salalala

I po druhém zhlédnutí nechám čtyři hvězdičky, ač to není taková pecka. Začátek je poněkud delší, možná zbytečně protahovaný a vůbec celý ten film je přitažený za vlasy. Mnohdy jsou navíc záběry o pár vteřin delší, než by měly být. Jinak herecky je to standard, Eastwood i Harris hrají dobře, Hackman i přes méně prostoru je opět vynikající záporák. Není to taková pecka jako Nesmiřitelní, přesto určitě stojí za vidění. Navíc Hackmanův dabing se nepovedl, ale to už je jen náš lokální problém! I přes občasné zaváhání a klopýtnutí je to pořád poctivá eastwoodovka. Pro mě za 70%.

Co k tomuhle ještě napsat? Absolvent je supr film, od kterého by se dnešní "romantické" komedie mohly učit. Ústřední herecké trio je vynikající, skvěle se doplňuje a nikdo si nekrade film pro sebe. Raketový rozjezd Hoffmanovy kariéry. Režie je naprosto dokonalá, Nichols věděl, co dělá a ty prostřihy v dětském pokojíčku, byly naprosto super. Tady je vidět, že film o sexu se dá vkusně a vtipně natočit i bez sexu. Třičtvrtina filmu je skvělá, skvěle odsýpá, dialogy jsou přirozené a uvěřitelné a je to fakt jako nějaký záznam ze skutečného života. Bohužel ke konci mám problém s uvěřitelností (pokud vím, tak Benjamin s mladou Robinsonovou byli na rande jedinkrát, nějak mi dělalo problém jim uvěřit to vzplanutí) a ani to vyvrcholení se mi moc nelíbilo a nepřišlo mi pravděpodobné. Ale jinak se vůbec nedivím, že je to kult a těžká klasika. Opravdu nestárne, určitě do ní časem půjdu ještě minimálně jednou. 80% PS: O vynikající a geniální hudbě dua Simon a Garfunkel netřeba už psát.

Lehké zklamání. Ad Astra je film, který výrazně sráží jeho ambice, velká žánrová rozkročenost a pravděpodobné kompromisy mezi původní autorskou vizí a přáním studia. Gray je výborný režisér, což dokazuje v každém záběru a v kombinaci s famózní kamerou Hoyteho van Hoytemy snímek výborně vypadá a nekonečnost vesmíru a sluneční soustavy je skoro hmatatelná. Podobně je na tom atmosféra, která je úžasná a společně s krásnou hudbou výtečně dokresluje lidskou osamělost uprostřed nekonečna. Výsledek ale značně sráží úplná doslovnost v podobě voiceoveru, který je zhola zbytečný a nedává divákovi prostor na jakékoli domýšlení a přemýšlení, protože mu vše servíruje až pod nos. Jako by si Gray nebyl jistý, protože do potřebně pomalého až meditativního tempa z ničeho nic přidá dvě slušné, ale veskrze zbytečné akční scény, z nichž jedna je skoro hororová, což se k filmu absolutně nehodí, jakkoli to může být působivé. Brad Pitt v hlavní roli je velmi dobrý, jenže i pro něj platí, že jeho výkon je totálně devalvován všudypřítomným komentářem, který každou jeho snahu o niterné herectví utne hned v zárodku. Rozhodně potěší i účast Tommyho Lee Jonese a miniroličky Davida Sutherlanda a Liv Tyler. Ve výsledku je tak Ad Astra jen lehce nadprůměrná záležitost, která by chtěla být filozofická a nastolovat řadu otázek, jenže vzhledem ke své doslovnosti jen klouže po povrchu a na nic pořádně neodpoví. A to je velká škoda. 60 %

