tomtomtoma

Není to sice ničím výjimečná májovka, ale na druhou stranu splňuje to, co se od ní očekává. Trochu toho vtipu a srdnatý a odhodlaný boj dobra proti zlu. S vůní petroleje, varhanními tóny, nebezpečně vrhaným nožem a ledově studeným proudem jugoslávských řek. Nejdůležitější kladnou postavou je opět neomylně bystrý Old Surehand (Stewart Granger s hlasem Helmo Kindermanna), který musí dodržet svou přislíbenou ochranu nad osadníky. Nezištně mu pomáhá renesanční Apač Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna), který musí především hasit nepříjemné nedorozumění mezi osadníky a indiánským kmenem Navahů. Hlavním padouchem je všehoschopný Petrolejový princ (Harald Leipnitz), který za žádných okolností neváhá obětovat život druhých. S nevídanou oddaností a poslušností ho chrání jeho nejvěrnější muž, hluchoněmý Knife (Slobodan Dimitrijevič), s nutkavou vrhačskou vášní. Důležitou postavou je napravený falešný hráč Richard Forsythe (Terence Hill jako Mario Girotti s hlasem Christiana Wolffa), který chvilku lavíruje mezi dobrem a zlem. Ženy jsou zastoupeny mladou Lizzy Bergmann (půvabná Macha Méril) a ráznou paní Ebersbach (Antje Weissgerber). Z dalších rolí: nadšený předák osadníků Bill Campbell (Walter Barnes s hlasem Arnolda Marquise), dobře naladěný varhaník a iniciátor sborového zpívání Aurelius Hampel (Heinz Erhardt), prostoduchý Surehandův druh Old Wabble (Milan Srdoč s hlasem Hugo Schradera), zkorumpovaný bankéř Kovacz (Gerhard Frickhöffer) a naštvaný náčelník Navahů Mokaši (Milivoje Popovic-Mavid s hlasem Klause W. Krauseho). Pokud se jedinec neštítí jakéhokoliv skutku, může si přijít na velice slušnou finanční odměnu. Jen se nesmí narazit na ještě větší hovado, nebo na partu slušňáků kolem Surehanda. A malé děti zpívají píseň smrt fašismu za dohledu spokojeného varhaníka.

Tenhle díl z té početné skupiny májovek je nejvíce odlišný, a rozhodně to není špatně. Až by se tomu chtělo dát vyšší hodnocení. Vysoké ambice film nemá, ale je to příjemný druh filmu k odreagování. Je akční, s příjemně vtipným nadhledem a se spoustou dramatických situací. Western v Mexiku s chutí špaget a ochranou nevinných ala Sedm statečných. Proč ne, je to příjemná změna oproti ostatním májovkám. Dobro svádí urputnou bitvu se špatností a strach je zahnán nadějí a odvahou. Hlavní osobou je protřelý traper Jason Waade alias Old Firehand (zajímavý Rod Cameron s hlasem Gerharda Geislera), kterého nevyvede z míry žádný vývoj událostí a s usměvavou hlavou přijímá výzvy v osobním i společenském životě. K hrdinným obráncům patřil též osvícený Apač Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Danneberga), Jasonův přítel a donchuan Tom (Todd Armstrong s hlasem Randolfa Kronberga), další Jasonův přítel a dobrák Caleb (Vladimir Medar s hlasem Herberta Knippenberga), odhodlaný představitel zákona a spravedlnosti kapitán Mendozza (zajímavý Rik Battaglia s hlasem Rainera Brandta) a svérázný a extravagantní Angličan na zásnubách Robert Ravenhurst (zajímavý Viktor de Kowa). Ženskost přináší Vinnetouova sestra, poznávající lásku, Nšo-či (Marie Versini s hlasem Evelyn Gressmann) a rázná a elegantní Francouzka Michèle Mercier (Nadia Gray s hlasem Renate Küster). Z padouchů je zde především vůdce banditů, sžíraný touhou po pomstě, Silers (Harald Leipnitz), ambiciózní posměváček Derks (Aleksandar Gavrić s hlasem Heinze Giesea) a vychytralý a hamižný kapitán Luis Sanchez Quilvera (zajímavý Miha Baloh s hlasem Heinze Petruoa). Z dalších rolí: nadšený a zvědavý Michèliin synek Jace (Jörg Marquardt), morální autorita a místní kněz (Boris Dvornik s hlasem Christiana Rodeho) a vedoucí ustrašené části obyvatelstva Puglia (Emil Kutijaro s hlasem Petera Elsholtze). A tak film plyne s odvahou, nadhledem a s akčností až do svého konce, který má své vítěze, poražené, truchlící a věřící. Je to stále příjemná zábava. Nenudí a dobro spravedlivě vítězí.

