tomtomtoma

Hrůzostrašná legenda, rozprostřená kolem osoby Alžběty Báthoryové, je lákavým námětem pro filmaře. Julie Delpy pojala svou Čachtickou paní ambiciózně v žánru historického dramatu. Výsledkem je zajímavý subjektivní pohled na jednu možnou alternativu. Silnou stránkou jsou kulisy a nejednoduchá a ponurá atmosféra vznešenosti a zkaženosti. Zaujmou a ponoří do zobrazované doby intrik a vraždění. Díky tomu film dostatečně pobaví až do svého patetického konce. Nálada vrhá svou stísněnost, každý se dle svých schopností a urozenosti dere k vrcholu a bohatství. Krutost, přetvářka, účelová spojenectví, zrady, úchylky a zneužívání jsou nezbytné ochranné známky v dravém světě, který vládne, dobývá a porobuje. Hlavní postavou příběhu je pochopitelně uherská hraběnka a předpokládaná masová vražedkyně Erzsébet Báthory (šarmantní Julie Delpy, jako malá Ella-Maria Gollmer a jako nejmenší Paula Hartmann) v podobě vzdělané, zábavné a atraktivní ženy, která elektrizovala jednotlivce již svou přítomností v pokušení a ušlechtilým podmaňujícím se gestem rafinované koketnosti. Vzbuzuje obdiv a strach, a přesto je zasažena osudovou láskou více, než by se na její povahu slušelo a patřilo. Hlavní mužskou postavou je Alžbětin příbuzný a mladý hrabě István Thurzó (zajímavý Daniel Brühl) se svou rozpolceně osudovou rolí v legendě. Podléhá, bezhlavě miluje, poslouchá, provinile miluje a neochotně poslouchá. Důležitou postavou je Istvánův otec György Thurzó (dobrý William Hurt), nenasytný mocný muž s pokoutní praktikou. Výraznou postavou je Alžbětina pravá ruka a čarodějka Anna Darvulia (výrazná a elegantní Anamaria Marinca) s potlačovanou žárlivostí, oddanou láskou a snahou o zachování zdravého rozumu. Poslední důležitější postavou je urozený kníže Dominic Vizakna (velmi zajímavý Sebastian Blomberg) s nakažlivě našeptávající temnou stranou duše, prodejnou a všehoschopnou. Z dalších rolí: Alžbětina vídeňská teta a styčný bod Klara Báthory (Adriana Altaras), Alžbětin manžel a udatný vojevůdce Ferenc Nádasdy (zajímavý Charly Hübner, jako malý Jack O. Berglund), mocný a pragmatický uherský král Matthias (Jesse Inman), přísná Alžbětina matka Anna Báthory (Jeanette Hain), poslušný Alžbětin služebník Janos (Frederick Lau), další věrná sloužící Dorothea (Katrin Pollitt), opatrný reverend Matej (Felix Vörtler), či Istvánova bývalá milenka Kati von Kraj (Nora von Waldstätten). Není to žádné převratné dílo, ale svému zábavnému účelu poslouží a zaujme svým vykouzleným prostředím.

