salalala

Vůbec ne špatná vieweghovská adaptace je řemeslně hodně zručná a výrazně nadprůměrná. Alice Nellis moc dobře ví, co si může dovolit a její sebevědomí je fascinující. Vizuálně je vše na velmi vysoké úrovni, kamera je perfektní, stejně tak hudba. Potěší i několik zamrzlých obrazů, během nichž postavy jen mluví v pozadí, což se u nás často nevidí a Nellis to navíc zvládla všechno výborně a bez problémů. Excelentní je obsazení, v němž všichni famózně hrají (výtečný Polívka, civilní a o to působivější Melíšková, přirozený Javorský), výjimkou je snad jen Dyk, který je obsazen nevhodně a humor, který má jeho postava dělat, moc nefunguje. Horší je to bohužel se samotným příběhem, který sice vychází z dobrého námětu, jenže ten není moc vytěžen, protože úloha všech andělů je dost diskutabilní, neboť oni sami vlastně nemají na děj jakýkoli zásadní vliv a někdy úplně zbytečně odvypráví to, co je vidět. Zamrzí také určitá epizodičnost, která je dána velkým množstvím postav na malé ploše, jejichž osudy se vlastně moc neprotnou a místy působí trošku vykalkulovaně. Osobně mi tu taky chyběla lepší pointa, protože ta co zde je, je absolutně nevýrazná a taková nijaká. Andělé všedního dne mají našlápnuto velmi dobře, jenže by potřebovali trošku promyšlenější a možná ne tak povrchní příběh. 60%

Je naprosto fascinující sledovat, jak se Fincherův styl, na který jsme v posledních letech zvyklí, vlastně vůbec nevyvíjí, ale pořád dovede vyprávět příběh tak, aby to bylo napínavé, zajímavé a nijak sám sebe nevykrádal. Fincher si zkrátka umí vybrat látku a Gone Girl je toho dalším důkazem. Jeho odosobněná a chladná režie se k tomuhle tématu báječně hodí, protože divák nemůže stranit nějaké postavě a střídání přiznaně nevěrohodných narací mu umožňuje rozehrát hru, jejíž pravidla celou dobu určuje on. Vede si diváka, kam potřebuje, sem tam mu něco prozradí v předstihu, jindy zase odhaluje společně s postavami a tento způsob je nesmírně osvěžující a zábavný. Nečtenář předlohy si může skládat jednotlivé střípky dohromady a díky zvolenému stylu se nikdy nestane, aby odhalil zásadní věci nějak dlouho předem. Navíc tu famózně (opět) funguje kooperace vizuálna s hudbou a některé scény jsou odzbrojující svou působivostí a hypnotickou a znepokojivou atmosférou. Z velmi přesného obsazení jednoznačně vyčnívá výtečná Rosamund Pike, která mnohé překvapí. Affleck konečně dostal roli na tělo, protože může být prkenný a nevěrohodný, aniž by mu to někdo zásadně vyčítal. K plnému počtu tak filmu chybí vlastně jen o chloupek kratší stopáž, působivější pointa a taky nějaký ten moment, který by diváka emocionálně rozložil a spustil pověstné mrazení v zádech. I tak je ale Gone Girl výtečný film, který bude s časem zrát jako víno a donutí k další projekci. 90%

