TheDarKnig

Ok, celý koncept je vymyšlen, promyšlen a ve vyprávění uplatněn opravdu výborně a Trigger ho zpracovává v úchvatném, úžasně půvabném stylu. Trvalo to nakonec jen dvě epizody a ti opravdu odhodlaní (a už teď strašně sympatičtí) jedlíci mě maj pevně v hrsti... Ehm, když už jsme u toho, může mi někdo pomoct? Já jsem člověk, ne příšera!

Film plný protikladů. V tomto ohledu tedy vystihující problémy žen v současné společnosti na jedničku. Byl to záměr nebo ne? U tvůrčího dua Gerwig a Baumbach bych se přiklonil asi k první možnosti. Nicméně asi bych byl radši, kdyby tuhle cestu nezvolili, protože výsledek byl ve finále takový až příliš bezpečný a příliš doslovný kočkopes. Na druhou stranu, nemůžu neříct, že jsem se s výjimkou asi první půlhodiny u filmu dobře nebavil. I když rámující zápletka byla velmi jednoduchá až přihlouplá (zase záměr? :), mnohé její dílky i přes zmíněnou snahu satirizovat a vyjádřit se k co nejvíce tématům, týkajícím se mužů a žen, vykouzlily více než jednou úsměv na tváři, sem tam i uznalé pokývání hlavou (ten příjemný meta přesah, někdy až deadpoolovský). Barbie lidstvo nespasila a nespasí, ale třeba by mohla pomoct alespoň k trochu větší jednotě a pochopení. 6,7/10

Excelentní příklad snímku, který je těžce nedoceněn a podhodnocen. Přitom je to prakticky dokonalá kombinace "komiksových" fikčních vesmírů jako je Johna Wick nebo Kingsman a velmi dobře napsaného a zahraného vztahového dramatu, kde díky filmovému formátu není děj zbytečně rozmělněn a drama se nestihne překlopit v otravně natahované melodrama (jak se to stává u televizních k-dramat). Díky slušné délce ale film má dostatek prostoru nejen na několik opravdu parádních akčních sekvencí a budování svého přepáleného zabijáckého podsvětí, ale i na dostatečně hluboké rozvíjení hlavních postav a jejich motivací. Příběh sám není zrovna nejoriginálnější a s výjimkou závěru trpí trochu přehnanou doslovností, ale přístup k strastem rodičovství, problémům identity a přijetí sebe sama (nejsilněji v paralele matka-dcera) v kontextu krvavého, šíleného světa nájemných zabijáků je stále relativně svěží nápad, který je tady zpracován nejen opravdu stylově, ale i s funkčními emocemi. Vše funguje, jak má, i díky výborným hereckým výkonům (nejen hlavní postava či někteří další kolegové, ale i mladá herečka v roli dcery opravdu svým projevem zaujala) a překvapivě uvěřitelně napsaným dialogovým momentům, hlavně když se probírají některé realistické aspekty života. No a pak tu jsou ty "hlasité" momenty. Ze začátku hodně zábavné a s nadhledem, postupně přituhující. Co je ale hlavní, prakticky každá jedna taková scéna, ať už jde o čistou akci nebo o nějakou tu tišší misi, je udělaná extrémně stylově, s parádním využitím střihu, kamery, prostředí a choreografie. Tvůrci se ale nespokojili s tím, že by vše natočili sice stylově, ale podle jednoho mustru bez jakékoliv inovace (nepočítaje choreografii), ne-e. Skoro každá jedna scéna je tady natočená úplně jiným způsobem! Jako by se při tvorbě všichni domluvili, jak udělat jednotlivé souboje a bitky co nejnápaditěji a nejrůznoroději. Popravdě takový zápal pro různorodost a odlišnost ve spojení s obrovskou produkční kvalitou a stylem člověk nevidí skoro nikdy. Už jen kvůli tomu nelze v mých očích film pořádně nechválit. Na druhou stranu je pravda, že samotná choreografie sice má své momenty, ale je většinou spíše podřízena zmíněným kreativním kamerovým a střihovým hrátkám. Takže pro lidi, co ujíždějí na uvěřitelnosti hand-to-hand, myslím tenhle film úplně nebude. Kdo chce ale zábavnou, vizuálně výraznou, někdy až přepálenou, příběhově a emočně překvapivě silnou, výborně zahranou kreativní a efektní jízdu, zamiluje se. 9/10

