Les Charlots kontra Drakula

Legendární čtyřčlenná kapela Les Charlots jede tentokrát jen ve třech, ale i kdyby byli kompletní, stejně by to nevedlo k lepšímu výsledku. Rozhodli se napsat si vlastní scénář a vzhlédli se v upírských filmech, ale opět se ukázalo, že jsou perfektní jenom když je diriguje schopný režisér a tím nepříliš známý Jean - Pierre Desagnat není a s uhozeným scénářem se mnoho vylepšovat nedalo. Populární partička z Francie zkrátka postupně přestala být vtipná a na sklonku své kariéry přišla s komediemi které se kvalitativně nijak od sebe nelišily. Tady se s nimi ocitneme v Transylvánii na zámku hraběte Drákuly, který se má stát po podání zázračného lektvaru opět upírem, ale legrace to není nijak nápaditá a nápaditá parodie už vůbec ne i přes výskyt narážky na herce v minulosti ztvárnující postavu bájného upíra. Vtipy se dají spočítat na prstech jedné ruky, a jsou vesměs trapné, naivní a uhozené. Oproti tomu chvílemi na zámku panovala příjemná starobylá atmosféra, kterou bych připodobnil ke klasickým hororovým dílům o upírech. Nejhorší byl asi nablblý konec a tak se Les Charlots tenhle film moc nepovedl, ale pro doplnění jejich filmografie se to vyplatí vidět. 40% (20.03.2012)

Tak u tohohle jsem vážně usínal...tenhle snímek působí papundeklově a nezáživně, není třeba dodávat, že záměr tvůrců to asi nebyl...příjemně civilní sympatičtí chlapíci se někam ztratili a tahle jejich pozdně-parodická křeč nestojí za nic...problém bude v tom, že tohle se už nemůže stát...kdežto u jejich dřívějších příběhů jste takový pocit neměli... (15.08.2003)

Nebýt hraběte a jeho sluhy Igora, dal bych o hvězdičku méně (mimochodem ani jeden z nich není výše uveden pod „Hrají: ….“). Zde jsou Charloti už jen 3 a je na nich vidět, že jim je o 10 let víc (od prvního filmu). Jean-Guy Fechner už s nimi nedělal ani jejich předchozí film (Les Charlots en delire, 1979), protože se Charloti pohádali s jeho bratrem, který jim do té doby dělal manažera. Fechner stál za svým bratrem a tak se s nimi rozešel. Ku podivu mi to však přišlo lepší, než jejich první film. (27.07.2012)

O víkendu jsem si k uklízení pustil první díl Bažantů a říkal jsem si, že jsem vlastně neviděl třeba tenhle, kde zbrojí proti Drákulovi. No, takže jsem naladil a zjistil, že už se vlastně vůbec nedivim, proč jsem to neviděl. Opakované vtipy v tomto případě působí jak v křeči. A fakt, že známé postavy dabují jiní lidé tomu taky dvakrát nepomůžou. Nesměju se, není to vtipné, naopak mě mrzí, co se s Bažanty následně stalo a jak zásadní pro ně byl režisér. (25.03.2017)

A tak nám tentokrát chlapci ze skupiny Les Charlots zavítali do světa hororu a vybrali si k tomu klasickou upírskou legendu, Drákulu. Hned na začátku nám sice svými skopičinami připomenout co jsou zač, ale jakmile se rozjede příběh, spíše ten humor začíná uvadat. Po dějové stránce je sice snaha odvyprávět vcelku zajímavý příběh, ale je to stejně k ničemu, když se hodně často odsouvá spíše do pozadí, aby se mohlo jen skotačit a vést humorné dialogy. Na komedii sice nic proti ničemu, ale přeci jen si měli tvůrci pořádně rozmyslet, jestli chtějí komedii bláznivou a nebo jen obyčejnou situační. I tentokrát se ukazuje, že obojí prostě dohromady nejde. Častá výřečnost je spíše na obtíž, obzvlášť, když produkovaný humor vůbec nefunguje. A co se týče skopičin, opět jen pouhá stereotypnost. V prvních filmech Les Charlots to sice fungovalo výborně, ale táhnout to z jednoho filmu, kdy se mění jen prostředí a námět, je to jen stále více přehranější. Film tedy potěší snad jen z fanouškovského hlediska k Les Charlots. Jinak bohužel. (14.04.2023)