tomtomtoma

Příjemná, nenáročná a trochu ztřeštěná komedie o řešení finančních problémů postarší vdovy. Grace Trevethyn (Brenda Blethyn) zdědila po manželovi krásný velký dům, náročnou hypotéku a obrovské dluhy. A tak nezbývá než se ve společnosti zahradníka Matthewa Stewarta (Craig Ferguson) pustit do nelegálního pěstování indického konopí a následného pokoušení prodeje vynikající úrody. Z dalších rolí zaujmou venkovský doktor Martin Bamford (Martin Clunes), nadšený uživatel marihuany, Jacques Chevalier (Tchéky Karyo), svérázná vedoucí postava nezákonného obchodování, ustrašený drogový dealer Vince (Bill Bailey), přestárlý rocker, těhotná Matthewova snoubenka Nicky (Valerie Edmond), apelující na zdravý rozum nových drogových distributorů, a svérázné prodejkyně koloniálu Margaret (Phyllida Law) a Diana (Linda Kerr Scott). Příjemné, vtipné, uličnické, s velkolepým závěrem a šťastným koncem. A nezbývá nic jiného, než si něco smotat, pohodlně se posadit a labužnicky si vychutnávat inhalaci i stavy poté.

Kvalitní napínavé dobrodružné drama o posedlosti, nenávistí a neukojitelné touze po pomstě. Lovení velryb je práce pro tvrdé a odvážné muže, kteří tráví dlouhé dny i měsíce uprostřed hlubokých vod oceánů, kde jim společnost dělají jen další stejně tvrdí a odvážní muži. Kapitán velrybářské lodi Ahab (dobrý Gregory Peck) je muž vnitřně stravovaný svou nenávistí k obrovské velrybě, která ho pokořila, ponížila a porazila v jeho ctižádostivé hrdosti lovce velryb. Ahab je tak hnán posedlou nesmiřitelností v honbě za pomstou, pro kterou neváhá obětovat své obvyklé povinnosti a důvod své výpravy. Je to umný manipulátor a charizmatický motivátor, který dokáže na svou stranu a pro svůj cíl strhnout celou posádku. A i ten největší pochybovač a oponent pak velí k poslednímu zoufalému útoku na neohroženě bránícího se mořského tvora. Z dalších rolí: průvodce dějem Ishmael (Richard Basehart), vydávající se na moře vždy, když přestává snášet lidské soužití na pevnině, první důstojník Starbuck (Leo Genn), jediný kapitánův oponent v jeho odchýlení od původního účelu výpravy, druhý důstojník Stubb (Harry Andrews), tvrdý chlap a neochvějný lovec velryb, kanibalský harpunář Queequeg (Friedrich von Ledebur), vzbuzující hrůzu již svým zjevem, a otec Mapple (Orson Welles), výřečný ve svých plamenných kázáních v přístavním kostele. Kvalitní drama o posedlosti pomstou, pro kterou se neváhá s obětí celé posádky lodi. Dobrodružství na moři, které je nebezpečné již svou podstatou. Tvrdý způsob obživy, který ale přináší uspokojení všem zúčastněným.

