JenYu

MFF KV 2018: Zajímavý a svým způsobem napínavý (přestože známe výsledek) vhled do práce novinářů a pracovníků televize. Bylo by zajímavé, kdyby snímek obsahoval srovnání ještě s rozhlasovým štábem, jak tvůrci původně zamýšleli.

MFF KV 2018: Rozpálená zem, nespravedlnost, koně, podivný účes Alby Rohrwacher, snaha, frustrace a zrzavé vlasy malé Vittorie. Film o mateřství a o tom, jaké je to býti dcerou. La la la la ... questo amore non si tocca!!

MFF KV 2018: Vemi slabé. Myslím, že atmosféru filmu nejlépe vystihl divák, který v jedné z mnoha tichých scén zachrápal na celý kinosál. V některých filmech dialogy chybí a člověk si jich přeje víc, a jindy platí, že méně je více.

MFF KV 2018: Film bych připodobnila k mramoru - chladný, šedavě bílý a s tmavými žilami osudů jedné polské rodiny. Místy tajemné, místy smutně pravdivé a místy velmi znepokojivé. Film stojí a padá s hlavní představitelkou, která podle svých vlastních slov do projektu dala celou svoji duši.

MFF KV 2018: Běloruské převapení! Neklidný příběh z devadesátkového Minsku a přilehlého okolí, kterému kraluje Alina Nasibullina. Chtěla bych její červený kabát a modrou šálu, nikoliv její hořkou zkušenost. Scéna hodná zapamatování: house party mezi sochami sovětských potentátů.

MFF KV 2018: Příjemný dokument, který nenudí. Z promluv známých režisérů je cítit uznání a úcta. Film míchá myšlenky vedoucí k zamyšlení s vtipnými historkami. Snímek však ještě více řekne těm, kdo mají protagonistovu tvorbu nakoukanou od A do Z.

MFF KV 2018: Milé, nenápadné a poněkud zvláštní - tak jako sama hlavní hrdinka. Trochu mě znejistil konec, neboť jsem čekala nějaké ostřejší zakončení. Ale vlastně proč ne?

MFF KV 2018: Film mě nezaujal - ani příběhem ani postavami ani svým poselstvím. Jeho zhlédnutí doporučím tedy jen zarytým fanouškům Roberta Pattinsona a obdivovatelům věru divukrásné americké krajiny.

MFF KV 2018: Velmi nečekané milé překvapení, které mě utvrzuje v přesvědčení, že film nemusí být vymydlený na to, aby z něho sálala něha a rodinná pospolitost. Vysoce hodnotím zachycení scén z rodinného života, které jsou důvěrně známé i nám v Evropě. Hlavní představitelka svoji roli zahrála na výbornou.

Tenhle díl mě zaujal nejen zapeklitým případem, ale hlavně poirotovou osobní rovinou. Navíc vždycky jsem považovala inspektora Jappa za ňoumu, ale zde mi připadal skutečně milý a dobrosrdečný a že má Poirota vlastně hodně rád a že to s ním myslí vážně dobře - z jiných dílů to na mě tak nepůsobilo. Ocenila jsem motiv deníku a funkcionalistický vzhled vily, kde bydlel pan Ackroyd.