Qitek

Green Room vzniknout před několika lety zpět, měl by dnes status kultovní béčko. Má to drajv lokomotivy s ostnatým drátem, tvrdou atmosféru, pěkně to zacuchá nervama, je to sakra stylové, atmosférické, napínavé, brutálně a nepříjemně krvavé, hezky čistě odehrané, psi tu rvou lidské krky, nohy u toho dřevnatí a odsejpá to jak má! Poctivým tvrdým útokem. Silný čtyři hvězdy za prozatím nejlepší žánrovku 2016. Takhle má vypadat čistokrevný "survival" film. P.S. A má to božský plakáty!

Jako pokus o divnost fajn pokus. Ale ať se to snaží jakkoli, bohužel dost polopatě scénáristicky i režijně nahnanou satirou na lásku "dnešní doby" a taky s dost zbytečně otravným hudebním doprovodem, který úplně zbytečně tlačí na pilu a začne být po několikáté desáté dost otravný. A hlavně to srmí celý chtěností. Nevěřím tomu čumák mezi očima. Jako úlet jinam tvůrcům tleskám za zdařilej počin. Ale takovej Spike Jonez si s Kauffmanem a jejich Malkovichem i Adaptací znuzeně odsmrakávaj. Tohle je pořád "jen" definice moderního a především odtažitého artu, který má to štěstí a um, velmi šikovně pracovat s černočerným humorem viz. brilantní scéna ... jak to jen pojmenovat aby nebyl spoiler... Probuzení Farrella a následný test odtažité dámy bez emocí. Nějak mám pocit, že tohle už nepotřebuji nikdy vidět.

yž jsem to pustil poprvé, vypnul jsem to asi po necelé hodině. Těžký. Před další projekcí jsem se patřičně "připravil". Především neunaven mě Kurzelo namotal na temnotu a depresi takovým způsobem, který navrch brilantně podpořil hereckým projevem sám Fassbender, si mě tahle Shakespearova depka naprosto omotala kolem prstu. Finále je filmařský ráj na zemi. Pátou to lízlo jen těsně. Těžko se mi bude kdy vracet, ale pokud ano, budu ještě "připravenější". Lahoda

Uf

Tak nějak film o ničem a zároveň o všem. O komplikované osobě, (kterou náramně dává neznámej Abbott a jsem si jistej, že o tomhle pánovi ještě uslyšíme a to nemalé věci), o komplikovaném vztahu s rodiči, s přáteli, s dívkou... Tak nějak film vyšumí po závěru. Ale zároveň se dotkne. A to není málo.

Čekáte naprostej propadák a dostanete propadák. S patosem navrch. Ale tak nějak, upřímně, kdo znáte Michaela Baye, to čekáte a o to víc mě překvapilo, že jsem mu to tentokrát žral. Né nějak doslova a s otevřenou pusou, ale říkal sem si Michale... umíš to i ukočírovat.

Luxusní tři

Na to, že to u nás valilo přímo na VHS, zde byla neobyčejně hutná atmosféra a velmi vydařená akce ve městě, kde ztráty na nevinných spoluobčanech byla až nečekaně zarážející. Dokonce i po deseti letech (zhlédnuto v TV) má tahle akce sympatický oldschool nádech a je schopna zastínit veškeré novodobé, vykalkulované akční blockbustery.

Fórky na mě moc konstruované a vlastně mi v ničem Deadpool nijak nedokázal, že je něco víc než, se celou dobu (ne)dělal. Fajn podívaná rozhodně. Ale asi tak za pár hodin jsem si nevzpoměl na nic, krom uvodních titulků a úvodní akce.

Čistá práce, která splňuje všechna kritéria filmu podle skutečných událostí, avšak za mě postrádá nějakou dávku dramatičnosti. Hodně uspávající forma. Oproti tomu Danny Boyl či Adam McKay, kteří měli podobně dialogové sprchy (Steve Jobs, Big Short) tomu uměl dát to, co McCarthy nedokázal. Styl. Spád. Dramatičnost. Lehkost. Vtip. Nadhled. Emoce... Ani jedno sem při sledování Spotlightu nezaznamenal.