salalala

Na Babylonu jsou vidět dvě věci - obrovský rozpočet a Chazellova láska k filmu a filmařině. O to větší škoda je, jak se mu to celé rozpadlo pod rukama. Je to film mnoha dokonale zrežírovaných a fantastických scén (úvodní mejdan, scéna na snobském večírku, pasáž s vracením dluhu gangsterovi), které ale jako celek nedrží pohromadě. K dobru se rozhodně musí přiznat naprosto fenomenální dekadentní atmosféra, která funguje báječně a v kombinaci s opulentní výpravou a celkovou barevností je fascinující a strhující a je moc dobře, že Chazelle se v ní ničeho nebojí a ukazuje i krátké erotické momenty, které k tomu všemu patří. Svým způsobem i tempo je poměrně svižné a najde se velmi málo momentů, které by vysloveně nudily. Ani proti obsazení nelze mít větších námitek, protože Brad Pitt je výborný, Margot Robbie taktéž, navíc tu naplno využívá svůj přirozený sexappeal, objevem je ale velmi dobrý Diego Calva, který se všemi drží krok a nijak nezaostává, zmínit se musí i větší cameo Tobeyho Maguirea, který si roli gangstera vysloveně vychutnává, i když záměrně úděsně přehrává. Příběh jako takový ale leckdy zoufale drhne a některé epizody jsou v monstrózní stopáží zhola zbytečné a je poměrně těžké je usledovat, navíc se tu objevuje plno motivů, z nichž vůbec nic nevyplyne (nejzářnějším příkladem budiž vtípek s kamerami) a poměrně dost scén je tak trochu rozpačitých. Výsledku jako by chyběla dramaturgie, protože místy to vypadá, že Chazelle do něj zařadil všechno, co ho napadlo, aniž by to mělo nějaké opodstatnění. A je to škoda, protože osudy jednotlivých postav jsou relativně zajímavé a jejich tragičnost by byla působivější, kdyby divácké smysly nebyly neustále odváděny někam jinam a autor neřešil až moc témat. Babylon tak je docela rozpačitý film a producentský risk, který dle tržeb evidentně nevyšel, i když měl obří potenciál, v němž se ale bohužel Damien Chazelle ztratil a své nadšení pro tematiku nedokázal úplně krotit. 60 %

Je velká škoda, že Robert Zemeckis v nejlepší fázi své kariéry začal experimentovat s technologiemi a několik let ztratil sice solidními, ale tak trochu zbytečnými počiny, které byly jen technologickou slepou uličkou. Polární expres je bohužel jeden z nich, protože animace není úplně nejzdařilejší a všechny postavy jsou zvláštně mrtvolné a strojové (již mnohokrát zmíněné mrtvé oči) a vizuál tak víc než co jiného připomíná starší počítačovou hru. Když ale postavy zmizí, jde o docela strhující záležitost, protože kamerové průlety a jízdy jsou fantastické a putování ztracené jízdenky je tím asi nejlepším, co film nabízí. Výborná je též nevnucující se poctivá vánoční atmosféra. Ve druhé polovině část kouzla zmizí, protože pasáže z továrny už nejsou tak zajímavé a je v nich především potřeba očekávaně ukončit trochu předvídatelný příběh, který má ale v některých momentech hodně slušně našlápnuto, nicméně ho kazí kýčovitý a prvoplánově moralizující závěr. Tom Hanks si svých několik úloh dost užívá a rozpoznatelný je vlastně jen v úloze průvodčího a Santy Clause, což je jedině dobře, v původním znění je nutné i ocenit, jak hlasově dokázal vše odlišit. The Polar Express je bohužel snímek, který je technologickým nedochůdčetem a slepou uličkou, což je právě tím, co výrazně kazí divácký zážitek, a to u dětských i dospělých diváků. 60 %

