Pok-sun nesmí přežít

Excelentní příklad snímku, který je těžce nedoceněn a podhodnocen. Přitom je to prakticky dokonalá kombinace "komiksových" fikčních vesmírů jako je Johna Wick nebo Kingsman a velmi dobře napsaného a zahraného vztahového dramatu, kde díky filmovému formátu není děj zbytečně rozmělněn a drama se nestihne překlopit v otravně natahované melodrama (jak se to stává u televizních k-dramat). Díky slušné délce ale film má dostatek prostoru nejen na několik opravdu parádních akčních sekvencí a budování svého přepáleného zabijáckého podsvětí, ale i na dostatečně hluboké rozvíjení hlavních postav a jejich motivací. Příběh sám není zrovna nejoriginálnější a s výjimkou závěru trpí trochu přehnanou doslovností, ale přístup k strastem rodičovství, problémům identity a přijetí sebe sama (nejsilněji v paralele matka-dcera) v kontextu krvavého, šíleného světa nájemných zabijáků je stále relativně svěží nápad, který je tady zpracován nejen opravdu stylově, ale i s funkčními emocemi. Vše funguje, jak má, i díky výborným hereckým výkonům (nejen hlavní postava či někteří další kolegové, ale i mladá herečka v roli dcery opravdu svým projevem zaujala) a překvapivě uvěřitelně napsaným dialogovým momentům, hlavně když se probírají některé realistické aspekty života. No a pak tu jsou ty "hlasité" momenty. Ze začátku hodně zábavné a s nadhledem, postupně přituhující. Co je ale hlavní, prakticky každá jedna taková scéna, ať už jde o čistou akci nebo o nějakou tu tišší misi, je udělaná extrémně stylově, s parádním využitím střihu, kamery, prostředí a choreografie. Tvůrci se ale nespokojili s tím, že by vše natočili sice stylově, ale podle jednoho mustru bez jakékoliv inovace (nepočítaje choreografii), ne-e. Skoro každá jedna scéna je tady natočená úplně jiným způsobem! Jako by se při tvorbě všichni domluvili, jak udělat jednotlivé souboje a bitky co nejnápaditěji a nejrůznoroději. Popravdě takový zápal pro různorodost a odlišnost ve spojení s obrovskou produkční kvalitou a stylem člověk nevidí skoro nikdy. Už jen kvůli tomu nelze v mých očích film pořádně nechválit. Na druhou stranu je pravda, že samotná choreografie sice má své momenty, ale je většinou spíše podřízena zmíněným kreativním kamerovým a střihovým hrátkám. Takže pro lidi, co ujíždějí na uvěřitelnosti hand-to-hand, myslím tenhle film úplně nebude. Kdo chce ale zábavnou, vizuálně výraznou, někdy až přepálenou, příběhově a emočně překvapivě silnou, výborně zahranou kreativní a efektní jízdu, zamiluje se. 9/10 (09.01.2024)

Zcela náhodně jsem dnes zakopla o tento kousek, mělo to české titule, tak jsem to lupla a dopadlo to velmi dobře.. Sledovat příběh ženy, která má nevšední povolání a své práci je oddaná, k tomu je svobodná matka a má trápení s dospívající dcerou, mě vyloženě bavilo, byla jsem na vlně, nenudila se ani minutu, nepodívala se na hodinky, zapomněla na véču i na čaj.. Tenhle žánrový mix mi prostě sednul jako dětská prdelka na nočník, moje hodnocení je pocitové a ryze subjektivní.. (07.09.2023)

Aj keď film nemusí pre fanúšikov tohto žánru nevyhnutne ponúkať nič nové, je to stále nesmierne zábavným akčným trillerom, ktorý viac než kompenzuje svoje formulové chyby množstvom vynikajúcich scénok, pútavou domácou drámou a nekonvenčným vtipom. Škoda, že je zápletka až moc pritiahnutá za vlasy. 6/10 (13.04.2023)

„Alternatívna odpoveď“ Južnej Kórei na Johna Wicka, a na chystanú Balerínu. Pripravte sa však na to, že Kill Boksoon nie je priamo zamerané na to, aby počas celého filmu ukazovali perfektne navrhnuté a zahrané bojové scény. Tých je v podstate minimum, ale ani jedna z nich nemá chybu (možné rôzne vývoje boja si Byeon pravdepodobne zapožičal od Ritchieho). Ťažisko je viac premiestnené na zachytenie vzťahu medzi matkou a jej dcérou, ktorá je v puberte. Čo mnohí postrácali z JW 4, tak nájdu v tomto filme. Do-yeon Jeon pre rolu Boksoona bola dobrou voľbou. Osobné hodnotenie: 84% (****) (15.04.2023)

9/10 – Gil Bok-soon je jihokorejská kung-fu Baba Yaga, která když se zrovna nestará o svoji teenage dcerku, anebo nevede se šéfem úklidové čety se specializací na mrtvoly filozofické debaty o mateřství, nelítostně nakopává zadky lidem všeho druhu, a to tak, že ve stylu. A ještě jí za to platí! Od všech ostatních podobně laděných akčňáků, které se v poslední době vyrojily, se Pok-sun nesmí přežít liší především velmi slušným hereckým obsazením, kamerou, za kterou by se nemusela stydět ani tříáčková produkce, velice sofistikovanou choreografií jednotlivých střetů, nad čímž vážně smekám a v neposlední řadě i celou vedlejší linkou o Bok-soonině dceři (doufám, že se to takhle skloňuje) a její neškodnou queer zápletkou s jedním otrapou a nůžkami. – Snad kvůli tomu má tenhle film zatím tak nicotné hodnocení? Oproti ostatním filmům tohoto ražení je tu také navíc jedna menší superschopnost, takový pavoučí reflex pro ne moc vzdálenou krvavou budoucnost, kterým hlavní antihrdinka oplývá. Vnímám ho jako takovou třešničku na dortu, kterou si tvůrci moc pěkně vypiplali a možná i právě díky ní, si tenhle film nezaslouží jen zapadnout mezi podobnými. Zkrátka poskytuje širší rozměr než třeba 4. John Wick, přestože i to je po všech stránkách nařachaná záležitost. Verdikt: „Jižní Korea opět udeřila hřebíček na hlavičku!“ (07.04.2023)