schizmo

Bez veškeré legrace říkám, že tenhle dokument vám zlomí srdce. Sedmnácti minutový sestřih z archivních záberů organizace PETA je naprostý očistec, který lidi problematiky znalé utvrdí v tom, že volba života bez krutosti je jedinou možnou, a ten zbytek by měl přehodnotit svůj každodenní přístup nebo se alespoň na chvíli zamyslet nad souvislostmi. THE TEST OF CIVILIZATION je kompilací záběrů z laboratoří a výzkumných stanic, které provádějí testy na zvířatech ve jménu kosmetiky, čistících a dalších syntetických přípravků, léčiv, drog a celé řady behaviorálních, medicínských či univerzitních experimentů. Dlouholetá praxe hovoří o dávno zastaralých modelech i postupech výzkumů, které se v dnešní pokrokové době dají dělat zcela jinak, přesto i zde je zvyk železnou košilí a výzkumní pracovníci od svých návyků neradi upouštějí. Nejrůznější rozhovory a studie přitom ukázaly, že spousta z prováděných výzkumů jsou naprosto zbytečné, neprůkazné a ve všech případech velmi kruté. Dovolím si zde jednu polemiku. Osobně neznám výsledky těch výzkumů, co se na těch videích odehrávají a ani nevím, jak moc jsou prospěšné člověku a společnosti. Nejspíš nijak. Co je ale prokazatelné a naprosto děsivé, že lidé v bílých pláštích jsou jeden sickfuck vedle druhého, absolutně vykořeněni od jakéhokoli soucitu nebo emocí. Špatně uspaný pes, kterému raději přestřihnou hlasivky, než aby nemuseli poslouchat jeho kňučení. Pavián s helmou na rugby přibetonovanou k hlavě při pokusech výdrže nových sportovních doplňků. Nebo myši, morčata, králíci - poleptaní, popálení, otrávení při aplikaci toxických chemikáliích. To je jen zlomek z toho, co se v těchto laboratořích děje, k čemu přispíváme nebo mlčíme. A on se ještě někdo diví, že lidé, kteří k tomu mlčet nechtějí, berou spravedlnost do vlastních rukou? Já se tomu tedy nedivím, vlastně se naopak divím naší apatii a odvracení očí od reality. Stále častěji se setkávám s argumentem, že při veganské osvětě by se mělo přistupovat s rozmyslem a pomalu, že videa s krutým zacházením se zvířaty nic nezmění. Domnívám se, že je tomu přesně naopak. Lidé by měli vědět, že koupí testované kosmetiky nebo čistícího prostředku podporují tyhle zvrhlé výzkumy, i když vlastně nejsou vůbec potřeba. Takováhle videa a obrázky by měly být na každém testované přípravku stejně, jako tomu je u krabiček s cigaretmi. A každý, kdo chce koupí tohle podpořit, by měl být iformován, co podporuje. A že lidé odvrátí zrak pokaždé, když jim skříží cestu něco nepohodlného? Taková je doba. Je načase zajímat se, zjišťovat si informace a přestat být apatičtí. Ne? Stále nic? Tak si představte, že vám uteče vaše kočka nebo pes a dřív, než ho najdete, je odchycen jako toulavé zvíře a tedy jako potenciálně vhodný kandidát pro výzkum. Stejně jako ten tulák, kterému zaživat přestřihnou hlasivky. Seš vpoho s představou, že si patláš na pleť krém nebo vytíráš podlahu s něčím, pro co tvůj domácí mazlíček položil život?

Kolik z nás se zamýšlelo nad původem kosmetiky, přípravků, léků a dalších vymožeností? Všechny tyhle věci, které ve většině případů sotva kdy doopravdy potřebujem, stály životy miliónů zvířat při otřesných laboratorních testech. A nejinak je na tom i botox, který je poslední dobou tolik populární. Tohle video přináší smutnou pravdu o tom, co všechno předchází tomu, než jsme vylepšeni k obrazu svému. Je zajímavé, že o souvislostech vás nikdo nikde neinformuje. Že by se pravda nehodila do konceptu rýžování peněz za krásu na úkor zvířat?

