Hořké vítězství

Viděl jsem dříve jakýsi anglický remake, který Hořké vítězství doslova okopíroval - to mi však nemohlo pokazit požitek z tohoto "sentimentálně-osudového" zážitku nejvyšší kvality. Bette Davis byla mou oblíbenou herečkou i před tímto filmem, po něm si však svoji pozici upevnila doslova do "nehybna". Jenom škoda, že nevýrazný George Brent nebyl nahrazen Humphrey Bogartem, jehož role je dost ošizená. (04.08.2005)

Energická mladá dívka Judith se po nebezpečném pádu z koně podrobí lékařským vyšetřením, která odhalí déle zrající a vážnější problém. Dojde ke všemu, na co jsme z podobných melodramat zvyklí - Judith vzdoruje naléháním lékařů, ti jí tají skutečnou vážnost jejího stavu, film chvílemi říká "užívejte si každý den, jako by byl poslední", pak zas "nehazardujte a poslouchejte ošetřující lékaře", o Judith se rychle zajímají dva muži a všechno je to tak nějak halabala splácané dohromady. Škoda, že se filmu neujal někdo jako Leo MacCarey nebo Henry Koster, kteří uměli se sentimentem a žánrovými stereotypy pracovat a kultivovat je ve prospěch celku. Protože celý problém Hořkého vítězství je v proporcích. Jednotlivé situace jsou lepší, horší a skvělé, ale tu a tam se v komorní scéně rozhovoru dvou dobře hrajících herců přitlačí na pilu ultrapatetickou hudbou, jinde se o něčem žertuje (víc takových míst!) a záhy se na stejné téma naváže s kryptickou vážností, vývoj Judithina stavu na sebe místy nenavazuje atd. Když si toho nevšimnete, je vše v pořádku, ale pár takových chyb za sebou už poměrně dost brání ponořit se do příběhu a přestat myslet na Bette Davis, Humphreyho Bogarta nebo George Brenta jako na herce a sledovat je jako fiktivní postavy. Je to ale spíš problém scénáře, režie a zejména v Hollywoodu absentující složky - dramaturgie. Všichni herci odvedli v rámci možností dobrou práci a Bette Davis se postarala o dva nebo tři momenty, na které možná nikdy nezapomenu. 70% (05.09.2010)

Skoda, ze ve druhe polovine je dej filmu takovy rozkouskovany a moc urychleny. Namet presne takovy, jaky mam rad, aneb nestesti nechodi po horach, ale po lidech... Co ovsem stoji za videni je herecky vykon Bette Davis, naprosto uzasny, pro me je jedna z TOP20 nejlepsich herecek svetove kinematografie. Ostatni herci se svych roli ale take chopili velmi dobre. Mozna ostuda, ale muj prvni hrany film s Ronaldem Reaganem. Pekna hudba. (05.04.2016)

Jsem vděčná za další příležitost podívat se na nějaký snímek, ve kterém hraje moje milovaná Bette Davis, která mě svým výkonem nikdy nezklamala. Hořké vítězství vypadalo zpočátku hodně dobře - čekala jsem ždímání emocí a uhranutí své osoby. Tak silné to sice nebylo, avšak přesto mě film zaujal, Bette zahrála skvěle. Možná její herecký partner mohl být lepší, ovšem vedle Bette to lze jen těžce, jejím výkonům se špatně sekunduje. Sem tam skoky v příběhu, možná nějaké lapsy apod. zapříčinily, že po režisérské a hlavně scenáristické stránce to nebylo stoprocentní, ale i tak, film je to dost nadprůměrný se skvělou Bette v čele, takže extrémní zklamání se na mojí straně, jako na straně fanouška, ani nekonalo. (19.04.2012)

I'M ACCUSTOMED TO TOBACCO AND ALCOHOL!! Mno Ann byla sice hezčí, ale Judy to doháněla v tom jak bujarý žila život. Z obyčejného filmu se stal romantický nářez a konec mě rozemlel jako maso mlýnek prsty nepozorné hospodyňky. Ty potoky slz, když Ann a Judy sázely cibulky nechtějte vidět. Smrt je sranda dokud si pro vás nebo někoho vám blízkého nepřijde. Jdu na drink, protože člověk nikdy neví co bude zítra. (09.03.2016)