Ačkoli za jedničkou lehce zaostává, jde o výtečné pokračování, které má jen minimum chyb. David Zucker už se tentokrát nesnaží o nějaký celistvý příběh, ale vsadil spíš na sled různých epizod, které jsou ale ukrutně vtipné a nápadité (jednoznačně vede Nordbergův výlet do Detroitu, který je tak úžasně blbý, že je geniální), navíc je tu i víc hlášek (mezi nimi vyčnívá ta s kabátem a s voliči). Jednotlivé gagy mají různou úroveň, nikdy ale nejsou vysloveně trapné, jen má divák někdy pocit, že sem tvůrci zařadili úplně všechno, co je napadlo, protože chvílemi už je vše notně přestřelené. Body si ale Zucker získává i tím, že paroduje svůj vlastní počin, což je asi dodnes unikátní, a když to divák ví, nebo si to zpětně zjistí, je tenhle moment na úplně jiné úrovni. Záporák je tentokrát méně výrazný, na druhou stranu jakési ekologické poselství je nadčasové a i dnes silně aktuální. Leslie Nielsen je pořád fenomenální a role Drebina je jeho životní a nikdy ji nedokázal překonat, Priscilla Presley je stejně skvělá, trochu víc prostoru dostal i George Kennedy, který ho využil na maximum, své vtipné chvíle tu má i O. J. Simpson, u kterého mrzí, jak to s ním později dopadlo. The Naked Gun 2 1/2: The Smell of Fear je možná o chloupek horší než jeho předchůdce a to asi jen tím, že se jeho tvůrci přece jen už nedrželi při zemi a někdy to trochu přepískli, to ale nic nemění na tom, že jde o skvělou parodickou sérii, kterou už asi nikdy nikdo nepřekoná. 85 %

Hodně zvláštní počin, který si chtěl pohrát s divákem a ve výsledku se zdá, že si pohrál i sám se sebou. Cameron Crowe od počátku nastoluje dost zvláštní a těžce uchopitelnou až mysteriózní atmosféru, z níž je jasné, že ne vše je v úplném pořádku. Nicméně první polovina je ještě standardní romancí zhýčkaného playboye, který hledá tu pravou, která poměrně funguje a rozehrává zajímavou zápletku. Od automobilové nehody se ale divák začíná pohybovat v jakési metafyzické a snové rovině, kterou je těžké rozklíčovat a postupem času se to jen a jen zamotává. Samotné rozuzlení pak uspokojí jen částečně, protože rozhodně nevysvětlí všechny nejasnosti a víc než co jiného působí, jako by tvůrci sami potřebovali rychle vymyslet nějakou pointu. Lehký problém nastává i s Tomem Cruisem v hlavní roli, protože zrovna on není úplně prototyp prostopášného playboye, nedokáže zahrát potřebné emoce a v těch důležitých momentech je trochu toporný, Cameron Diaz s Penelope Cruz jsou na tom mnohem lépe, ale není úplně jasné, proč jejich postavy stojí zrovna o tu Cruiseovu, zbytek je vesměs jen na ozdobu, protože nemá moc prostoru předvést cokoli speciálního. Na Croweovi je každopádně znát, že je původně hudební novinář, protože soundtrack je naprosto skvostný a originální a právě hudební složka je tím nejsilnějším. A je to škoda, protože Vanilla Sky měl našlápnuto k tomu být stejně tak originální film, ale zejména v druhé polovině přetažené stopáže je spíš rozpačitý a víc než co jiného zvláštní. 60 %

Chvílemi geniální parodie, která je i po více než třiceti letech od svého vzniku daleko před ostatními. Legendární trio ZAZ znalo velmi dobře pravidla žánrů, do nichž se trefuje, což je ten hlavní důvod, proč snímek stále funguje. Ať už paroduje filmy noir, bondovky nebo drsné kriminálky, ví naprosto přesně, co v nich může být potenciálně směšné a nadále to rozvíjí. Je až fascinující, jak tvůrci dokázali vymyslet explicitní sexuální vtipy tak, aby byly naprosto neškodně dvojsmyslné, nikoho neurážely a nebyly trapné. Trapnost tu navíc úplně chybí a všechny gagy jsou více, či méně vtipné a až na jednu výjimku, která je ale výborná, nejsou fekální. Zmínit se musí i to, že ačkoli děj nedává smysl a dějí se v něm naprosto šílené věci, nikdo se nad tím nepozastaví a všechny postavy to berou za úplně normální, což na papíře asi zní hloupě, ale v obrazové podobě funguje výborně. Tempo je navíc dost svižné (někdy to je až ke škodě, protože koncentrace vtipů je ohromná a divák si je nikdy úplně nevychutná, protože leckdy i na pozadí scény je skrytý gag) a stopáž krátká, takže se divák nemá šanci začít nudit. Leslie Nielsen je geniální a jeho kamenná tvář k neschopnosti Drebina úplně sedí, Priscilla Presley je taktéž vynikající a svou femme fatale zvládá bravurně, taktéž Ricardo Montalban je solidní záporák, s odstupem času navíc stojí za pozornost komediální talent O. J. Simpsona, který ale o pár let později bohužel ukázal svou pravou tvář a skončil. Po letech tedy pět hvězd asi není adekvátní hodnocení, protože některé vtipy se míjí účinkem kvůli tomu, že parodované vzory třeba neznáme, což ale moc na tom, že The Naked Gun: From the Files of Police Squad! je výtečný počin, který je dodnes nepřekonán a vzhledem k nekompromisnosti a určité nekorektnosti asi překonán hned tak nebude, absolutně nemění. 90 %

