Lucretius

Jede traktor - je to Zetor - jede do hor - orat brambor. Vysvětlení mohlo být trochu explicitnější, resp. klíčovou motivaci příběhu si musí člověk domyslet a celkově rozuzlení působí trochu nevyužitě. Na detektivkách mě baví spíš, že vyjevují určité prostředí, kulturu, diskurs, či zemi, než jejich samotný děj. Headhunters ale sází právě hlavně něj (přičemž ten je bezpochyby kreativní a vtahující). Proto ze snímku tolik nadšený nejsem, zábavný ale určitě je.

Je jasné, že čínské sci-fi nebude vyprávět o tom, jak svět zachraňují američané. Víc mi vadí, že film cíleně posiluje kult osobnosti vůdce země (stranou nechme srandovní upřednostňování Ruska, alespoň je vidět, jaké zoufalé má Čína kamarády). Ale i když odhlédnu od propagandy, film nefunguje. Prvně, jako vizuální atrakce je snímek ok, při sledování v kině si lze hvězdičku přičíst. Sci-fi scénářům v práci s přírodními zákony člověk odpustí hodně, zde je to ale extrém kdy je potřeba v hlavě zcela vypnout jakékoliv astrofyzikální představy. Podstatnějším zádrhelem pak je, že jedna ze základních premis příběhu vůbec nedává smysl. Hlavní problém tkví ale imho v režii. Z hlediska stylu vyprávění film stojí na propojování osobních příběhů s globálními událostmi. Individuální rovina funguje, film ve mně vzbudil zájem o postavy, ta globální však nikoliv. Snímek je rozdělen do dvou částí mezi kterými je několikaletý odstup a působí, že nemá ujasněné co má být antagonistou příběhu. V první části je to asi zkažená společnost, resp. lidská sobeckost, druhá část však toto téma opouští. Přehršel motivů, které nejsou režijně ukočírované pak vytváří dojem, že snímek nemá jednotný dramaturgický rámec. Zkoukli jsme film až do konce což je vzhledem k stopáži silné plus, ale to je vše. Btw., je to druhý film, kdy mám pocit, že Andy Lau herecky nestárne dobře.  Zde si odehraje co musí, ale své postavě taky nic nepřidá. Jakoby ztratil polohy, které jej řadili k světové špičce, ať už určitou dravost, nebo subtilnost. Působí spíš jako někdo, na koho už okolí z přehnané úcty nemá žádné nároky. Rád bych se mýlil a těším se, že ještě někdy svůj talent v plné síle ukáže.

Limonádový Joe mě bavil jako velmi malého, potom šel dlouho hype kolem něj mimo mě až jsem si řekl, ukážu jej choti a znovu mu dám šanci. A jo. Prvně, nelze neocenit řemeslnou poctivost a kvalitu realizace celého konceptu, resp. i to, že do něj tvůrci šli naplno. Ač parodií, film překvapivě stojí na vlastních nohách, není nutné mít jakýkoliv pozitivní vztah k tomu co je parodováno. Tj. žánru českého hraní si na divoký západ, žánru, který je pro mě kombinací infantility a stupidity (mě nevadí, že si lidi na něco hráli, nic proti cosplay, je to vlastně geekovská zábava první poloviny 20. století, ale že to příliš přežvýkali, že do toho přidali až moc onoho typický českého nevkusu). Joe z daného žánru nejen, že vyrazí maximum, ale přidá humor snad do každé věty a technicky velmi dobře provedenou muzikálovou rovinu. A to dohromady stačí. Překvapuje mě ale oblíbenost snímku, přijde mi, že je celkem náročný na diváka. Resp. geniální Brdečkův humor a hudební čísla jsou asi natolik vtahující, že chytnou i toho jež by potenciálně měl problém s tím, že jde o umělecky relativně odvážný film.

