tomtomtoma

Další ze série filmů, který přináší klukovskou představu nezkaženého romantického dobrodružství, kde dobro a spravedlnost jsou nuceny svádět neúprosnou bitvu se zlem a nenávistí. Osobní štěstí musí ustoupit stranou před všeobecným mírem mezi národy. Rasistické předsudky jsou překonávány. A alespoň na malou chvíli je možný život v harmonii a souladu s každou živou bytostí. Potěší herectví Klause Kinskiho. A osvětlená nádhera krápníkové jeskyně Otoška jama. Hlavní postavou je neúnavný mírotvorce a náčelník všech Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna), který neúnavně přesvědčuje každého o nutnosti celkové transformace lidského soužití mezi národy v míru a spokojenosti. Jeho nejbližším pomocníkem je jeho bílý bratr, věrný druh a trestající ruka spravedlnosti Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna), který čelí každému nebezpečí tváří v tvář. Důležitou postavou je vojenský poručík Robert Merril (Terence Hill jako Mario Girotti s hlasem Clause Jurichse). Tento nenapravitelný idealista a romantik je natolik okouzlen zamilovaností, že jí v nebližším okamžiku dokáže obratně využít ve svůj i všeobecný prospěch a užitek. Hlavním padouchem je Bud Forrester (zajímavý Anthony Steel s hlasem Rainera Brandta), který samozřejmě touží především po získání majetku a bohatství za jakoukoliv cenu a oběti. Tomu zdatně sekunduje všehoschopný a vynalézavý David 'Luke' Lucas (dobrý Klaus Kinski). Ženskou krásu přináší především dcera náčelníka Assiniboinů Ribanna (půvabná Karin Dor) se svou nenaplněnou láskou. A také Robertova sestra Susan (Marie-Noëlle Barre). Vtip a humorný nadhled vnáší britský Lord Castlepool (Eddi Arent) se svou vírou a touhou následovat Old Shatterhanda. A básník prérijní divočiny Gunstic Uncle (Mirko Boman s hlasem Gerda Martienzena). Z dalších rolí: velitel vojenské pevnosti a Robertův otec s předsudky plukovník John Frederick Merril (Renato Baldini s hlasem Siegfrieda Schürenberga), ctihodný indiánský náčelník Assiniboinů Tah-ša-tunga (Rikard Brežeska s hlasem Hellmuta Grubeho), či další výrazný člen zločinecké organizace Carter (Velimir Chytil s hlasem Gerda Duwnera). A tak petrolejové věže vybuchují, medvěd padá po dobře mířené ráně nožem, honička střídá honičku, chytá se a utíká se a dobro se spravedlností zaznamenávají další důležité vítězství.

Samozřejmě i ve mě zůstává ten kus nostalgické stopy. Na dětství, na uspokojivé hltání knih Karla Maye a i na filmové adaptace. A samozřejmě jsem je měl rád. V dnešní době je to vzpomínka na krásné časy bezstarostnosti a touhy po dobrodružství a chlapské cti. Příběh samotný je již v očích zhýralce lehce až více naivní. Černobílé vidění světa, odvážné dohlížení nad spravedlností, dodržování lidskosti, trestání špatností a náprava vykořisťování utiskovaného domorodého obyvatelstva. Film má stále svůj půvab, dobro, i za cenu tragických ztrát, vítězí a zlo je spravedlivě potrestáno. Hlavní hrdinové jsou všeobecně známí: zapálený greenhorn a spravedlivý německý inženýr v Novém