Výtečné drama, které trochu upadlo v zapomnění, což je škoda. Vláčilovi se v něm podařilo výborně zachytit atmosféru naprosté osamělosti v poválečné době a opuštěné krajiny, kde bylo možné cokoli a člověk nikdy nevěděl, koho potká a s kým přijde do kontaktu. Ve velmi pomalém tempu vypráví silný příběh dvou lidí, kteří "na sebe zbyli" a byli de facto nuceni spolu vycházet. Snímek je unikátní i v tom, že najednou tu Němci nebyli za ty úplně špatné, ale Adelheid je zobrazena jako dívka, která byla vláčena dobou, nic závažného zřejmě neudělala, přesto bude potrestána. Výsledek by byl jen poloviční bez nádherné kamery Františka Uldricha, která krásné lokace zabírá vskuku parádně. Funguje i komornost, kterou Vláčil záměrně zvolil a vyjadřuje se velmi minimalisticky. V kontrastu s tím je pak opulentní hudba Johanna Strausse, která jen dotváří onu odcizenou atmosféru. Naprosto famózní jsou pak výkony Petra Čepka a Emmy Černé, kterým stačí spolu jen kooperovat a vůbec nemluvit a stejně řeknou vše, výborně jim přihrává především Jan Vostrčil, i když je samozřejmě až na druhé koleji. K dokonalosti pak chybí snad jen trochu větší spád a o trochu víc emocí, protože film je celou dobu zbytečně odtažitý. Jinak ale zasloužený a bohužel opomíjený klenot československé kinematografie. 85 %

Hodně silné téma, které má potenciál na silný příběh. Fontaine si s ním poradila se ctí, přesto to občas trochu dře. Celý film asi nejvíc zabíjí jeho monotónnost, chybí mu zásadní dějový oblouk, protože po pár minutách se točí pouze kolem rození jednotlivých jeptišek, které je víceméně pořád stejné. Moc tomu nepomáhá ani extrémně pomalé tempo, které by někdy potřebovalo malinko zrychlit. Také ústřední konflikt mezi mladou sestřičkou a abatyší kláštera není úplně vytěžen a překvapivě dost vyšumí. Chápu, že Fontaine chtěla historii zachytit asi věrně, nicméně v rámci atraktivity a zajímavosti možná mohlo dojít ke střetu některé z jeptišek s abatyší (nebo ostatními jeptiškami). Každopádně tu ale nechybí potřebná atmosféra izolovaného světa kláštera, nejistoty končící války a také určitého strachu z nevyzpytatelného chování všech vojáků. Prvotřídní jsou též herecké výkony, mezi nimiž vyniká Lou de Laage, která je výborně civilní a v tom nejlepším slova smyslu nenápadná, i ostatní představitelky jeptišek jsou ale fantastické. Mezi všemožnými povrchními hollywoodskými kousky je Agnus Dei příjemným evropským osvěžením, které reflektuje bolestivou problematiku, jen je škoda, že autorka nešla trochu víc na dřeň a nevyčerpala úplný potenciál. 70 %

Přiznám se bez mučení, že Agora se mi hodnotí hodně těžko. Na jednu stranu tu je naprosto brilantní a famózní výprava, opulentní hudba a hodně sebevědomá režie. Na stranu druhou tu je ale až příliš rozvleklý a hodně složitý příběh, který se obavám, že nejde na jediné vidění pobrat. Je tu hodně myšlenek a úvah, ale bohužel až příliš mnoho. Možná až tolik, že se film paradoxně stává povrchním. Herci tu odvádí velmi dobré výkony a Weisz je prostě paní herečka. Z ostatních bych asi nikoho nejmenoval, protože byli obsazeni dobře a svou práci odvedli. Rozhodně je to zajímavý náhled na dějiny náboženství, které by mohly být varovným prstem současnosti. Jinak ale je Agora až moc dlouhá a přehnaně filozofická, obávám se, že mnoho lidí ji po premiéře odstřelí a propadne. Ale ona si to nezaslouží, i když rozhodně dokonalá není. 60%

Blbost na ntou. Je až s podivem, jak tenhle film ve zkoušce času neobstál. Tady je špatně skoro všechno. Nevadí mi patriotismus, když je udělán vkusně, ale tohle bylo moc. Bere se to tak strašně vážně, až to hezké nebylo. Všichni by obětovali život prezidentovi USA, který je tady fakt superman. Největší překvapení je, že takhle patetický film natočí Němec! Jsou to na světě paradoxy. Ford je sice fajn, ale do téhle role mi ne úplně zapadl, chvílemi se mi zdál směšný. Glenn Close dělá, co může, ale nevytrhne to. Nejlepší tak je Oldman, který si roli arcipadoucha náramně vychutnává a obdařil ho aspoň nějakým charismatem. Triky jsou naprosto příšerné a v dnešní době vypadají fakt děsně už. Chtěl jsem dát tři hvězdy, ale za naprosto přepálený a mimo realitu se pohybující konec ubírám hvězdu. 40%

