Posledné recenzie (1 232)
Výťah (1984)
"Výťah opäť nechodí, tak zdolať 13 poschodí, zostáva mi znovu po svojich." Pardon, byl jsem myšlenkami jinde! ;-)) Výtah... výtah... co mi to jen? Ano, už jsem doma! To je vlastně ta nahoru dolů jezdící kabina, které se vyhýbám jak čert kříži. Proč? Hoďte óčkem po tomto západoněmeckém akčním thrilleru (v hlavní roli s komisařem Schimanskim), a uvidíte! A některé lidi prostě nechápu, když mají sedět na prdeli, tak pospíchají, a když mají pospíchat (k psychoterapeutovi), tak sedí na prdeli. Pak to tak dopadá! Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 %
Pád (2013) (seriál)
Už pro ten - pro kriminální thrillery neobvyklý syžet, kdy divák od prvopočátku příběhu ví, kdo je vrah, a kdy je po většinu doby "nucen" sledovat dvě paralelní, stejně významné narativní linky - vyšetřovatelčinu (Stella Gibson) a pachatelovu (Paul Spector) -, si třísezónní (cca 17,5 h. projekčního času) The Fall trochu té divácké a kritické pozornosti plně zaslouží - ano, vím, že to víte! ;-) Mě osobně na tomto seriálu fascinovalo dvojí. Zaprvé, bezútěšnost Belfastu - jako by nestačilo, že ve městě řádí bestiální vrah žen, ono se i to město samo jeví jako by se spiklo proti bez ideji bezpečí a spravedlnosti (teroristické útoky, policisté ve vleku mafiánů a politiků, sexuální skandály kněží); na náladě to rozhodně nepřidalo. Co však hlavně oceňuju, tak to, že jak strana zákona, tak útočník nejsou vykresleni jako někdo, kdo má situaci plně pod kontrolou a komu se vše daří - i když jak komisařka Gibson, tak Paul Spector mají vysoce nadprůměrné IQ, seriál rozhodně nelze redukovat na souboj dvou geniálních mozků a.k.a. Sherlock vs. Moriarty, ba právě naopak! Oba - jakožto příslušníci druhu homo sapiens sapiens (errare humanum est) - se častokrát dostávají pod tlak a dělají fatální chyby, skoro by se chtělo říci, že právě skrze tyto přešlapy a omyly (obecně: prvek náhody) se k sobě protagonistka a antagonistou pro oba tak osudově přibližují. Za vrchol seriálu považuju druhou řadu, co se týče hereckých projevů, Jamie Dornan byl démonický a Gillian Anderson si po Daně Scullyové připisuje další ikonickou roli. Za 5* to není pouze proto, že jsem seriál sledoval po dobu jednoho měsíce, nestrhl mě k binge watchingu ani k nesnesitelnému těšení se na další epizodu (což je sice malicherné, ale v tuto chvíli pro mě rozhodující). 80 %
Chaplin (1992)
Nejen že Charlie Chaplin byl (a stále je!) jednou z největších osobností světového filmu, i jeho životní pouť jako by byla stvořena pro plátna kin - to se to pak filmuje samo, viďte pane Attenboroughe? Projděme si spolu jednotlivé etapy Chaplinova života: z úplného sociálního dna mezi nejzářivější hvězdy, věčný solitér i za času zvukového filmu zachovávající věrnost němým groteskám, ostouzen a vyštván za hranice nejhrubšími a nejzaslepenějšími reprezentanty politické moci snad v celých dějinách Spojených států (Edgar Hoover, McCarthy), aby se mohl za lepších časů vrátit a být spravedlivě oceněn za svůj přínos kinematografii; horská dráha hadr. A jako třešnička na dortu vášeň pro dospívající dívky/ženy! To jsem třeba vůbec netušil, ani bulvár číst netřeba, bohatě stačí uvěřit, že Robert Downey Jr. by mohl být Tulákem (což není tak složité), a člověk se o Chaplinovi dozví i to, na co se bál zeptat... 80 %
Posledný denníček (63)
běžci jako symptom apokalypsy (for runner85)
Nikdy jsem si nemyslel, že by newyorský maraton mohl člověka dohnat k slzám. Je to obraz konce světa. Lze mluvit o dobrovolném utrpení, jako se hovoří o dobrovolném poddanství? V lijáku, pod helikoptérami, uprostřed mohutného povzbuzování, zahalení v aluminiových kápích řítí se tu všichni, pošilhávajíce po svých stopkách, polosvlečení a s očima obrácenýma v sloup, za smrtí, za onou smrtí z vyčerpání, jakou byla smrt onoho maratonce před dvěma tisící lety, který - nezapomínejme - přinesl do Athén zprávu o vítězství. I tihle jistě věří tomu, že přinesou nějakou vítěznou zvěst, ale je jich přespříliš a jejich zpráva už nemá smysl; je to jen zpráva o tom, že dorazili, že jejich usilování končí - mlhavá zpráva o nadlidské a marné snaze. Vidíme-li v cíli postupné chátrání v jejich řadách, od prvních běžců, ještě urostlých a plných soutěživého zápalu, až po ony trosky, které jejich přátelé doslova přinášejí do cíle, a po invalidy, kteří celou trasu absolvují na vozíčku, spíše bychom řekli, že kolektivně přinášejí zprávu o katastrofě lidského druhu. Běží jich na sedmnáct tisíc a člověk přitom myslí na skutečnou maratonskou bitvu, kde ani nebylo tolik bojovníků. Je jich na sedmnáct tisíc a každý z nich běží sám, běží, aniž by byl prodchnut duchem vítězství, neboť běží, aby pocítil, že existuje. "Zvítězili jsme," zašeptá umírající Řek od Marathonu. "I did it," vydechne vyčerpaný maratonec a svalí se na zelený pažit Centrálního parku.
Maraton je forma ostentativní sebevraždy, sebevraždy jako reklamy: běžíme, abychom ukázali, že jsme schopni dojít až na konec svých sil, abychom to předvedli - ale předvedli co? Že jsme schopni skončit. Graffiti neříkají nic jiného: Jmenuju se tak a tak, existuji! Je to marná reklama na existenci!
Lidé, kteří pěstují jogging, jsou ryzí Svatí Posledního dne, jsou to protagonisté zvolna postupující apokalypsy. Nic nepřipomíná konec světa tak jako člověk, který se na pláži, osamělý, řítí stále vpřed: zahalen zvukem svého walkmana, ohrazený v solitérním obětování své vlastní energie, lhostejný ke katastrofě, protože pokud mu hrozí nějaké zničení, může si je způsobit jen a jen sám, naprostým vyčerpáním energie svého těla, jež je v jeho očích zbytečné. Zoufalí divoši páchali sebevraždu tak, že se rozhodli plavat vstříc otevřenému moři až do vyčerpání všech sil, zatímco jogger se zabíjí tak, že běhá podél břehu sem a tam. Nepokoušejte se zastavit toho člověka s vytřeštěným zrakem a zaslintěnými ústy: buď vás ztluče, anebo bude před vámi na místě tančit jako posedlý.