světě Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna) a ušlechtilý a čestný synek náčelníka indiánského kmene Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Christiana Wolffa). Ženský šarm s prvky antické tragédie dodává Vinnetouova idealisticky zamilovaná sestra Nšo-či (půvabná Marie Versini s hlasem Ilse Pagé) a statečností uhranutá dívka na základně banditů Bella (neméně půvabná Dunja Rajter s hlasem Ursuly Heyer). Komiku a vtip přináší nemotorný dobrák a zkušený zálesák Sam Hawkens (Ralf Wolter) a trochu nešikovně také anglický novinář Tuff-Tuff (Chris Howland). Hlavním padouchem je hamižný a zákeřný vyděrač a manipulátor Frederick Santer (Mario Adorf s hlasem Rainera Brandta), který se snaží jít za svým mamonem, cílem, bohatstvím do poslední krůpěje krve. Zástupcem manipulovaných indiánů je náčelník Kiowů Tangua (Tomoslav Erak s hlasem Gerda Duwnera), zapřisáhlý nepřítel Apačů. Z dalších rolí: předák na stavbě železnice Bill Jones (Walter Barnes s hlasem Arnolda Marquise), vydíraný a ustrašený vedoucí stavby Bancroft (Branko Špoljar s hlasem Toniho Herberta), hrdý náčelník Apačů Inču-čuna (Milivoje Popovic-Mavid s hlasem Benno Hoffmanna), Santerův pomocník Bullock (Niksa Stefanini s hlasem Heinze Lausche) a německý rodák, učitel Apačů a moudrý stařec Klekí-petra (Hrvoje Svob s hlasem Knuta Hartwiga). A tak začalo upřímné a hluboké přátelství rudého bratra s bratrem bílým. Jako příjemné odreagování to stále funguje. Uhrančivě podmanivé je údolí řeky Zrmanji.

Co je to vlastně civilní drama? Podle zdejšího jemného intelektuálního náhledu musí obsahovat určitě tyto definice: minimalistické, novátorské, detailistické. A já jsem alespoň pochopil, co výraz civilní drama znamená. Je to něco, co je pro většinu lidí důležitý moment v jejich životě. Je to něco, co by mělo vzbuzovat vášně a nepřebernou paletu emočního vyjádření, ale ve skutečnosti ta loďka pluje po nezčeřené hladině. Snad až nepovšimnuta, bez hlubokých výlevů. A místo očekáváné mořské bouře, přijde jen jedno až dvě silnější zafouknutí, které nezpůsobí ani vyšší vlnku, loďka se ani malinko nezakymácí a pluje poklidně dál ve svém vnitřním smíření. Emoce se skrývají, a to i v intonační rovině hlasového vyjádření. Neočekávám od každého filmu jen destrukci a sebetrýznění, ale také nemohu nad každým dílem plesat nadšením a vzdávat očekáváné oslavné ódy. Ne všechno je samozřejmě špatně. Příběh samotný není špatný, ale chybí mi tam hlubší vnímání života. Život není jen strach a obavy. Život jsou prožitky, vášně, radost i smutek. Neskrývaný, nepotlačovaný, nepřetvařující se. Hlavní postavou je Paul Hanganu (Mimi Branescu), který i přes spokojený a spořádaný život zatouží po změně a zlomovém okamžiku ve svém životě. Dále je zde zubařka Raluca (Maria Popistasu). Když on život nenabízí tolik možností vhodně zajištěných partnerů. A právnička Adriana (Mirela Oprisor). Když on život dokáže přinášet velmi neočekávané vývoje událostí. A tak všechno plyne v celkovém smíření a poklidu. I když ve významných okamžicích pro všechny zúčastněné.

