmě přednost seriálu The L Word a nejde jim to mít za zlé. Každopádně člověk by neměl QAF odsuzovat, dokud ho nevyzkouší. Třeba v něm něco najde. Třeba v něm najde sebe. A když ne, tak se u něj může alespoň pobavit a ani to není zas tak špatné, ne? Liberty Avenue. Liberty Dinner. Babylon. Save the Last Dance for Me. Nezapomenu... We will survive.