Krt.Ek

Misfits z Wishe. Mám v píči, dědek, víš jak. Přestože minimálně Sedlák s Uhlíkem dokazují, že patří mezi největší naděje českého filmu. 55 %

Ivu Bystřičanovi se v tomto krátkometrážním dokumentu (tedy na malé ploše) daří žonglovat s vícero tématy (min. podoby ekologického aktivismu; jak může vypadat umění reflektující klimatickou krizi; adaptace na přírodní katastrofy související s globálním oteplováním), za to palec nahoru. A respekt si nejen za své veřejné angažmá bezpochyby zaslouží i portrétovaný hudebník (a ekologický aktivista) Václav Havelka. Zaznamenávat zvuky měnících se ekosystémů a na tom pak postavit svá hudební vystoupení, je vynikající nápad. 75 %

Fuck cancer! __ Únor je měsícem boje proti rakovině, a tak asi hlavně proto (a aby připomněla, že rakovina se naneštěstí nevyhýbá ani mladým lidem) Česká televize v tomto měsíci (a v lednu) premiérovala osmidílný seriál Smysl pro tumor. Jak se k němu stavím? Co se týče čistě mimo-seriálových (ev. mimo-fikčních; hledám vhodné slovní spojení) souvislostí, tak bych musel jít do plných: osvěta, ale hlavně zvýšení zájmů o dárcovství kostní dřeně, už jen díky tomu mělo smysl, že tenhle seriál vyšel - ta představu, že by tenhle seriál někomu mohl zachránit život: i takhle může vypadat kvalitní veřejná služba. Přesuňme se k obsahové stránce: epizody pět a osm (resp. jejich vrcholy: spoiler Antonínova operace a smrt a znovusblížení Filipa a Hanky spoiler) mají potenciál se zapsat zlatým písmem do kroniky nejzásadnějších okamžiků českých televizních seriálů (třeba vedle smrti doktora Štrosmajera). Proč tedy nejdu do pěti? a) Nemůžu zapomínat, že se nejedná o původní seriál, nýbrž o adaptaci stejnojmenného belgického seriálu. b) Ta linka s rozvádějícími se Filipovými rodiči mě moc nezaujala (neplatí o interakcích mezi Filipem a jeho rodiči), zdálo se mi jako by vypadla z méně ambiciózních seriálů běžících v primetimu na komerčních stanicích (ev. typických českých romantických komedií, na něž si rok po premiéře nikdo nevzpomene), bez ohledu na to, že jak proti Tereze Brodské, tak proti Pavlu Řezníčkovi nemůžu říct křivého slova (oběma dává seriál prostor vyzkoušet si různé herecké polohy, a ani jeden z nich v tom neselhává). c) Měl jsem moment, kdy jsem chtěl seriál vzdát (bylo to mezi třetím a čtvrtým dílem), s tím, že mi zas tolik nepřináší, naštěstí jsem si to rozmyslel, jelikož poté, co se ve čtvrtém díle spoiler dají Filip s Hankou dohromady spoiler mě to skutečně chytlo, fakticky jsem se začal těšit na každý další díl. d) Stále je tu něco, kvůli čemu mi je Filip Březina něčím protivný. Jen neumím přesně říct, co to konkrétně je. Ale tím, že i postava, kterou představuje, mi taky není zrovna zvlášť sympatická (ale samozřejmě jsem mu přál, ať svou rakovinu porazí), tak je asi dobře, že si ji mohl zahrát. Děkuji uživateli s nickem Pierre, který podnítil vznik tohoto komentáře (původně jsem to tu chtěl nechat bez slov). 70 %

