tomtomtoma

Vepři a válečné lodě je satirický film o poválečné společnosti Japonska s černějším humorem a stopami frašky (byť to je spíše výrazem kabuki než vlastní fraškou). Děj příběhu je zasazen do počátku padesátých let, tónina vyprávění je značně jízlivá k poválečnému společenskému vývoji, k vojenské přítomnosti Spokojených států a k bezhlavému přebírání a obdivu západního kulturního imperialismu, ke ztrátě, nebo přesněji k odmítnutí hodnot a základních lidských ctností. Svět zločinu je lákavějším pokušením před dřinou v bídě, americký mocenský dohled sebou přináší nespočet negativních aspektů s kořistnicky ekonomickými, ale i morálními dopady. Mužským hrdinou satirického příběhu jakuzy z přístavního města Jokosuky je Kinta (zajímavý Hirojuki Nagato), mladík, okouzlený lehkostí výdělků mafie i neurvalým přístupem k životu, byť nedokáže nic předem domýšlet se všemi následky. Hrdinkou příběhu je Haruko (pozoruhodná Džicuko Jošimura), mladá žena a Kintova milenka. Věkem je sice mladá a občas rebelující, přesto je psychicky nejodolnější a nenechává si vnutit obvyklou úlohu chudých japonských žen. Z dalších rolí: Kintův přímý mafiánský šéf, přesvědčený o brzké smrti rakovinou Tecudži (Tecuró Tanba), přezíraví druzi Kinty v novém vepřovém byznysu - prohnaný Hošino (Širô Ôsaka), svérázný Ohači (Takeši Katô) a Gundži (Šóiči Ozawa), zmařením obchodu rozjitřený větší šéf jakuzy Himori (Masao Mišima), Tecudžiho žíňka Kacujo (Jóko Minamida), Tecudžiho poctivý bratr Kikuo (Hideo Sato), lstivý obchodní kontakt s americkou armádou Sakijama (Akira Jamanouči), sestra Haruky s pragmatičtějším přístupem Hiromi (Sanae Nakahara), k rozumu nezdárné dítko přivádějící matka Haruky (Kin Sugai), Kintův bezradný otec (Eidžiró Tóno), či obezřetný velký mafiánský šéf Čen (Taidži Tonojama). Film Vepři a válečné lodě je zábavnou satirou, která rozdává štiplavější polibky černého humoru a Šóhei Imamura srozumitelně otevírá svůj pohár hořkosti ze společenského vývoje Japonců po konci druhé světové války pod moudrým dozorem Spokojených států. Je to nezbedná poezie z okraje společnosti!

Film Matka Indie je vlasteneckou emancipací mladého nezávislého indického státu. Filmový výraz je směsicí sovětského realismu, bollywoodské pop-kultury, italského neorealismu a hollywoodského kýče. Sociální motivy jsou nejhlasitější a v gestech zprofanované, jsou analogií koloniální minulosti, generují symboliku rozhněvaného mladého muže (a byť je i značně kontroverzní, jeho zarputilost dokáže přinést do stojatých poměrů zásadní změnu), ale také s odhodlaným výrazem hledí vpřed na lepší zítřky společenského soužití. Bharat Mata - Matka Indie je také vlasteneckým symbolem, národním ztělesněním bohyně matky, vytvořila se koncem 19. století s indickým hnutím za nezávislost. Mehbůb Chán používá hinduismus jako nacionální prvek sjednocené Indie a postavy jsou tak ve své podstatě spojeny s hinduistickou mytologií: Radha, bohyně lásky, něhy, soucitu a oddanosti, byla milenkou a ženou Krišny - Šamu je jen jiné jméno pro Krišnu - Ramu je srovnáním s bohem Rámou - a Birdžu pro změnu s bohem Krišnou. A protože jde o indický film, nemohou zde scházet zpěvy a choreografie masy, optimistická víra v budoucnost se dosahuje za pomoci výjevů sovětské budovatelské operetky. Hrdinkou indického vlasteneckého eposu je Radha (šarmantní Nargis), archetyp indické ženy a stará vesnická žena - matka vesnice, vzpomínající na svůj pohnutý život od doby své svatby v mládí. Jen její vytrvalost, obětavost, ctnost