Lucretius

Má to takovou tu pachuť dramat o komunismu které se dnes točí u nás a která je důvodem, proč je ignoruju. Vždy z toho mám pocit, že tvůrci se mi snaží ne něco ukázat, ale spíš na mě machrovat. Samozřejmě, normy a styl komunikace byly před padesáti lety jiné, drsnější, ale dnes si z toho tvůrci vždy berou jen tu odlidštěnou část, což působí prostě nevěrohodně. Když od tohoto odhlédnu (byť to narušuje příběh), jako morálně psychologické drama jde o dobrý film. S dovětkem, že tím, že se tvůrci rozhodnou v drůhé půli odklonit od relality se trochu dostávají na eticky tenký led protože příběh je vyprávěn jako by byl podle reality a nese závažná konkrétní obvinění konkrétních lidí.

Předně, a tohle nebylo nikdy v televizi jako proč? Zábavností je Happy end blíže čtyřem hvězdám, ale za realizaci takového konceptu v takové kvalitě není možné nedat plný počet. Je potřeba ocenit, že zatímco spousta ostatních tvůrců by se prostě opájela vlastní orginalitou, Lipský si byl vědom, že unikátní forma zde nejen vytváří možnosti, ale taky činí sledování řádově náročnější (není ani jasné, jak vlastně film sledovat, zda se držet Menšíkova vypravěče, či rekonstruovat příběh, obojí se ne vždy dá) což u komedie vede k daleko větším nárokům na zábavnost a tah. Film si prostě nemůže dovolit ani minutu vaty, ta by diváka v kombinaci s formou okamžitě ubila. Že tohle tvůrci chápali je vidět, spousta pasáží člověka prostě nechá s otevřenou pusou nad jejich kreativitou, kvalitou a hravostí, která i po tolika letech působí pořád svěže. Překvapil mě taky Macourek, jeho pozdější spolupráci s Vorlíčkem nemusím, zde se ale projevuje podstatně živěji a nešetří ironií ani cynismem. Pobavil mě metavtip, kdy jeden z klíčových zvratů při kterém hrdina změní vztah ke své ženě je založen na banalitě, tj. vůbec se neskrývá naroubovanost příběhu komentátora na příběh "původní". Herci si to celé evidetně užívají, tento film by měl být mnohem známější, než je.

Formální kvalitu (zejména vizuální) snímku upřít nelze, ale podobně jako u známějšího estonského Listopadu, jde imho o imitaci umění, nikoliv umění samotné. A je to prostě hrozná nuda. Po čtvrt hodině člověk kontroluje hodinky a po hodině nemůže uvěřit, že to tak pojede ještě další hodinu. Stylizace, atmosféra a konstrukce krutého, sugestivního a poloreálného světa jsou jedna věc, ale narace druhá a zde máme nesympatickou věčně blábolící hlavní hrdinku poskytující nulové důvody pro zájem o ni. Je šance, že jsem něco v jejích nudých monolozích přehlédl a film má nějaké hlubší základy a z nich pramenící smysl, ale za mě, přes líbivou formu nestojí za svou stopáž.

Komediálně laděné žánrové krimi sledující osudy několika hrdinů okolo jednoho vloupání. Scénář v zásadě není špatný, humor je "čínsky lidový", ovšem snesitelý a párkrát se člověk i zasměje. Herci, ani režisér zjevně nejsou z nevyšší liga, nicméně ze snímku je patrné nadšení. Hlavním problémem je, že to dalece přežene s melodramatičností. Kdyby byli tvůrci o trochu střídmější a ideálně jej ukončili o pár minut dřív, výsledek mohl být o mnoho lepší. Mně smínek přišel sympatický, ale umím si dobře představit, že zmíněná jednoduchost humoru, vykonstruovanost a mírná přeplácanost děje bude pro spoustu lidí problematická.

Slice of life snímek o dospívajícm mladíkovi před odchodem na vojnu. Na jednu stranu je režijně zvládnutý a celkově natočený sympaticky. Nezvyklé zasazení do zaostalé Kyrgyzské vesnice navíc činí dějovou rovinu teenagerských problémů oproti západním snímkům podstatně snesitelnější. Na druhou stranu se tam toho moc nestane. Nuda to vyloženě není, ale skutečne jde spíš o film ze života, než drama. Zcela neznámé prostředí o kterém je každá informace zajímavá vytváří očekávání, že to celé bude zábavné už jen jeho zobrazováním. Kupodivu to úplně neplatí, resp. to není provedeno tak, aby to film utáhlo. Zaujalo mě časové ukotvení, vhledem k době vzniku se příběh odehrává v generaci rodičů dnešních mladých, díky chudobě regionu to ale působí, že jde spíš o prarodiče. 3,5.

