Gilmour93

Kabaretní blaxploitation a po Inglourious Basterds druhý korálek do trilogie o vzpouře zástupců etnik proti persekuci. Co bude ten poslední? Indiáni? Homosexuálové? Leváci? Taky svérázná pocta špagetám, i když, kolik procent lidí v kinosále bude vědět, proč se F.Nero vyptává na Djanga a proč nosí bílé rukavice..? Stejně jako on v původním Corbucciho filmu táhne Tarantino za sebou rakev. V té dřevěné truhle leží starý Quentin. Nevypočítavý nadšenec s nakažlivou dětinskostí, autor filmující srdcem a až poté hlavou, muž píšící repliky, co zůstávají roky v hlavách diváků, umělec bez uměleckých ambicí, originální zloděj, nesebestředný Gauner a vypravěč braku. Ty, nový…, pusť toho starého ven.. Překvapivě nevýrazný soundtrack, na kterém už jen chyběly (zlatými) řetězy ověšený Půldolar a Pole s bavlnou od Rangers..

Neuvěřitelný trash! Tak to vypadá, když je scénář v hlavě, dialogy v prdeli a diváci v paži a to pak žertovné momentky invalidy V.Rhamese už jen stěží něco vyžehlí, nicméně, bylo to evidentně točené "just for fun" a tak nechávám při hodnocení prostor shovívavosti. Apropo, ač se nakonec ty dravé, z čínského PVC vyrobené rybičky v aquaparku do sytosti nadlábly, nejvíc nažraný mi tam připadal Hasselhoff..

Kdo lže, ten krade (místo na výsluní). A kdo krade, musí nakonec i zabít.. Madden se zaráz ponořil do psychologického dramatu, lovestory i thrilleru, ovšem ve všech vodách nechal šnorchl nad hladinou, což vzhledem k tomu, že daná tématika nabízí filmařům Mariánský příkop, zamrzí. Stejně jako skutečnost, že agenti Mosadu moc nectí profesionalitu a odpovědnost - pracovat tímhle stylem ve skutečnosti, pohřbili by nakonec věkem sešlého Adolfa Eichmanna v dresu Messiho.. Jinak když pominu Worthingtona (do krbu s ním, větší poleno aby člověk v Hollywoodu pohledal), herecky velmi konkurenceschopné. Přesvědčivá J.Chastain, H.Mirren patřičně ponořená do emocí spojených s holocaustem, či J.Christensen, jenž jako monstrum v lidském těle ukradl všechny scény svým hereckým kolegům. Teda, až na ten závěrečný geronto-souboj o to, kdo vylije bažanta dávných hříchů - ten byl zase ukradený mně..

Úplně živě jsem si představil, jak ten mladý reklamní žralok prezentuje v zasedačce nějaké tuzemské společnosti svým podřízeným vizi o synergii a týmu - nejčastější otázka ve firemních kuloárech by pak zněla: „Co je to za ambiciózního kreténa?“ Decentní komedie o životních hodnotách a jejich relativitě, co se sice klišé vyhýba jak kníže Schwarzenberg bdělosti, ale až na pár světlých výjimek působí suchopárně a tak nějak neškodně. Navíc, vše protkáno kulturou servility v zaměstnaneckých vztazích, což beru v reálném životě se stejným despektem jako činnost v reklamním oboru.. Jen tak na okraj, schválně si během filmu představte Quaida v hnědém klobouku a světlé košili - kdyby se v roce 1942 nenarodil malý Harrison, padla by volba určitě na Dennise..

Travisův atentátní Rašomon vás sice v poloze, kdy vaše temeno na polštáři a paty svírají úhel 160°, neuspí, to je pravda, ale logická harakiri a posledních 10 minut festivalu všemožných klišé ukážou, kde je jeho slepý úhel. Když Forestovi, mimochodem asi nejhloupěji se chovající filmové postavě roku 2008, zazvoní na konci mobil, modlil jsem se, ať nevolá ta, co si myslím a neřekne to, co mě donutí kroutit hlavou. Jak je vidět, modlil jsem se málo.. Zase na druhou stranu, buďme rádi, že si americká hlava státu nesestrojila v sanitce z kyslíkové bomby, nosítek a defibrilátoru improvizovaný raketomet a nezneškodnila ty zlé teroristy bez příčiny sama.. Jinak D.Quaid jako tělostrážce krutopřísný - mít ho v týmu Véna Narcis I., Lee Harvey Vondrouš by byl zpacifikovaný dřív, než by člověk řekl: „Globální oteplování existuje!“