a víra stály za přežitím rodiny i celé vesnice v jejím původním místě. Hlavní mužskou postavou je Birdžu (velmi zajímavý Sunil Dutt, a jako malý chlapec Sadžid Chán), mladší synek Radhy. Nezkrotná duše, neschopná a neochotná smířit se se zjevnou nespravedlností. Proto překračuje hranice a proto je matkou země také potrestán. Výraznou postavou je Šamu (zajímavý Rádž Kumar), manžel Radhy, propadnuvší pocitu trudnomyslné beznaděje po tragické nehodě. A k výrazným postavám patří také Ramu (příjemný Radžendra Kumar, a jako chlapec Master Surendra), nejstarší syn Radhy a Šamua. Poklidný mladý muž, důstojně ctný a poctivý. Důležitou postavou je Suchilala (zajímavý Kanhaijalal Čaturvedi), lichvář a ekonomická autorita kraje, bezcharakterně a lačně těžící z negramotnosti a strachu vesničanů. Z dalších rolí: Šamuova matka a tchýně Radhy, uzavírající pro svatební obřad s lichvářem smlouvu Sundar-Čači (Džillo), Ramuova žena Čampa (Kumkum), Suchilalova provokující dcerka Rúpa (Čančal), učitelova dcera Čandra (Azra), nebo nejbližší vesničtí přátelé rodiny a rodiče Čampy Kamla (Šéla Naik) a Šambu (Mukri). Film Matka Indie je interesantním filmem z emancipace nezávislé Indie, toužící po jednotě a prosperitě i vylepšení negativního obrazu tradiční hinduistické kultury u vyspělého světa. Pozoruhodný vlastenecký počin.

Gas-Oil - Nafta: je mnohem více noirem než kriminálním dramatem. Gilles Grangier využil románu "Hrozny v naftě" francouzského spisovatele George Bayleho z roku 1954, jenž pro film upravili Michel Audiard a Jacques Marcerou. Film, ani předloha, není ovlivněn fascinací světem zločinců, ale naopak ho vnímá jako překážku života obyčejného člověka. Kameraman Pierre Montazel v obrazech zachytil aspekty doby, životní podmínky, prostší, industriálně nerozvinutější charakter venkova, společnost s morálkou v jejím tradičnějším vnímání, ale již v započaté transformaci. Obyčejný člověk v jeho zdravém jádru je víceméně romantizován ve stavovské soudržnosti (profesní se z ní nevyjímá), jeho vrozená nedůvěra v policejní aparát a spoléhání se na komunitu je dlouhodobou nejosobnější zkušeností. Hrdinou noirově laděného příběhu je Jean Chape (velmi zajímavý Jean Gabin), řidič nově pořízeného kamionu se svou osobní představou o štěstí a spokojeném životě. Hlavní ženskou postavou příběhu je Alice (šarmantní Jeanne Moreau), emancipovanější venkovská učitelka a Jeanova milenka. Je Jeanovou civilizovanější tvárnou rukou osobnosti. Z dalších rolí: Jeanův soused, kamarád a řidič náklaďáku Lucien Ragondin (Camille Guérini), jeho synek a mladý řidič Pierrot (Marcel Bozzuffi), Lucienova ženuška a Pierrotova matka Maria (Germaine Michel), prohnaná vdova Scoppo (Ginette Leclerc), narcistní vůdce všehoschopných gangsterů René Schwob (Roger Hanin), násilného řešení dychtivý člen zločinců (Jean-Marie Rivière), zarytější řidič zločinců (Bob Ingarao), s nabytou kořistí prchající lehkovážný zločinec Antoine Scoppo (François Darbon), zadavatel zakázek řidičům Félix (Robert Dalban), provozovatel bistra pro řidiče nákladních aut Émile Serin (Albert Dinan), Émilova manželka Camille (Gaby Basset), Serinovic dcera i servírka bistra Mauricette (Lisette Lebon), či bodrý řidič kamionu Jojo (Guy Henry). Film Nafta je nevšednějším dílem v noirovém a kriminálním žánru, z nichž se vyjímá svou romantizací obyčejného člověka bez obvyklejší fascinace světem zločinu a bez nezapomenutelných hrdinských kousků. Zajímavý filmový zážitek, který se obrací k člověku s přívětivějším přesvědčením.

