kleopatra

Velmi silný díl. Dvanáct rozhněvaných soudců z lidu, jedna mladá holka v blbou dobu na blbym místě a prazvláštní způsob spravedlnosti. Na scénu se dostává Gary Cole jakožto expert přes zbraně a v pozadí je v tv vidět rozhorlená Sarah Palin.

Ten právnický tenký led mě neskutečně bavil a čím byl absurdnější, tím víc. Je to až směšné, jak skutek sám přestává být podstatný, když nastoupí bitka, kde jde především o zdiskreditování klíčových svědků a hra na rasismus, s nímž je to na hraně i ve vlastních řadách. Co se obsazení týče, Cuba a Travolta mě vyloženě iritovali, jak se na to nehodí, zato Sarah Paulson a jejího partáka jsem si vychutnávala, jejich prezentace u soudu a především atmosféra v soukromí jim u mne vynesla 5.

Naprosto pohodová letní výplachovka, která se může směle podívat Dannyho parťákům do ksichtu, nicméně … i tady tisíckrát a jednou napadne, co a jak být nemohlo či nešlo, ale stejně tak tisíckrát a jednou se nad tím vzápětí mávne rukou, protože nejen Sandra a Cate jsou baby, kterým se nějak daří jít proti proudu času a nevzbuzovat přitom žárlivost, naopak - sympatie, taky pomsta chutná nejvíc za studena a vždycky tu bude sen, na který je třeba mít nějaké ty drobné. A luxusní hadry to nejsou.

Příběh o vrahovi Versaceho je vynikající psychologickou výpravou do duše nejen Andrewa Cunanana. Couvání v čase tu nemáme poprvé, ale v tomhle případě se ukázalo jako neskutečnou trefou do černého. Z brutálního vraha se tak od poloviny stávalo nevinné, krásné, nadané dítě a zprvu jasné věci se dostávaly do překvapivých kontextů. Zpočátku mi chybělo více hadříků a Heleny, Christy a Yasmeen, ale místo toho jsem dostala něco lepšího: atmosféru doby a jemně a pomalu odlupovaný vztah sourozenců Gianniho a Donatelly, často prostřednictvím zdánlivě bezvýznamných epizodek, čehož se ostatně dostalo i dalším postavám, velmi dobře přiblíženým. Ve vzduchu se vznášela tehdejší nálada kolem gayů obecně a averze, jak řekl jeden z nich na policejní stanici: "Dokud zabil pár bezvýznamných teploušů, bylo vám to jedno, začali jste se snažit až teď, když zabil celebritu". Za zmínku stojí perfektní herecké výkony i v těch nejmenších rolích, za všechny jmenuji Judith Light v roli Marylin Miglinové, vdově po jedné z obětí. A nakonec se mě dotkl pohřeb, kde bylo na vteřinu možno zahlédnout Dianu s Eltonem, který se za pár týdnů loučil i s ní, a kde kněz nepodal ruku Gianniho druhovi. V posledním díle se v jednu chvíli Donatella podívá do krásného zrcadla se symbolem Medůzy a její obraz je ošklivý, pokřivený. Krása sama o sobě povznášející může být v určitém úhlu, světle, okolnosti …odporná.

Bába z ledu by nebyla dokonalá, ale dík Zuzaně Krónerové je.

Retro s olivovým nádechem a zvoňáky z polyesteru nastíní, jak se zakládalo v FBI nové oddělení, kdy naši hrdinové vybaveni moudry hlav pomazaných v oboru psychologie a sebedůvěrou hodlali rozebrat duté palice vraždících mašin na kousky s pomocí neochvějné víry ve své manipulativní schopnosti. Dokonalé především v tom, jak jsou nejednoznačné údery do diváka jemné a nenápadné, o to efektnější... konzerva rybiček z osamělé ruky vstříc mňoukání ve tmě, kterou místo koťátka sežerou červi ... nemůžu se dočkat pokračování.

Knihu jsem četla tak dávno, že mi z ní v hlavě utkvěl jen několikastránkový odchyt mečouna a moře, takže nesrovnávám. Film na mne velmi zapůsobil a na několika místech dojal k slzám, ačkoli není natočen tak, aby je z diváka doloval. Chápu touhu po svobodě a kvituju to prozření a otočku. Uchvátil mě George C. Scott a ti bezelstní kluci a Hammingsův kořala. "Tedˇuž vím, že neexistuje jen jedna opravdová věc. Všechno je opravdové".

Šedivá Jane si k nelibosti svého syna zobne místo prášku na spaní obarveného Roberta. Následuje pohodička kalená vyčítáním i sebemrskem, kdo byl mizerný otec, ničemná matka a kdo odstrkánek. Na Our Souls at Night je nejzajímavější Robert Redford a Jane Fonda, oba fantasticky vyhlížející osmdesátníci hrají dvě osamělé zřejmě mnohem mladší duše a přesto, že si jich obou k tomu opět na jednom podnose obrovsky cením, příběh vyšumí jaksi do mělka.

Jedou závěrečné titulky a já si fascinovaně řikám: ty vole, to byla nádhera, kdo tohle natočil? A koukám, že to má na svědomí stejná hlava jako I´ll see you in my dreams naladivší mě onehdy tak, že jsem ho doporučila na profilu, bohužel, moc efektu to tehdy nemělo, nicméně trvám na tom, že Sam Elliot v obou filmech potvrdil, že zraje jako víno, nejen po čertech uhrančivou vizáží, ale hlavně jako herec a konečně dostal obrovskou příležitost a tu neutopil. Jeho Hrdina zašlé herecké slávy, životní kovboj, je postavený před otázku, zda se s novinkou - nemocí poprat nebo to nějak doklepat s chechtacíma práškama a sklenkou whisky, odhodlání se mu střídá s rezignací a to, i když ho klofne krásná mladá baba, mimochodem Laura Prepon taky zraje. Ona se s ním totiž moc nemazlí, teda mazlí, ale nesere. Co se dojetí týče - jednu chvíli se Sam připravuje na roli a zkouší text, který zní sice dost stupidně, ale mluví se v něm o otci a dceři a on jakoby mluvil k té vlastní, s níž je vztah na bodu mrazu a tlačí nás čas. Když to pak jede přímo na konkurzu, už nemám slov, jen rozumím. Hero asi víc nadchne fosilie, ale kéž se pletu. I přes to téma jde o jemný pohodový filmík, z kterého je tak nějak nadějně na duchu. "Existuje jeden zákrok ... ale možná mi to vynese jen pár chvil navíc" ... "A o to přesně jde. O tu chvíli navíc".

Před lety byla tahle kniha má první od spisovatele, z kterého byli všichni na větvi. Dala jsem ji jedním dechem a logicky se na filmové zpracování velmi těšila. Člověk si z poznaného bere především to, s čím rezonuje, přesto mě při čtení víc bavily pasáže, kde hrdinka řeší technicky pokusy o své vysvobození než nimrání se ve starých ranách. Ve filmu naopak vata na vyplnění postelového ježka v kleci převládala a z želízek zůstala jen rekvizita. Škoda. Skvělá Carla Gugino mi to zachránila na bídné 3*.