Tři nadržení vidláci, kterým by sláma čouhala z bot, kdyby věděli, jak si je obout + jeden retardovaný Felix Holzmann dostali zálusk na z jejich úhlu pohledu vyzývavé děvče z města a tak jej v duchu svých svérázných praktik tokání brutálně znásilnili. A pak? Pak se už jen Michael Madsen zadívá do dálky ze dveří svého karavanu a vyrovnaným, jakoby s osudem smířeným tónem, pronese: „That woman deserves her revenge and they deserve to die..“ Jeden ze základních kamenů subžánru Rape & Revenge, který trpí na katastrofální herecké etudy a hlavně nepochopení Zarchiho tvůrčího záměru. Není se co divit, v jeho ryze amatérském podání je to jako by si šly děti hrát se sirkami do stohu, nicméně ostříhat nějakých dvacet minut dějové vaty + klín Camille Keaton a hned by se na ten zvrat submisivity dívalo veseleji..

Gratuluji, Steve! Dokázal jsi u Clouseaua, popleteného inspektora s průměrnou inteligencí a sklony k nemotornosti, přeskočit levely slabě podprůměrné inteligence i nižšího stupně slabomyslnosti a rovnou jsi přešel k debilitě! Dovol, abych ti řečí tvého kmene sdělil, že jsi knipl, cement a čumák.. Teatrální trapnost, jenž mi krom zívání zanechala dva drobné otazníky. Proč se to vůbec zaštiťuje značkou Pink Panther, když se šlo sérií B.Edwardse jen volně inspirovat a použít například titul: „Případy inspektora Idioma“? A hlavně, kolik voucherů do luxusních pařížských bordelů dostal ten hvězdný herecký ansámbl, že byl nápomocen tomuto zvěrstvu?

Děti nelžou, jen občas neříkají pravdu.. Vinterbergovo stahovaní Maelströmem nařčení z pedofilie je bezesporu formálně dokonalé, ale jakmile vír vyvrhne svou oběť do relativně klidných vod, začal jsem postrádat tu celou dobu přítomnou naléhavost a nevrátil mi ji ani samotný konec potvrzující neúprosnou věčnost stigmatu. Snad bych byl i raději, kdyby se zatlačilo na pilu fatálnosti, či se v divákovi nechal zavrtat „what if“ červík pochybností, ale jinak této kyslík vysávající "banalitě" nemám co vytknout. Mikkelsen patří do Valhally, ale zatím mu dej Ódine ještě prostor..

„All the policy is a stage, And all the men and women merely players.“ Tak nějak to ten Shakespeare napsal, nebo to bylo jinak..? Skvěle napsané, zahrané i zrežírované drama, které je svou "polopatičností" vstřícné i k řadovému, v americké politice nepříliš zběhlému divákovi. Zatímco McCain a Palinová označili Game Change za nepravdivé vyobrazení průběhu prezidentské kampaně (ač to sami ani neviděli), její tehdejší hlavní stratég Steve Schmidt (Harrelson) ty dvě hodiny naopak přirovnal k mimotělnímu zážitku a já osobně jej obdivuji, že tehdy v 2008 neskončil na Lexaurinu, protože s tímhle materiálem se opravdu nedá pracovat.. Až skončí celebrita Obama své druhé volební období, přál bych si v Bílém domě zase nějakého republikánského prezidenta - sranda totiž musí být, i kdyby Thomase Jeffersona věšeli..

Killing´em softly. From a distance.. Svéhlavý neo-noir navlečený na období Americké hypoteční krize - proto tolik Bushů, Obamů a plamenných proslovů, jak jsou všichni jeden a přitom v tom de facto každý jede sám. Krize vzniklá v ekonomice, která byla (vzhledem k zápletce paradoxně) částečně postavena na gamblingu a jenž je tvořena lidmi, politiky a finančními uskupeními, co zabíjejí něžně, z dálky, stejně jako Jackie Cogan.. Herecky bezchybné, přecpáno realismem, prakticky bez ženských postav, násilné a jdoucí tak trochu mimo koridor žánrových konvencí. Dlouhé či nudné? Kdepak. Tohle je přesně ten druh filmu, v němž není podstatné CO, ale JAK a to pak čas nehraje roli..