Poisson d'avril - Aprílový žert je příjemnější komedií. Nevěra, popřípadě podezření z nevěry, je vděčným námětem. Obzvláště ve francouzské kultuře a kinematografii. Celkové vyznění filmu je snad trochu nevýrazné, ale má mnoho rozkošných hrátek. Vedle hojně zmiňovaného rybolovu jde o ironii v autoopravě (a do dnešních dní se nezměnila) a situace v obchodním domě. A nakonec je všem zúčastněným, i přese jejich prohřešky, poskytnuto smíření, nebo osobní vítězství. Hrdinou lehkonohého komediobraní a jemností je Émile Dupuy (velmi příjemný Bourvil), dobrosrdečnější automechanik, lehce ovlivnitelný v neškodných klukovinách, jež se ale povětšinou zvrhávají ve ztřeštěnosti. Hlavní ženskou postavou je Annette Coindet (energická Jacqueline Noëlle), Émilova sestřenice, uvyklá na pohodlí v podobě úlohy milenky bohatých ženatých mužů. K výraznějším postavám patří také Émilova trošku přísná a trošku naivní a milující manželka Charlotte (zajímavá Annie Cordy), téměř i určitě přistižený Annettín bohatý milenec Gaston Prévost (zajímavý Pierre Dux), a žárlivá Gastonova manželka a nositelka rodinného bohatství Clémentine (příjemná Denise Grey). Z dalších rolí: Émilův zaměstnavatel a majitel autoopravny (Louis Bugette), zákeřně svědomitý polesný Prévostů (Louis de Funès), neodbytně výřečný prodejce rybářských potřeb (Maurice Biraud), mladý a ne tolik zkušený automechanik Léon (Guy Loriquet), či malý Émilův synek Jacky (Gérard Sabatier). Komedie Aprílový žert nabízí hebké obrazy (kameraman Marc Fossard), nadnesenější aspekty doby i lehce ironický humor. Příjemné pobavení!

Stará panna je filmovým odrazem pokrytecké morálky vyšší třídy z devatenáctého století na hollywoodský způsob. Je to ale maloměšťácká zábava pro maloměšťácké paničky, jež si mohou zaslzet u romantické nepřízně osudu, pluje toliko po povrchu aspektů, intimita nitra je nahrazena chvilkami rozechvělé plačtivosti v aktech afektu amerického herectví, přebohatou výpravou a pohlednými tvářičkami a make-upem hereček. Předlohou filmu režiséra Edmunda Gouldinga bylo stejnojmenné divadelní drama americké spisovatelky Zoe Akins z roku 1935 (oceněno Pulitzerovou cenou), jež vycházelo ze stejnojmenné novely čtyřdílného románu Starý New York americké spisovatelky o zlatém věku newyorské smetánky Edith Wharton. O kritice morálky sice lze hovořit, ale o tu tady vlastně nejde, ve skutečnosti se film zabývá ženskou žárlivostí příbuzných a sérií chybných rozhodnutích se zásadními dopady na osobní život bez schopnosti o jejich překonání. Nitro zde není, o to Hollywood (týká se to i předloh) snad nikdy nestál, jen efektní střety a dávky uslzeného sentimentu. Hlavní postavou přeuslzeného dramatu z poloviny 19. století je Charlotte Lovell (sebejistá Bette Davis), žena, která se nechce vzdát plodu své lásky dychtivého mládí, a právě proto zůstala navždy nenaplněnou. A nakonec i opomíjenou. Druhou postavou je Delia Lovell Ralston (šarmantní Miriam Hopkins), Charlottina sestřenice, neochotná přejít svůj stín žárlivosti, přesto dosahuje svých cílů, společenské ctihodnosti u vyšší třídy a širokého mateřského triumfu. Důležitou postavou je Clementina (zajímavější Jane Bryan, jako malé dítě Marlene Burnett), počátkem dospělého života rozjařená dívka v nevědomosti svých biologických rodičů. Nejvýraznější mužskou postavou je Dr. Lanskell (sympatický Donald Crisp), ctihodný lékař a mlčenlivý svědek ženských tajností, záští a bolestí. Z dalších rolí: odmítnutá Deliina láska a Charlottina osudová láska Clem Spender (George Brent), věrná Deliina služebná Dora (Louise Fazenda), akurátní babička Henrietta Lovell (Cecilia Loftus), Deliin společensky ctihodný muž Jim Ralston (James Stephenson), jeho bratr a Delií zahnaný Charlottin snoubenec Joseph Ralston (Jerome Cowan), či Tinin snoubenec z velmi dobré rodiny Lanning Halsey (William Hopper). Stará panna je standardizovanou sentimentální zábavou z hollywoodské produkce své doby, její příznivci si přijdou bohatě na své. Ale já spíše pociťuji nevolnost.