Velice slušná žánrovka, která malinko vrací zpět do devadesátých let, kdy se podobné filmy, v nichž se toho moc neřešilo a rovnou se zabíjelo, točily docela dost. Fuqua od začátku buduje kolem hlavního hrdiny auru tajemna, což se mu poměrně daří a sledovat jeho konání dost baví. Oproti jiným žánrovkám není tahle úplně stupidní ve smyslu toho, že by hrdinům chyběla motivace - v tomto případě přesně víme, proč McCall dělá, co dělá, i když by nemusel a jeho postava není jednorozměrná, což je moc fajn. A to, že o jeho minulosti nic moc nevíme, jen prohlubuje jeho tajemno, což je působivé. Jednoznačným plusem je Denzel Washington, který válí od první minuty a hodně minimalisticky předvádí svůj vlastní koncert. Jediný pohled mu stačí k tomu, abychom věděli, že i přes pokročilý věk s ním nebude legrace a vskutku není problém mu cokoli věřit. Dokonalého spolu/protihráče má ve slizkém Martonu Csokasovi, jenž si záporáka evidentně užívá a i on evokuje "devadesátky" (včetně chvilkového přehrávání). Jejich společnou scénu u stolu, v níž se jen mluví (!), řadím k absolutním vrcholům. Je jasné, že se u toho nesmí moc přemýšlet, protože některé momenty nejsou úplně logicky "košer". Nejslabším článkem tak zůstává právě Fuqua, který nenastoluje potřebné svižné tempo, ale spíše tak klopýtá k cíli. Akci sice relativně zvládá, jenže je na můj vkus zbytečně tmavá a hůř sestříhaná. Nechybí jí ale brutalita, takže se to částečně stírá. Velikým problémem je stopáž, která je neúměrně dlouhá a sestává z extrémně pomalého začátku, lehce zbytečného moskevského epilogu a vůbec celkově protahovaného konce. Nebýt ale Washingtona, byl by výsledek o dost horší. 70%

Thriller, který by moc rád byl něčím víc, než nakonec je, patří k těm typům filmů, které stojí a padají s příběhem a jeho pointou. Joffe nemá problém vytvořit hutnou a paranoidní atmosféru a vzhledem k tomu, že zpočátku nevíme o moc víc než hlavní hrdinka, to báječně funguje. Je jasné, že každá postava může lhát a záměrně zatajovat věci a jejich rozkrývání je poměrně fajn. S přibývajícím časem ale film upadá do stále větších klišé a stává se tuctovou a zaměnitelnou podívanou. Joffe zkrátka jede na jistotu a nikdy nevystoupí z mezí žánru, což znamená, že tu sice je pár akčnějších scén, lekaček a rádoby tajemství, všechno už ale bylo viděno jinde a mnohdy i lépe. Do lehkého nadprůměru film posouvá ústřední trio, které sice nemá moc možností vyniknout, ale uhraje si svoje a mnohdy mu stačí zapojit nezpochybnitelné charisma (Kidman je celou dobu vyděšená, ale nepřehrává, Firth se ke slovu dostává až na konci a vše zvládá, jak má, jen Strong by mohl dostat nějaký moment, kde by vysloveně vynikl). Závěrečná pointa tak vlastně nikoho nepřekvapí, natožpak šokuje, potěší ale, že není úplně hloupá a je v ní jen minimum nelogičností. Pro trošku zkušenějšího diváka je tak Before I Go to Sleep pouhou žánrovou jednohubkou, která neurazí, ale ani vysloveně nepotěší. 60%

Problémem Míst je to, že většina diváků bude očekávat další Pouta, a to se jednoduše nemůže povést, protože takový film u nás vznikne jednou za dekádu. Špaček se Štindlem chtěli zkusit něco trošku jiného, ale úplně se jim to nepovedlo. Předně oceňuji povedenou syrovou atmosféru, která je hodně ponurá a koresponduje s prostředím, do něhož je děj zasazen. Jsou tu i na naše poměry některé hodně dobře a zajímavě natočené scény (bitka v lese) a celé to má vesměs vydařenou kameru. Problém pak nastává v příběhové linii, která je dost neukotvená a zpočátku to vypadá, že půjde o další film o dospívání a hledání prvních lásek, později se ale rozvine jakási česká variace na western o pomstě s osamělým hrdinou. Tahle linie na mě osobně fungovala asi nejvíc, protože jsem chápal motivaci postav a tak nějak to celé mělo spád a náboj. O to větší je škoda, že se tvůrci s tímhle nezačali zabývat dřív a místo toho zvolili dost rozvláčný rozjezd, který je vlastně hodně dlouho o ničem. Potěší obsazení neznámými tvářemi, ústřední trio je velmi dobré a hraje hodně civilně, což je jedině dobře. Místa opět nejsou diváckým filmem a po výtečných Poutech půjde pro moho lidí o zklamání, osobně si ale myslím, že zatracení nezaslouží, protože mají skvěle fungující momenty, bohužel ale také dost balastu. 60%

