Gilmour93

Což o to, krejčí je first class i bez mutantů, ale v jeho šatech nyní chodí Stormbreaker, Austin Powers a Mstitelé. Holt, nekonfekční oblek ještě nutně nemusí znamenat vybrané způsoby.. Více než polovinu stopáže zaučuje zdrsnělý přítel Bridget Jonesové svého dorosteneckého nástupce, aby zhatil pikle prsatého Pistoria a Fresh Prince Jacksona v nejvíce iritující roli jeho kariéry. Pokud hromadné kostelní nanebevzetí bylo vrcholem, co potom bylo dno? Nadhled v množství roční spotřeby šampónu pana Stronga? McFish and Chips profil? Přišlo mi to jako ta nabídka vězněné švédské princezny, která za záchranu světa dala k dispozici svůj několik týdnů nemytý anální otvor. Na první pohled je to vzrušující, ale jakmile se dostanete blíž…

Reklamní klipař Sandberg vytáhl z VHSky magnetickou pásku a omotal ji v kolem ztopořeného nádobíčka martial art a cop movie fetišistů, co tuze rádi grindají v domech z 80.let. Chvílemi jsem u té arkády říkal „Tank you!“, chvílemi prosil o Game Over..

Tady je zase v komentátorských alejích nablito. Někdy mi připadá, že si uživatelé berou totožné brýle jak na „bad boys vs. good one“ akční filmy, tak na ptačího muže plachtícího nad Broadwayí. Sázet Gunmanovi stejný počet hvězd jako si zaslouží posledních patnáct vývozů septiku Válečka Seagala, to už vypadá na rozsáhlou přítomnost Tarkovského plaku na mozku.. Kvarteto Penn, Bardem, Winstone, Elba je už na startu solidní lep. Akční scény jsou natočeny přehledně, syrově a bez střihačských exhibic ala Megaton. Když se podíváme na autora knižní předlohy (Jean-Patrick Manchette, levičácký autor často násilných kriminálních novel s podtextem bídného stavu společnosti), lze triviálnost dějové kostry předpokládat a v těchto typech filmů rozhodně není překážkou. Klouzání po povrchu nezákonné činnosti nadnárodních firem se zájmy v rozvojových zemích bylo ku prospěchu věci, nechci žádného Pollacka. A hlavně, není to proboha Buñuel či Vorel, ale Morel, takže by měl člověk vědět, do čeho jde. P.S.: Vysoustružený Sean, nový zajíc na poli „action hero over fifty“, dává svou roli životem zfackovaného muže s výsostným klidem. Jestli chce papá Neesonovi vkráčet do zelí, má ode mě zelenou..

Letadlem, autobusem, vlakem osobním i nákladním, autem půjčeným, kradeným i policejním, peřejemi, pěšky, jen ne lodí - vykouřit za pět dní dva kartony marlborek, ty nevíš, Roberte, že kouření škodí? Leccos zachrání De Nirův komediální talent, nicméně k lepšímu profilu by toto road movie potřebovalo o pár minut sestříhat a hodnotnější přínos Beethovenova páníčka do chemické buddy sloučeniny. Mít výsledky agenta Moselyho, už se ani nesnažím o vydání nové legitimace agenta FBI, ale zrovna se zajímám o platovou třídu obsluhy kopírky..

Takové pozdvižení by na palubě nezpůsobil ani Pan Tau s bednou plnou hadů. Krom toho, že ten bílý Wesley Snipes s prsty tlustými jak liberecké párky nezvykle rychle píše na mobilu, tak neustálé máchá před cestujícími pistolí, šikanuje je obstrukcemi, vodí muže arabského vzevření do kokpitu a až příliš často vyslovuje slovo „bomba“. S tímto leteckým šerifem zkrátka nelze nepropadnout panice.. Neesonovi alkoholem nasáklí tvrďáci už sice vykazují jisté známky repetitivnosti, ale proč volat Mayday či Svatodušní svátky, když divák o překot dumá, kdo má v tom komplotu namočené prsty (prsy) a chvílemi je to napínavější, než Připoutejte se, prosím! Jen škoda, že klišoidním závěrem zapnul Serra režim autopilota a vrátil se na dobře známé letiště..