A další anime v této sezoně, které masivně nahoru tahá opravdu vysoká kvalita provedení. Tedy ne že by samotný nápad nefungoval ve své jednoduché, zábavné roztomilosti, ale třeba oproti v základní myšlence dost podobné a spřízněné  "Sleepy Princess in the Demon Castle" je prostor pro manévrování, kreativitu a nápaditost (A CHAOS!) podle mě o dost menší a zdejší koncept se může rychle vyčerpat. Na druhou stranu, autor předlohy už je úspěšně na 200+ kapitolách (i když polovičních oproti tradiční délce), takže asi ten nápad stále na dostatečně velkou čtenářskou obec funguje. Tak či tak, první epizoda tuto sezonu již druhého případu "labužníků v kobce" (jaká to podivná náhoda :D) jsem si užil hlavně díky brilantnímu dabingu těžce trpící princezny, jejím opravdu expresivním vyjádřením pocitů a představ (doprovázených skvělými změnami stylu animace) a obecně celkovému přepálenému dramatu. A samozřejmě božské animaci jídla. Ale stejně se to trochu táhlo, no. Já raději pevnější, hutnější potravu. Slabé čtyři - 7/10

Asi by to byl takový neškodný, mírně originální, ale stále nepříliš výrazný průměr, ale tahají to v tento (prvotní) moment u mě nahoru až ke čtyřem dvě věci. Zaprvé, animační styl a dokonce i v několika momentech animace samotná. Obojí je podle mě velmi nadprůměrné a všechno vypadá sakra krásně. Nasvícení postav, předmětů, některé malé momentky, design postav (ano, vím, je to šójo, s krásnými postavami se asi dalo počítat, ale tady je to myslím hezky na té hraně mezi nepřirozenými, někdy až hranatými panenkami a snesitelnou hezkou estetikou). Zadruhé, šójo stejně tak jako tenhle stále relativně novej fenomén anime o holkách, co se stávají zloduchy, nemám vůbec nakoukanej. Každopádně start se v mých očích tedy povedl, ale stejně neslibuji, že u toho vydržím do konce. 7,5/10

Začátek nového dobrodružství a zároveň poslední ságy One Piece ve velkém stylu. Další bezprecedentně masivní rozšíření světa, navýšení sázek až do stratosféry a atmosféra kvůli vzrůstajícímu chaosu začíná být hutnější než kdy předtím, ale přitom stále nechybí typická kouzelná naivita, radost a roztomilý humor jak to umí jen mistr Oda. Hlavně kdykoliv jsou na scéně Luffy a jeho Nakama. :)

