Křišťálová labuť
Chrustal
Хрусталь
VOD (1)
Obsahy(1)
Dvadsaťdvaročná Evelina, prezývaná Velya, je absolventkou právnickej fakulty, ktorá sa teší životu v jej rodnom bieloruskom Minsku. Najviac zo všetkého ju však baví hudba a cestovanie. Sníva o tom, že odíde do USA a bude sa živiť ako DJ-ka. Aby mohla získať vízum, musí preukázať, že má stabilnú prácu, čo sa v krajine zmietanej hospodárskou krízou ľahšie hovorí než robí. Bielorusko zápasí s nezamestnanosťou a ľudia sú platení v naturáliách. Zatiaľ čo Velya hľadá prácu, jej priatelia a rodina sa ju pokúšajú presvedčiť, aby zostala v doma („Človek by mal žiť vo svojej vlasti“), no ona sa svojej vízie nevzdáva. „Tu sa nič nezmení,“ vysvetľuje. V 90 rokoch 20. storočia je jej sen reálnejší, než kedykoľvek predtým. Pri vypĺňaní žiadosti o víza použije náhodné telefónne číslo, netušiac, že sa naň chystá volať konzulát. Velya sa tak ocitá v provinčnom priemyselnom mestečku, kde musí čakať pri telefóne v dome úplne cudzej rodiny. Jej túžba po slobode naráža na malomestskú mentalitu v duchu „drž sa vlastných“, ktorá môže Velyinu vlastnú chuť do života nenávratne otupiť. (IFF Bratislava)
(viac)Videá (1)
Recenzie (7)
Prvotřídní prvotina, která příjemně překvapila. Herci vás na ten gauč s pověšeným kobercem zkrátka na tři dny nastěhují a vy koukáte na strýčka Michalyče, jak chodí kouřit na balkon. ()
Nedivím se Evelině, že chce z Běloruska pryč. Hlavně na venkově se poměry a vztahy vůbec nezměnily, jediným symptomem konce éry SSSR je ztráta jistot. Jistot, na které všichni nostalgicky vzpomínají. Absence vymahatelných pravidel znamená, že člověk je člověku často vlkem, kterého z lesů žene nouze. I Evelinina maminka nakonec vymění vlastenecké poučky a ideály za margarín a brambory. Široká (bělo)ruská duše pojme hodně, ale vyznění snímku je hořce depresivní, byť jako portrét živého postsovětského skanzenu dokonalé. Nakonec se přikláním ke čtyřem hvězdám. ()
Hlavný motív "boja o slobodu", je mi blízky, a film pomerne úspešne vykreslil zopár stereotypov, ktoré boli bežné v postkomunistických krajinách (a niekde žiaľ ešte stále sú). Hrdinka vo filme pôsobí oproti iným postavám značne excentricky, čo len podporuje sympatie voči nej, nakoľko sa dá lepšie vcítiť do toho s akým druhom predsudkov sa v spoločnosti musí stretávať. V podstate ide o prostý film, ktorý sa nevyhne zopár chybám, a mohol byť o 15 minút kratší. Napriek tomu prezentuje príbeh, na ktorý by sa nemalo zabúdať, a je drobnou časovou kapsulou, ktorá úspešne zachytáva problémy niektorých mladých ľudí v postkomunistických krajinách po páde režimu. Hrdinka možno nemusí byť sympatická svojím konaním, i tak by však mala mať právo na to byť sama sebou bez nenávisti okolia. Posledné minúty vnímam ako vyjadrenie nádeje, že hoci sa generácií mladých tesne po páde komunizmu nepodarilo úplne vymaniť z predsudkov spoločnosti, zobrala si pod svoje krídla mladšiu generáciu, ktorej poskytla priestor, vedúci k tomu, že dnes môžu mladí ľudia v týchto krajinách žiť podstatne slobodnejšie. 3.5*. ()
Trochu jsem naletěl tradičně zavádějící festivalové anotaci, těšil jsem se na nahlédnutí do běloruské houseové scény 90. let, ale o DJing tam vůbec nejde a kdyby hrdinka byla křížková vyšívačka, vyšlo by to nastejno. Většina filmu se odehrává v provinčním městečku, kde se hrdinka sbližuje s jednou jednodušší rodinkou a zápletka s vízem úplně vyšumí (ani se nedozvíme, zda ho dostala). Film je nakonec jen další sociální drama z východu, kterých je sekce Na východ od západu plná. Režisérka Darja Žuk je moc sympatická slečna a vypadá na 20. Nejlepší běloruský film, jaký jsem kdy viděl. ()
Hnusne. Bezduche, plne svinstva, nezmyslu bez zmyslu, potacanie sa mladostou smerom nikam. Tetovanie, slopanie, drogy, pankaci, odporne kreatury - uz sme len pretacali a nakoniec to zmazali. ODPAD ()
Galéria (18)
Fotka © Demarsh-Film
Zaujímavosti (2)
- Dohromady třetí a první od roku 1996 film, který Bělorusko poslalo jako svého reprezentanta do výběru na Nejlepší cizojazyčný film na Oscary. (Lovely.Bones)
- Před českou kino premiérou proběhla premiéra na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary 1. července 2018. (ČSFD)
Reklama