Politicko-společenská korektnost a trendová intimní otevřenost slavila filmem Kinsey jednoznačný triumf. Vysoké hodnocení tohoto hollywoodského filmu, a pochopitelně i z mé strany, je způsobeno liberální atraktivitou samotného námětu. Je to moderní, tedy velmi kladně a hlasitě přijímáno. Ostřížím zrakem chráněná politicko-společenská korektnost v rukách úspěšně zavedeného amerického filmového studia stvořila nekritickou působivou ódu, v níž si Liam Neeson samolibě užívá svou roli moudré a lidské autority osvíceného ducha. Přínos Alfreda Charlese Kinseye nelze v žádném případě zpochybňovat, způsob uchopení jeho filmového životopisného medailonku však již ano. Po technické stránce jde o velmi dobrý film. I herectví, pokud přehlédneme uspokojivou Liamovu samolibost, není slabinou. Idealistický pohled načechraně zpívá hrdinský epos, bez známky jediné polemiky, či vnitřního rozporu. Jediná diskuse je spíše na filozofické rovině, navíc překrytou neprostupnou maskou klamu. Účelově se kalkuluje s námětem a trendem zdánlivě liberální mondénnosti. V intelektuálním opojení je poté možné básnit o boji s puritánským společenským základem výchovy. A mnoho jiných vznešených řečí se může s horlivou snaživostí pronášet k vyzdvižení osvíceného hlasu pokroku a přirozenosti bez předsudků. Bludy a potlačovaná přirozenost jsou překážkou rozletu, ale za jistých okolností i deviace může způsobit osvobozující převrat. Hvězdou filmu je Alfred Charles Kinsey (Liam Neeson, jako chlapec Will Denton, jako středoškolák Matthew Fahey, jako vysokoškolák Benjamin Walker), psycholog, biolog a etolog, profesor entomologie a zoologie. Zanícení, vytrvalost a zvědavost jsou účinné prostředky k úspěchu na akademické půdě. Nepřehlédnutelné volné místo na trhu a skutečné pohnutky pohnou i horou. To ostatní by politicko-společenskou korektnost k nepříčetnosti nahněvalo. Hlavní ženskou postavou je Clara Bracken McMillen (zajímavá Laura Linney), životní Alfredova partnerka a nejstabilnější opěrný bod v jeho novátorském zkoumání. Z čistě pragmatického hlediska nešlo učinit jinou volbu a bez dilematu morální rozpolcenosti by se k ní nedošlo. Výraznější postavou je Clyde Martin (sympatický Peter Sarsgaard), první Alfredův spolupracovník na novém výzkumu s důležitou rolí při formování způsobů zkoumání. Důležitou postavou je Alfred Seguine Kinsey (velmi zajímavý John Lithgow), bigotní ochránce pokrytecké puritánské morálky. Démonizace sexuálního života dostává tvarů křížové výpravy. Naštěstí je zde osvícený hrdina a jeho píseň odvahy. Z dalších rolí: mladí a nadšení podřízení Alfreda při sexuologického bádání Wardell Pomeroy (Chris O'Donnell), Paul Gebhard (Timothy Hutton) a Alan Gregg (Dylan Baker), Alfredův v oblasti sexu obezřetnější kolega Thurman Rice (Tim Curry), spřízněný a podporující prezident univerzity Indiana Herman Wells (Oliver Platt), bezstarostný a elitářský sexuální deviant Kenneth Braun (William Sadler), či chybující Clydeova manželka Alice Martin (Julianne Nicholson), Kinsey splňuje požadavky trhu. Dráždivě lechtivé téma, halasně proklamovaná otevřenost a poplatnost stále pokrytecké náladě společenského klimatu. Výsledek je povrchní a nekritický pomník osobnosti. Vše ve jménu úspěchu a přetvářky. Filmové drama v tomto díle ve skutečnosti neexistuje.

Zajímavé komorní drama s příjemnou atmosférou. Život přináší nejedno překvapení. Navíc pokud nechybí zvědavý nos, který chce do všeho šťourat a přichází se na nesrovnalosti a záhady, které jsou výsledkem zkratkovitého jednání emočních pudů, jejichž původ bývá velice dávný. Krásný dům s dostatečně velkým bazénem, příjemné sluneční počasí, místo stvořené pro čerpání sil fyzických i duševních. Anglická spisovatelka detektivních románů Sarah Morton (dobrá Charlotte Rampling) potřebuje klidné místo na další tvůrčí činnost. Nakladatelova dcera Julie (mladá Ludivine Sagnier) přijíždí do domu svého otce plná života a s neukojitelnou chutí si užívat. Vzájemné provokování a vyzývavost, se mění ve chvíli, když Sarah zjistí, že ji Julie může posloužit jako zajímavá inspirace. A pak se stane něco, co zcela rozvrátí jejich příjemný pobyt ve venkovském sídle. Naprostá otevřenost a chuť po požitcích stojí proti samotě a distingovanému odstupu. Vášnivá uraženecká vzteklost proti chladně kalkulujícímu uvažování. Zvědavost, která je šokována i ukojena. A zůstává něco, co se už navždy vepíše do povahy i chování obou protagonistek tohoto příběhu.

