xxmartinxx

Svěží, sympatická politička bojuje proti místnosti upnutých, zlých mužů v oblecích. Očista je na jednu stranu alegorií zneužití politické moci nabízením falešných řešení zástupných problémů, ale zcela neironicky mluví jazykem banální propagandy bez jakékoliv sebereflexe - a čím víc se jednotlivé díly snaží být politicky artikulovanější (jsem překvapený, o kolik doslovnější jde být oproti už tak doslovnému minule), tím je to patrnější. Očista je nevyhnutelná eskalace trendu postapokalyptických filmů pro teenagery a není divu, že je v Americe tak populární mezi dospívajícími dívkami (fascinujícím úkazem je Purge fan fiction, kde mladé holky píšou "svoje" dobrodružství z Očisty, které se tak moc podobají vlně okolo Stmívání), což by nebylo nic špatného, kdyby se to nevedlo k lobotomizaci scénáře, který je ruku v ruce s rostoucí ambicióznosti už vyloženě k smíchu. Očista je rozhodně zajímavý úkaz, i když veskrze špatná série, která od "nevyužitého potenciálu" jedničky skočila k legračnímu ždímání.

Opakované zhlédnutí tomu docela pomohlo, byť pořád je to především sbírka klišé omotaná okolo humpolácké alegorie, která neustále nahlas deklamuje své mechanismy, aby je pokud možno každý pochopil.

Byl jsem naplno odhodlaný tuhle sérii ignorovat po nezajímavosti prvního dílu, ale zaprvé se stala zjevně popkulturním fenoménem, za druhé se o ní říká, že se začala s dalšími díly zlepšovat a lépe těží svůj koncept. Po zhlédnutí dvojky si tím ale nejsem jistý. pořád mi to přijde příliš neohrabaný a ve své symbolice nefunkčně přehnaný.

Od filmu, co má hodnocení prakticky ode všech čtyři hvězdičky, čekám určitou nekonfliktní "nezpochybnitelnou" kvalitu, proto jsem byl celkem překvapený, jak špatně je tenhle film natočený, jak mizernou má kameru (ve chvílích, kdy má vypadat "normálně", ty gimmicky byly celkem fajn - ale gimmicky jsou vždycky fajn), jak špatné je vedení herců (někdy se z záběru do záběru absolutně mění nejen mimika, ale i nálada a celkový tón, scénář podepřený nejstupidnějšími onelinery historie nepomáhá), jak nevýrazný je design futuristického světa. Technofobický příběh připomíná slabší díly Black Mirror a upřímně řečeno jsem prvních dvacet minut čekal, že to, jak strašně špatně a nemotorně ten film vypadá a je vyprávěn, se stane samo o sobě součástí děje, protože špatnost některých věcí hraničí s parodií (když se hrdina "o tři měsíce později" objeví s půlročním plnovousem, tak jsem se smál nahlas), ale zdá se, že je to tak dementní smrtelně vážně. Zvraty na konci průhledný od prvního okamžiku. Všechno blbě víceméně.

Považuju za problém, že není moc velký rozdíl mezi tím o tomhle filmu slyše a pak ho vidět - jeho zhlédnutí nepřidává nic k vědomí, že tento koncept existuje a byl realizován, ale v rámci toho nevychází z očekávání, spíš je upřímně řečeno ani nedorovnává, protože "žánrové" berličky narušují dost často tu úpěnlivě budovanou autenticitu.

Koncept je vlastně fajn - pseudodokumentární stylizace, zajímavá prostředí a nakonec i fajn pointa. Ale samotné monology postav mě maximálně iritovaly, a to až tak moc, že jsem přemýšlel, jestli to má být hluboká mluva, nebo parodie hluboké mluvy - ale ani jedna odpověď by mě neuspokojila. Asi bych byl nejšťastnější, kdyby se obecně víc mlčelo.

Ze začátku je ta hororová sošnost až legrační, protože si ji film ještě nezasloužil - ale jakmile se rozjede, splatí všechny dluhy. Trpí mírnou "překonceptovaností", kdy je za vším vidět snad až moc rozmyslu - ale jinak jsem si to užil mnohem víc než další mainstreamové horory poslední doby - rozhodně víc než To a Tiché místo. Táhne to i ústřední trojice herců, jejichž vedení a výkony jsou ve svojí žánrové vypjatosti perfektní.

Čekal jsem větší eskalaci, ale vlastně proč ne - spousta sugestivních scén a důkaz, že Lee je pořád ve formě a i když o něm chvíli nebylo slyšet, má smysl od něj čekat živé filmy. Sice už to je rebel poměrně kultivovaný a ochotný přijmout systém, ale pořád s pekelnou schopností trefit jeho problémy do černého.

Film o tom, že je jedno, jestli jste na západě nebo východě, když jste idioti, co prostě neumí žít. Přestože jde o film založený na skvěle využívané hudbě, tak se mi na něj především nádherně koukalo - místy byl ten zážitek až hypnotický.

Nezvykle umírněný Jarman - a právě díky téhle relativní soustředěnosti vyniká jeho důmyslnost, která se v jiných jeho filmech, co jsem viděl, poněkud rozpouštěla ve všudypřítomném punku. Sice by se dalo říct, že ten film by šel bez větší obměny inscenovat jako divadelní hra - což evokuje určitou mediální nevyužitost, ale když se na to přistoupí, tak ok.