JenYu

Zajímavé. Netypické. Pražská architektura. Rozličná témata. Pozvolné spojování jednotlivých linek. Pro mě příjemné překvapení.

Od filmu jsem neměla žádné očekávání. Bohužel mě výsledek nenadchnul. Neztotožnila jsem se s postavami. Vývoj děje mi připadal příliš rychlý a nepravděpodobný. V popkulturních odkazech jsem se naprosto ztrácela. Zřejmě toto není typ filmu pro mě.

Nádherná podívaná. Skvěle zahraný, zrežírovaný, ozvučený, vypointovaný příběh. Úžasný film s břitkými vtípky, mysteriózní hudbou a přesvědčivou stylizací.

Slátanina bez nápadu.Opravdu mě v tomto filmu nezaujalo absolutně nic.Tak možná ty Benátky, ale to snad aby si tam člověk radši zajel.Sám a ve skutečnosti.

Jakýkoliv komentář mi po shlédnutí připadá zbytečný.Tenhle film musíte vidět, zažít a prodýchat společně se všemi zúčastněnými.

Viděla jsem příběh, který mě ohromil.Nevím, jestli to byly vlčí máky, Keira v zelených šatech, nepochopení, zoufale řvoucí James, květiny ve váze či tlukot psacího stroje, který jako by připomínal bušení vlastního srdce, které už nemá co ronit.Bylo to čarovné, vysilující a směle krásné...

Za výstup na horu nad jezerem bych dala hvězdiček i šest.

Ne že by ten film byl nějaká bomba, ale když já mám takovej neodbytnej pocit, že Zac vypadá jako Leonard Whiting za mlada...a to je zatraceně silný eso v rukávu.

Jestli má tenhle film vypovídat o tom, jak to vypadá na gymnáziu, tak se mi zdá, že jsem na gympl nikdy nechodila.Nejvíce mě zklamaly vyhrocenné situace, kterých za svojí gymnazijní docházku zažijete pár (a tady jedna přecházela v druhou) a nesympatické postavy, které mě od první chvíle iritovaly.Bohužel musím říct, že pokud má pan režisér takovouhle představu o gymnáziu, tak je mi ho srdečně líto.Pěkná hudba.

Samozřejmě, že jsem na ten film šla kvůli Robertovi.Nečekala jsem však, že mě celý snímek nejdříve přikove do sedadla, pak ze mě bude ždímat všechny emoce, které znám, a nakonec mě smete jako přílivová vlna.I přes plátno jsem cítila všudepřítomnou samotu a osamění, které ani pět krabiček denně nezažene do tmy, natož do zapomnění.Působilo to na mě normálně, špinavě, městsky, ukřivděně, nepochopeně, ...Připomínalo mi to lidi, které znám.Konec jsem probrečela, kdo by nebrečel? (Několikrát mě napadlo, že takhle by možná vypadalo a dopadlo reálné setkání Edwarda a Belly...)