Zajímavé ztvárnění vztahu, které je Jean-Paulem (dobrý Alain Delon) plasticky měněn podle potřeby a vnitřního rozpoložení. Jeho partnerka Marianne (nyní už půvabná Romy Schneider) prožívá nejdříve idylu, poté úplný rozpad a opětovné sblížení. Jejich přítel Harry (Maurice Ronet) je přitahován Mariannou a nakonec zabit Jean-Paulem z kombinace uražené ješitnosti, dobyvačné touhy, opilosti a pomstychtivosti. Harryho dcera Penelope (Jane Birkin) se stane rozbuškou mezi nimi. Ona svého otce nenávidí, protože se s ní hlavně chlubí jako se svojí novou trofejí, i když jako dcerou. A je mladicky přitahována k Jean-Paulovi a způsobí krizi v jeho vztahu. Nakonec vražda, která se měla stát začátkem nového života a nového vztahu, naopak posílá cizí prvek pryč a stabilizuje se určitý odosobněný faktor a sobectví ve staronovém vztahu.

Velmi bláznivá komedie s tehdy ještě pěti Bažantama Jean-Guyem (Jean-Guy Fechner), Philem (Gérard Fillipelli), Gérardem (Gérard Rinaldi), Jeanem (Jean Sarrus) a Luisem (Luis Rego). Má to velmi solidní a vtipná místa, bohužel se všechny slibně rozjeté akce proměňují v totální destrukci. Čehokoliv a kdykoliv. A tak se z nadějí v soutěži hudebních skupin stávají nuceně povolanými branci. Z dalších postav: Creme (Marion Game), pro kterou pětice udělá všechno a která je vehementně podporuje v jejich hudebním snažení. Dále plukovník (Jacques Dufilho) a seržant Bellec (Jacques Seiler), kteří zažívají to, co nikdy dříve.

Další bláznivá komedie s Bažanty Jena-Guyem (Jean-Guy Fechner), Philem (Gérard Filipelli), Gérardem (Gérard Rinaldi) a Jeanem (Jean Sarrus). Jejich gagy sice občas zachází do přilišného extrému, ale i tak to celkově působí příjemně zábavně a parodicky ve svém pohledu na stav armády. Bažanti svou nešikovností a stálým vzdorem k poslušnosti přivádí své nadřízené k šílenství a jsou proto většinou ve vězení. Touha po svobodě pak znamená uhájení jednoho statku před násilným záborem armádou a jedné velké svatbě plukovníka (Paolo Stoppa), který konečně našel svou velitelku v podobě statkářky Pauletty Brugnon (Marisa Merlini). Další zajímavé postavy: horlivý seržant Bellec (Jeacques Seiler), který snad nejvíce ze všech trpí počínáním Bažantů, a vojenská psycholožka (Heidy Bohlen). Pomocná práce jim moc nešla, sabotáž a útěk byla jejich silnou stránkou.

Čtyři bažanti (Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner) jedou na dovolenou do Španělska, kde se jejich hloupost, lajdáctví a nešikovnost proměňuje do sledu za sebou (většinou) rychle jdoucích gagů. Ale je to takové strojené a těžkopádné. Trefuje se do zvyků Španělů, ale tento styl humoru nechápu, nelíbí se mi a přijde mi to spíše vhodné pro malé děti (něco jako klaun v cirkuse a to ještě ne v bůhvíjak dobrm). A ta neskutečná fascinace krásnými, mladými děvčaty, kde už jen stačí aby se jim začali dělat sliny u pusy. Nebavil jsem se, ač jsem se snažil.