Že se milovníci a rádoby milovníci Karla Maye durdí, jakým způsobem je adaptována literární předloha o Old Surehandovi? A že jsou naštváni proto, že Vinnetou má jen malý prostor? Jsou to hloupé žvásty. Má to větší svěžest a příjemně vtipný nadhled, díky kterému se tento film od ostatních májovek příjemně liší a baví i o něco lépe. I přes tyto klady ovšem tento film nepřevyšuje svým dějem ostatní. A průběh? Musí se dopadnout padouch se svojí nenasytnou bandou. A usmiřovat nedorozumění mezi indiány a bělochy. Ústřední postavou je Johnny Garden alias Old Surehand (dobrý Stewart Granger s hlasem Heinze Engelmanna), který s hravým a snad i ješitným sebevědomím zvládá každou zapeklitou překážku a problém. Mezi jeho přátele a ochotné pomocníky patří indiánský nadnáčelník Vinnetou (Pierre Brice a hlasem Thomase Eckelmanna) s instinktem a schopností předvídat běh událostí, talentovaný a odhodlaný mladý právník a soudcův pomocník Toby (sympatický Terence Hill ještě jako Mario Girotti, s hlasem Joachima Ansorgea) a neschopný Jeremy Sanders alias Old Wabble (Milan Srdoč s hlasem Hugo Schradera), který je spíše přítěží, než přínosem. Ženský půvab přináší především mladá a dychtivá Judith (Letícia Román s hlasem Marianne Lutz). Hlavním padouchem je Jack O'Neal alias Generál (zajímavý Larry Pennell s hlasem Rainera Brandta), který se mstí za své dávné vyhození z armády a tuto záležitost jeho ješitnost stále nedokáže překonat. Generálovi pomáhá jeho ambiciózní zástupce Joe (Vojislav Mirić s hlasem Joachima Nottkeho) a je ještě více nenasytný. Z dalších rolí: dobromyslný zlatokop a Juditin strýček Ben O'Brian (Vladimir Medar s hlasem Alexandera Welbata), starý náčelník Komančů s úmrtím v rodině Maki-Moteh (Dušan Antonijević), šarmantní majitelka hostince Molly (Hermina Pipinić s hlasem Edith Schneider), zamilovaná pomocnice banditů Delia (Jelena Zigon s hlasem Marianne Mosar), a kapitán americké armády Miller (Erik Schumann). Je to nenáročné dílo, kde dobro vítězí nad zlem. Je to svěží a s příjemně vtipným nadhledem, který baví při chvilkách odreagování.