Film Bílé peklo je překrásná mohyla konzumní kultury. Technicky vytříbená podívaná s atraktivním tématem ani příliš nezakrývá emocionální vydírání a útočí nevybíravě na city diváků. Monumentální patos je odyseou dvacátého století, jen je kratší a plošší, než starověký pravzor. Dramatické chvilky na každém kroku, oslava panenské přírody a především přebytek žánrových klišé, které efektně a prázdně mlátí svou představou spotřební formy novodobého dramatu. Laciná podbízivost je trumfem, psychologická hlubina je nedotčena a nahrazena sebestřednou pózou. Efektivní obal skrývá průměrný obsah a chladně manipuluje s divákovým pocitem. Hlavní postavou monstrózního dramatu je německý válečný zajatec Clemens Forell (zajímavý Bernhard Bettermann), šlechetný hrdina za každé situace. Z toho zjednodušujícího černobílého pohledu se zamotá hlava a povrchnost, byť v dojímavém podání, vítězí na plné čáře. I citově nadnesená gesta potřebují eleganci a hloubku, bez nich jde pouze o okázale bezduchou podívanou. Zajímavou postavou je německý lékař a válečný zajatec Heinz Stauffer (sympatický Michael Mendl), Clemensův mentor a naděje na svobodu a návrat domů. Hlavním protivníkem je nadporučík ruské armády Kamenev (příjemný Anatolij Kotěňov), vytrvalý ve své honbě a nepřirozený a výsměšný v srdceryvně idealistickém závěru. Hlavní ženskou postavou, pokud lze nějakou postavu tímto přídomkem charakterizovat, je ovdovělá žena národa Čukčů (atraktivní Irina Pantaeva) s nezbytnou rolí erotické smyslnosti a uvolnění dramatu. Z dalších rolí: osamělá a čekající Forellova manželka Kathrin (sympatická Iris Böhm), Forellova vyhlížející dcerka Lieschen (Anna Herrmann, jako malá Anna Sonntag), další němečtí váleční zločinci Leibrecht (Hans-Uwe Bauer), Mattern (Antonio Wannek), Bauknecht (André Hennicke) a Danhorn (Johannes Hitzblech), čukčí Forellův dobrosrdečný zachránce Kolka (Tschmid Rintshinov), vlivný a zachraňující Forellův strýc Baudrexel (Hans Peter Hallwachs), rozpolcená vrchní doktorka válečných zajatců Pachmutova (Irina Narbekova), nespolehliví sibiřští dobrodruzi Anastas (Igor Filtčenkov) a Semjon (Vladimír Korpus), židovský obětavý zachránce Igor (Alexandr Jefremov), či věrný pes Argiš. Je to monumentální pomník nafouknuté bubliny spotřební kultury. Efektní, nablýskané, vydírající a povrchní ve své hloubce i poselství. Hezky se na to dívá, zabere mnoho času a přesto toho moc neřekne. A již vůbec neuspokojí.

Knižní předloha Bílého oleandru disponovala pozoruhodným dramaticko-mysteriózním potenciálem, tak proč ho nevyužít. Silné tajuplné ženy jsou lákavým zbožím sami o sobě. Filmový přepis Petera Kosminskyho sází na uhrančivou vznešenost s kapkou chladného nebezpečí hlavních představitelek. Samotný děj se ve zdánlivě poklidném tempu soustředí na záchvěvy vnitřních střetů prostřednictvím pohybů tváře. Dynamické okamžiky zlomu tím nabírají na intenzitě naléhavých výkřiků životních střetů. Nakonec jde o jeden z nejstarších lidských soubojů při získávání dominantního postavení partnerského soužití mezi mužem a ženou. Hrůzu nahánějící tajemná nálada je budována skrze záměrné nejednoznačnosti vysvětlujícího zastřeného hlasu kněžky eleusinského mystéria. Nevnímám způsob dramatického zpracování jako uchvacující, nebo nedostačující. Pracně vybudovaná mystika často nahrazuje psychologický očistec, skutečný poklad se zjevuje až na samotném konci, leč zůstal nevyzvednut a film tím zůstal pevně zařazen pouze ve spotřební verzi psychologického dramatu. Hlavní postavou příběhu je mladá Astrid Magnussen (zajímavá Alison Lohman), předčasně vyspělá školačka. V tom věku, kdy většinou zcela automaticky nastává revolta proti rodičovské autoritě, pro ni počíná čas hledání sebe sama. Zkoumá hranice a možnosti, vyhraňuje se a získává vlastní zkušenosti. Nakonec, stále nevyzrálá, pokládá tu nejtěžší možnou podmínku. Konec přichází na počátku toho nejzajímavějšího, zůstává prázdnota a svým způsobem i roztrpčení nad samotným způsobem. Ústřední postavou příběhu je Astridina matka Ingrid Magnussen (šarmantní Michelle Pfeiffer), uznávaná umělkyně výtvarného oboru. Spořádané