Hořké vítězství je přecitlivělým, dojímavým filmem, a takové jsou u diváků v oblibě. Navíc ve spojení s afektovaným herectvím na americký způsob posléze u nejširšího okruhu na plné čáře zvítězí. Je to podbízivé, přeplněné a poddávající se plačtivosti i citům, je to laciné, místy zábavné a neschází zde sebevědomý šarm. Film vychází ze stejnojmenné broadwayské divadelní hry pánů Bertrama Blocha a George Brewera z roku 1934, Bette Davis ji objevila čtyři roky poté a kolečka natáčení se rozjela pod režisérským dohledem Edmunda Gouldinga. Hlavní hvězdou melodramu jest Judith Traherne (sebejistá Bette Davis), rozmazlená a marnivá dědička z Long Islandu, jež náhle musí čelit smrtelnosti lidského těla. Ale hlavní je láska, uvědomění si priorit a to ostatní je nutným efektem k dojímání. Hlavní mužskou postavou je Dr. Frederick Steele (velmi příjemný George Brent), uznávaný newyorský neurochirurg na cestě k poklidu Vermontu a laboratornímu bádání. Je laskavý, šlechetný, má příznivý vliv na vrtošivou dívku a náklonnost je oboustranná, byť se musí smířit s neblahou realitou budoucnosti. Výraznější postavou je také Ann King (zajímavá Geraldine Fitzgerald), Judithina nejlepší kamarádka a zároveň sekretářka. Z dalších rolí: Judithin poměrně sarkastický koňský trenér Michael O'Leary (Humphrey Bogart), Judithin spřízněnější kamarád Alec Hamm (budoucí prezident Ronald Reagan), Judithin rodinný lékař Dr. Parsons (Henry Travers), Judithina věrná služka Martha (Virginia Brissac), nebo stále spolehlivá Steeleova zdravotní sestřička Wainwright (Dorothy Peterson). Film Hořké vítězství je určen především milovníkům dojímavých melodramů. Hovořit o smíření s neblahou skutečností je vlastně zavádějící, neboť k němu nedochází, jsou tady jen umné tahy k roztáhlé přecitlivělosti. Americky vděčná filmová podívaná.