To, co je na tomto filmu nejúchvatnější, je samotný Čajkovského houslový koncert. Ten fantastickým způsobem, který svou dokonalostí dokáže pohnout i kamenem, zahrál Budapešťský symfonický orchestr s houslovou sólistkou Sarah Nemtanu. Komediální stránka filmu je skvělá. Ta směsice ruštiny a francouzštiny, s hrstí hebrejštiny a špetkou cikánštiny je svižná, hravá a snad i též bizarní. A především je vtipná a baví. Ten odkaz dávného dramatu je snad až příliš vtíravý a vydírá. Naštěstí je tu stále ten humor a hudba. Rád, s nadšením a porozuměním poslouchám teskné, žalostné i veselé kvílení smyčců klezmeru. V těch tónech se odhaluje část z tajemství života a smrti. Podobně to mám i s cikánskou hudbou, kde se v jedné skladbě může ukrývat bezbranná radost i nekonečný smutek zároveň. A nesmí se zapomenout na ty zatoulané noty na dně číše, bez kterých by byl svět o mnoho chudší ve výrazech i prostředích. Čajkovskij ukryl celou tu tklivou a vznešenou krásu odkazu starobylé hudby v těch nebeských tónech houslových strun. Celý jeden i všechny národy proměněné v noty a tóny, které dokáží uchvátit svého posluchače a odnášet ho k výšinám stolové hory, na které se pozvedává ambrosie k přípitku nesmrtelnosti. Hlavní postavou je bývalý slavný dirigent Andrej Simonovič Filipov (zajímavý Alexej Guskov), který se díky neopakovatelné možnosti pokouší smířit se životem i svou vlastní minulostí. Andrejovi zdatně pomáhá jeho nejlepší přítel s velkým srdcem a umný cellista Alexandr Abramovič Grosman (příjemný Dmitrij Nazarov). Třetím do party drzých pořadatelů zahraničního výletu je přesvědčený komunista a manažer orchestru Ivan Gavrilov (solidní Valerij Barinov). Hlavní ženou je houslová sólistka s tajemstvím minulosti Anne-Marie Jacquet (šarmantní Mélanie Laurent). Z dalších rolí: ředitel pařížského divadla Chatelet Olivier Morne Duplessis (François Berléand), Annina opatrovnice a manažerka Guylène de La Rivière (Miou-Miou), Oliverův zneužívaný asistent Jean-Paul Carrère (Lionel Abelanski), ambiciózní sponzor orchestru Pjotr Treťjakin (Vlad Ivanov), Andrejova oddaná manželka Irina (Anna Kamenkova), živelný cikánský virtuos Vassili (Anghel Gheorghe), starý kšeftař Viktor Vikič (Alexandr Komissarov), jeho talentovaný syn Moïse (Vitalie Bichir), či samolibý šéf Velkého divadla Leonid Viničenko (Valentin Teodosiu). Petr Iljič Čajkovskij není mrtev. Jeho nesmrtelná hudba stále žije a vynáší nás do chvilek a momentů povznášejícího se pocitu života, kdy zrovna můžeme rozumět tomu nesmyslnému smyslu.

Nejsem milovníkem opery, ale ani jejím odpůrcem. Milovat a zamilovat si operu, znamená naučit se plout v různorodých proudech a barvách hlasu. Využívat proudu hlasu a větru gest a mimiky ke své potřebě. Nesnažit se bojovat, ale nechávat se unášet přírodními živly, které je schopen vyrábět člověk svépomocí. Hlas konejší, hladí, ale také bouří a ukazuje strach a ostatní neduhy. Film má oproti klasickému opernímu představení jednu nezpochybnitelnou výhodu. Tou je dosáhnutí kvality zvuku a zpěvu bez jediné chybičky, jediného zaváhání, nebo zakolísání. Taktéž k prostředí nemám výraznější výhrady. A na obrazovce se rozbíhá silný příběh o přátelství a o lásce. Silný, romantický, vášnivý, tragický. Hlavním mužským hlasem je básník Rodolfo (Rolando Villazón). Hlavním ženským hlasem je švadlenka Mimi (Anna Netrebko). Tenor a soprán se ve zvuku souznění proplétají v milostné vibrace vzletu, rozchodu a smíření. Další soprán koketuje, svádí a provokuje. Se sebevědomou drzostí a věčnou touhou miluje i opouští, tak jako Musetta (Nicole Cabell). Jsou zde hravé i žárlivé barytony: nešťastně zamilovaný malíř Marcello (George Von Bergen, zpěv Boaz Daniel) a bezstarostný hudebník Schaunard (Adrian Eröd, zpěv Stéphane Degout). A zlobné i smířlivé basy: klidný filozof Colline (Vitalij Kowaljow), lapený pan domácí Benoit (Tiziano Bracci) a bohatý Alcindoro (Ioan Holender, zpěv Tiziano Bracci). Opera Giacoma Pucciniho přišla na svět před více jak sty lety, a čeká jí ještě dlouhý opojný život v celé své kráse znovuzrození.