členy spotřební společnosti vnímá jako nepřátelské území a s každým lze podle potřeby manipulovat. Největší zášť se týká mužů a zhrzenost přeměněná v pomstychtivost je v rukách silných osobností tuze nebezpečnou vlastností. Ale každý má svou slabinu a konečné účtování je výrazně odkloněno od soucitného smýšlení. Důležité jsou pěstounky. První je Starr Thomas (dobrá Robin Wright), uvězněná v pracně vybudované iluzi spořádaného funkčního vztahu. Stín minulosti, vědomí křehkosti konstrukce a sílící žárlivost přináší nevyhnutelné vyústění. Druhou je Claire Richards (zajímavá Renée Zellweger), nevytížená herečka s prázdnotou partnerského soužití. Pěstounství je poslední snahou o vlastní spásu. Třetí je Rena Gruschenko (velmi zajímavá Svetlana Efremova), imigrantka s čistě pragmatickým životním stylem. Vše lze zpeněžit a s každým lze uzavřít oboustranně výhodnou spolupráci. Za hlavní mužské postavy je zde dospívající mladík Paul Trout (Patrick Fugit), spřízněná Astridinu duše v pečovatelském ústavu, a Ray Pruitt (sympatický Cole Hauser), partner Starr v bezradnosti citů a vztahů. Z dalších rolí: snaživá sociální pracovnice Martinez (Amy Aquino), vytrestaný spisovatel Barry Kolker (Billy Connolly), odcizený manžel Claire s permanentní služební cestou Mark Richards (Noah Wyle), Ingridina právnička Susan Valeris (Kali Rocha), či Starrin malý rozumný synek Davey Thomas (Marc Donato). Bílý oleandr je solidní drama spotřební společnosti. Svým zpracováním nestrhne, ale dokáže oslovit expresivním výrazem zobrazených ženských tváří.

Přepsáno v srpnu 2019. Bílý šejk je radostně dovádivým sarkasmem se vzletně zářivým úsměškem ke katolické morálce. To, co někteří považují za naivitu, je úmyslně zlehčujícím výrazem vyjadřování a italský teatrální prožitek života. Původní verzi scénáře napsal Michelangelo Antonioni, Federico Fellini ve svém samostatném režijním debutu využil svou znalost prostředí na výrobu snění a bez zdvořilosti odhaluje skrytá tajemství. S přirozenou samozřejmostí zneužívá každé vhodné místo i situaci k uštěpačnému výsměchu, nezkrotné vitalitě a karnevalovému veselí života. Hlavní postavou neposedného třeštění je Wanda Giardino Cavalli (příjemná Brunella Bovo s hlasem Riny Morelli), mladá venkovská novomanželka na své první návštěvě Říma. Dráždivě romantické představy naivní dívky dostávají neočekávané svolení a vysněný princ se dostává tak blízko k ní, až těsně k toužebně vlhkým rtům. Rafinovaně ponouká a jízlivě si dobírá rozdíl mezi představou a skutečností. Hlavní mužskou postavou škádlení upjaté hrdosti je Ivan Cavalli (příjemný Leopoldo Trieste s hlasem Carla Romana), Wandin novomanžel s maloměšťáckou potřebou společenské ctihodnosti. Tradiční mužská dominance se rázem dostává do nejistoty a plačtivě hledá svoji záchranu. Důležitou postavou je "Bílý šejk" alias Fernando Rivoli (dobrý Alberto Sordi), hlavní hvězda oblíbeného seriálu na pokračování obrázkového časopisu. Sny o princi na bílém koni jsou příjemným zpestřením mužské domýšlivosti a erotickému kořistění. Z dalších rolí: Ivanův společensky vážený, vlivný a zásadový strýc (Ugo Attanasio s hlasem Gaetana Verny), náročný režisér fotorománu doktor Fortuna (Ernesto Almirante s hlasem Laura Gazzola), žárlivá a rázná Fernandova manželka Rita Rivoli (Gina Mascetti), polichocená autorka fotorománu Marilena Alba Vellardi (Fanny Marchiò s hlasem Tiny Lattanzi), zákeřný beduín ze seriálu Oscar (Piero Antonucci), smyslná cikánka ze seriálu Felga (Lilia Landi s hlasem Andreiny Pagnani), laskavá prostitutka Cabiria (Giulietta Masina), její hřejivá kolegyně Assunta (Jole Silvani s hlasem Mariny Dolfin), stále pracovně vytížený hotelový recepční (Giulio Moreschi), milovník múz na pláži při fotografování románu Mambroni (Mimo Billi), Ivanova neodbytná teta (Elettra Zago), Ivanova sestřenice Rina (Anna Primula), či zvídavý policejní komisař (Antonio Acqua s hlasem Alda Silvaniho). Bílý šejk je vířivý pohyb nespoutané životní vitality s obsedantní potřebou provokování. užívá si dráždivou sarkastickou nadsázku a raduje se pozorováním čar života. Příjemné a zábavné osvěžení!