Po zhlédnutí obou verzí krátce za sebou můžu s klidným svědomím napsat, že Sin City i po letech výborně funguje. Extended verze je o fous lepší, protože objasňuje některé příběhové nedostatky, což je znát hlavně u povídky Ten malej žlutej parchant a přináší víc typicky rodriguezovského humoru (scéna s Marvem a jeho matkou). Rodriguezovi s Millerem se povedlo zachytit temnou a prohnilou atmosféru zkorumpovaného města a nebáli se pro komiks tolik typické brutality a nadsázky, které tu jsou opravdu v hojné míře. Navíc se mohli opřít o trojici zajímavých a vypointovaných příběhů, které prakticky nenudí a ačkoli jsou místy moc upovídané, mají náboj a spád. Obsazení je naprosto excelentní a všichni tu ze sebe dolují maximum. Nejvýraznější jsou rozhodně fantastičtí Willis s Rourkem, dále rozhodně stojí za zmínku Benicio del Toro, charismatický a lehce prkenný (nevím ale, jestli to nebyl úmysl) Clive Owen, sexy snad všechny přítomné ženy (s bonusem nahé Carly Gugino) a děsivý Elijah Wood. Vizuální stránka je fascinující sama o sobě a absolutní věrnost komiksu se nedá popřít. Je pravda, že je toho někdy až moc a zvolená stylizace se nemusí líbit každému, na mně to ale pořád působí moc fajn a svěže. Jediné, co bych tak vytkl, jsou nedostatek emocí a nadbytečná povídka "Zákazník má vždy pravdu", která je vesměs vatou, která nic moc neřeší. 80%

Do tří čtvrtin velmi dobrá young adults záležitost. Má solidní atmosféru, která nemá daleko k hororu a Ball také skvěle pracuje s napětím a náznaky. Rozehrává hodně zajímavý příběh a samotný labyrint vypadá opravdu dost tajemně a přiznám se, že mě překvapivě zajímalo, jakým směrem se to bude vyvíjet. Zápletka je zkrátka hodně slušná a myšlenka jakéhosi labyrintu, z něhož není úniku a komunity lidí, kteří se snaží dostat ven, je atraktivní a dobře vymyšlená. Od chvíle, kdy se ovšem odhalí identita tzv. rmutů, všechno tak nějak opadne, část tajemna je pryč a najednou se z filmu stává tuctová záležitost. Triky ani akce, která se po většinu času odehrává ve tmě a není dobře sestříhaná, nejsou moc povedené, takže spíše ruší a rozptylují pozornost. Na druhou stranu herecké výkony vesměs neznámých tváří jsou velice obstojné a nikdo není nijak protivný, což považuji za velké plus. Hodnocení ale sráží úplný závěr, který nenabízí moc odpovědí ani uspokojivých vysvětlení a navíc navršuje další nejasnosti a nelogičnosti a působí poměrně rozpačitě. Velice zvláštní je závěrečný cliffhanger, který je jak vystrčený prostředník divákovi, že vlastně sleduje něco, co není nikterak uzavřené. Našlápnuto to mělo dobře, ale nakonec si to slušnou úroveň neudrželo. 60%

