kleopatra

Tohle lze dokázat, když se spojí talent, píle a sen. Inspirativní dokumentík, kterej mi zmáčknul hrudní koš a opětovně připomněl známou pravdu, že kdo umí, umí ... a kdo neumí, ten se na to aspoň podivá.

Žádné manželství se tu nerozpadá, jak nás balamutí distributor, naopak Bridgeovi to mají nějak nastavené a jedou podle toho ... naškrobený límeček, kravata, klobouček, jablkový koláč a čaj, přátelé a sousedé, všechno jak z formiček a všichni jsou spokojeni. Trhlinky se objeví, když se začte mamča do emancipované literatury a taťkovi udělá roztomilou scénu, a nebo když rodičům dojde, že jejich dětičky už nejsou sladkými andílky, ale verbež v rámci všeobecného pokroku. Skvostná je usmiřovací cesta do Evropy, kde je paní Bridgeová ze všeho jak v Jiříkově vidění. Fakt, že hlavní role vzali taťka a mamka Newmanovic, taky přidává (hlavně přidává Joanne). Škoda, že přes to všechno je to jen ... miloučké. 3,5 *.

Já nevim, co je to za módu, tyhle monstr šaškárny. Proč má zpěvačka, která je osobnost a disponuje úžasnym hlasem, dělat akrobatický kejkle a kaskadérský kousky? Pink tyhle berle nepotřebuje, ale zřejmě ji někdo přesvědčil, že bez nich to nejde. Nehází ji to pak ale do jedný lajny se spoustou strašidel, jejichž hlas je pro šou jen nepatrná deviza? Poštěstilo se mi zažít koncert bez zbytečnejch rozptylovaček, bylo to o hlase a muzice a byl to silnější zážitek než tohle, stejně jako byl její klubovej koncertík ještě s kámoškou-multiženou (producentkou, zpěvačkou, skladatelkou) Lindou Perry, kterej Čt kdysi nabídla.

Milá Kláro, dneska jsem v práci viděla dokument, kvůli kterýmu jsem zapomněla na oběd. Byl o sochaři, jehož jméno mi nic neřeklo a ani jeho práce mi neni známá, ale je to člověk podle mýho gusta, takovej všeuměl a jak krásně mluvil o životě a svejch snech a ještě k tomu skvěle vypadal a charisma by se dalo krájet, přitom už byl starší, ale to nevadí, jen to dolejvá naději a víru :))). Měj se. L.

Takže takhle ne. Nic proti ikonám, někde nemám problém, ale tady mám a když mě to nebavilo, nebudu si hrát na hlavu pomazanou, třeba mě umlaťte 1000+1 filmem, který musíte vidět, než já natahnu brka. Na Jeanne Moreau byly leklý i ty její krásný oči, mužský postavy byly neuvěřitelně tupý a dokoukala jsem to jen dík hudbě, která měla tu moc mi celou dobu slibovat, že to nejlepší teprve přijde. Nepřišlo.

U tohodle filmu jsem zažívala podobný pocity, jaký má rezignovanej gambler, když mu najednou začnou naskakovat citróny. Osudový kolo, kde jeden hodí tašku a ta na konci - vlastně začátku - spadne jinýmu na hlavu. Moc hezký to bylo a že je to zas JAKO ... jasně, ale už si zvykněte - "efekt Magnolie" tu prostě je, bude a zůstane a kéž vždycky funguje jako tady ... i s tim krásně tesknym flórem.

Přála jsem si, aby se mi to líbilo. Už jsem to jistě někde napsala, že filmy o zoufalcích mám ráda, ale asi to budu muset přehodnotit, protože to, co mám ráda, bude zakopaný zřejmě někde jinde. Potřebuju světýlko. Na konci tunelu. A nesmí se rozsvítit lopatou. Herci snaživý, ale jakoby utopený, toho smutku bylo moc a nesmutnější je, když místo, aby vás to emocionálně někam posunulo, tak to nudí. Takhle to bejt nemělo. A nemuselo.

Felon je z filmů, kde se nedá přehlídnout levnej peníz a mockrát omletej vězeňskej model, ale možná právě dík tomu, jak je prostej a odevzdanej, že nesklidí ani vavříny ani nenaplní kasy, působí upřimně a to tam cítím jako největší vklad. Hned po něm jsou to pánové Dorff a Kilmer se svými špičkovými výkony. 3,5 *.

Můžu potvrdit, že v Brugách je krásně - mostíky, kanálky, podloubíčka, římsičky .. prostě pohádka. Zapasovat do ní černou komedii s nápaditou story, ironickým jazykem a čestnými zabijáky svědčí o smyslu pro srandičky, co přejdou. V kompletu s herci, kteří pochopili nouhau tohodle podniku, se urodilo něco, co jsem shledala velmi zábavným.

Pro mě je Marta Kubišová hrdinka. Člověk, kterej si jel podle srdce a svědomí a neohlížel se na možný následky. Když někdo dneska brečí, jaký byly časy, co šlo a nešlo a že když měl jeden rodinu a takhle ... vzpomenu si na tuhle démonicky krásnou ženskou. Vážim si jí za to, že ona svoje postoje a odvahu se vyjádřit jako něco výjimečnýho nevnímá a ani neodsuzuje nikoho, kdo se na to stejný necítil. Vedle toho je Marta samozřejmě mimořádná zpěvačka a Modlitba v jejím podání něco posvátnýho. Dokument o ní, bohužel, nebyl ani jedno.