Knižní inspiraci k tomuto filmu jsem četl a líbila se mi a příjemně mě bavila i tato filmová adaptace. Sice tu chybí charismatický padouch, ale je to dělané s hravým nadhledem a s až mírně parodickým vyzněním svých předchůdců. A to jsem uvítal s povděkem. Průběh je klasický. Dobří a charakterní hrdinové čelí hamižným banditům a snaží se o uchování míru a klidu mezi indiány a bílými osadníky. Hlavním hrdinou je dobromyslný Old Surehand (zajímavý Stewart Granger s hlasem Heinze Engelmanna), který snad nikdy neztrácí humor a smích a rád předvádí své dovednosti. Nemůže chybět ani osvícený indiánský náčelník Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna), který s trpělivostí krotí vášně na obou rasově odlišných stranách. Ženský půvab a odvahu předvádí mladá Annie Helmers (Elke Sommer s hlasem Margot Leonard). Výraznou postavou je také odvážný a zamilovaný mladík Martin Baumann (Götz George). Z proradných a krutých banditů je zde jejich vůdce Preston (Sieghardt Rupp), falešný reverend Weller (Miha Baloh s hlasem Clause Holma), vůdcův zástupce Stewart (Vojislav Mirić s hlasem Heinze Petruoa) a falešný voják Gordon (Louis Velle s hlasem Lothara Blumhagena). Z dalších rolí je zde neurvalý lovec medvědů a Martinův otec (Walter Barnes s hlasem Arnolda Marquise), přísně svědomitý soudce George Leader (Renato Baldini s hlasem Siegfrieda Schürenberga), uražený náčelník indiánského kmene Šošonů Vokadeh (Gojko Mitić s hlasem Michaela Chevaliera) a neschopný Old Wabble (Milan Srdoč s hlasem Hugo Schrader), u kterého je s podivem, že přežil a ani nezabil žádného svého přítele. Romantika dobrodružství dětských časů s idealistickou představou o vítězství spravedlnosti a dobra. A stále působí jako oddechová a příjemná zábava.

Poklad Aztéků musel mít pokračování, na jeden film by to bylo příliš objemné a dlouhé. Osobně si myslím, že pokračování je o něco svižnější, než díl předchozí. Idealistický pohled na oprávněný boj mexického vojska proti vnějším kolonizátorům je příhodně podkreslen tou spoustou charismatických padouchů. Nejdůležitější postavou je samozřejmě opět diplomat, špeh a doktor Karl Sternau (Lex Barker), který stojí na té správné straně a neohroženě se staví proti veškeré špatnosti. Největší předností filmu jsou padouši. Hamižní, nenasytní, lstiví, úskoční a ješitní. Podle situace uzavírají partnerství, vzájemně se zrazují a odpravují. A ten přeživší zbytek postihne spravedlivý trest. Je tu zhrzený a zrádný mexický hrabě Alfonso di Rodriganda y Sevilla (zajímavý Gérard Barray), který touží především po bájném pokladu. Je zde talentovaná intrikánka Josefa Cortejo (šarmantní Michèle Girardon), která s rozkoší využívá své ženské zbraně k získání všeho, po čem touží. Je zde chlípný a vyhnaný kapitán mexické armády Lazaro Verdoja (dobrý Rik Battaglia), lačně natahující své zvrácené ruce po každém ženském klíně. Je zde prohnaný a prodejný Josefin otec Pablo Cortejo (Antun Nalis). A také ponížený a uražený náčelník Čičimeků Černý jelen (Milivoj Popović). Ženský půvab přináší také unesená dcera správce hraběcího majetku Rosita Arbellez (Alessandra Panaro) a hloupoučce naivní aztécká princezna Karja (Theresa Lorca). Na té správné straně stojí německý obchodní cestující a odhodlaný strašpytel Andreas Hasenpfeffer (Ralf Wolter), doktorův přítel a dobrodruh Frank Wilson (Kelo Henderson), aztécký hrdina a poručík mexické armády Potoca (Gustavo Rojo) a správce hraběcího majetku Don Pedro Arbellez (Hans Nielsen). Z dalších postav stojí ještě za zmínku francouzský představitel moci a maršál Bazaine (Jean-Roger Caussimon) a přísný strážce aztéckého tajemství Flathouani (Mirko Kujaćić). Mexiko je stále zajímavá země. Je plná tajemství, překvapení, slunečního svitu, dobrodružství i nebezpečí. Mexiko se může najít v Jugoslávii. K nenáročnému odreagování je to příhodný film. A dobro vítězí nad zlem.

