kleopatra

Luisa sedávala v koutě a přesto, že byla hodná, tak ji nenašli. Svět chce být klamán a tak mu vyhověla. Jako áčkovej manipulant získala muže a užívala si pocitu, že to funguje, že ovládá mechanismy balící stejně jako odbavovací, ale city, přátelé, city ... !! Schopnosti hodné holky myslet jako potvora toliko chtěním sice moc nevěřím, vztahové souvislosti tu ale uvěřitelné jsou, španělština podmanivější, než je soudno, a mně bylo, jako by někdo hodně povědomej při prvních kapkách nade mnou jen tak otevřel deštník. Nebyl sice značky Almodóvar, ale to se v tu chvíli ukázalo jako nejmíň důležitý.

Sotva jsem se oklepala z Nouzového východu, je tu Předčítač a přiznávám, že jsem nevěřila. Nevěřila, že Daldry po Hodinách natočí znovu hluboký film, co jen tak nevymizí z hlavy, a přitom se dokáže neopakovat, a že budu mít před sebou dva tak neskutečně působivé výkony Kate a zbytečné dilema, který je lepší. Zažila jsem s Předčítačem několik chvil, kdy mě přepadlo dojetí i vděk za to, jak citlivě a vkusně byly natočeny - od milostných scén, přes soud a uchopenou výzvu a naději v podobě nahraných kazet, až po zklamání a nicotu. Stejně tak na mě zapůsobilo ztvárnění mužova vnitřního boje mezi láskou k okouzlující ženě a odporem k odvrácené straně téže bytosti. To se pak těžko řekne skvost, ale je to tak. Je to skvost a obrovský filmový zážitek.

Votrava!

Exmanžel byl tak odporný stvoření, že se divim, jak ho při jeho projevech někdy někdo mohl milovat - i naloženýho. Odpor, kterej ve mně vzbuzoval byl asi součást záměru, ale já kvůli tomu měla problém film ustát do konce. Michalkov natočil dokonale hnus a beznaděj ani ne tak ve vztahu, jako v ... ale to musíte vidět. Já už ne. 3,5 *.

To má člověk za to, že je moc zvědavej. Už dopředu jsem si kladla takovou jakože oznamovací otázku, jestli ono to nebude krapet jako Vzpomínky na Afriku. Bože, Sydney, přijmi do nebe pokornou omluvu, ale já fakt netušila. Austrálie je kejč jako poleno, potěšení z krásnejch obrazů čo skoro pomíjí a zůstává podbízivost, do který probleskne zřídka vkusnej paprsek ... náhodou. Nicole podivná, Hugh spásně vyrovnanej, ale na 4* to neuzved. O čem to především bylo, mi taky neni zcela jasno, takový práce a peněz a já se cítila jak jojo - nahoru, dolu, až jsem se zastavilo.

Neřeknu proč, ale něco mi na ovacích kolem Milionáře nehrálo a to je pak fér do filmu jít. Šla jsem, ale pořád mi něco nehraje a pořád nevím proč. Film je milej, ale zdá se mi to celý nějak chtěný, nějak vymodlený a jak cejtim byť malinkou levou, tak to na mě plnou vahou nepadne. Za kluky, za holky, za pravou v Dennym a tak vůbec ... chatrný 4*.

Život je stejně nějak postavenej na hlavu. Když jste malý, fotřík na vás prdí a když se pak štracháte po svejch věcech a Guggenheimovo grantech, máte ho tu na vozíku s demencí a starejte se, je to přece táta. Přitom jste sami tak silný, že brečíte nad smaženýma vajíčkama a bez analgetik nezačnete den, protože vstát a jít znovu do boje bolí. "A v pečovatelákách to smrdí". A vy smrdíte taky. Čím? Přece člověčinou. Krásný ztráty a nálezy, na kterejch ulítávám.

Bála jsem se lesku a ke své radosti jsem dostala bídu, smutnou a bolavou odvrácenou stranu vášně, melancholii zašlé slávy, slzu v oku stárnoucího chlapa, kterému spoustu hezkého proklouzlo tlapama. A Rourke se snad léta huntoval jen pro tuhle krásnou roli. 4,5 *.

Clint, jak stárne, vyslovuje se nějak přímočařeji. Jako by si uvědomoval, že už toho je víc za ním než před ním a neni na obkličky čas. V Gran Torino lze od chvíle, kdy se na plátně objeví starej a hodně divnej patron skřípající zuby, předvídat, jak to s cynismem, rasismem a hrdinstvím v tomhle filmu poběží, Clint už to takhle prostě má. Vysílá poselství a chce si být jist, že dorazí ke všem. U takovejch filmů se nedá nebrečet. Moc dobrý 4,5 *.

Kate! Je nadpozemská. Leo dobrej, ale v mých očích za ní jen povlává a nejsem si jistá, jestli by bez ní tak trochu nepovlával i film. Každopádně látka je to hustá a neni potřeba bejt sto let v manželství, aby to pocitově dalo, stačí nebejt dub, stačí nechat na sebe působit tenzi ženský postavy, která chtěla změnu, protože "kdo řekl, že to takhle musí být? kdo stanovil ta pravidla?", a je ochotná jet do tramtárie a neznáma, nechat muže hledat se a sama s láskou makat, jen aby jim to nechcíplo, aniž si všimnou, zatimco muž je posera, což mu nevyčítám, strach je lidskej, ale on nejen že nemá koule ani křídla, on je pokrytec. A nakonec musí přijít blázen, aby to řekl jim a aby to řekl i nám - jak se věci mají. Bolavej a silnej zážitek a do knihy jdu, i kdybych u ní měla vypustit duši. PS: kniha desetihvězdičková, doporučuju!