Olík

Řeknete si, tak to už tady bylo asi 100x, tady zase někdo zklamaný najde na Vánoce pravou lásku. Máte pravdu jenom částečně. Vánoce jsou tady snad jenom, aby film svým názvem přilákal kromě zoufalých manželek i nějaké soby nebo elfy. Křesťanské svátky jsou v tomto případě až na druhé, možná třetí, koleji a hlavní roly hraje druhý nejlidnatější kontinent světa a jeho obyvatelé z rodu chobotnatců. Pak už je všechno, jak jste očekávali…..klišé, klišé, klišé, klišé a na závěr trocha toho klišé.

Chytrá a trefná satira pro fanoušky brněnského hokeje, která vtipně ukazuje na krky, které točí hlavou jménem Země…..a jako bonus zahraná první hollywoodskou ligou. Jedenou takhle dopadneme a nebo v tom vlaku už dávno sedíme? To je oč tu běží. Adama McKaye jsem měl rád už jako scénáristu ujetých „Ferrellovek“, každopádně musím uznat, že kluk jedna ušatá dozrál. Časem se třeba o bude mluvit o Don't Look Up, jako Dr. Divnoláskovi jednadvacátého století……a možná taky ne.

Učebnicová osmdesátková rodina a její netypické svátky pohody a míru. Chlebíčková televizní komedie, která jako většina jejich souputníků, stojí a padá s umem herecké generace kolem Menšíka, Sováka nebo Bohdalové (v tomto případě zastoupená Ivou Janžorovou, Josefem Dvořákem, Stellou Zázvorkovou a jako vždy vynikající menší rolí Jiřího Císlera) a kouzlu jednoduchosti. Tohle je typický tovar made in František Filip a jeho pamětníci let osmdesátých mu rozumějí.

Další Grinch našel ve sváteční čas v čem spočívá kouzlo vánoc a  jako bonus navrch pravou lásku. Nevím jak vám, ale mne tyhle vánoční příběhy přijdou všechny na jedno brdo. A tak snad jenom, že jsme většinou zvyklí na zámořskou produkci a tyhle svátky výjimečně slavíme na Pyrenejském poloostrově. Ale jinak je pod stromečkem v každém dárku jenom klišé, ponožky, klišé a klišé.

„Dám dělovou ránu, bum, bum, bum, bum a Ivanka skočí před kameru, bude jí plný dům“. Karel Gott byl bezesporu persona, které není a dost možná ještě dlouho nebude rovno, každopádně Karel bez Gotta je jenom průměrným medailonkem. Medailonkem, který víc něž by mapoval umělcům život, znázorňuje jakousi křížovou cestu na jejíž konci je pouze smrt. Medailonkem, který působí jako by měl Gotta od něčeho očistit (osobně si myslím, že není od čeho). Medailonkem, z kterého máte pocit, jako by si ho objednala vdova po mistru…koukejte všichni, jak jsem se starala. Už z ročníku mého narození je dáno, že jsem víc, než bych byl fanouškem jeho písní, obdivovatel celkové osobnosti a jako takový si myslím, že by si zasloužil větší oslavu svého života.

Stalo se to už takovým národním sportem hejtovat každou novou štědrovečerní pohádku, ale za mne musím říct: „Na to co se poslední dobou točí za nové kousky, docela dobrý“. Bavila mne zápletka s cestováním v čase, nevadil mi přestárlý princ Adamczyk, užíval jsem si kostýmů, lokací a celé té omáčky okolo. Možná mi trochu neseděla princezna v podání Anny Fialové, kterou mám jinak docela rád a vůbec nechápu trend poslední doby, nacpat do tuzemských filmů alespoň jednoho Němce na kilometr čtvereční……Sonsee Neu spíš rušila celkový dojen, než cokoliv jiného. Ale když vezmu v potaz loňskou O vánoční hvězdě a vlastně i ostatní, tak Karlu Janákovi jdou pohádky rozhodně lépe, než například romantické komedie.

Zachraňte soby, zachraňte Santu, zachraňte dárky, zachraňte víru, zachraňte Vánoce…….všechno se to podobá jako baňka baňce….i když tento zelený vousatec svou nápaditostí lehce převyšuje typickou pásovou výrobu.

Časy, kdy komediální um Menšíka s Janžurovou utáhnul čtyřicet minut prakticky u jednoho stolu……I když bylo by určitě nefér ubírat zásluhy slovům, které hercům do úst vložil scénárista Miroslav „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ Plzák. Konverzační three men show o řešení nevyřešitelného, která na malé parketů tančí jako o život. Tahle kombinace nemohla zklamat.

I kdybych nevěděl, že snímku předcházela knižní předloha, tak na první dobrou jsme hned doma. A stará pravda říká: „převyprávět vtip, který funguje na stránkách knih, aby stejnou funkci plnil i na filmovém plátně, je velká fuška“. Víc mi to evokovalo autorské čtení, než celovečerní film. Navíc Mádl přehrává jako  natěšený elév a většinu „humoru“ se točí kolem 100x opakovaného on se podělal, on mne počural, on mne nenechal spát, to vše završeno klišovitou lovestory. Na druhou stranu, když vezme v potaz Špindly, Ženské pomsty, Chlapy na střídačku a další klenoty tuzemské kinematografie posledních let, buďme rádi za tuto tuctovou baby romantiku.

První příběh (r. 2018) se pro mne stal synonymem zábavy pro celou rodinu….a to ne, tak že potřebujete zabavit děti a vy jedno oko na obrazovce a druhé v novinách. Králíček Petr number two staví na úplně stejných základech. Možná jenom té zábavy je o kolečko mrkve méně, ale pořád se jedou bomby (veverčák dávající Boulevard Of Broken Dreams mne rozsekal)…..děti zabaveny, rodiče zabaveny, prarodiče zabaveny, úkol splněn.