Absolutně nenáročná komedie, u níž opravdu nevidím důvod, proč vlastně chodit do kina, když podobných filmů vznikají desítky ročně. Je vidět, že Reiner má řemeslo v malíku, protože nemá potřebu nijak exhibovat, ale rovnou diváka vtáhne do děje, představí nejdůležitější postavy, rozehraje velmi chatrnou a průhlednou zápletku a v tomto duchu pokračuje až do konce. Stopáž má naštěstí přiměřenou, takže vlastně nestihne nudit, i když je od počátku jasné, jakým směrem se všechno bude ubírat. Naštěstí nechybí v příběhu několik poměrně slušných vtipů a příjemných songů, které dotvářejí celkovou pohodovou atmosféru. Reiner ale moc dobře ví, jaký má trumf a využívá ho - Douglas i Keaton jsou výteční (i když se nemůžu ubránit dojmům, že Douglasovi protivní dědci ještě nesedí) a oba si role evidentně užívají, takže když je nejhůř, stačí se na ně dívat a divák se moc nenudí. Chemie mezi nimi funguje báječně a jejich vzájemné pnutí jim lze bez problémů věřit. Jinak toho opravdu And So It Goes moc nenabízí, na nic si ovšem ani nehraje. Prostě a jednoduše jde o žánrovou jednohubku, která poměrně funguje. Jen na ni brzy zapomenete. 60%

Vesměs příjemný film, který nemůže urazit. Hallström podobné žánrovky umí jako málokdo a tady to opět potvrzuje. Využil trumfů, které měl v ruce a vzhledem k tomu, že si jako poradce najal šéfkuchaře indického původu, je opravdu radost se dívat na přípravu všemožných pro nás exotických jídel a je jenom škoda, že kino ještě nepřenáší do sálu vůni. Hallström je natolik zkušený, že přesně ví, jak má dávkovat emoce a rozvíjet vztahy a po téhle stránce film funguje naprosto perfektně a vůbec nevadí, že nepřichází s něčím novým a celý námět už je notně vousatý a otřepaný. Spolehnout se může na Helen Mirren v hlavní roli, která očekávanou proměnu své postavy zvládla se svou typickou bravurou a za zmínku stojí i Om Puri, který je vtipným prvkem filmu a i přes jeho tvrdohlavost mu nelze alespoň trošku nefandit. Nechybí tu ani výborná a krásná kamera a taky úchvatná a naprosto pohodová atmosféra. Škoda jen, že to celé má dvě hodiny a občas se najdou místa, kde jinak svěží tempo drhne. Je třeba se taky smířit s tím, že všechno tu probíhá až moc ideálně a bezproblémově, ale to k těmhle žánrovkám na druhou stranu patří. The Hundred-Foot Journey je absolutně nenáročný film, který dá divákovi přesně to, co od něj čeká a měl by uspokojit obě pohlaví. 70%

Vesměs totéž jako u jedničky, jen to kouzlo je prostě pryč. Rodriguez s Millerem opět natočili vizuálně perfektně stylizovanou podívanou, která ale bohužel trpí tím, že je až příliš zahleděná sama do sebe. Oba pánové nejspíš propadli pocitu, že jsou neomylní a tak si tady de facto točí, co chtějí, aniž by šli divákovi jakkoli naproti a uvědomili si, že všech těch vizuálních parádiček je někdy až moc a dostavuje se mírná nuda. Nepotěší ani trojice příběhů, která vlastně nedrží u sebe, protože jí chybí jakýkoli propojovací prvek (když nepočítám to, že se všechny odehrávají v Sin City) a nemá moc co nabídnout. Nejlepší je rozhodně ten ústřední, který i přes značnou předvídatelnost nepostrádá napětí, gradaci a pointu, což se bohužel o zbývajících dvou říci nedá. Zamrzí to o to víc, že byly napsány speciálně pro film, takže mohly být jakýmsi trumfem, ale bohužel. Víc než cokoli působí jako zbytečná vata, která je tu jen pro výplň stopáže. Obsazení se nicméně povedlo - Eva Green je neskutečně "hot" a pohled na její tělo neomrzí, Gordon-Levitt si roli gamblera viditelně užívá, i když mnohdy nemá co hrát, což platí i pro Jessicu Albu. Ostatní jsou taktéž velmi dobří, většina ale má jen cameo roličky, které jsou prakticky nehodnotitelné. Druhé Sin City určitě není zbytečné pokračování, jen zkrátka přišlo hrozně pozdě a nikoho už moc nezajímá. 60%