Mileniálové (režiséři Chlupáček, r. 1994 a Samir, r. 1985 a scenárista Šifra, r. 1988) fantazírují (! - z mnoha důvodů považuju slůvko "fantazírovat" za nejdůležitější v tomto komentáři) o lidově demokratické filiálce Federálního úřadu pro vyšetřování (ten ušel, ne?), konkrétněji o jejím speciálním (tajném) oddělení, jehož vyšetřovatelé se soustředí na případy, které jsou zdravým rozumem nevysvětlitelné - tam prý loutka uškrtila svého loutkovodiče (ep. 2), onde údajně došlo k samovznícení (ep. 4), jinde snad strašlivý Kozlopír (spolu s Pérákem "vrcholný produkt" českého (pseudo)folkloru) vysál veškerou krev nebohého trampa (ep. 6). Pravda je někde tam venku, tak vzhůru do terénu, Muldere a Scullyová, ehm, chci říci, Beku a Zajíci! Ťuk ťuk, jste tam (a jaký to tam je?)? Kroťte své nadšení pro paranormálno, Vojtěchu Beku (Cína), střízlivý rozum Davida Zajíce (Macháček) s neprůstřelnou logikou doloží, že i ty sebepodivnější fenomény ako treba elektromagnetismus Elišky Křenkové (jakože mě elektrizuje a magnetizuje, rozumíme si, ne?) mají naprosto obyčejné (fyzikální) příčiny - inu v Česku (a nezapomínejme na Slovensko), v této i dnes bohem zapomenuté krajině (a co teprve za komančů?) holt nemůže dojít k ničemu podivnějšímu, než že vám pubertální dcera (Pavlovičová) začne levitovat (a kdo by se tím vzrušoval?)... a že - což je zřejmě ještě podivnější - asertivní (eufemismus) estébačka Snížková (Fialová) svolí k rande s tím největším mamlasem široko daleko (hádej kdo, jeho jméno už tu zaznělo!), který má nadto osypky ze zmínek o politice.  ___ Objektivně by to možná mělo být za 3* (humor není moc vyrovnaný, některé pointy mně přišly násilné, resp. překotné), ale já jsem vždy rád, když se ČT pustí do něčeho experimentálnějšího, stylizovanějšího (kontra k detektivkám a realismu), navíc ta čtvrtá hvězdička signalizuje, že bych byl rád za druhou sérii; IMHO sudé epizody lepší než liché (ale sedmá epizoda mi přišla lepší než epizoda závěrečná), z herců mě nejvíc bavilo sledovat Cinu, Pavlovičovou a Fialovou (mládí vpřed, zpátky ni krok). Dedicated by Pierre. 70 %

Ideální dokument pro ty, kteří nemají čas číst knihu, jež letos vyšla průvodci tímto dokumentem Martinu Gromanovi (mj. spoluautorovi doporučeníhodného podcastu Přepište dějiny) v nakladatelství Paseka a jež nese název Kriegel - Voják a lékař komunismu. Režisérům Martinu Slunečkovi a Miloslavu Šmídmajerovi se do dvaapadesáti minut podařilo vtěsnat vše, co o Františku Krieglovi, "osobnosti mnohostranné, rozporuplné" (abych si vypůjčil příhodný popis uživatele rivah), potřebujeme vědět. 75 %

Líbil se mi design finální epizody, oproti standardizovaným (koncept show vypadal takto: 1) vaření ve vlastní zaplněné restauraci, 2) skrytá návštěva, 3) vaření v Pohlreichově restauraci pro gastronomické VIPky) základním kolům (celkem šest: tradiční česká kuchyně, italská kuchyně, moderní česká kuchyně, americká kuchyně, asijská kuchyně, zážitková kuchyně) a semifinále (obohacujícím show o prvek simulace založení nové restaurace) produkce konečně věnovala dostatek prostoru servírovanému menu a jeho promyšlení, díky čemuž se nakonec přeci jen vyjevil obrovitánský kulinářský talent soutěžní dvojice šéfkuchařů, Petra Kunce (Salabka) a Petra Heneše (Long Story Short). Proto taky tyhle show vznikají, no ne? Abychom mohli obdivovat vysokou gastronomii! Nepochybuji, že talentem a umem oplývali i kuchaři, kteří se do finále neprobojovali, jen to v překotném dění předešlých epizod nešlo rozpoznat, záběr show byl v začátku nastaven možná až příliš technicistně (kupř. jak rychlý je servis, jak si časově zorganizovat přípravu jídel apod.) na úkor zprostředkovaní chutí dané restaurace. I tak ale inspiraci nalézám (a hlavně za to ta třetí hvězdička + že jsem s touhle reality reality show pravidelně trávil středeční večery), Olomouc (Long Story Short) nemám tak daleko, inu, kdoví, kam mě můj mlsný jazýček zavede (a co mi má věčně prázdná peněženka povolí)... 55 %