Bláznivá, absurdní a až cynická komedie. Co všechno se může stát, když se notorický povaleč Jeffrey Dude Lebowski (Jeff Bridges) rozhodne žádat o náhradu svého omylem zneuctěného koberce? Po celou dobu je doprovázen šíleným kamarádem Walterem Sobchakem (John Goodman), agresivním hybatelem Dudova života. Postupně naráží na Jeffreyho Lebowskiho (David Huddleston), fiktivního milionáře, a vidí šanci na obohacení při únosu jeho mladičké a hloupoučké manželky Bunny (Tara Reid), bývalé pornoherečky. Na Maude Lebowski (Julianne Moore), feministku a výstřední umělkyni, využívající Dudeho k početí potomka, na pornomagnáta Jacka Treehorna (Ben Gazzara), toužícího dostat zpět Bunnyin dluh, a na rádoby drsné únosce, pornoherce a členy německé hudební skupiny Autobahn Uliho (Peter Stormare), Kieffera (Flea) a Franze (Torsten Voges), působících ponejvíce směšně. Z dalších rolí je třeba zmínit Dudeova a Walterova spoluhráče bowlingu Donnyho (Steve Buscemi), umírajícího z běhu událostí na infarkt, snaživého sekretáře "milionáře" Lebowskiho Brandta (Philip Seymour Hoffman), Treehornovy pohůnky (Philip Moon a Mark Pellegrino), extravagantního hráče bowlingu Jesuse Quintanu (John Turturro), nekompromisního policejního šéfa v Maibu (Leon Russom), a soukromého detektiva Da Finu (Jon Polito). Film má svá silná místa, úsměvná, i ta s trpkým úsměvem. Pobaví, ale zůstává pachuť příliš velké překombinovanosti a vtipu místy až hloupě agresivnímu. Byť i jen slovně.

Karel Čapek byl jednou z nejzajímavějších osobností éry nově vybudované Československé republiky a jeho literární díla jsou úchvatná stylem i námětem, kterým často a vynalézavě reflektoval aktuální politický i společenský vývoj. Ve třicátých letech se v chaosu zrodilo hrozivé nebezpečí, které ničilo vše, co stálo deformovanému pocitu poslání v cestě. Bílá nemoc je působivé psychologické drama. Upozorňuje, zprvu lehce a ostýchavě, ale s postupem času se varující hlas ozývá naléhavěji a stísněněji. Přesto se zdá, že v té době byl sám autor stále ještě idealistou s pevnou vírou ve zdravý rozum, lidskost a vlasteneckou obětavost. Válka i smrtelná epidemie kosí lidi po tisících a po milionech, vítězové se slepě oslavují a glorifikují. I smrtelná epidemie může přinášet přeživším rozšířenější životní prostor a rozmanitější životní možností a poté se přijímá s povděkem. Důraz poselství se posiluje filozofickým polemizováním o životě a zodpovědnosti jedince v rámci společnosti i společenství proti všudypřítomnému bezpráví a útlaku. Válka přináší zisky a slávu. Válka se rozehrává ve jménu vyšší moci a spravedlivému zadostiučinění. Hugo Haas patřil ke špičce československé kinematografie a vědom si možnosti hrůzné budoucnosti vyčaroval působivý film, který strhne v každou dobu, donutí myslet a přemýšlet. Hlavní postavou varovného příběhu je obětavý řecký lékař Galén (vynikající Hugo Haas) jako hlas svědomí lidstva, které neváhá brát zajatce a stavět ultimáta. Účel světí prostředky, ale nepočítá s nebezpečným faktorem náhody a destruktivní silou zfanatizovaného poslušného davu. Jako v každé době. Přidanou hodnotou je rozvětvená úvaha, která pozorně naslouchá argumentům obou stran. Galénovým protipólem je nejvyšší představitel státní moci Maršál (skvělý Zdeněk Štěpánek) se svou vizí o státní prosperitě, vlastní slávě a cestou, kterou vnímá jako poslání. Až zatuchlý závan blízké smrti povoluje vstup kacířskému smýšlení a uvědomění si podstaty života. Příliš idealistické, dalo by se říci. Důležitou postavou je Maršálův nejbližší spojenec, válečný magnát a urozený baron Krog (dobrý Václav Vydra