Bídníci 20. století jsou obratnou filmovou hříčkou romantického pěvce. Victor Hugo patří k nejhrdějšímu kulturnímu dědictví francouzského životního elementu a k nejslavnějším představitelům romantismu. Claude Lelouch posunul čas dění do nechvalně známého úseku nejděsivějšího období moderních dějin a nezapomněl zdůraznit i rozvrstvit paralely a souvislosti s Hugovou předlohou. Buduje melancholické výjevy, dráždí temnou stranu lidské duše, blahořečí odvahu lidské důstojnosti, provokuje morálním dilematem, opěvuje lidskost a hoří pro osudovou lásku. Zpěv idealistického barda se lehce vznáší nad krajinou, úzkost lidské duše se chvěje strachem při střetech s úskočnou hamižností, přesto naděje neumdlévá, ani neumírá. Láska, opětovaná a věrná a nesobecká, se stává světlem na konci tunelu, přetrvává věky a vykupuje útrapy. Neschází odlehčení, tragédie, ani hřejivá náruč lidské dobroty. Ústředním bodem bídnosti lidského počínání je Henri Fortin, dříve Leopold Fortin (velmi příjemný Jean-Paul Belmondo, též v roli Jeana Valjeana i svého otce, jako boxující mladík Paul Belmondo, jako malý chlapec Guillaume Souchet). Skromný chlapec, sirotek, boxerský přeborník, provozovatel stěhovací služby, zloděj ve službách nacistů, odvážný bojovník za svobodu, zachránce a starosta. Nespravedlnost života nemá postižené svědomí, ani kumulace nehod nemusí být škodlivá, pokud si nešťastník udrží zdravý náhled na život. Bolest není nekonečná, když nezanechá trvalý otisk zášti v srdci. Mužským vrcholem osudové lásky je André Ziman (velmi zajímavý Michel Boujenah), divadelní kritik za studentských let a úspěšný právník židovského původu. Temná doba zatahuje oblohu ocelově chladným mračnem bez kousku prosvětlených okamžiků. Záchrana se stává zajetím a vykoupení se zdá být nemožné. Ženským vrcholem osudové lásky je Elise Ziman (šarmantní Alessandra Martines), velmi úspěšná primabalerína a věrná Andrého manželka. Život je znásilněn psychopatickou nenávistí a sadistické uspokojení si pohrává s lidským masem. Láska je hodnotnou pomůcku k fyzickému přežití lidské zlovůle. Plodem osudové lásky je Salomé Ziman (příjemná Salomé Lelouch, v dospívajícím věku Margot Abascal), vyplašené dítko Andrého a Elisy. Okupace je časem odloučení, návrat svobody postupnými kroky vrací do života všechny ztracené hodnoty a jistoty. Významnou postavou je farmářka Thenardier (pozoruhodná Annie Girardot), žena v tělesně neuspokojivém manželském svazku. Neukojenost se dožaduje svých potřeb, trestá pocit uraženosti, přesto si zachovává základy morální odpovědnosti. Neméně významnou postavou je její manžel Thenardier (velmi zajímavý Philippe Léotard), prostý venkovský statkář. Dobročinnost se v nátlaku doby a postupujícího času zcela proměňuje. Sobectví, žárlivost a uvyknutí se na pravidelný příjem bohatství chce zamést každou stopu vlastního hříchu a nenávisti. K výraznějším postavám patří Catherine (příjemná Clémentine Célarié, též v roli Fantine), Leopoldova matka. Nespravedlivé uvěznění manžela ji přivádí do Normandie, věří, čeká, trpí a doufá. Výraznou postavou je Javert (zajímavý Philippe Khorsand), policista, loajální každému režimu. Právo je vymáháno každým možným prostředkem, surovost je profesní rutinou i uspokojením. Z dalších rolí: Henriho zlodějský patron za časů okupace (Ticky Holgado), Leopoldův prospěchářský pěstoun a zaměstnavatel Guillaume (Rufus, též v rolích svého syna a Thénardiera), jeho manželka v různých časech (Nicole Croisille), starého Henriho spoluvězeň na útěku Eiffelovka (William Leymergie), velmi dobrotivý biskup Myriel (Jean Marais), laskavá a zachraňující matka představená (Micheline Presle), počátek nesnází a falešný hrabě de Villeneuve (Daniel Toscan du Plantier), nová nadějná krev na Normanském pobřeží Marius (Michaël Cohen), další Henriho zlodějští spolupracovníci (Antoine Duléry a Jacques Bonnot) a mnoho dalších a dalších. Bídníci 20. století jsou povedenou adaptací francouzské literární klasiky. Přizpůsobivě a způsobně nastiňuje traumatické situace mezilidských vztahů a vazeb. Hrozba kruté moci a probuzená neukojitelná žízeň po bohatství smýkají lidským tělem marností světa. Lelouch si pohrává s paralelou, temnota není neprostupná, ale má i povzbuzující účinek. Dobrota je láskou, láska je ušlechtilostí. Bídníci 20. století jsou monumentální filmovou freskou a láska stále věří v osud, předurčení i naplnění.

