Rosalinda

Na začátku tohoto dílu, když Maigret (Bruno Cremer) vede Nicol Prieurovou (Linda Rybová) do hotelu, utekla filmařům výloha s nápisem „Rybí speciality“.

V žádném jiném filmu neměl Delon tak málo dialogů, přitom se zde vyskytuje jedna, která by mohla sloužit jako hlavní zásada v Delonově životě: "Nikdy, opravdu nikdy neprohraji." (Zdroj: Alain Delon)

Svůj film uvedl režisér Melville větou, která údajně pochází z bušida, samurajského zákoníku cti: "Není větší osamělost než samurajova, až na osamělost tygra v džungli."  Ve skutečnosti napsal tuto větu sám Mellvile.

Při šermířském souboji se Gerard Philipe zranil, ale vykroutil se z toho zcela po svém způsobu: "To nestojí za řeč! A nakonec to je stejně moje chyba, špatně jsem se mu postavil."  Odnesl si rozseklé čelo a propíchnutou ruku.

Režisér Robert Hossein Hugovy "Bídníky" nejprve nastudoval jako velkolepou divadelní fresku, teprve po jejím provedení v pařížském Sportovním paláci, na podkladě divadelní verze zpracoval předlohu za spoluautorské účasti dramatika Alaina Decauxe do čtyřdílné televizní podoby, jejíž každá část trvala dvaapadesát minut. Sestřihem tohoto cyklu vznikl téměř tříhodinový film.

"Snažil jsem se Bídníky přečíst očima moderního člověka," řekl řežisér Robert Hossein, "abych sdělil divákům věčné poselství Victora Huga: jeho sen o spravedlnosti a svobodě."

Jedná se již o v pořadí čtyřiatřicátou filmovou verzi "Bídníků" Victora Huga.

"Žádná jiná herečka by nedokázala tak snadno vklouznot do postavy hvězdy z dvacátých let jako Brigitte Bardot," prohlásil režisér Robert Enrico.

Při adaptaci literární předlohy, na níž se Verneuil vydatnou měrou podílel, bylo použito některých prvků čerpaných ze skutečných událostí. Například útěk Sarteta (Alain Delon) z policejního vozu byl zpracován podle autentického útěku Rogera La Cama, který propiloval na cestě mezi Soudním palácem a vězením podlahu policejního vozu.

V tomto filmu nejde o smyšlenou kriminální historku, nýbrž více méně o rekonstrukci, vytvořenou na základě svědectví jednoho z prominentních gangsterů, který se po svém zatčení v 50. letech ocitl v bezvýchodné situaci a během soudního přelíčení zveřejnil pravdu o činnosti organizace Cosa nostra uvnitř americké společnosti. Film se pohybuje na hranicích fiktivního thrilleru a jakési "kroniky".

Jednalo se o poslední film s Linem Venturou uvedený v našich kinech.

Film se od ostatních italských filmů, natočených na téma mafie, kterých je nepřeberně, odlišuje důrazem na rekonstrukci autentických událostí, poctivou snahou být dokumentem doby. Proto tu postavy vystupují pod skutečnými jmény, proto Ferrara používá dokumentární záběry a televizními šoty.

Původně chtěl režisér svěřit roli Chiesy Gianovi Marii Volontému, který byl v té době zaměstnán prací na filmu o teroristech.

Scénářem Reného Wheelera a Reného Falleta byl Philipe nadšen. Konečně měl příležitost, kterou okomentoval slovy: 
"... Vytvořil jsem postavu živou, přirozenou, překypující zdravím. Fanfánovy činy určovala jeho vůle, je to člověk, který je sám tvůrcem svého osudu a není hříčkou událostí, ale sám na ně působí. Díky takovému solidnímu základu mohl jsem k úloze přistoupit a zahrát zdravou a veselou postavu."  Philipe v tomto filmu skutečně takovou postavu vytvořil. Navíc se stal legendu v očích miliónů diváku po celém světě.

V dobové kritice filmu napsal režisér Jacques Doniol-Valcroze: " Hvězdou je tu Gérard Philipe. Je tu on... a ti druzí. Průzračný pohled, maličké gesto a stal se knížetem Myškinem. Ti, kteří ho viděli na jevišti v Caligulovi, věděli už, že je to velký herec. Nyní se o tom přesvědčí i široké obecenstvo. Je mladý, má velmi rád své povolání; i když pracuje do úmoru, vzbuzuje všechny naděje a otevírá nespočetné a krásné perspektivy do budoucnosti... Člověk se chvěje při pomyšlení, že by nám mohli zkazit takový talent..." Obava kritiky se naštěstí nesplnila.

Herec Gérard Philipe svou roli hrál i před sovětským obecenstvem, které pravdivé podání Idiota sledovalo s největším zaujetím. Kdo ho jednou viděl s dlouhými vlasy, krátkou, světlou bradkou a bezbranným a jímavým výrazem, nemůže si už Myškina jinak představit. I význačný sovětský herec Jurij Jakovlev, který později ztělesnil tuto postavu ve filmu Idiot (1958) režiséra Ivana Pyrjeva, přijal mnohé z vnějších znaků Philipova knížete.

O své roli herec Gérard Philipe řekl: "Idiot byl skutečně mojí první opravdovou filmovou zkušeností. V tomto filmu jsem začal cítit svoje řemeslo. Nejdříve mne zarazilo, že Georges Lampin chtěl dát mé postavě výraz Krista, ale brzy jsem pochopil, že představa byla správná. Když se film dostal do kin, veřejnost mne velmi pěkně přijala. Zejména příjemný byl pocit, že za mnou stáli moji spolužáci - hájil jsem názory své generace. Tentokrát jsem vystartoval. Cítil jsem, že mne čeká velká práce."

Ve Francii byl film kvůli protestům stažen z kin a nakonec se promítal ve "zkomolené verzi".

Při natáčení filmu si Delon natrhl v červenci 1988 Achillovu šlachu, což přimělo politika Raymonda Barra k tomu, aby trpícímu herci zaslal telegram, kde ho utěšoval, že tento úraz jen přispěje k dovršení jeho mýtu.

Film věnoval Delon svému synovi Anthonymu, se kterým měl tou dobou chladný vztah.