Gilmour93

Soudce Vřed - ano, až tak mi byl protivný.. Takže si to shrňme: a) autor komiksu John Wagner byl spokojen, b) zápletka odpovídá prostotě žánru, se Serbuan Maut se údajně navzájem nevykrádá, c) extrémně zpomalené záběry ala nálet orla na rybičku z National Geographic jsou údajně velice koncepčně řazeny, ale já mám za to, že Travis chtěl být hlavně cool a to až tak, že občas nepoznal míru, d) brutalitou a krvavostí se dohání nedostatky v akční invenci, e) pokusy o nějaké hláškování leží schoulené ve stínu duchem podobně pravoúhlého Útěku z MS-1, f) Karl Urban. Z kadeřnictví odešel i se sušákem na vlasy a pokyny: „Mluv drsně, když nemluvíš, vysuň dopředu spodní ret a bradu.“ Osobně si myslím, že kdyby byl na jeho místě náš stejnojmenný kreslíř anekdot, nikdo by nepoznal rozdíl - snad jen záběry z profilu by odhalily pivní mozůlek nemilosrdně okopírovaný elastickou soudcovskou uniformou.. Jedna věc by mě ale u vykonavatele spravedlnosti z Mega City One zajímala. Když si ten fašounský Harry Callahan tak hladce poradil s Ma-Ma, zvládl by i Mama Kami? Tak průraznými náboji nejspíš chlapec nedisponuje.. Negotiation´s over. The sentence is two stars..

„Mnato, Vojene a Vnisle, i ty dcero Křesomysle, voli stojí podle pluhu svisle a dívají se k zemi kysle." Zasvěcení do života a předání štafetového kolíku v lásce za dob normalizace aneb Kachyňova citlivá hořkost z raných 42 odstínů šedi. Potěšila hudba Luboše Fišera, lyrický Saturnin za volantem sanitky i "trdlovitý" debut Aleny Mihulové..

Obecně vzato je název situací, která nastává zhruba před půlnocí u hostů náleven, ale v tomto případě se jedná o poslední kung-fu melu taťky Brandona Leeho - bezmezně uctívanou v období, kdy jsme si pokládali (doufám, že napůl v žertu) otázky, jestli maník, co čtyři roky dělá karate, zmlátí někoho, kdo šest let dělá jiu-jitsu.. Teď jsem však vyrostl, zavřel oči a ejhle… ocitnul jsem se v pavilonu vřešťanů a když jsem je otevřel, nebyl dojem o moc lepší.. Z úcty ke jménu a bojovým schopnostem hlavního představitele dávám tři hvězdy, ale sjíždět jeho filmografii dále nehodlám - to spíš bude Bolo Yeung dělat reklamu na Wonderbra..

Butch, Sundance a jejich milovaný bicykl… U-Turn bez ospalosti, dva konce v tuhém souboji o větší romantičnost a křiklavé otazníky nad motivací chování většiny postav. Seru na to, Olie, jsi pořád levičácký divoch! A abych nezapomněl, Benicio bestiální v každém gestu! To byl jeden z těch výkonů, kdy absolutně zapomenete, že dotyčný jen hraje roli - konkrétně v jeho případě máte pocit, že ho zrovna vytáhli z buldozeru, když zavážel masový hrob někde v Tijuaně.. Takže "Make Love, War Too" a nezapomeňte, že pěstováním cukrové řepy se živí jen porobený zemědělný lid!

Židovská krabice na víno, jejíž obsah vás polechtá na patře.. Kvalitně "posedlý" výkon N.Calis v kontrastu se špatnými kopiemi J.Bardema a J.Roberts, hudba připomínající údery pinzetou do kovového zábradlí a neobvykle málo lekání i krve. Bornedal se sice snažil oprostit od klišé hororových vymítání, ale to by na něj nesměl scénář vyzvracet béčkovou hrachovou kaši uvařenou z tradičních ingrediencí a jedné alegorie na porozvodové trauma. A samozřejmě, nešlo si v rámci propagace odpustit všechny ty strašidelné historky z natáčení, obvyklý to kolorit podobně laděných snímku. Ve výčtu mi už jen scházela informace, že při poslední klapce usedla Olemu na rameno můra s miniaturní jarmulkou na hlavičce.. No nic, teď už aspoň vím, že když do někoho z mých blízkých vstoupí zlovolný duch s obřízkou, najdu pomoc u členů kapely ZZ Top..

