Druhá šanca

Seveřani umí natočit skvělý a hlavně ponurý filmy a toto je jasnej důkaz. Je to složitý téma a je vlastně dobře, že to točila ženská, protože se jedná zejména o mateřskou záležitost. No, jelikož děti nemám, bude můj náhled o to míň zaujatej (a asi i míň citovej), přestože je jasný, že ztráta dítěte je pro rodiče tím nejhorším, co je může potkat. O SBS syndromu jsem se vlastně dočet až díky tomuto snímku, ale teď k hodnocení, proč vlastně dávám průměr. Nedokážu totiž vůbec pochopit jednání hlavních postav (ty feťáky, kteří nejsou po většinu času při smyslech, ještě celkem jo, ale hlavně ty dva ze "spořádané" rodiny), jedná se o úplně iracionální situaci - zejména ve chvíli, kdy zjistím, že moje dítě nedýchá a tím pádem mu něco je, tak nezavolám sanitku, nic?! Prostě to nechám a pak řeším krajním způsobem?! Následující sled událostí a dobře vymyšlených zvratů už je celkem v pořádku (divák je nejednou překvapen), ale toto mně hlava nebere. Hlavní pochvalu si nicméně zaslouží mužský trojlístek N. Coster-Waldau, U. Thomsen a N. L. Kaas, kteří filmu totálně vévodí a hrajou perfektně. Takže z toho mám díky tomu všemu trošku rozpačitý dojmy. A to je škoda... (10.01.2016)

Filmová výzva 2018 - Dánsko. Jeden z mých jasných favoritů jde do čela žebříčku. Již po deseti minutách jsem si říkal, že těch deset minut je lepších než minimálně osmdesát procent celé americké produkce. Dánové umí a na severu neochvějně kralují. Susanne Bier vytvořila další znamenité psychologické drama konkurující leckteré antické tragédii. Potvrzuje, že stojí s Von Trierem nejen na dánském piedestalu, ale může se měřit s velikány v evropském i světovém měřítku. Sázka na hvězdu Her o trůny jednoznačně vyšla, Coster-Waldau hraje jako o život, předvádí famózní výkon, druhý Nikolaj Lie Kaas a Ulrich Thomsen nepřekvapí stejně výtečnými výkony. Jeden z největších filmových zážitků v tomto roce. (15.04.2018)

Není to příjemný film. Ale to jsme věděli dopředu, protože dánská dramata už taková bývají. Obzvlášť když je píše taková kapacita jako Anders Thomas Jensen, který má popis sžíravého zmaru v malíku. Rozjezd se tentokrát mírně vleče, sledujeme rodinné štěstí ústředního protagonisty, policejního detektiva Andrease, do toho problikává osud rodiny feťáka a násilníka a my čekáme, kdy to konečně bouchne. A ono to spíše jen tak bezútěšně prskne. Najednou se rozjede kolečko podivných náhod a rozhodnutí a my jen nevěřícně přihlížíme a kroutíme u toho hlavou. Ale pár silných momentů tam přeci jenom je. Nenápadně bující psychóza Andreasovy manželky je mrazivě uvěřitelná a scéna z pitevny, kde se detektiv od soudní lékařky dozvídá celou pravdu, je opravdu velmi těžce stravitelná a je vidět, že tohle už hrdina jen tak nerozchodí. Závěrečná tečka v obchoďáku je už jen takovým formálním zadostiučiněním, což ve výsledku jen podtrhává nápadně schematický dějový oblouk. Moc z toho trčí ta snaha šokovat za každou cenu a nějak se při tom pozapomnělo na ten syrovější a osobnější přístup, který by měl diváka emocionálně zavraždit. Ale furt lepší šokující Bierová v hrsti než sebeparodující Trier na střeše. A teď by to zase chtělo nějakého toho deprimujícího Vinterberga. (12.02.2016)

Výčitky svědomí jsou pekelná záležitost. Rozdýchá je totiž málo lidí, pokud mají alespoň minimální morální zásady. Andreas to ale dostane s plnou parádou ještě opepřené, aby si nemyslel, že z toho tak lehko vyvázne. Susanne Bier nezklamala. Trochu mi ale scházela možná větší participace Andreasova kolegy, z toho se dalo vytřískat více. (20.04.2016)

To si dám zas na dlouhou dobu od dramat pokoj. Né vážně. Na Druhou šanci jsem se těšil a čekal jsem skvělý drama thriller. Navíc jsem zjistil, že tyhle severské filmy jsou skutečně dobré. Každopádně musím říct, že v rámci dramat, v rámci depresivních dramat, byste se letos nedočkali lepšího snímku. Na tomhle snímku je vidět, jak je tenká linie mezi dobrem a zlem. Detektiv Andreas (Nikolaj Coster-Waldau) je možná hodný člověk a dobrý policista, ale když se mu ze dne na den zhroutí svět, tak nezbývá než dělat rozhodnutí za rámec morálních hodnot. Film má tísnivou atmosféru od začátku do konce a přichází zvraty, které jsou skutečně nečekané. Nikolaj po vzoru Lovců hlav (2011) hraje opět parádně. Deprimovaného a zničeného člověka mu v určitých scénách věříte stoprocentně. Především ty, co se odehrávají v autě. Skvělý dramatický výkon. Začínám mít tohodle dána hodně rád. Film je jako drama tak silné, že stačí vidět pouze jednou. Ne proto, že by bylo špatné, ale protože je skutečně silné. [Viděno v originálním znění] (79 %) (19.03.2016)