Mám takový pocit, že jsem nečetl žádný mexický příběh od Maye, a tak nemusím být zatížen očekáváním něčeho, co by ve filmu zaručeně nemělo chybět. Zasazením příběhu do mexické občanské války umožňuje vykreslení postav v jejich charakterech. I když zde se nepokrytě fandí pouze jedné straně. Té, která vychází z indiánského kmene Aztéků a do které se vkládá ta pravá mexická duše a nárok na pokračování. Hlavní postavou je diplomat, špión a doktor Karl Sternau (Lex Barker), který hrdinně bojuje proti státnímu i osobnímu nepříteli. Padouši vynikají vychytralostí, samolibostí a lstivostí. Je zde lstivý floutek a nezodpovědný mladý hrabě Alfonso di Rodriganda y Sevilla (zajímavý Gérard Barray). Je zde Alfonsova snoubenka a vychytralá našeptávačka Josefa Cortejo (půvabná Michèle Girardon). Je zde samolibý kapitán mexické armády Lazoro Verdoja (dobrý Rik Battaglia), který chce ukojit především svůj chtíč. Trochu vtipu přináší obchodní cestující Andreas Hasenpfeffer (Ralf Wolter). Ženským půvabem se může chlubit dcera správce hraběcího panství Rosita Arbellez (Alessandra Panaro) a mladá aztécká princezna Karja (Theresa Lorca). Na té správné straně, které se fandí, stojí také Azték a poručík mexické armády Potoca (Gustavo Rojo), dobrodruh s rychlými kolty Frank Wilson (Kelo Henderson), ten pravý mexický prezident Benito Juarez (Fausto Tozzi), filozofující americký prezident Abraham Lincoln (Jeff Corey), starý vlastenecký mexický hrabě Don Fernando di Rodriganda y Sevilla (Friedrich von Ledebur), správce hraběcího panství Don Pedro Arbellez (Hans Nielsen) a strážce aztéckého tajemství Flathouani (Mirko Kujaćić). A tak se rozvíjí vlastenecký boj, osobní touhy, pátrání po pokladu, láska, nenávist, oddanost, zrady, chtíče, osobní spory a nová a pevná přátelství. Je to nenáročné a přesto stále příjemné ve svém odpočinkovém poslání.

Mayovky jsou mojí připomínkou dětství, kdy jsem dychtivě hltal jednu knihu za druhou. S odstupem mnoha let už u mě tento druh zábavy nevzbuzuje tolika nadšení, ale stále je to příjemné odreagování. Romantika dobrodružství dávných časů, kdy se jedinec musel spoléhat na své dovednosti a odvaha a čest byly odznakem správných mužů. Dobro musí bojovat se zlem, trestat zločince a napravovat nespravedlnosti. Všechno je víceméně černobílé a jasné, příjemná je krajina bývalé Jugoslávie a další zlotřilý padouch je hnán před boží spravedlnost. Dobří jsou všeobecně známí. Je zde slavný Old Shatterhand pod jménem Kara Ben Nemsí (Lex Barker), který se odhodlaně pouští do každého dobrodružství za správnou věc. Doprovází ho věrný druh, mluvka a nemotora Hadži Halef Omar (Ralf Wolter). Třetím do party spravedlivých je místní Omar Ben Sadek (Dušan Janičijević) s osobním a pádným důvodem. Vtip přináší anglický aristokrat Sir David Lindsay (Dieter Borsche), nadšený z každého nevšedního zážitku. A jeho na vše připravený sluha Archibald (Chris Howland). Ženský půvab dodává unesená Čita (Marie Versini), žena uneseného kupce Annette Galingré (Marianne Hold), či žárlivá Žutova žena (Maria Grazia Francia). Hlavní padouch je úžasný ve své krutosti, ve své chamtivé lačnosti a chtivosti i ve své drzé troufalosti, se kterou se vysmívá všem možným hrdinům. Kupec Nirwan, zvaný Žut (dobrý Rik Battaglia), schromáždil kolem sebe tlupu bezcitných padouchů, jako je Barud (Renato Baldini), Manach (Jovan Janićijević), či svérázní bratři Aladžiové (Živojin Denić a Dušan Perković). Vynikající zápornou postavou je také Mübarek (Friedrich von Ledebur), těžící z důvěřivosti a strachu prostých lidí. A tak se člověk příjemně baví, nemusí příliš přemýšlet, vůně romantiky dobrodružství je nadosah, zlo je ztrestáno a je znovunastolen pořádek a spravedlnost.