"V Japonsku mají rčení. Hoď kamenem a trefíš nindžu. To znamená, že v Japonsku je tolik nindžů, že ať už kámen náhodně hodíš kterýmkoliv směrem, nějakého trefíš. Celé rčení ale zní: Hoď kamenem a trefíš nindžu, ale nebudeš vědět, koho jsi trefil. Jsou totiž všude a nikdo to neví." Myslím, že citované "zcela skutečné" japonské rčení docela hezky vystihuje absurdní serióznost a seriózní absurdnost, s jakou přistupuje Under Ninja k fikčnímu světu, postavám i vyprávění. Celý narativ je vlastně postaven na zábavném kontrastu absolutní vážnosti a nelítostnosti světa, ve kterém dochází k postupnému rozplétání desetiletí trvajícího spiknutí, zatímco probíhá válka ve stínech, a do naprosté absurdity vyhnaných jednotlivých propriet tohoto světa, ať už jde o podzápletky a vývoj děje, kuriózní postavy s divnými zvyky, schopnostmi či fetiši nebo o různorodé pokročilé, ale často k popukání divným způsobem omezené či využívané nindža technologie a udělátka. Člověk s tím vším ale musí mít trpělivost, protože asi první tři až čtyři epizody se vše rozjíždí velmi zvolna a zůstává tak jenom ten absurdně suchý humor a mírně odpudivý svou vyblitostí, leč oproti většině tradičných anime realističtěji působící seinen vizuál, jaký někdy člověk vidí např. u manga hororů (ale to je už prostě styl kresby Kengo Hanazawy). Mimochodem, animátoři se snažili a takové souboje nepůsobí nejhůře, ale je zároveň jasně vidět, že tohle anime nebylo pro studio nějakou prioritou a tak často působí ve spojení s již zmíněnou stylizací zastarale a na mnoha místech staticky. No a další problém prvních epizod spočívá v tom, že z nějakého důvodu někomu v tvůrčím týmu adaptace přišlo jako dobrý nápad tyto epizody rozkouskovat flashbacky, vracejícími se v čase, což divákovi nejen že může udělat guláš v hlavě kvůli relativní složitosti bizáru, který se mu odehrává před očima, ale navíc kvůli tomu trpí dramaturgie a člověka tak o to hůře postavy/příběh zaháčkuje. Nicméně od jednoho konkrétního momentu myslím že v epizodě 4 jsem se definitivně začal doopravdy bavit (při odhalování celého toho děsivého a krutě bizarního stínového světa a jeho podivných, zajímavých obyvatel) a těšil jsem se každý týden na novou epizodu skoro stejně jako na nové epizody druhé sezony Jujutsu Kaisen. Skoro každá epizoda mě nejen několikrát poslala do kolen humorem (Kuro a obecně jeho přístup k všemu a všem, nebo celá podzápletka s jedním mangakou... a jak chytře a zábavně ji autor nakonec provázal s děním), ale i odkrytím dalšího dílu skládačky překvapila tím, jak to má autor v rámci celého toho divného narativu docela promyšlené (samozřejmě musí ovšem člověk přistoupit na jeho hru). A pak přišla poslední třetina a vygradování děje, jaké jsem i přesevše stejně vůbec nečekal. Nevím, zda druhá série vznikne, ale určitě by mě zajímalo, kam to autor poslal dál. Asi si seženu mangu. 7,7/10