Elka na mě udělal dojem už featuringem s Revoltou a v podobném duchu je i tenhle song apelující na současný stav společnosti. Obávám se, že vše, co v textu zazní je smutná holá pravda a obrazový doprovod to jednoznačně dokazuje. Neléhavost ještě podpoří doprovodný zpěv od Martiny Pártlové. No kéž by tu bylo míň všech swag interpretů a víc těch, kteří se v textech zamýšlí nad něčím důležitým...

Přesně jednu minutu dlouhý animovaný kraťas, který vzniknul coby studentská práce a který v co nekratším čase zobrazuje to nejpodstatnější z problematiky zvířat v cirkuse. Přímé a smutné.

Opravdu nevím, co by to muselo být za hybnou sílu, která by překonala nebo byť jen dorovnala kvality prvního dílu Kruhu. Ačkoli jsem hororový staromilec, Kruh pro mě znamená novodobý hororový vrchol, ve kterém je prostě všechno a ještě mnohem víc - atmoféra, složitý a důmyslně vystavěný příběh, napětí, emoce, vizuál, kamera, produkce, soundtrack. Ten film má všechno to, co často dokupy nedá ani 5 různých snímků, proto bude navždy nejen pro mě určitou hororovou modlou a důkazem, že v relativně nedávné historii se podařilo natočit něco mimořádného. V návaznosti na tyhle fakta je jasné, že každý další díl musí být odvar, i když by to z principu nemusel být špatný film. Kruhy jsou pokračováním osudu Samary Morganové, který tímhle dílem dostává nadstavbu v pokračující i započínající línii příběhu a jako hledač souvislostí jsem si celkem lebedil, jak dostávám odpovědi na otázky, které nebyly v předchozích dílech zodpovězeny. Možná až moc polopatě, že si řeknete, jestli příběh neztrácí na své mysteriózní atmosféře. Tak či onak, film přináší spoustu nových podnětů do příběhu, který by šel klidně uzavřít už po prvním díle, takže ho tvůrci bezhlavě nerecyklují až do morku, ale naopak se snaží přijít s něčím svým. Leonard Hofstadter ve vážné roli je pro mě milým překvapením, jeho hraní uvěřitelné, dramatické a jeho původní hlas zatraceně temný! Rozhdoně nebudu spoilovat, takže se po filmu sami podívejte a udělejte si názor, jestli si opravdu zaslouží tak mizerné hodnocení a rovnou si položme otázku, jestli těmi filmovými kritiky není právě ta stejná generace hororvých neználků, co bezhlavě hltaj duchařské recykláty ve stylu Conjuring. V podstatě by jste získali odpověď hned na dvě otázky. Za mě lehký nadprůměr a určitě ne zklamání, jak jsem původně očekával...

Ačkoli je tohle video opravdu staré skoro třicet let, nic za tu dobu ze své aktuálnosti neztratilo. Ba co hůř, je to 27 let od jeho vydání, tedy od doby, kdy si lidé reálně uvědomovali, jak je kožešinový průmysl krůtý a zbytečný, přesto na něm lpíme do dnes. Ve videu uvidíte sestřih záběrů zvířat chycených do pasti zoufale bojiících o přežití...

"Kam ztratila se lidskost? Proč chceme žít jak ti druzí? Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat. Podívejte se na ně, musíte naříkat". Do čtyř minut vměstnaný doslova dech beroucí kombinace post hardcore, strhující lyriky a obrazového doprovodu, který sice tvoří běžnou kulisu našich životů, ale ze kterých vám zaručeně bude špatně! Rázem jsem se vrátil do doby, kdy podobně emotivní hudba a texty s posláním člověka nutily něco dělat, hledat odpovědi na otázky a morální zrcadlo nás podvědomně hnalo být lepšími. No Chance Of Recovery se trefili přímo do černého a tenhle klip by si měl každej pouštět před spaním, před tím než otevře pusu nebo něco udělá.

Závidím všem, který to semlelo, ale u mě se bohužel nic zásadního nestalo...

Udělat dvě hodiny dlouhý zombie epos? To je nejbláhovější nápad od dob, co zombie hrají v seriálech!

Kloboučník se dal na pop. Poveden videoklip k jednomu z těch zábavnějších songů.