Hovořit o zobrazení těžkého života za komunismu pod vedením Nicolae Ceaușescua, je více než zavádějící. Jde o osobní drama, které má s komunistickým Rumunskem společný pouze čas příběhu. Navíc nejde ani o dramatický příběh osoby, která pod vlivem okolností přistupuje k morálně kontroverznímu činu. Je to především o přátelství, o pomoci a o krajních mezích, za které jsme ochotni vstoupit, když se snažíme pomoci. A z tohoto důvodu je to přínosné filmové dílo s příhodnou atmosférou, která dokáže vtáhnout do běhu děje. Hlavní postavou je mladá vysokoškolská studentka Otilia (zajímavá Anamaria Marinca), která začne zcela automaticky a přirozeně pomáhat své kamarádce. Při této pomoci je dohnána k mezní hranici. V tomto jediném okamžiku pro ní končí čas života v bezstarostnosti. Tato událost jí dovádí k úvahám o životě a vlastním směřování nastoluje otázky. Otiliina kamarádka a spolužákyně Gabriela Dragut (zajímavá Laura Vasiliu) je postavena k psychicky náročnému rozhodnutí i provedení. S úlevou a ze strachu přenechává zařizování okolností řešení problému na své kamarádce. Život přináší bolestivá rozhodnutí, kdy můžeme mít pocit, že není jiného východiska. Výraznou postavou je andělíčkář Viarel Bebe (zajímavý Vlad Ivanov), který sice pomůže, ale neváhá při této pomoci využít i zneužít okolnosti, které mu nahrávají do karet a vytahuje jeden trumf za druhým. Z dalších rolí stojí za zmínku již jen student Adi Radu (Alexandru Potocean), přítel Otilie, který se především domáhá svých partnerských práv. Morální dilema je značná zátěž pro psychiku lidí. Občas nás řešení problému přivádí za samou hranici myslitelného. Tato zkouška může znamenat vystřízlivění i výrazné poznamenání do dalšího života.

Pokračování historicky upraveného filmu. Intriky, mocenské hrátky a manipulace nabírají na obrátkách. Válčení se rozbíhá až do rozhodující bitvy. Zrada střídá zradu. A spravedlivý národ Ostrogótů, zřejmě za lítosti všech, musí opustit území Apeninského poloostrova. Jak dokáže být zkreslující pohled na historii germánské rasy očima Němců! Na určitou obranu lze úspěšně tvrdit, že nekřesťanské a nekatolické národy bývali tolerantnější než pokrytečtí katolíci, kteří rádi ve jménu boha vše ničili a rabovali. Ovšem největší touhou Ostrogótů byla snaha o romanizaci vlastního národa. Postavy příběhu umírají v bitvách, rukou vlastní i mstitelů. Bojuje se o moc, o ambice, o lásku. Největším a nejambicióznějším mužem zůstal římský prefekt Cethegus (zajímavý Laurence Harvey), mistr zákulisních hrátek, našeptávač a manipulátor s vlastní cestou. Neméně zdatnou intrikánkou zůstala byzantská císařovna Theodora (šarmantní Sylva Koscina), hravá manipulátorka s těžkým protivníkem. Byzantský císař Justinian (solidní Orson Welles) zůstal tou nejpragmatičtější osobou s realistickým pohledem na věc. Vítězná sestra Mathawsintha (zajímavá Harriet Andersson), z ostrogótského královského rodu, je sžírána především vlastní žárlivostí a odmítanou láskou. Mladý a nadšený Totila (Robert Hoffmann), druhý ostrogótský král, je hnán vpřed především opětovanou láskou Julie (půvabná Ingrid Boulting), dcery Cetheguse, která prohlédla. Zdatným zákulisním hráčem byl také byzantský vojevůdce Narses (zajímavý Michael Dunn) a dává přednost jistotě. Je zde také starý a moudrý ostrogótský šlechtic Hildebrand (Friedrich von Ledebur), první ostrogótský král a spravedlivý hrdina Witichis (Florin Piersic), třetí ostrogótský král a neúnavný válečník Teja (Emanoil Petrut), obětavý ostrogótský šlechtic Aligern (Mircea Anghelescu), všehoschopná a věrná služka Mathawsinthy Aspa (Adela Marculescu), Cethegusův spojenec a korsický šlechtic Furius (Ion Dichiseanu), či Witichisova oddaná a věrná manželka Rauthgundis (Ewa Strömberg). Když přivřeme oči nad pohledem filmařů na historii, tak nám zůstává napínavé a svižné drama, kde neschází akce, boje, hrdinství, hrdost, ctižádost, láska a romantika. Což je dostačující základ pro příjemnou zábavu.