My máme Šaldu, Američané Smrtící triky.. Překvapil vážnější tón (vždycky jsem to měl spíše za komedii) i skutečnost, že užití filmařských triků k eliminaci zloduchů nešetří naivitou, ale to koneckonců bývá i podstata podobně laděných snímků z daného období. Nejzajímavější shledávám prostřední část s Rolliem na útěku (takový The Fugitive light), kdy děj má spád a vstoupí do něj bodrý fízl Dennehy, mocný to pomocník k udržení pozornosti až do chvíle, kdy se půjde do ženevské banky vyzvedávat důchod. Škoda, že pokračování je už jen nevydařený speciální efekt..

Mozaika z kamínků životních krizí v rámu hollywoodské mašinérie, lepená lepidlem psychiatra, co nemůže pomoci druhým a už vůbec ne sobě. To je Pateho citlivě podané drama o dopadech fungování červí díry filmového průmyslu na všechny ty, kteří se k ní byť jen přiblíží.. Zpustlý Spacey je ve své přirozenosti vynikající a ten řekněme happyend, byť vzhledem k okolnostem a prostředí krajně nepravděpodobný, bych v tomto případě považoval za jakési světlo na konci tunelu a dovolený prvek iluze v jinak zatraceně reálném světě.. Za pozornost určitě stojí autobiografické prvky Williamsovy role i skutečnost, že Keyser Sozé v poslední době nějak často pohřbívá psy..

Ricky a Hopkirkové. O nějaké originalitě duchařské zápletky nemůže být řeč, romantická linka o přerodu dentisty hovada na dobrého člověka jede v zajetých kolejích (nesměla chybět tklivá píseň v období vrcholu toho přerodu i spěch „osvíceného“ za svou momentálně ztracenou vyvolenou) a v neposlední řadě, specifické komično Krémového tvarohového sýru dle francouzské receptury není můj Earl Grey. Dost důvodů tenhle hrnčířský kruh zastavit, ale díky pár povedeným hláškám, varování před praktikami newyorských nemocnic či ukázce bezohlednosti řidičů tamního MHD jsem nakonec zatnul zuby a sdílel s doktorem Pincusem to božské ticho..

Paní Sacchettiová něco cítí. Kouř z pokaženého bojleru? Zuhelnatělá těla? Zlo? Když se nastěhujete do domu v jehož sklepení se nachází detašované oddělení popálenin, je docela velký předpoklad, že o patro výš brzy vznikne márnice.. T.Geoghegan, inspirovaný Fulciho Domem u hřbitova, si zvyklosti haunted house hororů rychle odbude kutálejícím se baseballovým míčkem, pár spadlými obrazy či stíny na zdech, načež zahájí docela krutou vybíjenou pod patronátem záhrobních škvarků, co se nebojí stoupnout si před kameru. Lze vyčíst trochu násilné zasazení do 70.let, zbytečně okázalé gore efekty i některé herecké etudy (posedlý Ondřej Hejma byl jak z besídky MŠ), nicméně každé nové koště, co byť jen trochu naruší stereotyp žánru, je potřeba velebit. Kdybych nevěděl, že už je přes deset let mrtvý, přísahal bych, že tam hrál Richard Crenna..

Může síla mateřského citu zastínit rozum? Dokáže muž spolknout otcovskou pýchu ve prospěch vlastního dítěte? Není převtělení ve svém důsledku nakonec horší než posedlost? Chvílemi docela sugestivní psychologické drama nesázející na nadpřirozeno (teda pokud věříte v hlavní princip hinduismu a vyhřívané okenní tabule), v němž si Hopkins s přehledem dává vymetače všemožných seriálů Johna Becka a v hlubokém přesvědčení o reinkarnaci vlastní zesnulé dcery plíživě rozkládá jeho rodinu. Srovnání s Exorcistou je na místě, byť se nejedná o horor a Wise nepracoval s tak dobrým scénáristickým materiálem jako Friedkin.