Jedním slovem, "......" (řídká stolice vulg.) Prime cut nefunguje ani jako drama, ani jako thriller, jelikož interakce mezi postavami zde nevyvolávají žádnou tenzi, jež by měla být žánrovým základem. Snímek dramatické momenty, či napětí efektivně nevytváří ani jiným způsobem. Normálně člověk překousne nějaké množství vaty, zde je to ale jenom vata a po hodině si říká, proč je tu zase tato úplně zbytečná scéna a kdy už to konečně začne. Nezačne. Pro estetiku buranského středozápadu mám slabost, zde se ji ovšem nedaří vytěžit, je pouze kalkulovanou kulisou která nevytváří atmosféru. Lee Marvin je sympaťák, jeho herectví je ale primitivní a rozhodně to na charisma neutáhne. Na roli ja navíc zjevně příliš starý, resp. jeho postava z jeho věku nic netěží (e.g. žívotní zkušenosti, nadhled). Věk je zde pouze limitujícím faktorem akce vrcholem které je když hlavní hrdina projede zatáčku držící se na stupačce náklaďáku. Hackman je na tom herecky o trochu líp, ale scénář mu nedá možnost to zachránit. Film je špatný i bez toho, ovšem nelze nezmínit práci s ženami. Scénu s hlavní ženskou postavou odříkávající text hlavnímu hrdinovi by šlo bez jakýcholiv úprav vložit do parodie typu Garth Marenghi's Darkplace a je slabá i na pornofilm. Obecně, nemám problém s vkládáním mužských fantazií o ženách, zde je to ale fantazie impotentního šedesátníka který interakci se ženami zvládá pouze pokud prošly lobotomií (a to mluvím o scénách Spacek s Marvinem, nikoliv o scénách s padouchy). Omlouvat film stářím, či žánrem je zcestné, o dekády dřív měl i mainstream funkčnější hrdinky, z hlediska žánru v dané době pak i mnohém méně vážně beroucí se Bond ženy zvádá nesrovnatelně lépe. K feminismu jako ideologii mám spíše negativní postoj, tohlo je však vyloženě reklama na něj. Lee, sorry jako, ale tento film je trapas.

Béčko, co se bere příliš vážně. Na evropské poměry velkolepá výprava sice potěší, snímek ovšem padá na režii díky které nakonec stejně působí lacině.

Nolan bohužel působí jako někdo v pozdní části tvorby, kdo již ztratil drive. Zručný a zkušený vypravěč, jasně, jeho styl všichni známe, ale pryč je nadšení jako u jeho starších filmů, kde člověk měl pocit, že sleduje něco originálního a nového. * Byť v jádru pořád pracuje s šablonovým holywoodským mýtem génia, daří se mu jej mírnit k snesitelnosti, třeba už jen použitím většího množství postav vrcholných intelektuálů (narozdíl od hrůz typu Čistá duše, či Will Hunting, kdy je to osamocený superbrain na piedestalu versus ostatní). Což je taky akceptovatelná omluva za tzv. "efekt Simpsonů", tj. samoúčelné cpaní slavných jmen a referencí do příběhu. Ale pak, nedá mi to se nezeptat, kde je von Neumann? (za matiku si asi hodili kostkou von Neumann/Ulam/Gödel) * Zajímavé, že mám problém říct o čem to bylo, příběh se příliš nedotýká fyziky ani technologie samotné, nejde ani po psychologii, či emocích, ale přesto je zábavný. Jako by Nolan došel k nějaké esenci svého stylu a vykašlal se na vše ostatní. To, že jde o biografii mu v tomto imho dost pomáhá, ta v jádru funguje odišně než fikční žánry, byť je samozřejmě taky fikcí. Zároveň mi přišlo, že Oppenheimer nemá přesah a je čistě žánrový, že se vlastně moc nevztahuje k realitě a člověku toho příliš nějakým novým způsobem neukazuje (snad jen scéna s výběrem japonského města, tyto události se většinou zobrazují v rámci nějakého válečného narativu, zde je vidět, že se řešilo i jako politické rozhodnutí). Překvapuje mě, že i přes výše zmíněné je to celé dobré a zábavné, to je podle mě něco, co ten film činí vyjmečný.

Problém Uncharted je, že k onomu standardnímu podkladu soudobého akčního blockbusteru nepřidává nic navíc, nic svého (narozdíl třeba od Kingsmanů, či lepších marvelovek). Holland je jako vždy ok, ale to je tak celé. Jsem zvědavý kdy filmaři konečně pochopí, že videoherní naraci prostě do filmu přímočaře přenášet nelze. Je možné si brát její formální prvky, ale analogický prožitek z vyprávění by šel dosáhnout snad jen s použitím nějakých experimentálních metod, 2,5.

Moment, kdy Butch potká Marselluse s "it's good to see you" v rádiu patří k jednomu z nejefektnějších využití soundtracku vůbec. Pulp Fiction je ve své kategorii jedním z nejlepších v historii, jen mu škodí status popkulturní ikony a nekonečné odkazy na něj. Je zajimavé, že některým dílům tohle nevadí, třeba citace cimrmanů otravné nejsou. Ovšem Pupl Fiction je tak dobrým snímkem protože má určitou plastičnost o kterou jej reference na něj obírají a dělají z něj jen stylovou pozéřinu. Ve výsledku vlastně odkazy na něj nejsou referencemi na film samotný, ale na neschopnost jej vnímat.