Když pominu fakt, že by mělo jít o zásadní dílo, vyrobené v komunistickém bloku, tak mi přesto stále zůstává velice půvabně satirický film. Jde o neobyčejně chytrou černou komedii, jejímuž stylu určitě nepřijdou na chuť masové davy. Černá komedie je promíchána s psychologickým dramatem, peklo se to v reálném světě i v tom snovém. Přidala se chytrost, hravost, symbolismus a výsledkem se stal nezvykle chutný pokrm pro toho, kdo si rád vychutnává každé sousto, každý pohyb, každou slabiku. Navíc to nutí k zamyšlení. O minulosti, o současnosti, o světovém řádu, o lidských touhách a slabostech, o marnosti i závanu naděje, o strachu, o pohnutkách, o zvrácených uspokojeních. Můžeme se pokusit ponořit až na samotné dno naší vlastní duše, hledat samotnou lidskou podstatu, nebo se obracet s prosbou k bohu. Můžeme stále přemýšlet a ptát se, ale odpověď nás nikdy nepotěší a neuspokojí. Pouze lidé dokáží dělat lidem ze života to pravé peklo. Pouze lidé se neštítí jakéhokoliv činu ve své velikášské touze po moci a ovládání druhých. Jak perverzně zvrácené, jak smutné! Hlavní postavou je starosta Varlam Aravidze (skvělý Avtandil Macharadze), směsice všech lidských zvráceností v celé své velikosti tyranské diktatury, která si libuje v neuvěřitelně zrůdných hrátkách laskavosti, cukru a nezvratitelného trestu. S úsměvem přichází povzbudit, aby se vysmíval budoucí oběti, kterou chce s rozkoší přivést až na dno zoufalství a k pokornému přijetí nezbytného trestu. Šíří strach, aby budoval svou slávu a poslušnost masy. Naslouchá, nechá si vrazit políček, složí hold, aby nakonec slavil celkové a úplné pokoření svého možného soupeře a oponenta. Hlasem svědomí společnosti je Ketevan Barateli (zajímavá Zeinab Bocvadze, jako malá Nano Ochigava), která se neúnavně snaží vyjevit pravdu všem, a to i těm, kteří o ni nestojí. Pravda je plná bolesti, utrpení, strachu. Pravda se nechce přijmout ze strachu z možnosti vlastního podílu na běhu událostí, ať přímého, či jen bojácně přihlížejícího a přehlížejícího. V anonymitě souhlasícího davu se přežívá nejlépe. Oponentem svědomí je Varlamův syn Abel (taktéž Avtandil Macharadze a jako malý Dato Kemkhadze), který se snaží umlčet hlas svědomí na veřejnosti i ve své vlastní hlavě. Umlčet i za cenu toho, že se z obětí stávají zločinci a blázni. Z dalších rolí: Abelova žena Guliko (Ia Nindze), zatvrzele stojící za svým privilegovaným právem urozené rodiny, Ketevanin otec a malíř Sandro (Edišer Giorgobiani), obětně přihlížející totální zkáze lidství, Ketevanina matka Nino (Ketevan Abuladze), kterou hříčka krutého osudu přivádí až na samotné dno zoufalství, Sandrův přítel Mikheil Korešeli (Kachi Kavsadze), zoufale se snažící dovést obvinění do nejzazší meze absurdity, Abelův syn Tornike (Merab Ninidze), snažící se úpěnlivě i vystrašeně o širší přijetí zodpovědnosti, a také iniciativní a všehoschopný Varlamův pohůnek (Amiran Amiranašvili). Pro mě je toto dílo mrazivá a hravá satira, plná symbolu a černého humoru. Za vše mluví citát: "velice špatně se hledá v tmavé místnosti černá kočka, ale mi ji tam najdeme, i když tam není". Nepřátelé státu se musí vyrábět, aby se dosáhlo absolutní moci, která umožňuje naprosto vše, vyvolává strach a naprostou oddanost. Strašidelné, skutečné, varující.

