Miesta

Devadesátky non plus ultra s atmosférou tak trefnou až to bolí, člověku je hned líp u srdce že se nenarodil o deset let dřív, a že z těch maloměstských peklovidlákovů vypadl hned jak to šlo. I když i tak si toho melancholického bloumání po opuštěných továrnách a kostelích (tomu se moderně prý říká urbex), a postpunku vůkol všude, užil i tak dosytosti - Špaček vnímá svět očima Adama úplně stejně jako já, a je to dobré, moc dobré... kdyby mu jen to (zdánlivě) bezpříběhové křesání jisker života na hromadách bahna vydrželo až do konce. Jenže on musí ten zpočátku jen lehce nakopnutý motiv porevolučního rychlopodnikatele rozjet bezmála do tvrdé mafiánky, a to už mu zdaleka tak moc žrát nejde. 8/10 Btw postsynchrony a díky nim i půlka dialogů jsou úplně na pěst. (16.09.2014)

Zevlování přítomností vstříc mlhavé minulosti a ubohé budoucnosti.. Místa se úzkostlivě snaží něco sdělit, naladit vás na pocitovou vlnu, ale kvůli neuvěřitelným postavám pronášejícím uměle působící fráze mají jen pramalou naději. Snad jen vzácné jednotlivosti (trio v rozhlasovém studiu) či vypůjčené věcí (mazaný twist) vnesly něco bez statusu prchavosti.. (30.05.2016)

Tohoto fimu mi trochu přijde škoda, protože po technické stránce vůbec nebyl špatný, hezky se mi na něj dívalo. Ale problém byl poněkud prostější - nebyl o ničem. Děj se posouvá hodně pomalu a hlavně postavy zažívají pocity, které jsem jako divák moc nepochopil. Proč mají všichni jakousi depresi, z čeho vlastně? Ve filmu bylo hrozně moc nezodpovězených otázek, hlavní část filmu se odehrála tak nějak zvláště a rychle zase skončila, že se divák mohl ve filmu těžko orientovat. Hlavní postavy nevypadají na devatenáct, ale na třicet (hlavně Anna). Trošku jsem také nepochopil popisky filmu, kdy se jedná o dospívání a chmurnou náladu na maloměstě - o jaké se jedná maloměsto, když tam bylo tolik záběrů ze stotisícového Ústí? Sice bydleli někde těsně v okolí, ale i tak v tom Ústí byli často. A to, že je někdo z menšího města, má předznamenat depresi? Nechápu, co tím chtěli tvůrci říct. Špačkova Pouta byla strašná, tohle jen o něco lepší. (09.04.2020)

Zezačátku neokoukané a fajn a právě ta místa, kam se postavy uchylují / kde se oddávají zevlingu, dodávají zvláštní atmosféru osamění a přitažlivé opuštěnosti a taky nejspíš symbolizují vnitřní stav hrdinů. Hlavní postavy jsou dva provokatéři s příčinou – zdá se, že to nedělají jako rození šprýmaři, ale spíš ve smyslu „provokuju, tedy jsem“, aby pocítili, že žijou, a děláním ostudy přehlušili absenci smyslu, případně tím okomentovali nějaký kýč. Jenže od půlky (tak asi od konce „výletu“) se to najednou začíná rozpadat jak Vandammovy čínské kecky v Kontrabandu, postavám se vkládají do úst dost nepravděpodobná moudra a volant ústeckého trolejbusu je strháván ve směru „thriller o pomstě“, přestože v tom směru není žádné trolejové vedení. A konečné zadostiučinění včetně „returnu“ záporákovy hlášky je ve skutečnosti tak nepatřičné, až to bolí. Což vzhledem k působivosti (to i díky skvělé hudbě) mnoha scén zamrzí. Rozpačité *** (24.04.2020)

Můžeme filmu vytknout asi mnoho. Ti kluci jsou divní, ten mafián hraný Štréblem se ne úplně povedl, ale...výborná hudba podtrhující atmosféru filmu, spousta nedomyšlených věcí, které režisér nechává na divákovi, mnoho nedořečeného atd. Osobně bych takhle budoucnost českého nezávisláku viděl docela rád. Ještě si pustím určitě znovu...80% (03.06.2017)