Film Tarzan uniká naplňuje přesně to, co se od rodokapsového pobavení očekává. Tónina je nadnesená, dynamická, dobrodružně nebezpečná a světácká, menažérie africké zvířeny je přivedena na jeviště a k obveselení se předhání ve ztřeštěnosti, etnografie afrických domorodných kmenů je plná bázně z nadpřirozených zjevů a bojechtivosti. Zábava nepostrádá jisté kouzlo, byť většina postav jedná evidentně nerozumně a proti základním instinktům, ale bez toho by nebylo akčních zápletek. Film začal natáčet James C. McKay a přivedl na světlo mnoho příšerných scén, tak začala zběsilá výměna na režisérském křesle, nejvíce a nejlépe toho údajně natočil John Farrow, ale v titulcích je uveden pouze Richard Thorpe. Hrdinou dobrodružství je Tarzan (plavecký šampion Johnny Weissmuller), král džungle a postrach každého domorodého kmene. Plaváním vybudovaná postava, akrobacie a pronikavé skřeky, to jsou jeho nezanedbatelné přednosti. Kráskou dobrodružství je Jane (šarmantní Maureen O'Sullivan), Tarzanova životní družka, které nevadí prostomyslnost muže. Nevyzpytatelným padouchem dobrodružství je kapitán John Fry (zajímavější John Buckler), sebevědomý lovec a dobrodruh africké divočiny, jenž si nechce nechat ujít tu nejzajímavější příležitost z afrického pobytu. Komikem dobrodružství je Herbert Henry Rawlins (příjemný Herbert Mundin), Fryova pravá ruka s ušlechtilejším rysem osobnosti. Z dalších rolí: po Jane v africké divočině pátrající britská sestřenice Rita Parker (Benita Hume), Ritin mladší bratr Eric Parker (William Henry), nebo Fryův již osvědčený a velmi schopný náčelník domorodých pohůnků Bomba (Darby Jones). Film Tarzan uniká je vynikající zábavou pro vyčištění závitů mozkových. Johnny byl hvězdou, a to byl v dětství slabý na prsa! Litovat snad lze pouze vyhozené scény, v níž Tarzan bojoval s upírskými netopýry, a ta se přitom natáčela celý týden!

Pán domu aneb Tyranův pád je satirou, nadužívající stereotypy a moralitky, divácky líbivější a romanticky podbízivá. Carl Theodor Dreyer si za předlohu zvolil divadelní hru Tyranův pád z roku 1919 dánského dramatika, scénáristy a též filmového herce Svenda Rindoma. Satira vlastní jízlivé připomínky, ironizující momentky a usilovnou snahu o nápravu nezdravých poměrů v manželství, kdy žena bývává nedoceněnou, otrokyní domácností a muž svou frustraci z nezaměstnanosti (po světové válce, na konci desátých a počátkem dvacátých let byla světová hospodářská krize, byť ne až natolik mohutná jako o deset let později) ventiluje hrubiánským chováním ke svým nejbližším, zejména manželce. Dreyer snad mohl být odvážnější, ale zůstal věren té smířlivosti v konání divadelní hry, široká veřejnost mohla zajásat u veselých příhod z ironického nadhledu, byť si některé tyranské a kontratyranské pohlavky náležitě vychutnal. Hlavní postavou výchovných rad satiry je Viktor Frandsen (pozoruhodný Johannes Meyer), nezaměstnaný hodinář a domácí despota, který je nespokojen se vším, cokoliv jeho žena či potomci udělají. Přestal si vážit oddané manželky, neboť celý svět je nepřívětivý. Hlavní ženskou postavou je Mads (velmi příjemná Mathilde Nielsen), bývalá Viktorova chůva, ochotně pomáhající jeho ženušce s nekonečnou dřinou domácnosti. Na neuctivé chování Viktora se už nedokáže dívat, tak si vezme na starost tu jeho převýchovu. Důležitou postavou filmu je Ida Frandsen (příjemná Astrid Holm), Viktorova vlídná manželka, udřená z nekonečné lopoty v domácnosti, psychicky vyčerpaná z nevděku tyrana - muže. Výraznější postavou je taktéž Karen (zajímavá Karin Nellemose), nejstarší potomek manželů Frandsenových a dcera své matce přeci pomáhá. Z dalších rolí: Idina starostlivější matička Alvilda Kryger (Clara Schønfeld), zlomenou Idu vyšetřující lékař (Johannes Nielsen), živý synek manželů Frandsenových Frederik (Aage Hoffman), nebo nejmladší potomek Frandsenových (Byril Harvig). Pán domu aneb Tyranův pád je ironickou a především moralizující a výchovnou satirou. Její obsah je z dnešního politicky korektního pohledu záslužně obdivovaný, přestože je chlácholivě smířlivý. Příjemná a také vtipnější, leč nikterak závratná nebo stimulující podívaná.