Bolestivá, nechutná a znepokojivá sonda do malého úseku amerických dějin, na který by mnozí raději zapomněli. O to důležitější je, že Martin Scorsese tuto veskrze monumentální dobovou fresku o utrpení Osedžů natočil. Nedívalo se na ni lehce, ale rozhodně ne kvůli obrovské stopáži. S tou jsem neměl problém vlastně ani na chvíli, příběh ve spolupráci s úžasně autentickou dobovou atmosférou mě absolutně pohltil. Jediné, co bych možná v tomto kontextu vytkl je, že při délce, jakou už film měl, se scénář mohl věnovat hlavnímu tématu ještě detailněji, protože rozsah zla a absolutní nepravosti, které se v 20. letech Osedžům děly byl (doopravdy) nepochopitelně ještě mnohonásobně větší než to, co jsem viděl a z čeho jsem už tak byl naprosto zhnusený. Anebo, vzhledem k tomu, že chápu, že by se v takovém případě z příběhu mohla lehce stát rozbitá koláž, kde by chyběla pro diváka potřebná osobní emoční investice, se mohl film k rozsahu alespoň vyjádřit v závěrečném shrnutí událostí. To je ale spíše taková maličkost a uvádím to jenom pro kontext, aby třeba někdo, kdo by si třeba po shlédnutí myslel, že vraždění probíhalo víceméně jen ze strany jednoho člověka a jeho pohůnků a víceméně jen v jedné rodině, věděl, že to tak nebylo. Z hlediska filmového vyprávění, kde je většinou potřeba mít nějaké hlavní postavy, nějakou dramaturgii, dramatické oblouky, soudržnost  a jak jsem už napsal diváckou "investici", je zcela pochopitelné zjednodušení. A nutno říct, že přesto Scorsese nezapomněl film orámovat širším kontextem (i když bez toho aniž by se k tomu dále vyjádřil), díky čemuž jsem byl zaháčkován do této tragédie epických rozměrů téměř okamžitě. Úžasná výprava, kostýmy, kamera samozřejmě mocně dopomáhaly. A v neposlední řadě, bez civilních, ve správné chvíle utlumených nebo naopak emočně výrazných a syrově autentických hereckých výkonů, by příběh člověka nezasáhl takovou silou hluboko v duši. Vlastně v tomto ohledu můžu mluvit hlavně o Lily Gladstone, která byla opravdovým srdcem filmu. Doufám, že tu sošku vyhraje. Za ní pak ovšem hrdě kráčí neselhávající De Niro, ačkoliv v úplně opačné roli. A DiCaprio? Přiznám se, ten mě překvapil ve více než jednom ohledu. Pozitivně i negativně (nebudu více upřesňovat :). Suma: Dějově a atmosférou hutné, velmi nepříjemné drama v opravdu velkolepém a výpravném zpracování. Další z řady nehezkých pohledů na americkou historii (kdyby jen filmy o negativních aspektech minulosti natáčely ve větším počtu i některé nejmenované jiné země... ale před něčím takovým vždy musí přijít nejprve jejich přiznání, že :), zároveň vlastně i na lidskou existenci a démony, které ji po celé dějiny provázejí, je jedno v jakém národě či zemi. V brilantním zpracování režisérské legendy, podpořeném hereckou elitou i méně známými, skvěle hrajícími herci. Jeden z filmů roku 2023. 9/10

Rozhodně tady cítím docela silnej potenciál, ale zároveň mám po první epizodě nepříjemný pocit, že buď bude autor LN předlohy jeden z těch, co umí vymyslet zajímavou premisu, ale už ji nedokáže ani zdaleka tak zajímavě zpracovat... nebo potopí obstojnou předlohu průměrná adaptace. Doufám, že se pletu. 7/10

První epizoda "Labužníků v kobce" rozhodně nezklamala, a to hlavně díky tomu, že zase jednou je nám už od prvního momentu představen svět, z kterého jde cítit na sto honů autenticita a život. Je jasně vidět, že tady nepůjde o další z řady umělých konstruktů (kterými je žánr anime fantasy tak přesycený), vytvořených podle šablony. Další aspekty (nastíněná zápletka, širší tajemství světa, postavy, samotný lov a samozřejmě hlavně vaření a konzumace různorodé fauny a flóry kobek) jsou taky z většiny dostatečně zábavné, unikátní a taky trochu psycho :)), i když mě neuchvátily na první dobrou tak jako minulou sezonu roztomilá palácová lékárnice Maomao a melancholická, přemýšlivá a zároveň nádherně odpočinková Frieren. Myslím, že bude hodně důležité, jakým způsobem a jak smysluplně bude v průběhu děje ten hlavní motiv z názvu zakomponován. Ale z toho, co jsem o předloze slyšel, mám rozhodně dobrý pocit. Jinak Trigger znovu na poli animace podává sebevědomý výkon bez větších zakopnutí, jak jsme u nich již zvyklí. Pravda, tentokrát těží více než jindy z opravdu výborné kresby/stylizace předlohy a to zejména u designu postav i příšerek. Ten byl už v první epizodě  znatelně rozmanitější, detailnější a jedinečnější než (musím se opakovat) u většiny anime fantasy. No a nakonec jsem jako bonus dostal i pocitově naprosto perfektní OP, bezpochyby přinejmenším jedno z OP sezony. Dungeon Meshi, aah, Dungeon Meshi! 8/10