st.), který v deziluzi privátní budoucnosti psychicky selhává ve svém postoji, a přesto si nedovolí ustoupit stranou ani o krok. Výraznou postavou je dvorní rada profesor dr.Sigelius (velmi dobrý Bedřich Karen). Za každé situace loajální ke státní moci a zvolené válečné cestě. Neústupný v procesech a před vznešeným vydíráním mírového poselství. Z dalších rolí: kariérně ctižádostivý a státní moci poslušný účetní ředitel u Kroga (velmi dobrý František Smolík), jeho starostlivá a nenáročná manželka (zajímavá Helena Friedlová), ostražitý maršálův pobočník a Krogův synovec Pavel (příjemný Ladislav Boháč), Galénův přítel, prosebný hlas ze sousední země a laskavý lékař Martin (zajímavý Jaroslav Průcha), pohledná Maršálova dcera a Pavlova snoubenka (Karla Oličová), prostořeké a pragmatické děti účetního ředitele (Vítězslav Boček a Eva Svobodová), přehlíživý první asistent kliniky (Vladimír Šmeral), či pokorný druhý asistent kliniky (Miroslav Svoboda). Karel Čapek byl mistrem pera a vytvořil mnoho významných literárních i divadelních her. Haas byl mistrem filmařským a vdechl Bílé nemoci život a nesmrtelnost.

Toto je neskutečně půvabný filmeček, který se škodolibou ztřešťeností a cynickým nadhledem kritizuje společenské poměry a zřízení komunistické vůbec. Skoro všechno je jen přetvářka a šalba. Říkat pravdu je nebezpečné. Líní byrokrati jsou obdivuhodní ve své okázalosti při hře na dělání práce a tím zlepšují podmínky pro život v báječné komunistické společnosti. Jsou zde perly v dialozích, které už v současné době vykouzlují úsměv ve tváři. I když stále z toho něco přetrvává. Nebo kolik lidí má opravdu potřebu říkat pravdu? Vždyť tady není žádný most! Ty a ta tvoje pravda! Drž hubu a plav! Vždyť to není pravda! on to ví, ale nemůže to říci, ať žije předseda! Musíme s tím opatrně, aby lidi nezačali moc přemejšlet. Kastelán Jindřich Pupenec (dobrý Vlastimil Brodský) si stojí za pravdou, i když je za ní většinou trestán. A nakonec i povýšením se dá člověk umlčet. Předseda MNV František (skvělý Rudolf Hrušínský) je nádherný představitel komunistického funkcionáře, který i neúspěch dokáže zahalit do hábitu úspěchu komunistické strany. A ten nádherný projev na balkóně, kterým paroduje Ádu. Tajemník MNV (skvělý Miloš Kopecký) je ctižádostivý ve své touze po kariérním postupu ve straně a zprvu odmítání věcí pod vlivem předsedy proměňuje ve svůj trumf pro blaho obce a větší slávu strany. Bílá paní Perchta (Irena Kačírková) je vyvolána za jednoho úplňku partou opilců větou: Věř a komu věříš měř. A začala plnit skromná přání uklízečky Blažkové (Darja Hajská). Před zneužitím jejích schopností je odstaněna silou, která nechce za žádných okolností podlomit víru v tak skvělé společenské zřízení, kde nic starého nemá místo k životu. Další zajímavé postavy: servírka Andula (Jiřina Bohdalová), která v roli Bílé paní pěkně zavařila Pupencovi, pracovník zvláštního oddělení ministerstva školství a kultury Alois Kudrna (dobrý Josef Bek), který měl fascinující odjezd z Komonic po prvním střetnutí s Bílou paní a jeho stav byl na pokraji nervového zhroucení z toho, že imperialističtí nepřátelé by mohli mít navrch, referent dr. Tomeček (Čestmír Řanda), kterého Bílá paní na chvíli uvěznila ve svém obrazu, psychiatr Boukal (Václav Voska), který si jediný užíval se živou Bílou paní, Pupencova manželka Anežka (Vlasta Chramostová), ředitel školy (Vladimír Hlavatý), horlivý komunista, který vlivem Bílé paní trochu obrací, a přednosta úřadu na ministerstvu (Ilja Prachař), který si za každé situace věděl rady. Nádhera a skvost, pravda a půvabný ironický humor.