Koncept této soutěže je v něčem spravedlivější než u všednodenního Na lovu, soutěžící se zde totiž v posledku vůbec nemusí ohlížet na to, kterak odpovídají lovci - nebude-li se plést, zákonitě zvítězí (co se naopak týče Na lovu, tak tam ani výborný výkon negarantuje vítězství). De facto se tedy soutěžící utkává s vlastní paměti, co víc si může potenciální účastník přát? ___ Soutěž to je dynamická, souboje odsypají jedna radost (to, že se to nejdůležitější odehrává v minutě a něco málo k tomu, přibližuje Superlov co do zakoušení napětí sledování olympijského sprintu mužů na sto metrů), Ondřej Sokol srší vtipem, lovci jsou sympatičtí (škoda, že design pořadu neumožňuje žádnému z nich předvést mimořádný výkon, jak už jsem naznačil, na jejich odpovědích zas tolik nezáleží), nevýhodu tak spatřuji pouze v tom, že velké studium (které si nadto musela Nova pronajmout na Slovensku) s aktivním publikem z toho dělá "podívanou" - za mě se ke kvízovým soutěžím víc hodí komornější prostředí, přijde mi to takové důstojnější. S tím souvisí i výtka vůči stopáži, to, že i s reklamami roztáhla Nova tento pořad takřka do dvou hodin, tomu ubírá na výjimečnosti, ubírá to na zdání, že zúčastnit je něco výsadního, zároveň to diváka může přesycovat. Ale to jsou vzhledem k tomu, co Nova obyčejně servíruje, malé věci. 75 %

Manželé Petr a Nataša Slavíkovi natočili autobiograficky laděný film (viz zajímavosti) přibližující - nám, kteří onu tíživou zkušenost nemají - komplikovanou péči o rodinného příslušníka "postiženého" Alzheimerovou chorobou. Jako první musím říct, že si minimálně cením toho, že se co do celkového dojmu obešli bez laciného sentimentu, že se neuchýlili k "vulgarizaci" a "exploataci" (tedy že výsledný tvar nepřipomíná další smyšlenou storku z bulvárního časopisu pro ženy, dávající si za cíl vyždímat co nejvíc slz), naopak mně jejich přístup k tématu přišel relativně konstruktivní (dávající vzor adekvátní reakce na podobnou situaci) a empatický (až na tu karikaturu neschopnosti ošetřovatelů a sociálních pracovníků). Co se týče příběhu, tak podobně jako u Smyslu pro humor i zde není choroba pouze osobní a rodinnou tragédií, nýbrž příležitostí k tomu srovnat si hodnoty a dát do pořádku rodinné vztahy, tedy film se nesoustředí pouze na každodenní těžkosti, ale i na možnost pozitivní "metamorfózy", ne náhodou má slovo "krize" svůj původ v řeckém "krisis", kteréžto slovo může mít též význam "obrat" nebo "zlom". Může to vypadat jako nošení dříví do lesa, ale i za mě snímek stojí na výborných výkonech trojice Karel Roden, Regina Rázlová a Antonio Šoposki, obzvlášť se mi líbila paní Rázlová, z fleku bych jí dal toho Lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli (přiznávám, Přišla v noci jsem zatím neviděl), u Antonia Šopoského mě pak překvapilo, jak moc je podobný své starší sestře Marice Šoposké. 75 %

Video killed the radio star (nebo něco na ten způsob), aby pak na jejich hrobech Gene Kelly se Stanley Donenem vystavěli Zpívání v dešti, a možná pro to, aby zůstal zachován koloběh (cenu kruhů znal již Archimédés), (pro)četl Damien Chazelle zmíněný film proti srsti, a ukázal nám, že než film promluvil, tak rozhodně neplatilo, že a little party never killed nobody. Pak se bohužel začalo hledět na morálku, a tak šlo všechno do prdele, totiž svět přišel o veškerou barvu a hudbu. ___ Film, který mi pomohl uvědomit si, že jsem si vždycky přál vidět zápasit Margot Robbie s hadem (nehledejte v tom žádné dvojsmysly, prasata)! Obecně ho ostatně beru hlavně jako (video)návod jak zapařit! 80 %

Tuto rozprav(k)u o dějích minulých beru všemi deseti, bez humoru a nadhledu by se ostatně souhrnné dějiny lidstva (tj. od pravěku do současnosti) beztak proměnily v pouhou historií (sebe)vyvražďování, (sebe)zotročování a rabování přírodních zdrojů, takhle má člověk (po uklidnění bránice) šanci se nadechnout, a v tomto nadechnutí mu lidstvo už nemusí přijít jako prvotřídní omyl. Dianě Morgan a.k.a. Philomeně Cunk ve vedení rozhovorů může konkurovat pouze Mikýř. 80 %