Je to především německý film, a snad z tohoto důvodu vyznívá celá dvojdílná historická sága velice příznivě pro germánskou rasu, která je zde vyobrazena jako ta nejlepší a nejspravedlivější volba jako vládnoucí elity na Apeninském poloostrově. Z historického hlediska je zde mnoho nepřesností a události, fakta a lidé jsou přeměňovány k potřebám filmařů. Theodorich byl nejvýznamnějším ostrogótským panovníkem, který dokázal pozvednout svůj národ mezi tehdejší evropskou elitu. Po něm přišel už jen pád a zánik národa. A tak film je především ódou intrikánských praktik prohnaných a mocichtivých politických a vládnoucích elit. A je to také pocta lásce, byť naivně zobrazované. Postavou, která hýbe během událostí, je Říman a římský prefekt Cethegus (zajímavý Laurence Harvey). Je hnán především vlastními mocenskými ambicemi. Na straně Ostrogótů jsou zde svárlivé královské sestry Amalaswintha (Honor Blackman) a Mathaswintha (Harriet Andersson), soupeřící o nástupnickou moc. A jsou zde také ostrogótští šlechtici: mladý Totila (Robert Hoffmann), usmiřující Witichis (Florin Piersic), horlivý Teja (Emanoil Petrut), starý a moudrý Hildebrand (Friedrich von Ledebur) a nenápadný Aligern (Mircea Anghelescu). Na byzantské straně je zde vyčkávající císař Justinian (Orson Welles), manipulativní a poživačná císařovna Theodora (šarmantní Sylva Koscina), velký stratég a prohnaný trpaslík Narses (Michael Dunn) a obětovaný vojevůdce Belisarius (Lang Jeffries). Z dalších rolí: Cethegusova mladá a zamilovaná dcerka Julia (půvabná Ingrid Boulting), ostrogótský velitel posádky v Římě Thorismund (Dieter Eppler), či Witichisova oddaná žena Rauthgundis (Ewa Strömberg). Pokud nebudeme lpět na historických faktech a přehlédneme tendenční germánský pohled na věc, tak nám zůstává zdařilý historický příběh o mocenském boji nad Itálií. O intrikách a o velké mezirasové lásce.

