Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (4 914)

plagát

Motel smrti (2007) 

Motel Antal. Za poměrně nízkou cenu nabízí pěkný interiér s neodlupujícími se tapetami, nicméně matrace obsahu jsou opotřebované, nefunguje žádná studená sprcha a celé je to překvapivé asi jako přítomnost bible v šuplíku nočního stolku. Recepční Wilson i pokojská Beckinsale příjemní, občas se objeví nutkání zašlápnout švába Whaleyho. Na jedno přespání dobré..

plagát

Vrah Rozemary (1981) 

Někomu evokují kozy a vidle farmu, někomu tenhle břitký slasher Josepha Zita, který si po právu vydobyl status žánrového kultu. Znepokojivá Einhornova hudba, poctivé gore při explicitních mordech, maskovaný zabiják s bodnými zbraněmi a glancem, šerifův zástupce s rachitickým hrudníčkem a očima Cilliana Murphyho, jeho neodbytná chráněnka a dreamlike náladička ala Noční můra z Elm Street. Epilog ve sprše uprostřed rajské hudby a zastřených záběrů byl stejně pitomý jako brilantní. Tom Savini to považuje za svou nejlepší práci a já se o tom se Sexy Strojem rozhodně nehodlám přít..

plagát

Sherlock Holmes verzus Conan Doyle (2017) (TV film) 

Legendární literární postava a její činorodý stvořitel Od Studie v šarlatové až po Na starém zámku v Shoscombe. Z informačního hlediska výborné, včetně zahrnutí ukázek detektivových filmových představitelů od Rathbonea po Cumberbatche, nicméně ten stupňující se ústřední motiv zápasu ambiciózního tvůrce s jeho zlatým vejcem, kterého už má po krk, mi přišel až moc na sílu. Při stále větších sumách od vydavatelů v librách i dolarech se těžko umírá v Reichenbašských vodopádech, nehledě na to, že jen postava, která ve skutečnosti nežije, se může stát nesmrtelnou. Chtělo by se říct: „Jak prosté..“

plagát

Vraždy podľa predlohy (1995) 

A pak že je soumrak bílého heterosexuálního muže novým znakem současné filmové tvorby. Skoro čtvrtstoletí starý film a jediný normální muž v něm je gay. Zbytek jsou vraždící sadističtí psychopati, žárliví troubové s hubou plnou blbých keců (Patton) a nebo plaší nosiči koblih, kteří se odmítají k ženským sexuálním tužbám postavit čelem (Mulroney). Prostoru pro ženské hrdinky tak naplno využily panikou atakovaná S.Weaver, která dýchajíc do papírového pytlíku vyjmenovává americké prezidenty a H.Hunter dovedně otravující publikum svou protivnou inspektorkou. Vše probíhá v sinusoidě zbytečně natahovaných scén a opatrného dávkování adrenalinu do diváckých žil, než přijde konec, při kterém ani nemusíte být členem jednotky PreKrim z Minority Report, abyste věděli, že se jistá postava zvetí a v poslední možné vteřině stiskne spoušť. Amiel rozhodně není Fincher, ale kdo z nás je, že ano..

plagát

Rambo: Posledná krv (2019) 

Tak nějak se dalo předpokládat, že série bude končit Johnem, sedícím na zápraží své arizonské farmy v houpacím křesle. Otázkou bylo v jakém stavu.. Stalo se nevyhnutelné a já mám několik výtek. Rambo už není Rambo, je to jen opuchlý, v sentimentu se topící Stallone, jak ho známe z poslední dekády Expendables a Plánů útěku. Jeho kultovní postavě už dávno uplynul ideologický čas. Ta postava je dinosaurus, na kterého se pěkně dívá leda na starých obrázcích. Vyhynul. Zatímco první supernudná třetina tupých frází je jak ze špatné mexické telenovely, druhá ve stylu 4 dnů pana Neesona chystá při své úporné klišovitosti půdu pro závěrečnou odplatu. Při ní by se sice hodně přiučil Vilda Kojot, ale to nic nemění na tom, že byla notně uspěchaná a svým až groteskním násilím působila samoúčelně. Kvůli prvním dvou výtkám na mě už nezafungovaly ani nostalgicky laděné závěrečné titulky a já si s ohlédnutím za sérií začal pohrávat s kacířskou myšlenkou, že to Kotcheff mohl tenkrát ukončit dle Morrellovy knižní předlohy..

