Olík

Utahaný artový dramster symbolicky odkazující na Oskarové Piáno (r.1993). Zásadní momenty účelově vynechány a jenom se míchá pod pokličkou ukrytými pocity…..taková podprahová hra s divákem, která ho nutí po celou dobu čekat na moment, kdy konečně vyletí čert z elektriky. Chvilku si říkáte, o co tady jde – pak si myslíte, že už to máte – a takhle pořád dokola až zjistíte, že utekly dvě hodiny a vás tohle náznakové krocení hor vlastně docela bavilo.

Kdo je stejného data narození jako já, tak na tom bude, co se týče svého mládí a francouzské komedie, asi podobně. Měli jsme četníky, velkého blondýna, Fantomase a právě pány Chaudarda, Pithiviera a Tassina. První dobrodružství, nejlepší hodnocení…i když já se ztotožňuji s názory, že právě seznámení se sedmou rotou je nejslabším kusem z celé trilogie (nejslabší nerovná se špatný). Je to tak, že tahle válečná komedie nejede na vlně bláznivých gagů ala Les Charlots, ale spíš připomíná přátelské vyprávění u dobrého vína. Zní to trochu paradoxně, obzvláště když se bavíme o válečné době, každopádně takhle jsem to měl jako malý, mám teď a troufám si tvrdit, že budu mít i až budu s touto klasikou seznamovat svoje vnoučata.

Televizní počin, u kterého si až dokonce nemůžete být jistí, jestli jde o komedii nebo drama. Herci (snad i Matěj Dadák je hercem, protože z jeho projevu to není úplně jasné) si to jedou „ha ha ha ho ho ho“ - děj je jednou tam, jednou tam - ze závěrečné pointy docela zamrazí (snad jsem nic neprozradil) – a to, že nás celou cestou provází hudba Dalibora Jandy, tak k tomu nemám co říct. Líbí se mi přirovnání uživatele s nicknamem „francis“, že jde vlastně o historku……a to i s jeho dodatkem, že historka se musí umět vyprávět.

Naivní VHSková jednohubka, lákající na teenager idol Coreyho Haima a první dámu béčkového akčního filmu let devadesátých Cynthiu Rothrock. Problémem je, že One Coryes se v této době měnil z dívčího idolu na profesionálního narkomana a Mrs. Kopačka hraje v orchestru pouze na triangl. A tak nám zbyla jenom ta naivní VHSková jednohubka.

Jay a mlčenlivý Bob nebo samotný Kevin Smith…..bylo období, kdy patřili k tomu nejzásadnějšímu, co se týkalo mého dospívání. Léta (co léta, desetiletí) plynula, kdysi kultovní filmař ubral na objemu a ruku v ruce s tím se ztenčil i jeho status zásadního filmaře. Najednou si uvědomíte, že už dávno nejste teenagerem, jako v dobách, kdy se tahle trávou čpějící dvojka začala motat po New Jersey a že je trochu smutné dívat se na Kevina Smitha jak si dělá legraci z úpadku kariéry Kevina Smitha. Něco z toho dvě dekády starého kouzla tam ale pořád je…..takové nostalgické kouzlíčko, které zoufalému flákači na plný úvazek dokáže vyvolat úsměv na rtech.

Tuctový studentský slasher na dlouhé podzimní večery. Ten zlobivej samozřejmě ukrývá obličej (to vždycky funguje), jeho oběti postupně drasticky opouští tento svět a vy můžete hádat, kdo bude další a jaká tvář se skrývá pod maskou. Tady se opravdu nemáme dál o čem bavit…tohle už každý z nás viděl mnohokrát.

Jeden otec  Russell Crowe, druhý  Kevin Costner…..docela dobrý materiál do průkazu původu, ale jinak 143 minut od 143 minut pojde. Nic ve zlém, Superman byl dost možná první superhrdina, s kterým jsem se my děti komunismu seznámili a tak k němu mám jisté nostalgické sympatie, ale čeho je moc, toho je příliš. Nejdřív X minut utahaného nic, vystřídané X minutami výbuchů všeho, co se přimotalo do cesty…..mezitím Amy Adams (to je jedno z mála pozitiv) a pak závěrečné titulky. Něcomanů jsou dneska plná plátna biografů a aby zaujali, diváka jako jsem já (tj. preferující jiné žánry), chce to něco navíc.

Kdyby nic jiného, tak nám Machři a šprti dali jména jako Linda Cardellini, John Francis Daley, James Franco, Busy Philipps, Seth Rogen, Samm Levine, Martin Starr nebo Jason Segel. Už tohle samo o sobě není vůbec málo. Ale tady jde taky snad o jediný u nás v té době dostupný středoškolský seriál (pokud jsem na nějaký zapomněl, tak se omlouvám), který stejně jako ostatní (namátkou Škola zlomených srdcí, Dawsonův svět, BH 90210) podlézavě netlačil na správňáckou pilu a není svým způsobem úplně hloupý. Školní chodby osmdesátých let, herci přirození, hlavní hrdinové nehrdinští, zápletky klasické, ale neřešené podle zavedených šablon. Jen když zavzpomínám, tak mne polévá příjemná nostalgie a jdu hledat tužku, abych se mohl podepsat pod petici za reprízování tohoto kultovního seriálu na některé z našich televizí.

A to mi věřte, že jsem se těšil…..vím, že mám asi hlavu někde v oblacích, ale myslel jsem si na něco ve stylu například Apokalypsy v Hollywoodu (r.2013)…..úchylnou jízdu, která jde až na dřeň. Pokus byl….ale takový schovaný pod stolem. Rovnou se přiznám, že mne nenapadají žádná vhodná jména, za mne však hlavně špatně obsazené. Vůbec se nebudu bavit třeba o Martině Babišové....to snad ani není herečka….ale hlavně ústřední dvojice. Štáfek je, co se týče nekorektních postav, až příliš silně spjat s postavou bohémské kopačky Lavih. A Kozub…….tak ten se momentálně zamotal do Kohákovy sítě a tvůrci by si měli začít uvědomovat, že nemusí být všude….rozhodně ne v roli infantilního youtubera. Co se týče castingu, tak musím vyzvednou Tomáše Magnuska. Jinak, když tak přemýšlím, tak jsem se zasmál snad jenom dvakrát a to ještě zapříčinil opět Tomáš Magnusek……a to, že mi celkově jako vítěz pomyslného závodu vyšel právě tento dnes poloviční režisér, má také svoji vypovídací hodnotu. Určitě jsem nečekal zvrácenost typu Párty Hárd (r.2019), ale vyjma asi posledních dvaceti minut jsem prostě chtěl mnohem víc….a přitom samotný příběh byl sám o sobě vůbec nebyl špatný. Asi ještě v naší zemičce nedozrál čas na podobnou taškařici.

ANO…..i gayové, stejně jako lesbičky, inuité, asiati, nomádi nebo vodníci, mají právo na svou hloupoučkou romantiku, za kterou se klišé táhne až za roh. Ale i podobné slátaniny o tom, že pravou lásku jsme měli celý život vedle, sebe se dají dělat s trochou invence.