Je to zajímavý a příjemný film, zachycující jeden rok života na jedné horské gruzínské vesnici. Se spoustou bizarních postaviček. Do určité míry v tom vidím dílo, které je typově podobné Felliniho Amarcordu. Ukazuje veselou tvář života, ale také tu smutnější i tu krutou. A má jasné poslání. Je zde jediný rušivý prvek: film je v gruzínštině, což je v pořádku, ale je také nadabován tím archaickým monodabingem v ruštině, který je následně převáděn do titulků. Je to dílo mnohem srozumitelnější, než dřívější stylistická laskomina Prosba. Domlouvané svatby nebyly ničím výjimečným. V minulosti bylo nutností mysleti na budoucnost bez trpění nouzí a životě na určité úrovni. Byl to čistě praktický krok. Šlo o přežití. A není to tak dávno, kdy i mým předkům byl domlouván partner a ti ho byli nuceni přijmout. Někteří se dokázali i vzbouřit. Láska je krásná věc, ale s holým zadkem, prázdným žaludkem, bez střechy nad hlavou a s malou šancí na přežití vlastních potomků je láska skoro nemožná. Samozřejmě je tu morálka, ale tím nejvýraznějším a nejhlasitějším posláním filmu je pokrytectví, které v určitých situacích může přivádět ztrátu lidství a krutě a nevybíravě se mstít na původci pošpinění svých pokryteckých hodnot, které brání ve jménu své osobní i společenské vážnosti a důležitosti. Pokrytecké moralistické pranýřování je stále přítomným rysem v chování lidí, kteří tak rádi kamenují poklesky proti svým vlastním pokřiveným hodnotám. Často postrádáme tu nejdůležitější hodnotu. A tou je lidskost, snaha a ochota porozumět. Nebrat si chtivě nataženou rukou to, co si z pozice silnějšího můžeme brát a nelpět na osobním společenském významu i za cenu krutých trestů pro domnělé zrádce a toho, kdo zdánlivě ušpinil náš pracně vybudovaný a klamný obraz dobrého, spravedlivého a čistého člověka. Ústřední dvojicí je mladá a půvabná dívka Marita (Lika Kavžaradze), která se s otcem vrátila domů z města, a chudý, hodný a laskavý mládenec Gedija (Soso Džačvliani). Jsou tu nádherné bizarní postavičky: osamělá a bláznivá Pupala (zajímavá Sofiko Čiaureli), které se vysmívají především děti, nespokojený křikloun Joram (Kachi Kavsadze), který vzývá příchod revoluční bouře, neúnavný hledač pohádkových pokladů Elios (Otar Megvinetuchucesi), přízemní a požitkářský pop Ochrochine (Ramaz Čchikvadze), či vášnivě vlastenecký učitel (David Abašidze). Další postavy: mladík z dobré rodiny Šete (Zaza Kolelišvili), který se snaží o nemožné v citech, starý a moudrý Cicikore (Kote Daušvili), který se ze svého postavení staví do role samozvané autority, Maritina babička Maradia (Sesilija Takaišvili), či půvabná a veselá Nargiza (Temina Tuaeva), která milovala život v jeho krásných půvabech. Je to silné dílo o střetu života s pokryteckou přetvářkou, kdy je prostá lidskost zašlapávána z pozice síly. A děje se to stále. Využívá se k tomu strach, demagogie, lži, pomluvy, síla a silně pokřivená morálka. A možnost schovat se v anonymitě davu. Je možné, aby v takovém prostředí mohli vyrůstat nepokřivení lidé? Lidští lidé? Civilizace a pokrok nemusí nutně přinést štěstí a svobodu. Ale to ani zaslepené lpění na zastaralých zvycích a tradicích.

