nirvanafan

Divácká přístupnost Bídníků je dosti diskutabilní. V prvé řadě nepochopím lidi, kteří jdou na muzikál a diví se, že se v něm takřka celou stopáž zpívá. Na druhou stranu je práce s kamerou faktem, na který buďto přistoupíte nebo vás bude prostě a jednoduše štvát. Bídníci jsou klasickým muzikálem se všemi jeho klady i neduhy. Forma vítězí nad obsahem a redukce předlohy na nutné minimum asi nijak omezit nelze, pokud byste tedy nechtěli místo necelých tří hodin sedět v kině rovnou šest. Bídníci jsou rovněž v mnoha pasážích jen těžko uvěřitelní a přehnaně patetičtí. Přes tyto vady na kráse jsem si ale cestu k nim nemusela hledat nijak složitě, protože si mě jako diváka získali poměrně snadno. Vyskytne se zde několik slabších pasáží, ale za sebe říkám, že momenty, které mě posadily na zadek, zdaleka převažují. Bídníci jsou zahraní a zazpívaní naprosto precizně. Nakonec ani kamera v obličeji mi příliš nevadila, (asi jsem už zvyklá z evropské produkce), a především v sólo partech Russella Crowa byly kamerové oblety takřka geniální. Skutečně velkolepých záběrů se nakonec vyskytne v celém filmu poměrně málo, ale o to více vyniknou. Nejlepší ze všeho na Bídnících je ale skutečně hudba, na které všechno stojí. Mám muzikály ve velké oblibě, ale zároveň si málokdy poslechnu nějakou z muzikálových písní bez vizuálního doprovodu, protože prostě poslouchám odlišné styly hudby. Po odchodu z Bídníků z kina mi však celý večer v hlavě zní ne jedna, ale řada melodií, u nichž jsem nakonec nevydržela a musela si je znova pustit. Pěvecky nakonec nejvíce exceluje Russell Crowe, u kterého jsem, zahanbeně přiznávám, ani netušila, jak zajímavý a silný hlas vlastní.

Přesně takhle měla vypadat už jednička. Expendables jsou jako Avengers akčního filmu s řadou známých ksichtů, záplavou hlášek a akce, která je stokrát lépe natočená než v jedničce. Má to sice pár malinko hluchých míst, ale díky závěrečnému akčnímu a hláškovacímu nářezu to filmu snadno odpustíte. Nástup Chucka Norrise je jednodušše epic, to ani jinak vyjádřit nelze, a jakmile se ke všem na závěr přidají ještě Arnold s Brucem, je nespoutaná zábava zaručena.

Říkám si, kdy skončí to nehorázné hypování indie filmů, ale ono se tak asi nestane nikdy, alespoň ve vodách této databáze. Nu což, narozdíl od Perkse je Terapie láskou zábavná a v rámci nenáročné zábavy se mi líbila, ALE proč tomu cpát proboha Oscara? Koho napadlo nominovat tuto věc, která nemá žádný přesah mimo rámec komedie a romantického filmů do kategorie nejlepšího filmu? Totéž platí o hercích, kteří sice hrají dobře a jsou sympatičtí, ale jejich role by zvládl zahrát zástup řady dalších lehce nadprůměrných aktérů. Co se týče jejich mentálního narušení, tak tvůrci evidentně nemají ani páru o tom, co je to bipolární porucha a raději se v tom dál šťourat nebudu, abych nemusela jít s hodnocením ještě níž. Abych nebyla celou dobu tak negativní, tak na závěr dodávám, že De Niro má po dlouhý době vážně dobrou roli.

Nejhezčí film (nejen) o ženském přátelství.

Váňa je borec, ale tohle je záživný jak průměrná středoškolská hodina.

Bóže, to byly časy. Jennifer Connelly tehdy ještě neznala pinzetu a komiksové adaptace byly v plenkách. Film je natolik pitomoučký, až je téměř sympatický, ale práce s postavami je prostě na přes držku (i v té době). A český dabing běs a hrůza (už v té době).

Čekala jsem žánrovou jednohubku, ale dočkala jsem se příjemného překvapení. Dobrou první polovinu jsem si sice myslela, že sleduju vcelku nudnou romantiku s natolik neoriginálním scénářem, že můžete předvídat děj dlouhé minuty dopředu. Nezapomeň na mě se však bohudík tematicky neomezuje, a tak jakmile začne do hry více vstupovat Taylorův vztah s otcem a dívčí šikana v případě jeho sestry, film okamžitě dostává nový rozměr. Třešničku na dortu pak představuje samotný závěr, který mě definitivně přesvědčil o tom, že půjdu na čtyři hvězdy, protože takhle mě něco nedokázalo překvapit ve filmu hodně dlouho a to se především u filmu, který navozoval dojem, že divák odhadne bez mučení celý příběh dopředu, cení dvojnásob. Pattinson byl obsazený typově dobře a se svojí rolí se vypořádal s přehledem. Herecky však exceluje i na malém prostoru brilantní Brosnan.

Loserovská fantazie dotažená k dokonalosti se vším všudy. Nejvtipnější je první půlhodina, ale ani po vypuknutí pařby film neztrácí tempo, a když už se začíná zdát že ano, naservírují nám tvůrci pořádně akční finále. Just epic.

Film s tak dobrými herci ani nemůže být v zásadě špatný, ale to neznamená, že se jedná o zbytečně natahovanou podívanou, ve které je místy osudových zvratů až přespříliš (spoiler: novomanželova nevěra je naprosto zbytečná a celá jeho postava je v rámci příběhu dost nadbytečná). Stejně tak typické atributy správné artovky, na které řada uživatelů nadává, jako kamera dívající se herci až do nosu, jsou zde dosti samoúčelné. A vzhledem k tématu se mě Po svatbě příliš emocionálně nedotklo, což považuji asi za největší mínus. Sečteno a podtrženo se jedná o docela slušný film, ale v rámci severské kinematografie jde o jeden z těch slabších kousků.

Tolik debility a retardace a v takové kadenci se jen tak nevidí. Myslím, že slova mého otce, že je ta pohádka nějaká vypatlaná, to vystihují dokonale. Odvaha pustit si po dlouhé době novou českou pohádku se mi dnes vážně nevyplatila. Naštěstí hned poté dávali Pelíšky, které zachránily mé filmové Vánoce.