Botič

Mezi slepými jednooký králem! Instantní hororová klasika diametrálně odlišná od většiny současné hororové produkce stojící zejména na perfektně budované atmosféře. Ale k dokonalosti jí v mých očích schází mnohé. Zážitek z podobně laděného Insidious zatím nepřekonán.

Na to, že místy problesknou tak hluboké a kontroverzní myšlenky jde o plytké plácnutí do vody, kdy je zřejmé, že scénárista nevěděl jaké stanovisko má k samotné postavě Margaret Thatcherové zaujmout. Nicméně už kvůli uhrančivé Meryl Streep těch sto minut uteče jako nic - jen celek nevzbuzuje téměř žádné emoce – měli bychom jí nenávidět nebo milovat? Nada! Coby fiktivní biografie by zvolená forma mohla působit jako zajímavý experiment, ale jako ilustrace skutečného života je proklatě nedostačující. PS: Meryl Streep by měla ještě stihnout natočit životopisný film o Meryl Streep,protože nikdo jiný jí nezahraje lépe, než ona sama.

Mélièsovi s láskou Martin Scorsese. Filmový pomník věnovaný kinematografii, který však v mých očích bledne a krčí se kdesi v rohu před tím dospělejším Finecherovým.

McQueenova (vizuálně) ulepená reflexe současné doby a čistá filmařská rozkoš bez rizika – SHAME aneb těžko stravitelná stominutovka, která člověka nejprve sežvýká a pak ho bez milosti vyplivne čelit realitě. Malá sexuální dekonstrukce o tělesné a materiální svobodě ochuzená však o svobodu duševní prezentovaná skrze hypnotické fragmenty s mrazivým obsahem o vyprázdněném cyklu plném mechanické rutiny směřující od jedné masturbace k druhé. Tam, kde skončilo Kubrickovo Eyes Wide Shut Shame teprve začíná a hned prvními minutami staví diváka do pozice chtěného voyaera, jenž má možnost nahlédnout do života jednoho náhodného spolucestujícího / běžce / jednorázového milence. Obnažená studie, která je chirurgicky přesnou "vivisekcí bez narkózy"" - té jsou vystaveni nejenom hrdinové snímku, ale i divák samotný, jehož mysl je neustále dokola nahlodávána jednotlivými tahy kamery. Just do it! NIKE

Nový epochální výlet pana Daldryho, který zastínil lehce prchavé intermezzo v podobě Předčítače. Byť i Extremely Loud and Incredibly Close je jedno z těch eskapistických cvičení - emocionálně unikavých a lehce sentimentálních (avšak tentokrát se nedrnká, nýbrž hraje na ukulele). Leitmotiv snímku je podobný jako v případě Huga a jeho velkého objevu - malý kluk se vydává po stopách, které měl zanechat jeho otec, v domnění, že najde kýžené odpovědi na své otázky, případně útěchu a nový smysl života. Zatímco se Hugo nakonec noří do kolorované historie kinematografie a vzdává jí poctu, Daldry přichází s poctou dětským hrám, na které jsme už coby dospěláci pomalu, ale jistě pozapomněli, a vydává se cestou mezilidských vztahů. Ano je to kýčovité až na půdu, místy i otravné, ale pocit milého a hravého dramatu po skončení stále přetrvává.

Trpký koláč, který už nikdy nechci (po)zřít znovu.

Nevinné, intimnější a přímočařejší, než rozmáchlejší americký bratříček. Haggis, ale narozdíl od Cavayého, dávkuje napětí a emocionální pasáže s větší intenzitou a dotahuje řadu motivů, které francouzský originál pouze načrtává. Nicméně velice milé setkání a sonda do duše člověka, který neváhá obětovat všechno, co vybudoval, PRO NÍ!!!

Špiónský labyrint, ke kterému však neexistuje žádné Ariadnino klubko, z něhož si musí divák najít cestu sám / a ta sama o sobě bude proklatě spletitá /. Utlumené barvy i herecké výkony v naprosto brilantní špionážní mozaice s neskutečným důrazem kladeným na detail. Atmosféru, kterou načrtl Dluh a X-Men: First class dotahuje Alfredson až na samotnou hranici a vytváří tak lahůdkový a hlavně uvěřitelný špiónský opus magnum.

Zombie-ho ukázka co se stane, když vám vaše "kukuřičné dítě" vyroste. Nervy drásající atmosféra originálu je pryč a zbyla tu jen laciná přehlídka nechutností podkreslená známým hudebním motivem. Skrznaskrz nesympatický film s ještě nesympatičtějším castingem znásilňující originál k obrazu svému, který nedrnká na nervy, jen obrazově místy nervově škube a potenciál předlohy pod tím vším problikává do ztracena. Neskutečná ztrtáta času --- Zombie "Dont fuck with the original".

Čisté, učesané, roztomile dvojsmyslné a chirurgicky přesné. Historická zkratka, která překvapivě vtáhne hned prvními minutami a daří se jí udržet pozornost po celých sto minut nemluvě o fyzickém výkonu Keiry Knightley, z kterého mě bolí čelist ještě teď.