Toto rozhodně není dílo, které by mohlo být oceněno širokou veřejností. Což je samozřejmě škoda, ale je to skutečnost, která se zřejmě nezmění. Převést báseň na filmové plátno není snadné. A je více než obdivuhodně, jak se toho Tengiz Abuladze zhostil. Ta jeho zneklidňující kompozice obrazů, stínů, světla, slov, gest, myšlenek a postojů se stává jedinečným dílem, které v sobě spojuje několik druhů umění v kompaktní celek s širokým dopadem působnosti na pocity vnímavého diváka. Každé gesto a postoj je alegorickou skulpturou. Každé jednotlivé slovo je básníkovým veršem. Každý pohyb a krok je současným tancem. Každý zvuk větru je mollovou skladbou. Každý záběr je jedním malířským plátnem s všeříkajícím významem. Označit toto dílo za střet dobra se zlem je zjednodušené a povrchní označení, neboť zachází mnohem hlouběji. Dotýká se samotné podstaty lidské duše a fungování lidské společnosti a civilizace. Lidská společnost se sdružuje do útvarů, které se označují slovem stát a jsou pokračováním původních kmenových osad a městských států. Tyto státy jsou řízeny dobrovolně i nedobrovolně přijatými zákony a pravidly, které vyžaduje dodržovat bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou správné, či dobré. Je to bludný kruh, ze kterého není jednoduché nalézt tu správnou cestu. Na jednu stranu si jedinec uvědomuje pojmy lidství, dobro, soucit, laskavost, ochotu pomoci a porozumět. Na stranu druhou je ochoten někdy často, někdy zřídka a někdy stále na tyto pojmy zapomínat. Ze strachu. Ze strachu o život, o vlastní přežití, o majetek, o moc, nebo z příchodu případného trestu, hanby. Bojí se cizích a neznámých věcí a nechává se ochotně ovládat a vést ve své cestě životem, kdy může sice mnoho získat, ale svou lidskou podstatu navždy ztratit. Není to jednoduché, postavit se proti nespravedlnosti, proti zlu, proti demagogii, proti bezpráví, proti lžím a pomluvám, proti přesile. Když nás může postihnout trest a smrt. Lidskost je pravidelně obětována v zájmu fungování společnosti, v zájmu udržení moci, v zájmu zvýšení víry, v zájmu tržního hospodářství. Aniž si to sami uvědomujeme. A pouze přihlížíme další a další popravě. Mimo jiné i toto sděluje tento pozoruhodný filmový výtvor. Z postav zaujme poutník (Spartak Bagašvili), který nechápe ničeho z lidského chování, panna (Rusudan Kiknadze) jako představitelka dobra a toho vznešenějšího lidství, skřet (Ramaz Čchikvadze) jako představitel přízemních, špatných a hamižných lidských vlastností, vyobcovaný Aluda (Tengiz Arčvadze), který je potrestán za pochybování o správnosti zákonů, laskavý a pohostinný Džokola (Otar Megvinetuchucesi), který se za svojí pomoc stává terčem opovržení, a lapený Zviadauri (Zurab Kapianidze), vzbuzující již svou přítomností tolik záště a zloby. Je to silné a složité dílo, o kterém by se dalo popsat mnoho stran papíru. Hodně výjevů mi zůstane zasunutých v mé hlavě. Všichni jsme nevolníci svých vlastních strachů, rezignací, lhostejnosti a malosti.