plagát

Spolujazda (2019) 

Jedno objemné poloslepé zavazadlo a jeho upovídaný převozník s obočím hustým jak doprava v centru Islámábádu při polední špičce. To první je dle očekávání kožené, tomu druhému by to chtělo občas říci uber.. Koktejl z momentálně frčících surovin (popkulturní odkazy, spoluspotřebitelství přes aplikace chytrých telefonů, non-white leads obsazení) podávaný jako lehký buddy movie drink. Po půlce už to ztrácí chuť, ale s mozkem v poloze stand-by se to vypít dá. Tři hvězdy pro nyní Stuvědomělého šoféra jsou myslím fér..

plagát

Dobří holubi se vracejí (1988) 

Každá závislost oslabuje. Svoboda je poznaná nutnost.. Smutná studnice životních pravd a někdy relativní nespravedlnosti, která nás provází. Herecky třeskuté, přesto bych vyzvedl Miroslava Macháčka v roli umělce, který se nechtěl omezovat.. Apropo, zlidovělá hymna pacientů léčebny zaujme mimo jiné i souladem střihu a zpívaného textu (pomoz mi dávat, pomoz mi brát)..

plagát

Domino (2019) 

Zapomnětlivý kodaňský policista, džihádistický zelinář a všehoschopná CIA v marném boji s větrným mlýnem architekta Pettera Skavlana. Vyvrcholení při koridě bylo, co se týká střihu, hudby a vůbec obsahu (kop a následný dron z Fleet Street) jedna z nejhroznějších věcí, co jsem kdy viděl a když Lannisterovic Kolja a spol. stáli na střeše té výškové budovy, scházela na konci toho obřího neonového nápisu písmena K a I. Pak se rozjely závěrečné titulky se jménem režiséra a mně spadla čelist. Fakt jsem to dopředu nevěděl! Pokud seděl Brian na vozíčku se stařeckou demencí, rozmazával po sobě vlastní exkrementy a občas jen zmateně zakřičel: „Roberte, subtilněji toho Caponeho!“, dá se výsledek pochopit..

plagát

Mŕtvi a pochovaní (1981) 

Hřbitov novoanglických zvířátek. Námět ala šedesátkové Twilight Zone, atmosféra něco mezi Carpenterovou Mlhou a Nocí oživlých mrtvol, přiměřeně pitomoučké dialogy a povedené masky z dílny Stana Winstona (kyselina, vkládání oka). Nechápavý šerif James Farentino svými vyšetřovatelskými postupy připomíná tukana, ale pointa s promítačkou vše uvede na pravou míru. Svou originalitou a ponurostí to ve své době určitě fungovalo, ale nyní už ty nedostatky vystoupily na povrch..

plagát

V podozrení (1991) 

Neo-noir z neokoukané lokace, u kterého do poslední chvíle tápete, jestli je fatale femme, nebo homme a ta nerozhodnost je stejná, jako jestli hodnotit třemi, nebo čtyřmi hvězdami. Na jedné straně nepříliš jistá Mooreova režie při realizaci vlastního scénáře, typologicky nevhodně obsazený Neeson či téměř parodická scéna s poněkud promptní popravou, na druhé pohrávání si s divákem znajícím pravidla žánru, spousta drobných náznaků směřujících k pointě, odporný fízl Malcolm Storry s ušima jako lekníny a nosem přes půl Brightonu a celkové cynické vyznění. Za něj nakonec palec nahoru. A taky mezi důkazní materiál..