"Pilsēta pie upes" (pilséta pie upes) je adaptací úspěšného románu, od kterého se však v dějových jednotlivostech značně odchyluje. Odehrává se ve východolotyšksém městě Jēkabpils v období druhé světové války. Postavy hovoří latgalštinou. Sledujeme život mladého malíře, na kterém jsou ilustrovány divoké dějiny regionu. Paradoxně, film diváka netlačí aby je prožíval skrz prožitky postav, netlačí na identifikaci. Postavy jsou uzavřené a jejich motivace jsou spíš odvozovány z děje, než zobrazovány. Na jednu stranu super, přehnané ztotožnování a následné emocionální vydírání je důvodem proč mám na podobné historické filmy averzi. Zde má divák víc prostoru dýchat. Negativem je, že snímku tím trochu chybí tah. Ne, že by se tam nic nedělo, ale tím, že děj není tolik viděn očima hrdiny příliš nevyvolává dramaturgické očekávání a působí víc jako sled událostí než příběh. Z hlediska ilustrace historie navíc v neokoukaném regionu je snímek nicméně výborný. Pěkně taky ukazuje, že v Lotyšsku je nacistická okupace na rovni té sovětské. Za mě ok, Lotyšská kinematografie jde nahoru.

Cesta má dobře zvolené prerekvizity a zvládá kostrukci svého světa. Dalece to nicméně přežene s emocemi. Většinu stopáže sledujeme buď plačtivé rozhovory, nebo emočně přepálené vzpomínky. Co mělo potenciál být zajímavé, tj. realistické prokreslení subjektivního prožitku po apokalypse je pak bohužel upozaděno,  snímek se o to ani příliš nesnaží a vše sází na topení se v emocích. Jejich neuměřenost navíc paradoxně cloní také nějaké subtilnější psychologické rovině. Ale zkouknout se to bez újmy dá.

Film to není špatný, zachycuje vesnické prostředí ve Švýcarsku před první světovou válkou, Ganz gut. Nicméně je příliš schématický a šablonovitý, po půl hodině víte o čem to celé bude. Resp. jde o klasické hodný inovativní jedinec versus zlá společnost kterou štve, že se hrdina vymyká. Nakolik byla v době vzniku sociální kritika relevantní neposoudím, nicméně dnes jde o kvalitně provedené dílo s neobjevným sdělením.

Pro evropského diváka je "Tangshan da dizhen" (Velké zemtřesení v Tangshanu) svou přehnanou melodramatičností na hraně únosnosti. Nicméně, samotná katastrofa je spíš v pozadí, snímek je především komentářem k vztahům v rodině. V Číně je význam rodiny na úplně jiné úrovní než u nás, nejde jen o odlišnou autoritu rodičů, ale míru a způsob jakým lidem zasahuje do života. Feng Xiaogang se dotýká řady pro číňany důležetých témat, které sice neanalyzuje, ale určitý postoj k nim zaujímá. To je rovina na které je snímek zajímavý, ostatní je jen dobře provedené řemeslo, tj. je otázkou nakolik je snímek atraktivní pro neasijského diváka.

