Botič

Hardwicke servíruje divákům svojí nejlepší kozu na stříbrném podnosu, ale pořád to k slušnému pobavení nestačí.

Roztomilá přehlídka žánrových klišé, která neurazí a místy i to srdce až do krku zažene. Na několikrát vylouhovaný odvar poměrně slušný výkon.

Stand by me pro odrostlejší.

Stokrát zábavnější než poslední Transformers, i když konec odmítá přijmout snad i ta nejmenší buňka v mém těle. Jen doufám, že Luc Besson všechny ty prostřihy z kanálu National Geographic nebere jako vrchol sofistikovanosti.

Ti nadržení teenageři a jejich frustrovaní rodiče. Atmosferický mix, který dokáže vzbudit lítost nad osudy všech zúčastněných, připomínající Lovely bones okořeněné o Pushing Daises. Eva Green letos počrvrté ve stejné herecké poloze, ale tentokrát dotažené k naprosté dokonalosti.

Žádné drama, žádná komedie, ale jedna z nejlepších hororových sci-fi za hodně dlouhou dobu. Přesně tohle by napsal Ira Levin, kdyby byl dnes naživu.

Ze začátku takové skutečně krásně natočené plácání se na místě, z kterého mohla být kultovka, kdyby se tvůrci vydali trochu jiným směrem, jenže namísto objevování sexuality, pak do děje vstoupí ty "temné spodní proudy" (haha) a druhou polovinou se člověk prakticky pronudí.

Zajímavý vizuál a...a tím to prostě končí. The Quite Ones hraje podle šablonek, po hodinu dlouhé expozici přijde půlhodinová rádoby děsivá erupce plná rádoby šokujících zjištění ohánějících se formulí "Natočeno podle skutečné události." Naprostá ztráta času.

Chytrá sci-fi? Ale kdeže! Tu byste v téhle černé díře hledali těžko i s baterkou. Pokud chcete vidět skutečně kvalitní a promyšlenou sci-fi, věnujte raději svůj čas a pozornost I Origins nebo Another Earth.

Subtilní drama o dospívání – konkrétně o té době, kdy má každý pocit, že čas plyne pomaleji, než tomu tak skutečně je a člověku se může zdát, že v téhle chvíli zůstane uvězněný napořád. Pro někoho peklo, pro jiného ráj. Gia Coppola se svým debutem zařadila po bok Sofie a Spike Jonzeho a už teď se těším na její další počin.