Přes všechna klišé, kterých je tu opravdu dost a dost, jde o poměrně kvalitní a relativně netuctový horor. A tím, kdo na tom nese největší zásluhu, je režisér David F. Sandberg, který má pro horory cit, protože dokáže prakticky z ničeho vytvořit pořádně hutnou a nepříjemnou atmosféru, která vydrží po celou dobu a udržuje diváka v nejistotě ohledně osudů jednotlivých postav. Ocenit se musí i poměrně nápaditá práce s klasickým motivem starého a tajemného domu, který má několik "zakázaných" místností, přesto dokáže autor několikrát překvapit tím, jak dokáže potenciál jednotlivých zákoutí využít. Pozitivní je rozhodně i obsazení, v němž všechny dětské představitelky odvádí dobrou práci, žádná z nich není otravná a navrch tu jsou Anthony LaPaglia a Miranda Otto, kteří sice nemají moc prostoru, ale jsou spolehliví. Jak to ovšem u podobně laděných počinů bývá, fungují mnohem lépe, když je nebezpečí jen cítit, protože i v tomto případě jakmile se odhalí identita "bubáka", jde výsledek o několik tříd níž a ne tak zdařilé digitální efekty a nefungující lekačky ho zbytečně sráží. Pointa je pak přece jen už trochu přehnaná, ale dá se pochopit, že v rámci zachování určité kontinuity v rámci Conjuring universa se něco podobného objevit muselo. Vzato kolem a kolem je Annabelle: Creation velmi solidní žánrovka, která sice není moc originální a nápaditá, ale byla svěřena zručnému režisérovi, který z minima vytěžila prakticky maximum. 70 %

Poměrně zajímavá, neotřelá, i když trochu rozpačitá odpověď na kauzu metoo. Emerald Fennell pro svůj debut zvolila docela těžké téma, které evidentně nechtěla zpracovat tak vážně, což se jí ale tolik nezdařilo. Samotný námět je silný a myšlenka určité pomsty za hříchy mládí je hodně dobrá, jen je škoda, že autorka neví, zda chce být seriózní, nebo vše trochu odlehčit. Chvílemi se zdá, že se dostane na černohumornou scénu, jenže vzápětí humor zmizí a vše je příliš vážné. Takových momentů je tu víc a je to do značné míry škoda, protože konstrukce snímku jako taková je velmi dobrá, jen asi ne úplně dobře uchopená. Značně nevyrovnané je i tempo, které je chvílemi strhující, chvílemi ale zoufale pomalé a utápí se v dlouhých dialozích tzv. o ničem, které absolutně nerozvíjí postavy a děj nikam moc neposouvají. Právě v těchto chvílích udržuje pozornost velmi dobrá Carey Mulligan, která dělá, co může, aby svou postavu udělala zajímavou, což se jí docela daří. Jen škoda, že nemá výraznějšího protihráče a snímek musí táhnout sama, protože tu opravdu není nikdo, kdo by jí významněji sekundoval. Samotný závěr je poměrně nečekaný a překvapivý, nelze se ale ubránit dojmu, že mohl být promyšlenější a o něco méně osudový. Promising Young Woman tak je hodně slušný debut, kterému škodí žánrová neukotvenost a poněkud zvláštně vymyšlená zápletka, která pracuje s motivem pomsty, ale v provedení, v jakém je divákům servírována, nedává úplně smysl. 60 %