Formálně je film mistrovský. Realismus se zde ovšem nepoužívá pro poskytnutí vhledu do určitého prostředí, tj. pro nějákou formu analýzy. Dramatická rovina se zdá taktéž spíš jako nástroj k něčemu jinému a nejde ani o psychologické dílo, resp. morálně-psychologická rovina je problematická. Jediné, po čem film jde je přímočaré vyvolávání emoce soucitu - jak to mají nelegální imigranti, či lidé z okraje společnosti špatné a svět je na ně zlý. Nic moc jiného, než dojímání se nad tímto člověku snímek nakonec nedá. Nejde o to, že bych nesouhlasil se sdělením filmu, či mi vadil soucit jako takový, ale o dryáčnickou dojivost s jakou k němu film přistupuje. Z určitého pohledu film jde s nadsázkou označit za mexickou telenovelu pro levicové vysokoškoláky. Rozumím tomu, že snímek někdo považuje za umělecky hodnotný, režije je bez diskuze naprostá špička. Na povrchu to vypadá úchvatně, ale jádro je  imho nejen, že bezcenné, ale i lehce otrávené v tom, že v divákovi na jedné straně posiluje mechanismus "naoko sebemrskačstvím k morální nadřazenosti" a na druhé pak vztahování se ke světu skrz ideologické narativy oproti snaze o (byť třeba chybnou) individuální reflexi. ** Jinými slovy, svět filmu je vystavěn s mistrovskou dávkou realismu, ale způsob, jakým příběh vyvolává emoce je laciný a příběh sám o sobě problematický. Důvody pro osazení tak kvalitního světa tak nekvalitním příbehěm nejsou umělecké, nejde třeba o ilustraci perspektivy, či prostě nějakou formu poctivé reflexe, ale ideologické. Snímek je cílen na diváka s předem steným přesvědčením a primárně mu podkuřuje, utvrzuje ho v něm. Ideologie je v jistém smyslu prefabrikovaný rámec, předpřipravený kus, který dáte na místo, kde máte vytvořit něco vlastního. Tím ale i blokuje individuální reflexi, tj. zde pro správně nastaveného diváka snímek schovává svou nekvalitu za clonou, kterou vytváří divákova ideologie. Bez ohledu na to jestli se sdělením souhlasím, takový přístup chápu prostě jako podvod a nepovažuji ho za umělecky legitimní.

Andanggaman není špatný film, ale trpí zásadními problémy. Jako vážně míněnou soundu jej brát nelze díky absenci realističnosti a celkově žánrové formě. Jako žánrové dílo ale taky nefunguje, v těch (snad ve všech kulturách) hlavní postava podává nadprůměrný výkon, resp. pokud ne, je to kvůli komice, nebo přesahu. Zde je hlavní hrdina vyloženě neschopný a do značné míry pasivní. Akce, ve které projevý největší odvahu je pak nejen z praktického hlediska ztracená, ale ani její cíl nedává smysl. Hlavnímu hrdinovi se stalo bezpráví, ale z žánrového hlediska mu není důvod fandit. Od toho se pak odvíjí absence dramaturgie, mimo strach o postavy (kde je ovšem zjevné jak vše dopadne) se není proč vzrušovat. Celé to působí jako když se někdo kdo umí točit jen béčka rozhodne zpracovat náročnou problematiku. To je trochu škoda, realistické a kvalitní zpracování daného tématu by byla pecka. Tohle je jen osvěžující ochutnávka.

"O Que É Isso, Companheiro?" se zvláštně vymyká očekáváním které ma divák zažité z jiných žánrových děl. * Už jen v samotném dějovém rámci, sledovaná skupina nejsou vyloženě teroristi - ti jsou totiž z definice negativní (byť třeba černohumorně zlidštění). Nejde ale ani o odbojáře. Hrdinové sice bojují proti opresivnímu režimu, pořád ovšem plánují diskutabilní teroristický akt. * Skupina je složena z dvacátníků působících ještě ne zcela dospěle, přičemž nejde o klasickou "střet s realitou je donutil dozrát" story (což by vlastně bylo shozením jejich světa). Naopak se spíš ukazuje, že to není překážkou k efektivitě a mnohem podstatnější jsou hlubší vlastnosti než jen povrchní nános toho jak člověk působí. * Je přítomen humor, nikoliv však očekávatelně černý, ale spíš hodící se do slice of life komedie. Jde přítom o vážně míněný vraždy a mučení zahrnující film o boji proti totalitě. * Ani postavy příliš nespadají do žánrových figur, nevýrazněji asi na krutých výsleších podílející se tajný policista. * Tento netradiční mix přitom funguje překvapivě dobře, resp. jde o vynikající snímek, který měl pro určitou skupinu mladých lidí potenciál být kultovní. Zarážející na něm je pouze nízký počet hodnocení zde. Jedinou kritikou snad může být určitá nostalgičnost a s ní plynoucí smířlivost (film vznikl z memoáru), což je ale něco, co je v jádru konceptu celého díla, takže na to buď přistoupíte a snímek vás bude bavit, a nebo nikoliv.