Nenápadný, ale hodně příjemný počin, o kterém je ale nutné trochu vědět, protože ti, kteří po přečtení synopse budou očekávat sportovní drama, budou zklamaní. Suverénně režírující Ben Affleck se zaměřil především na sportovní marketing a událost, která ho zcela změnila. Většinu děje tak tvoří velmi dobře napsané dialogy, které mají spád, odsýpají a naštěstí nejsou nijak kulometné, takže i méně znalý divák se v nich bez problémů orientuje. Navíc v nich nechybí jemný humor, který vše příjemně odlehčí. Naprosto fantastická je ovšem dobová výprava i atmosféra, která báječně funguje a je propracovaná do nejmenšího detailu, a to včetně hitového soundtracku, který k ní dokonale zapadne. Matt Damon v hlavní roli je výborný a jeho zápal pro věc je až nakažlivý, velmi dobrý je i Ben Affleck, výrazná i přes méně prostoru je Viola Davis, zbytek obsazení je fajn, ačkoli ani on už nemá takový prostor (dokonce i Chris Tucker je otravný jen minimálně). Air tedy není nikterak výrazný a asi by mohl být o něco kratší, to je ale asi to jediné, co se mu dá vytknout, protože ve výsledku jde o velmi dobrý film z pro Evropana málo známého období začínajícího sportovního marketingu. 70 %

Je jasné, že tenhle film není divácky jednoduše stravitelný a názory se na něho budou hodně různit. Tyc natočil atmosférické a velmi depresivní drama, v němž se zdánlivě nic neděje, jenže pod povrchem jsou skryta tajemství a traumata, která není radno závidět. Kamera je vskutku výborná a vytváří poetické obrazy, které v kontrastu s dějem a postavami působí hodně zajímavě. Samostatnou kapitolou budiž herci, protože ústřední trojka je famózní a kdyby se udělovaly ceny za kolektivní výkon, tak tihle by ji museli získat. Špalková s Medveckou výtečně vystihly charaktery svých postav a dokáží odlišit velmi jemné rozdíly mezi rivalitou, porozuměním a možná začínajícím přátelstvím. Schmitzer zase minimalisticky a uvěřitelně ztvárňuje člověka na konci svých dní, který někde hluboko uvnitř má lásku, jenže ji nedokáže dát najevo a tak je nesnesitelný a protivný. Je pravda, že kamerových exhibic je tu někdy moc a některé scény jsou odděleny příliš ostře, to ale nic nemění na tom, že Jako nikdy je pro mě osobně zatím tuzemským filmem roku. Bojím se ale, že budu v menšině. 80%

Nejzajímavější na tomhle filmu je to, jako moc je nezajímavý. Lee Tamahori po celou dobu nedokáže vytvořit potřebnou atmosféru a spoléhá se na tuny klišé, které někdy opravdu působí až směšně (zejména pobíhání k telefonním budkám) a zřejmě vsázel na závěrečnou pointu, která je ale zoufale překombinovaná a ne tak důvěryhodná, navíc nevysvětluje motivaci pachatelů. Paradoxně nejatraktivnější a nejvíc strhující je úplný úvod, který ovšem degraduje šíleně digitální autonehoda. Jinak se akce divák moc nedočká, protože celé je to spíš o jakési hře pachatele s vyšetřovatelem, jenže ta není tak děsivá, jak by měla být. Jediný, kdo udržuje snímek nad vodou, je výborný Morgan Freeman, jehož postava je solidně napsaná a zajímavá, ostatní pak bohužel nemají moc co hrát. Michael Wincott sice dělá, co může, ale jeho záporák není moc charismatický, protože je jednorozměrný, Monica Potter je naprosto průměrná a ostatní nemají co hrát. Along Came a Spider je jakýsi dozvuk devadesátek, kdy se podobné kriminálky točily dost často, jenže jí chybí výraznější záporák a celkově zajímavější zápletka, která by z ní udělal víc než jen snadno zapomenutelnou jednohubku, která po více než dvaceti letech nemá moc co nabídnout. 60 %