Film Michael zasahuje do uměleckého soukromí a se svým homosexuálním (a také bisexuálním) - zřetelným, byť nevyřčeným - zabarvením způsobil ve společenském klimaxu tehdejší doby skandalizují odmítnutí. Carl Theodor Dreyer zvolil předlohou román dánského spisovatele a novináře Hermana Joachima Banga Mikaël (vzorem umělce měl býti francouzský sochař Auguste Rodin) a srozumitelně tu identifikuje niternou osamělost umělce - úzkost, její příčiny a následky, kteréž místo naplnění a životodárného uvolnění (je chvilkovou záležitostí) přináší destrukci, a to navzdory sebeklamným iluzím. Linie "zakázané" lásky je ve filmu hned trojí, pokaždé s jiným destruktivním dopadem na život. Film je intimní, niterný, skvostná je výprava, tedy stavby, jejichž autorem byl německý architekt Hugo Häring (také navrhl kostýmy). Hlavní postavou je Claude Zoret (velmi zajímavý Benjamin Christensen), proslavený malíř a osamělý muž, v naději upnutý ve své niterné bolesti k mladické kráse a iluzi společného štěstí. Důležitou postavou je Eugène Michael (zajímavý Walter Slezak), mladík a malířův model, těžící z patronovy slabosti, ale má vlastní toužení. Hlavní ženskou postavou je Lucia Zamikoff (příjemná Nora Gregor), hraběnka s finanční potíží, mladá, atraktivní žena s nadějí, předsevzetím a vlastními způsoby. Výraznou postavou je také Charles Switt (zajímavý Robert Garrison), novinář a malířův blízký přítel, jehož varování nesou stopy žárlivosti. Z dalších rolí: malířův starý, stále věrný majordomus Jules (Max Auzinger), hluboce zamilovaný vévoda z Monthieu (Didier Aslan), jeho milenka v krátkém období štěstí Alice Adelsskjold (Grete Mosheim), její rozzlobený a mnohem starší manžel (Alexander Murski), vévodova smutná mamá a vdova (Wilhelmine Sandrock), nebo trošku poťouchlý obchodník s uměním LeBlanc (kameraman filmu Karl Freund). Michael je intenzivním intimním náhledem do niter lidských v osamělosti a bolesti (s kapkami štěstí) - díky lásce, navzdory lásce i v iluzi lásky.

Temné zločiny jsou naprosto zbytečným filmem, jehož vynechání neuškodí. Nejvíce ze všeho se podobá epizodě z běžného kriminálního seriálu americké výroby doby současné a tím komerční televize zásobuje diváky dostatečným způsobem. Veškerá snaha o drsně temnou stylizaci je vydána napospas stereotypům, a dynamický střih ani nedává prostor pro vychutnání si všeho klišé. Že nabídku k režii dostal zrovna Alexandros Avranas, je pro jeho předchozí film Miss Violence a sadomasochistické jádro Temných zločinů pochopitelné, ale výsledek je tristní, jde o jiný žánr, odlišnou produkci. Film je po všech stránkách mělký, utopí se v něm pouze samotincí aktéři snímku (včetně občasně vychvalovaného Jima) i s jejich pitomoučkou angličtinou a stereotypními gesty a nenápaditými situacemi. Hlavní postavičkou postradatelného kriminálního thrilleru je Tadek (Jim Carrey), policejní detektiv, beroucí spravedlnost za rukojmí své vlastní zášti, aby dopadl tak, jak si vlastně zaslouží. Jeho zločinným soupeřem je Krystov Kozlov (Marton Csokas), narcistní spisovatel s velice přezíravě drsnou slupkou vystupování na veřejnosti. Hlavní ženskou postavou filmu je Kasia (Charlotte Gainsbourg), feťačka, Kozlovova milenka a slabá stránka blbého Tadeka s vlastním temnějším tajemstvím. Z dalších rolí: Tadekova znepokojenější manželka Marta (Agata Kulesza), Tadekův pomocníček při vyšetřování Viktor (Piotr Głowacki), Tadekova stařičká maminečka (Anna Polony), Tadekova nadřízená Malinowska (Kati Outinen), policejní důstojník s vlastní ambicí Piotr (Vlad Ivanov), skutečný Tadekův trn v oku a policejní prezident Greger (Robert Więckiewicz), či malá Kasiina dcerka Hanna (Julia Gdula). Film Temné zločiny jsou ztrátou času, byť si své příznivce také najde (především ty beznadějně zaslepené Jimem).