surprise

Příběh pro 13-leté kluky jak dělaný. Kdo by to nechtěl všem natřít, když se opravdu, ale opravdu hodně naštve. Jinak je ale hodným, milým a chytrým chlapečkem. V podání Edwarda Nortona perfektní. Pro dospělé diváky však už to tak zábavné není, snad jen pro dobré záběry, akční honičky a roztomilou Liv Tyler. Když rozlobenému Hulkovi řekne: "Pozor na hlavu", vyprsknul jsem smíchy. Závěrečný příchod pana Tony Starka nás pak vrátil do té správné dospělácké chlapské sarkastické ironie.

Film pro jednoho dobrého herce, moře a velké zaoceánské mega loďe. Film ve kterém se mlčí. Film ve kterém jsou ženy jen vzpomínkou. Film, který má být asi i něčím víc, než popisem jednoho osudu. Film o muži co chtěl být silným a milujícím a nehroutí se hned nad prvním ani druhým problémem. Film ve kterém se jednou řekne "fuck" a jednou "o my God" a posílá se v něm po staru vzkaz v lahvi. Film, který není vůbec ztracen. Jako není ztracen žádný lidský život.

Nebýt teatrálního a trochu i nepatřičně baladicky-pohádkového závěru, pak by to byl vynikající thriller, který mě nenechal v klidu po většinu svých 100 minut. Hranice na pomezí reálna a mystična filmu slušela. Úvodní auto bouračka bezděčně vyvolala můj potlesk nad filmařskou originalitou. Takže škoda toho konce, který jak známo, korunuje dílo.

Viděno ještě za komunistů na VHS s podivným dabingem, ale ani po letech to neztratilo nic ze své působivosti. Dodnes patří mezi katolíky tento film za kult a za příklad toho, jak má vypadat střízlivý a pravdě co nejvěrnější pohled do historie. Navíc to vypovídá i hodně o katolících - takhle chtějí svoji víru vidět, tohle chtějí žít, takovou chtějí církev. Žádnou bigotnost a zapšklou morálku, ale klidně nahaté prdelky a dívky malující po mužském těle. Ale nikdy nesmí chybět víra, naděje a láska. Ani když politické a obchodní zájmy na vás poštvou armádu.

Po trošku nudném, ale nutném úvodu (který zřejmě věrně navozoval atmosféru dlouhého 19.století) přišly vlny emocí ve filmu však držené v mezích správné etikety. O to větší účinek měly. A protože to byl film životopisný, jen jsem si říkal, co asi ty děti čekalo. Po objevení Neverlandu, kruté století dvacáté, které smetlo veškerý líbezný bonton na který už můžeme jen nostalgicky vzpomínat. Krásný sen.

Byť TV film se všemi svými neduhy jako placatost postav, strojenost dialogů a zjednodušování příběhu mě v závěru přeci jenom dojal a musím uznat, že se člověk o tomto světci 20.století při nejmenším dozví vše podstatné. Kéž by se této látky jednou chopil opravdový filmový umělec bez ambicí být vysílán v masové televizi.

Důstojné pokračování Bournea bez Bournea, aneb co se dělo jinde, když jsme sledovali Jasona.

Ani zvláštní efekty, ani zvláštní nápad o časové smyčce, ani Tom Cruise, ani Emily Blunt, natož pak digitální mimikové mě nezachránili od středně intenzivní nudy. Holt už jsem za ta léta něco viděl a kdyby někdo film v půlce vypnul, klidně bych vám ho dovyprávěl zhruba stejně. A taky si zoufám nad malou fantazií. Proč má sajrat z vesmíru vypadat jako chobotnice s hlavou tygra či co a éterický mozek si vypůjčit z Avatara? No a chtěli byste na závěr alespoň nějaké moudro? Byť triviální? Smůla, žádné není. Leda že byste si zkusili svůj život zopáknout.

Víte že dojde k autohavárii, ale nevíte jak dobře minimalisticky to bude natočené, víte že dojde k úmrtí a k zármutku, ale nevíte jak empaticky se vám to podá. Víte, že to bude mít křesťanský podtext, ale nevíte jak působivé to bude i pro křesťana. Ono je to totiž vždy odzbrojující, když někdo umí říct: A největší je láska.

První Mačeta měl ještě vtip a nadhled i když poněkud brutální,ale áčková parodie na béčkové sračky mě bavila. Druhá Mačeta však už sklouzla mezi parodovaná hovna. Jak říká zde pan verbal: V Mačetě druhé pouze (Rodriguez) předvedl, jak se dá i s vyhlášenými herci a bývalým nesporným talentem na režisérské židli natočit dokonale přiblblý bliják.