Film Bílá spona je lidově naprogramovanou kriminálkou. Martin Frič se sice pokouší o nadhled, ale ta svobodomyslnost je svázána předem daným pravidlem. Nesoustředí se na akt zločinu, byť rozprostírá mysteriózní napětí, místo toho dostává přednost pochybná socialisticky niterná nespokojenost. Nakonec všichni pachatelé organizované trestné činnosti mají pro své skutky ideologicky vhodné třídní podmínky. A přestože lze najít i zajímavé artefakty doby, je na filmu nejlepší hudební doprovod a také struktura obrazu. Hlavní postavou kriminálního filmu je Jiří Janda (zajímavý Jan Pohan), poručík Veřejné Bezpečnosti. Nespokojenost s vnitřním nenaplněním se projevuje pracovní frustrací a nedůvěřivým dohledem nad životem mladšího bratra. Hledání osobního štěstí je střípkem k vyřešení zločinů. Vzorovým hrdinou je Chládek (příjemný Čestmír Řanda st.), kapitán Veřejné Bezpečnosti a trpělivý Jandův vedoucí kriminálky. Před projevy mocenské síly dává přesnost laskavosti. Výraznou postavou je Pavel Janda (příjemný Václav Tomšovský), mladší bratr policejního poručíka. Mládí touží po plnohodnotném zapojení do života, i v jeho krásách, ale nejdříve musí překonat bratrovu vnitřní krizi v tom jeho trpkém pocitu nedocenění. Hlavní ženskou postavou je Marie Horáková (zajímavá Jarmila Smejkalová), koketní vedoucí jednoho oddělení obchodního domu Astra. Poručíkova osamělost zde zavětřila naději. Z dalších rolí: vyrovnanější a soustředěnější Jandův kolega a poručík Veřejné Bezpečnosti Karel Burda (Milan Holubář), starostlivě smírčí matka bratrů Jandová (Pavla Maršálková), mladá prodavačka v Astře a Pavlova první milenka Vlasta Ziková (Blažena Kramešová), sebevědomý ředitel obchodního domu Astra Stejskal (Bohumil Švarc st.), nešťastník osudu, řidič Jan Nekola (Radoslav Brzobohatý), zvědavá domovnice Bláhová (Ilona Kubásková), či bývalý manžel, bývalý starožitník a vykuk Jan Horák (Oldřich Nový). Bílá spona je filmem zkušeného režiséra a docela zdařile se sváří, a zdá se, že dokáže mnoho z atmosférického prostředí nabídnout. Ale skutečnost je plytká, byť po formální stránce jde o slušnou filmařinu se socialisticky uvědomělým duchem.

Biliár je loutkovou satirickou anekdotou. Svým způsobem lze říci, že jde o volné pokračování filmu Úvodní slovo pronese (anebo spíše naopak), o čemž svědčí vedle Pojara také spoluautor scénáře Miloš Macourek, výtvarné vymodelování loutek a prostředí podle Zdeňka Seydla, hudební vibrace Wiliama Bukového, stejný způsob vizuálních vrstev řinutí a tryskání slov či hlasové uchopení celé věci Jaroslavem Marešem. Pokud se potřebný noční spánek vyznačuje noční můrou a ve svém důsledku nevyspáním, následující den je pak ve znamení rozmrzelosti a (nejen verbální) agresivity, a tato nedobrá nálada se potom nezadržitelně šíří od toho nejvyššího stupínku až po ten nejnižší, neboť tam, kde je příjem, musí být také výdej, a přijatá bolest musí být kompenzována bolestí (či zlobou) vydanou. Pointa v sobě skrývá značnou dávku škodolibosti a dokonalé zhmotnění noční můry, a jako celek v sobě děj odráží životní zkušenosti. Biliár je uličnickou (a to snad dokonce úmyslně) satirickou anekdotou v loutkovém provedení.