Na vodě

Zvláštní film. Přesně něco takového mi v české kinematografii chybí. Pseudodokument o krajině Krušných hor a stavu světa, který se věnuje spíš svým fikčním postavám, z nichž každá je jiná. Máme tu Julii, které se ztratí pes, bezdomovce(?) Sepa, žijícího kdesi v lese u řeky pouze pod plachtami tvořících přístřešek a pak tu máme dvojici filozofujících "vodáků". Máme tu i víc linií a vrstev, i když ne všechny mi dávaly smysl. Třeba ta se ztraceným psem mi přišla zbytečná. Postava Julie se někam sice posune a ano, asi za to částečně mohla ztráta psa, ale linie s jeho zmizením není dořešena. Občas je na palubě vodáků (u čehož jsem čekal, že to bude odkazovat na to, že je ve skutečnosti mrtvý a ten neustále píčující vodák (po zbytek komentáře mu budu říkat pan Píča - vím, zní to dehonestativně a směšně, ale je to víc než přesné pojmenování) je ve skutečnosti Charón, vezoucí ho na druhý břeh - ale tenhle dějový přesah tam nakonec nebyl), občas tam není a to je celé jeho působení ve filmu. Film zpočátku nabídne nejednu zajímavou úvahu (krom pana Píči, s jehož myšlenkami jsem nesouhlasil) a celou první polovinu mi to bylo sympatické, jenže pak se to celé přesunulo do buddhismu - a to není zrovna filozofie, se kterou bych sympatizoval. Pan Píča mě v tom jen utvrdil - když člověk nic nedokáže, nijak významně se nezapíše do historie a bude zapomenut, dosáhne nirvány a splyne s vesmírem. Na jednu stranu ale nechápu, jak se to mohlo (údajně) povést Buddhovi a na tu druhou nechápu, proč bych měl mít jako životní cíl splynout s vesmírem v jedno. Ano, kdyby s ním byl jedno, asi bych se nad tím ani nepozastavoval, ale proč si tohle určit jako životní cíl? Co z toho budu mít? S tím, že se dá oprostit od materiálních věcí (jak vidíme v závěru filmu u Sepa a Julie - jen tu cigaretu neměla kouřit, kazí to vyznění) a žít tak, souhlasím. Ale nemůže takhle žít každý, tak to nefunguje. I tohle odproštění od všech přežitků prosazuje buddhismus a mě osobně to přijde přehnané. Když tyhle přežitky člověk používá v přiměřené míře, je na tom snad něco špatně? Ale nechci tu rozebírat jedno celé náboženství, zas tak moc jsem ho nestudoval - znám z něj jen základy a i ty mi přijdou divné, včetně reinkarnace. Možná si to z některých těch myšlenek dělá srandu a já na to naletěl a bral to moc vážně. Zpět k filmu. I když je tu víc dějových linií, přišly mi nepropojené a každá fungovala jen sama za sebe. K obsahu už to je asi všechno a teď k filmařské stránce - zaujalo mě, jak plavba po vodě dokázala působit exoticky a jak Sepův životní styl díky kameře působil, jako bychom se nacházeli v nějaké džungli - a kdyby nechodil do těch tunelů a zříceninám industriálních staveb, tak tomu i uvěřím. Skvělá je i hudba, která s celkovým až snovým nádechem filmu souzní. A to ta kamera je i celkem "amatérská". Je tu potenciál na hodně, rozhodně mě to zaujalo - což je znát i z mého dlouhého komentáře - ale Ryšavý zastává jinou filozofii, než já a než jsem já schopný uznávat. Rozepsal jsem se teda hodně, tak snad ty moje pocity z filmu dávají smysl. Objektivně bych dal jen čisté 3*, ale je to JINÝ český film - a takových jiných filmů zde vzniká minimum, takže nakonec za silné 3*. (17.10.2020) (menej) (viac)