iN

Majkův nový seriál mě zpočátku dost nudil, resp. jeho rozjezd je na mě moc pozvolný a nedokáže přes nesporně tajemnou atmosféru zaháčkovat. Jenže pak jsem se překecal ke čtvrtému dílu a od té doby jsem tomu propadl. Nakonec je celé vyprávění o pádu domu Usherů výborně vygradované, podtrhnuté skvělou volbou Carly Gugino jako záporačky.. vlastně ne, vykonavatelky osudu. Každopádně musí ale divák vydržet a neházet předčasně ovladač do žita.. Prostě zůstat až do konce, aby mu to všechno dalo smysl. Tak to ale má být. Majku, po utrápeném Midnight Clubu jsi u mě opět hororová jednička!

Rozmýšlel jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec jsem přilepšil. Je to postapo podle mého gusta. Po shlédnutí mi nejdřív vadilo, že konec neposkytl žádné rozhřešení, ale ono to tak vlastně mělo být. Celý film je vyprávěn zcela komorně z pohledu jedné rodiny, která si vyjela na víkend do Airbnb ubytka k moři. Stanou se pak ale věci, ke kterým by samozřejmě každý dostal rád vysvětlení - ale ani protagonisté ani my jako diváci nejsme vševědoucí. Prostě se podivujete stejně jako oni, že najednou nejde internet a telefony, že tankery najíždí na břeh a o kousek dál padají letadla. Stejně jako oni ze začátku netušíte, jestli se k vám vnutili opravdu majitelé toho Airbnb, anebo to jsou podvodníci. Nevíte, co znamenají ty stovky jelenů v lese, pelikáni v bazénu, anebo hlasité zvuky shůry. Nakonec nemůžete věřit už ani tomu sousedovi, se kterým jste ještě před týdnem popíjeli pivko na jeho terase. Jediné, co víte jistě, je, že vás nečeká nic hezkého. A ve stejném duchu film končí - takže za mě dobrý! PS: Ode dneška je pro mě vysoká zvěř stejně děsivá jako seriály Mikea Flanagana.

Rambo v ženském podání, nic víc nic míň - na mrazivý březnový večer se sklenicí vína dobrá volba.