argenson

Natáčení probíhalo od března do prosince 1968. Kvůli finančním úsporám a především levnějšímu početnému komparzu byla většina exteriérů pořízena v Rumunsku.

Ve francouzských kinech dosáhl film návštěvnosti bezmála tří miliónů diváků a z domácí produkce byl pátým nejúspěšnějším snímkem v roce 1971. Velký úspěch měl například také ve Španělsku a v Itálii.

Bourvil (Bouvet) a Louis de Funès (Lefort) obdrželi za film shodně vysoký honorář ve výši jednoho milionu francouzských franků. Smlouva s produkcí jim navíc zajistila podíl na zisku z návštěvnosti v kinech ve výši 1,4 %.

Natáčelo se mimo jiné v římských studiích společnosti Cinecittà, především ale v exteriérech v malém městečku Brescello v severní Itálii. Brescello dodnes těží z popularity, kterou mu natáčení filmů o Donu Camillovi získalo. Před kostelem je Fernandelova socha v kostýmu Dona Camilla, naopak před radnicí stojí socha Gina Cerviho v podobě starosty Peppone. Od roku 1989 je v městečku i Muzeum Peppona a Dona Camilla.

Ve francouzských a italských kinech vidělo film shodně třináct miliónů diváků, v obou zemích tedy celkem 26 miliónů diváků, což byl i na svou dobu mimořádný komerční úspěch.

Populární francouzská zpěvačka Valérie Lagrange, která tu ve svých osmnácti letech hrála jednu ze svých prvních filmových rolí, vzpomínala později na tento film jen velmi nerada. Vstávala v pět hodin ráno, točilo se od osmi do půlnoci a značnou překážkou byla i jazyková bariéra. Ve filmu hráli italští a francouzští herci, zatímco představitel titulní role, Američan Steve Reeves, mluvil pouze anglicky.

Film zpracovává dobově populární román německého spisovatele Ericha Kästnera Tři muži ve sněhu, který byl ve stejné době zfilmován i v Československu s Hugo Haasem v hlavní roli (Tři muži ve sněhu, 1936).

Ve filmu se ve své první filmové roli objevuje Brigitte Bardot.

Natáčelo se ve vesnicích La Vieille-Lyre a La Neuve-Lyre v Normandii, což bylo předurčeno lokalizací děje.

Ve francouzských kinech viděly film více než čtyři milióny diváků a jednalo se o 6. nejúspěšnější titul za rok 1974. Režisér Claude Zidi ve stejném roce zaznamenal podobný úspěch ještě s komedií Hořčice mi stoupá do nosu (1974) s Pierrem Richardem.

Přestože je film francouzský, znamenal ojedinělé setkání před kamerou pro dva významné italské herce - Paola Stoppu (plukovník) a Marisu Merlini (majitelka statku), kteří spolu hráli častěji v 50. letech v Itálii.

Ve francouzských kinech vidělo film jen něco málo přes půl miliónu diváků, což byl ve srovnání s jinými tehdejšími filmy i dávnými triumfy Les Charlots komerční neúspěch.

V sekvenci jízdy vlakem proběhlo několik záběrů na slavný železniční most Viaduc de Garabit, jehož jméno zde ostatně i zazní ("Skočili jsme z nejvyššího mostu v Evropě navrženého Eiffelem".) Tento most využívali filmaři vícekrát, například ve slavném filmu Přejezd Kassandra (1976).

Pro natáčení exteriérů Draculova hradu bylo původně vybráno Rakousko, nakonec ale produkce zvolila levnější prostředí na domácí půdě a natáčelo se na hradě Château de Dourdan nedaleko od Paříže.

Zbytek natáčení proběhl v září 1975 v Hongkongu. Film byl dokončen rychle a již 17. prosince 1975 se konala francouzská premiéra.

Natáčení začalo v srpnu 1975; nejprve byly pořízeny scény představující Buckinghamský palác, interiéry byly natočeny na zámku Vaux-le-Vicomte. Zároveň byla natočena poslední scéna jízdy vlakem, která se podle scénáře odehrávala v Číně, nasnímána byla ale na staré železniční trati Chinon-Richelieu západně od Paříže.

Producent Christian Fechner se při práci na filmu zásadním způsobem neshodl s Les Charlots a tím skončila jejich dosud úspěšná spolupráce. Proto byl toto také poslední film Les Charlots, kde hrál Christianův mladší bratr Jean-Guy Fechner.

Ojedinělý případ ve francouzské kinematografii, kdy se k režii dostal bývalý kaskadér. Yvan Chiffre měl za řadu let zkušenosti s podobnými typy filmů, již dříve spolupracoval i s Les Charlots, kteří přesvědčili producenta Christiana Fechnera, aby mu svěřil režii.

Ve francouzských kinech vidělo film více než 2.800.000 diváků a za rok 1975 se jednalo o sedmý nejúspěšnější titul.

Natáčení probíhalo ve městě Meudon nedaleko Versailles, kde se nacházel podnik U Emila, ve skutečnosti restaurace Tapis vert. Tento dům dodnes existuje, je ale obklopen moderní zástavbou a chátrá.