kleopatra

Výbornej seriál z doby totality, ale tak nějak bohémsky "mimo", ze kterýho mi v první řadě bleskne hlavou Kukura v "roleťákách", což mu děsně slušelo... takže to nejdůležitější :-))

Neptejte se mě čím, ale tenhle film mi připomněl jiný Pollackův film a to Tři dny kondora a bez dlouhého rozborování - atmosféra Kondora mě podusila ještě mnohem víc. Na spoustu otázek jsem tady nenašla odpověď, taky jsem nedostala příležitost dost cítit s tlumočnicí a s jejími kořeny, finále pro mě bylo příliš povědomé a závěrečná tečka by měla patřit do úplně jiného filmu, ALE: Sydney Pollacka mám ráda pro poctivé úmysly s divákem - žádné mrtvoly, výbuchy, postelové skalpy ani cool záporáci navíc, žádný samoúčelný efekt, jen "suché" reálno. A taky proto, že v jeho filmech vidíme prvotřídní herce v prvotřídních výkonech, například tady - pro mě - v osobě Seana Penna.

Jak prozíravá volba dát si po The Short Films of David Lynch tento krásný poetický a vlídný skvost. Jako by mě pevná italská ruka vytáhla s razancí i něžnou laskavostí - ze septiku.

S celkem, kde jsou jednotlivé výtvory pospojovány komentářem autora, nemám až takový problém jako s jednotlivými díly. Nechci to kritizovat, Lynche uznávám, ale nechalo mě to naprosto chladnou, spíš mě zaráží vysoké hodnocení této více méně fekální "mystiky".

Ještě hodně dlouho před 13.červencem 1985 se Bob Geldof hodně naštval a došel k názoru, že zatímco někteří lidé mají plná břicha, jiní umírají hlady a že pokud to nevadí politikům, tak jemu a dalším, kdo se podíleli na velkolepém projektu "Feed the world", jehož vrcholem (ale zdaleka ne jedinou akcí) byly tyto 2 koncerty, to vadí a velmi. Muzikanti účinkující zároveň na dvou kontinentech (a o přelétnuvším Philu Collinsovi to platí doslova) věnovali svoje prachy,čas, um a vliv a zalarmovali tak svědomí a konta veřejnosti. Hudba je krásná věc, ale pokud se proloží ukázkami z krajin nejvíc postižených hladomorem, kde lidi apaticky sedí na planině obaleni jen kusem špinavého hadru a houfy much, dostane se dojem do zcela jiného kontextu a v lidech se uvolní soucit. "Is this the world we created?" ptal se Freddie Mercury, "We are the World" zpívali všichni. Velký dík Bobu Geldofovi, že bídu světa příipomněl tak, že se to nedalo přehlédnout ani přeslechnout. Kéž se to vydaří i na LIVE 8.

Tak mě byl tenhle "kraťásek" naopak nejpříjemnější, vlastně jediný příjemný. Pro někoho málo ujetý a v konstrastu k ostatním docela "nudný" - možná proto, že v něm nebyly zvratky, výkaly, krev .......

Ne, nemluví ze mne trauma z vlastní amputované nohy nebo čehokoli jiného, a není to odpor k Lynchovi, což dokazuje mé štědré hodnocení jeho dalších věcí, ale to je vážně nutný vzdychat spokojeností nad touto samoúčelnou septickou zábavou jenom proto, že to natočil mistr Lynch?

Nevím, jestli byl inspirací nějaký bulimik nebo to byl postoj k "čemusi shnilému" tohoto světa, ale ač mám úchylárny a skryté významy Davida Lynche ráda, na toto nepřistupuji, metaforu nebo nadsázku nevidím, hledat ji nehodlám a tleskat šesti zvracejícím, ať už je jejich důvod jakkoli pádný, nebudu.

Dustin a Barbra - pro mě magnety jako hrom, ale přesto, že jsem nečekala, že to bude kdovíjaká bžunda.... tak vona to bžunda fakt nebyla. Toaletní epizody, pití mateřského mléka s následným vyprsknutím, výlevy pod vlivem séra pravdy, padání "nevhodných" předmětů do jídla, zaběhlé dítě (i zvíře).... to jsou taková klišé, která už tu byla 100+1x. Prvek hipíkovských rodičů by mi býval byl sympatický, kdyby ale nenesl stopy zoufalé snahy za každou cenu hustě pobavit.... takže jsem se zasmála jen jednou za celý film a to (a neříkám to hrdě) když stará Jebalová - sexuální fyzioterapeutka seniorů řekne svému klientovi: "při té penetraci opatrně, už vám neni 78". A jak říkám, nejsem na to hrdá.

Hodně jsem o tom filmu slyšela, víceméně samé superlativy, ale mě až zas tak jóóó neohromil, a možná je to právě těmi superlativy. Všechno vlastně bylo na jedničku- příběh, hudba, animace - jen mi trochu vadilo, že mají všichni stejné obličeje, ale to je nakonec muj problém, takže proč ne plné hodnocení? Třeba proto, že jsem nějakou dobu před tím viděla Trio z Belleville a to mi k srdci přirostlo nesrovnatelně víc.