Nostalgický návrat, který si na nic nehraje a je přímočarý. Budeme-li mluvit o akčních scénách, ty jsou naprosto špičkové a je na nich znát poctivá "ruční" práce a minimum CGI efektů, protože každý průlet a každá otočka jsou nesmírně fyzické, reálné a svým způsobem strhující. Pokud ale máme zmiňovat příběh, tam opravdu není co chválit, protože od úvodních minut je jasné, jakým směrem se vše bude ubírat, kdo s kým bude mít konflikty a de facto i jak vše skončí. Určitá propagandistická linie je naprosto evidentní a zatímco v osmdesátých letech mohla fungovat, dnes už někdy může působit lehce směšně, pokud ale tento narativ divák příjme, není v tom problém. Podobné je to i s dokonalostí všech postav, které nemají chyby a působí jako lidské stroje se základními emocemi. Tom Cruise odvádí svůj standard a je to jen a jen on, kvůli komu snímek vznikl a kdo na něj má největší vliv, emotivnější scény se už ale nikdy nenaučí, z ostatních pak asi stojí za zmínku Miles Teller a Jon Hamm, kteří ale nijak nevystupují z nastolené linie. Tvůrcům budiž připsáno k dobru, že Cruise nechávají prožít románek s Jennifer Connelly a nikoli s někým o generace mladším, čímž pochopitelně vše vypadá uvěřitelněji. Za zmínku pak rozhodně stojí až dojemný moment s Valem Kilmerem. Škoda jen efektního, ale zbytečně protahovaného konce, který je jen a jen další ukázkou toho, že Cruise - producent občas ztratí soudnost a vymyslí scény, které slouží jen k prezentaci jeho ega a schopností, což není nutně špatně, ale vzhledem k dlouhé stopáži už působí přehnaně. Top Gun: Maverick je důstojným pokračováním osmdesátkového hitu, které asi lépe dopadnout nemohlo, a když už nic jiného, tak ukáže, že i přes sebelepší technické možnosti je poctivá filmařina tím nejlepším. 70 %

Ano, je to přesně ten film, který rození cynikové, kteří nesnáší kýčovitou vánoční selanku, chtějí. Tommy Wirkola prokázal smysl pro velkou nadászku a černý humor a natočil podívanou, která se bude vyjímat o Štědrý večer před spaním, protože se asi nenajde nikdo, kdo by ji zařadil jakožto alternativní podívanou do prime timu. Netradiční vánoční atmosféra tu funguje výborně a už od začátku je znát značný nadhled, který je navíc v kombinaci s drsnými hláškami a leckdy černým humorem výborný. Kapitolou sama o sobě pak je akce, která je vesměs výborná, překvapivě hodně brutální, opět je z ní znát značná nadsázka, velmi šikovně se v ní využívají různé vánoční symboly a typické propriety a leckdy je do ní vtipně zasazena klasická vánoční hudba. Ocenit se pak musí i sekvence s variací na Sám doma, která je sice trochu očekávatelná, ale bezmála geniální. Hodně toho na svých bedrech táhne hláškující David Harbour, který si Santu vysloveně užívá, za zmínku pak stojí i trochu přehrávající, ale velmi dobrý John Leguizamo. O to větší je škoda, že se Wirkola nevyhýbá trochu otravnému vánočnímu sentimentu a lacinému poselství o síle svátků, z nichž si zároveň trochu střílí, což je ovšem dost kontraproduktivní. Filmu by rozhodně prospěla i o něco kratší stopáž, protože finále je zbytečně protahované a zoufale klišovité. Zároveň také platí že o příběhu se nesmí přemýšlet, protože ten většinou nedává moc smysl a je v něm hodně nelogičností, o ten ale naštěstí nejde. Violent Night je hodně příjemný pokus o netradiční vánoční film, který zaujme explicitním násilím, doplácí ale na roztahanost a určitou nutnost vánoční sentiment přece jen zachytit. 60 %

Velmi příjemný návrat do doby, kdy divák nemusel znát čtyřicet předchozích filmů a mraky seriálů, aby věděl, co se kde děje. Druhý pokus o převedení Hulka do filmové podoby je možná ambiciózní, ale doplácí na zoufalou nevyrovnanost a nezajímavost. Paradoxně nejsilnější je ve chvílích, kdy hrdina bojuje sám se sebou a snaží se potlačovat vztek. Louis Leterrier ale vždy uhne trochu jinam a ze solidně rozjeté scény je jen krátká sekvence toho, jak by to vše mohlo vypadat. Nemá ovšem problém s atmosférou, která mu funguje velmi dobře, pere se ale se scénářem, který obsahuje spousty nelogičností, přivádí na scénu poměrně dost zbytečných postav a vůbec neřeší elementární problémy. Když dojde na akci, je vše vesměs v pořádku, jen s postupujícím časem přibývá i CGI efektů, které nejsou moc povedené a závěrečná digitální bitva je bohužel neatraktivní a strašlivě generická. Edward Norton rozhodně není špatný, jen ne tak výrazný a chybí mu určité charisma, Liv Tyler je spolehlivá a jakás takás chemie mezi oběma probíhá, suverénně nejlepší  je ale Tim Roth, který si svého záporáka viditelně užívá a je škoda, že v závěru zmizí pod nánosem digitálních triků. The Incredible Hulk je po letech jen a pouze solidní komiksovou jednohubkou, která promarnila svůj potenciál a nedokázala plně představit jednu z nejzajímavějších postav marvelovského univerza. 60 %