Ferrell je tu titulován jako: žalostný idiot, blázen, debil, strašlivý úchyl, dement.. Lidi, to snad nemyslíte vážně, takhle jej šetřit.. Jistě, vždy záleží na úhlu pohledu a u podobných druhů komedií se občas může stát, že vtip tak dlouho stoupá do kopce trapnosti, až náhle překoná vrchol a sviští do údolí kultovní geniality, ale Noc v Roxbury není v mých očích tím případem. Přitom si diskofilní šampónství tolik zasloužilo dostat do těla, ale dát víc, než dvě hvězdy, měl bych pocit, že mi na hlavu kdysi spadl stroboskop.. Richard Grieco je americký Sagvan!

Kašlu na to, že duch hází stín, sedá si na postel, nenosí Hopkirkovo bílé sako a neumí to s hrnčířským kruhem - tohle je cajdák! Cajdák, po kterém mi doktorka Elizabeth bude muset změřit hodnoty cukru v krvi. Cajdák, po kterém chci při skromném obřadu v kapli říct M.Ruffalovi své ano. Cajdák, který má společného s hlavní hrdinkou to, že dlouho zůstal na půli cesty (k dobré romantické komedii) a jenž je průhledný jak hlava tenisové rakety bez výpletu. Slzami jsem promáčel dva balíčky z desetikusového paklu Big Soft, abych se v jednom okamžiku dějového zvratu zařekl, že pokud dojde k hudlanovému "vzkříšení" ala Šípková Růženka, tak zbytek kapesníků sním. Tři dny jsem je ze sebe dostával...

Kterak (meta)fyzik Murphy rozřezal Occamovou břitvou na tisíce kousků De Nirovu slepeckou hůl.. Naplněno výživným herectvím, uhrančivou atmosférou a umě gradovaným napětím a pak ta mrška přišla (ještě teď mě bolí nos, jak mě za něj Cortés vodil). Byla nutná doslovnost? Mohlo vše končit zavřením dveří od sálu? Nebo snad úplně jinak, že by za vším v rámci racionality stála jen hmota? Zeptejte se Silverů. V době, kdy tisíce různých šarlatánů zneužívají lidskou bezmoc a poslední záchvěvy naděje, to přeci mohlo dopadnout jakkoliv..

V televizi běží motocyklová šestidenní v digitálním ohýnku a já, jako divák, subjektivně zažívám bolestné šestinedělí, v němž se pochva Allan A.Goldstein ne a ne stáhnout. Jinak nezbývá, než souhlasit s tím, co napsala Phobia. Chtělo by to více ohleduplnosti, jinak se jednou nějaký frustrovaný hajný nasere a přesnou ránou "mezi světla" skolí čtyřkolkového divočáka..

Těžkooděnci tvrdý chleba maj. Na CzechTechu si podají pokojného technaře pod vlivem luny a hned se mluví o Poláčkově knize Bilo nás pět, na stadiónu zažívají své Any Given Sunday, když stojí mezi dvěma tlupami divé zvěře, co spojuje vytetovaná láska ke svatému písmu (Always Carry A Bible) a občas musí vyklidit nějaký ten nepionýrský tábor - to všechno se musí zákonitě odrazit i do osobního života.. Film s tématikou, kde mají všichni pravdu a přitom se ošklivě mýlí. Zdá se mi, že Sollima honí vidličkou po talíři příliš mnoho špaget (tifosi, imigrační problémy, špatný politický i policejní systém, sociální svízele, neonacismus, rozvodové tahanice), ale pořádně nabrat se mu podaří málokterou. Na jeho obhajobu, nikdo po něm nevyžadoval řešení otázky stoupajícího extremismu v západní Evropě, vždyť na něj zatím nepřišli ani ti, co jsou za to placení.. Oceňuji zasazení příběhu do Itálie, potažmo Říma, kde je vzhledem k historickým souvislostem ideální podhoubí pro eskalaci podobných problémů. Stačí si vzpomenout na Paola Di Cania z Lazia, jak ukazuje fanouškům, v které výšce se asi tak nachází břevno branky..