Qitek

Refn utápí sám sebe v sobě samém. Obrazově uchvacující a v počátcích dokonce i náznaky "sondování" světa módy a jejich "obyvatelů" (zejména v první polovině filmu) zaujme. Zbytek je tak do očí bijící snaha o "art", že to nejen nudí, ale i bolí. První třetina mě uhranula a dodávala mi pocit, že polovina lidí hejtující tohle dílo, se zbláznilo. Druhá půlka filmu, která vede přímo do prdele plné hoven, mě za tou půlkou lidí, kterou jsem právě označil za blázny, poslalo první třídou. Neskutečná sračka.

Fuj, co sem to právě viděl?

Hned ze startu dojemne. Chvilemi nudne, to jo, ale chvilemi naprosto bozske (utek z nemocnice) Klise a predvidatelnost az urazejici. Presto cista, krasna, lowbudget prace, ktera me osobne potesila mnohem vic, nez Kniha Dzungli. A dojala ne priznavam. Cely kino smrkalo, maminy si stiraly slzy a decka smrkali do kapesniku. Fakt prisaham, naprasim je vsechny, kdyz sem naprasil sebe.

Jak už tu bylo kdesi řečeno. Gaspar má vizuál v ruce i v oku. Bez debat. Ale co nemá v ruce je to, dostat mě jakýmkoliv způsobem k postavám. Opět mi byli všichni buřt, opět sem si k nikomu nevypěstoval sebemenší vztah. Všichni mě vlastně nějakým způsobem iritovali. Z filmu nic nemám, ze "sentimetálního sexu lidí co se milují" (slovy hlavní postavy) taky ne. Film skončí, pokrčím rameny ( i během filmu nesčetněkrát ) a přemýšlím jestli jsem dnes na nic nezapomněl. A to jsem si podobnými situacemi v životě prošel. Film u mě definuje přesně větu pochycenou v Praze v metru “Hele v poho, dá se na to kouknout, taková ta ártovka, víš jak". Mít to 80 minut, řekl bych, že to bude ok film. Ale na to, že se bez jediné emoce prodíráte 130 minutama ve vzpomínkách něčí bývalé lásky, je trochu moc. Záměrně píšu něčí, jelikož postava Karla Glusmanam je člověk, co mi vlastně ani není sympatický. Stejně jako všichni ostatní. Egoistický. Onanistický (teď nemám na mysli sexuální scény). Dosebe zahleděný film (režisér), který se jmenuje tak krásně.

Úplně na začátek chci jen říct, že i přes ten vlažný ohlas, který Bourne nakonec měl (teda tady u nás - ve světě má ohlasy slušný), jsem si říkal, vždyť o co Vám jde. Já nečekám nic víc (po trailerech) než jen recyklaci toho, co jsem na Bournovi tak miloval. Těším jak to všechno, zase posune Greengras na další úroveň. Jakou, to byla právě ta radost, se kterou jsem na Bourna šel. Veškeré přednosti, které kdy Greengrass měl, jsou zde spláchnuty do hajzlu a to především díky Barrymu Ackroydovi, který absolutně neví, jak naložit s ruční kamerou, která byla doménou Grenngrasových Bournů. To co fungovalo a podtrhovalo vizuál předchozích dílů, je zde největší, až nesnesitelně iritující slabinou. Miluji styl Greengrasových předchozích filmů, včetně Bournů až po Bloody Sunday. Takže jsem jeden z posledních, kdo by mohl prskat nad tím, že kamera je roztřesená. Tady, už to ale milé děti bylo opravdu na proliskání soudnosti a tři Ibuprofeny po shlédnutí. Jako sledovat třetinu každé scény přes roztřesený čmouhy? Akce mě nechala naprosto chladným (závěrečná honička má své momenty, zároveň jí přehlušuje bohužel účast debilních momentů a opět "mistr" Ackroyd ), snad s vyjímkou posledního syrového fightu. Z každé akce, kde někdo chodí sem a tam, zleva do prava, ten otvírá dveře, ten nastupuje do auta, tenhle volá, tihle jsou u obrazovek a sledují dění, kamera zoom in, zoom out, nahoru dolů, doleva doprava, kamera jakože nestíhá zaostřit, vchází "X"... puf puf, dva mrtvý... a takhle vlastně celej film. Už dlouho se mi nestala u filmu jedna věc v kině a to myslet a přát si příchod konce. Čelist mě z toho zívání bolela po představení víc, než po prvním úspěšném zhulení když mi bylo nevím kolik. Z každého Greengrasovýho Bourna jsem odcházel s nadšením a chutí vidět ho znovu. Z tohoto Bourna si neodnáším nic, byť sem si to strašně přál a vím, že znovu už ho nikdy neuvidím. Není to špatný film. Jen je zoufale nudný.

Retardovanej a primitivní fekál u kterýho jsem se chytal neustále za čelo. A do toho jsem se smál a to se počítá :)

Green Room vzniknout před několika lety zpět, měl by dnes status kultovní béčko. Má to drajv lokomotivy s ostnatým drátem, tvrdou atmosféru, pěkně to zacuchá nervama, je to sakra stylové, atmosférické, napínavé, brutálně a nepříjemně krvavé, hezky čistě odehrané, psi tu rvou lidské krky, nohy u toho dřevnatí a odsejpá to jak má! Poctivým tvrdým útokem. Silný čtyři hvězdy za prozatím nejlepší žánrovku 2016. Takhle má vypadat čistokrevný "survival" film. P.S. A má to božský plakáty!

Jako pokus o divnost fajn pokus. Ale ať se to snaží jakkoli, bohužel dost polopatě scénáristicky i režijně nahnanou satirou na lásku "dnešní doby" a taky s dost zbytečně otravným hudebním doprovodem, který úplně zbytečně tlačí na pilu a začne být po několikáté desáté dost otravný. A hlavně to srmí celý chtěností. Nevěřím tomu čumák mezi očima. Jako úlet jinam tvůrcům tleskám za zdařilej počin. Ale takovej Spike Jonez si s Kauffmanem a jejich Malkovichem i Adaptací znuzeně odsmrakávaj. Tohle je pořád "jen" definice moderního a především odtažitého artu, který má to štěstí a um, velmi šikovně pracovat s černočerným humorem viz. brilantní scéna ... jak to jen pojmenovat aby nebyl spoiler... Probuzení Farrella a následný test odtažité dámy bez emocí. Nějak mám pocit, že tohle už nepotřebuji nikdy vidět.

yž jsem to pustil poprvé, vypnul jsem to asi po necelé hodině. Těžký. Před další projekcí jsem se patřičně "připravil". Především neunaven mě Kurzelo namotal na temnotu a depresi takovým způsobem, který navrch brilantně podpořil hereckým projevem sám Fassbender, si mě tahle Shakespearova depka naprosto omotala kolem prstu. Finále je filmařský ráj na zemi. Pátou to lízlo jen těsně. Těžko se mi bude kdy vracet, ale pokud ano, budu ještě "připravenější". Lahoda

Uf