Zdařile udělaný příběh tří osob, nešťastných ve svých osudech, jejichž životy se na krátký čas střetnou, aby v těch několika okamžicích poznali a prožili tu neopakovatelnou krásu a jedinečnou velikost. Mnohá tajemství a nevyřčené pravdy zůstávají ukryta hluboko v lidských srdcích. Tato hloubka, významné prožitky a přirozený instinkt přežití jsou významnými faktory v osudech člověka. I přes všechna zažitá příkoří si jedinec dokáže zachovat svou hrdost a touhu po životě. Závist je nehezká lidská vlastnost, která pramení z osobních slabostí nositele. Tato žárlivost a zášť dokáže mnoha ostatním znepříjemnit život, dostávat je do nepříjemných situací a ukončit veškerou jejich radost a touhu. Cizincem na scéně je přicházející muž Jean Lavigne (dobrý Alain Delon), jehož cesta ho zavádí k jeho nejsvětlejším okamžikům života, které může intenzivně prožívat. Jeho útěk je jen touhou po svobodě, po slunci, po vzduchu, po lásce, po životě. Nachází vše, aby mu to lidská žárlivost vzápětí surovým způsobem vzala. Tvrdou ženou je osamělá farmářka a vdova Couderc Tati (dobrá Simone Signoret). Pod její tvrdou slupkou se ale skrývá křehká duše, která touží poznat význam pojmu láska. Láska je pro ní odměnou i vysvobozením, ten krátký čas je nejvýznamnějším momentem jejího tvrdého života. Prostou radost ze života představuje mladá a bezstarostná Félicie (zajímavá Ottavia Piccolo), která je ponižována vlastními rodiči. Miluje život a jeho fyzické potěšení, jako nutný útěk z neradostné reality. Z dalších rolí: Coudercinin starý tchán s věčnou touhou Henri (Jean Tissier), jeho nenasytná a závistivá dcera Françoise (Monique Chaumette), Françoisein stejně krutý manžel Désiré (Boby Lapointe), či policejní komisař Mallet (Pierre Collet). Život dokáže být krutý a v mnoha jeho osobách nám může být i znechucován. Ale život má i své velkolepé okamžiky, kdy alespoň v dané chvíli se můžeme hřát v celé jeho kráse.

Lidé dokáží bezmezně a oddaně milovat. Lidé dokáží hluboce nenávidět. Lidé dokáží ubližovat sobě samotným i svým nejbližším s nevídanou krutostí. Stárnutí není příjemná záležitost, v hloubi duše se může usazovat pocit prázdnoty, beznaděje, osamělosti, nepotřebnosti i frustrace z nenaplněnosti vlastních životů. Tyto pocity se mohou projevovat negativním způsobem k těm nejbližším. A nezadržitelně se začnou roztáčet kola destrukce jednoho vztahu. Jak symbolické, když se konec a zkáza odehrává ve smrti staré čtvrti, která musí ustoupit nové výstavbě a pokroku. Staří a smrt je nevyhnutelný osud pro lidi i domy. Spouštědlem konečné spirály vzájemné partnerské destrukce se stává malý kočičí mazlíček. Jeden ho miluje a stává se náhradou citů v bolestném procesu stárnutí a deziluze. Pro druhého se stává objektem žárlivosti, kvůli kterému mu partner odepírá jakýkoliv náznak vzájemného citu a porozumění. Žijeme spolu a zároveň žijeme sami opuštěni ve všech okamžicích. Mluvíme spolu a neříkáme si nic. Víme, co máme říkat, ale mlčíme a neslyšíme. Nechceme slyšet. Chceme větší utrpení těch druhých, abychom nevnímali svá vlastní trápení a strach z toho, co se nenávratně blíží, nebo co se může blížit. Režisér navodil ve svém díle vynikající atmosféru, která vtáhne doprostřed tohoto psychologického dramatu. Film vyniká herectvím dvou osob. První osobou je starý Julien Bouin (skvělý Jean Gabin), který si až příliš pozdě uvědomí pravou podstatu svých citů a potřeb. Druhou osobou je jeho manželka Clémence Bouin (vynikající Simone Signoret), bývalá kráska a cirkusová akrobatka s nuceně ukončenou kariérou, která touží po citech a porozumění i po pomstě a trestu. Milujeme. Nenávidíme. Bojíme se. Ubližujeme sobě. Ubližujeme svým nejbližším. Trápíme se v nedorozumění, nepochopení, strachu. Chceme být milováni, ale ve strachu ze života se bojíme otevřít a přijmout svou vlastní lásku a city. Odmítáme naplnění vlastních životů z obyčejného a plíživého pocitu strachu v naších vlastních srdcích.