Bláznivá vrba: byla by to nevybíravě jízlivá, anekdotická filmová hříčka, nebýt náboženského zhodnocení celé té prožité zkušenosti. Ať si doba postmoderní rehabilitovala "nižší" smysly (hmat, čich a chuť), přesto však zůstává zrak (podobně sluch) tím nejdůležitějším smyslem, co zprostředkovává kontakt vnitřních světů se světem vnějším, tzv. "objektivním". A náhlá erupce a průnik esteticky ladných obrazů vnějšího světa do "asketické" uzavřenosti dokáže zatřást i samotnými základy pokory. Pod tímto mocným dojmem se potom touha po "novém" životě a nutkání dohnat vše promeškané hned jeví být bytostnou nutností. Oheň mívá v náboženství zásadní očišťující funkci, právě oheň ukončuje vše staré a "zkažené" a dává prostor novému a "nevinnému". Avšak ani oheň nezbaví vzpomínek, pouze jejich "vnějších" připomínek. Hrdinou nábožensky zhodnoceného varování je Joussef (Parviz Parastui), muž s "malým rájem na zemi" a s náhlou potřebou po radikálnějším obohacení vlastního života, neboť právě v tomto směru se cítí býti osudem ošizen. Stává se někdy, že po překonání závažné nemoci nebo omezujícího limitu člověk znenadání pocítí potřebu dohnat promeškané, dosyta užívat krás života, které mu byla neprávem odpírány. Někdy to však vede k absolutní ztrátě všech dosavadních jistot. Náboženské zhodnocení nemůže být výmluvnější. K výrazným postavám varování patří Joussefova milující manželka Roja (Roja Tajmourian) a neméně milující Joussefova maminka (Soghra Obeisi). Z dalších rolí: Joussefova maličká dcerka Maryam (Melika Aslafi), Joussefův obratný strýc Mahmood (Mahmoud Behraznia), mladá Joussefova švagrová Pari (Leila Otadi) nebo Joussefův tajemnější známý v Paříži Morteza (Mohammad Amir Nadži). Bláznivá vrba: ani zde si Madžidi neodpustí řádnou porci velekrálovského patosu. Dalo by se to - ze západního úhlu pohledu - označit za alegorii, avšak v perských podmínkách je příběh zjevnější. Je, ostatně, přínosné dobře zvážit prosby směřující k Bohu. Hmota a duch, opravdovost víry, cit a vidění, přesycení smysly, zmatení a tápání nitra, to vše se mísí s prakticky varovným příkladem.

Film Beethoven 5 se snaží vydolovat zbytky své zaprášené slávy a opakovaně přežvýkává zavedenou spotřební značku. A podle toho také vypadá. Uslintaný bernardýn, umanutá snaha o extravagantní chování všech postav, naivně krkolomná zápletka a bídně vedený příběh jen někdy přinese úsměv do tváře. Většina předem natěšených diváků, očekávajících závan prvního milovaného filmu, se zlostí třesou, přestože víceméně dostanou to, co chtěli a vyžadují. Nejlepší přítel člověka dokáže upoutat pozornost malých dětí, speciálně pro dospělé je určeno několik výroků. Pokud pomineme slintajícího chlupatého všežravce, je hlavní postavou rodinného příběhu malá Sara Newton (Daveigh Chase), školačka na prázdninovém pobytu u svého strýčka na malém městečku. Jak to bývá, jsou její počáteční rozpaky a zklamání vystřídány nadšením z odhalování tajuplností nového, a lehce nebezpečného, dobrodružství. Dětské zastoupení doplňuje místní chlapec Garret (Sammy Kahn), vždy ochotný kamarád Sářina strýčka. Hlavní mužskou postavou je Freddy Kablinski (Dave Thomas), lehkomyslný a duchaplný Sářin strýc. S nestresovou pracovní morálkou a s romantickými rozpaky se vydává po stopách nejdráždivějšího tajemství kraje. Hlavní ženskou postavou je Julie Dempsey (šarmantní Faith Ford), svědomitá místní šerifka s nárůstem krocení všeobecné zběsilosti při honbě za pokladem. Z dalších rolí: starý knihovník a strážce dávného tajemství John Giles alias Selig (Tom Poston), stará a bláznivá kořenářka Cora Wilkens (Katherine Helmond), ostražitá prodavačka a majitelka koketního psíka Evie King (Kathy Griffin), úlisný starosta Harold Hurman (John Larroquette), vášnivý hráč a neúspěšný obchodník Owen Tuttle (Clint Howard), xenofobní Vaughn Cartur (Richard Riehle), či lupičský pár minulosti Moe (Rodman Flender) a Rita (Tina Illman) Seligovi. Je to více blbost, než osvěžující komedie. Přemýšlení je naprosto nevhodné, občas je příjemnější oči přivírat a ono to nějak s tím chlupatým monstrem a se vším ostatním dopadne.