Guzi

Nevidím extrémní zlepšení proti předchozím sériím, protože jsou skvělé obě. A třetí je stejně skvělá, možná vážně o chloupek lepší, napínavější a příběhově vybroušenější. Konec nebyl tak šokující, směřovalo k němu druhou půlku série. Šokovaný bych byl kdyby k tomu nedošlo, na co by Bateman a spol pak chtěli lákat na další řadu, to fakt nevím...Celkově za 4.5*, ale doufám, že nebudu nikdy psát komentář k 7.sérii...

Tak jsem se těšil na třetí sérii, že jsem kvůli tomu dokoukal nesnesitelnou druhou a voilá, je to skoro stejná sračka. Záporáci jsou dementi, otřesně přehrávající oba dva. Jejich motivace je směšná. V každé jejich scéně jsem se modlil, ať už je konec. Málem mě omylo, když se ještě snad v osmé epizodě stále řešil Brady...ale pozor, na prvním místě v soutěži o nejvymaštěnějšího kokota s přehledem vyhrává postava "Syna", kterého bych z fleku po poslední scéně, být jeho rodiči, poslal pod kola projíždějícího Mercedesu. Brendan Gleeson je super jako všude a Justine Lupe je tady taky skvělá. V tomhle projektu jsem s nimi ale byl rozhodně naposledy.

Příjemný, pohodový film s civilním Deppem, který by takové snímky měl točit pořád. Bez zbytečného vrtošení se á la Jack Sparrow je mi takhle daleko sympatější. 90 minut uběhlo lusknutím prstu a vůbec mi nevadilo, že je ten film prakticky o ničem.

Pomalu vyprávěný příběh o vztahu syna (opět vynikající Pitt) se ztraceným otcem, který by mohl na ploše dvou hodin fungovat i na Zemi. Vizuální pojetí vesmíru a scenérie díky kameře Hoyteho van Hoytemy zvedají film, který mě příliš nepohltil lehce nad průměr, přesto v dnešní době slušné řemeslo, pokud ale chcete sci-fi s podobným poselstvím, tak sáhněte po Interstellaru od pana Nolana.

Guy Ritchie je zpět tam, kde ho máme nejraději, v britských ulicích. Gangsterka se skvělým scénářem a vynikajícími dialogy dává vzpomenout na časy Podfu(c)ku a mně je vždycky s partou Ritchieho podivínů velmi dobře. Grant (překvapivě) a Farrell s Hunnamem (nepřekvapivě) nejlepší. Guyi ser na Sherlocka…

Mafiánská freska, kde kralují všichni tři nejlepší filmoví „gansteři“ všech dob Pacino, De Niro a Pesci, který se vrátil z hereckého důchodu, aby dal zavzpomínat na zlaté časy Nickyho Santora. Není to tak dobré jako Mafiáni nebo Casino, ale už jsem ani nedoufal, že se někdy s touto partou vedenou Mistrem Scorsesem setkám. Film, který jako by byl natočen pro mě.

Znáte ten pocit kdy od oznámení námětu, přes herecké obsazení, teaser, trailer a blížící se datum premiéry natěšenost a nedočkavost shlédnutí filmu stále roste a pak si sednete do sedačky v kině a bojíte se, že to nebude dokonalé? V tomhle mistrovském kousku jsem ony obavy zažíval úplně zbytečně. Celý film jsem se usmíval jak debil a vychutnal si zlatá léta Hollywoodu přesně tak, jak jsem si je představoval celý život. Pánové Rick Dalton a Cliff Booth mě přesvědčili, že kdybych si mohl vybrat dobu a místo, ve které bych mohl žít, vybral bych si bez váhání zlatá šedesátá v LA. Quentin tady vzdává hold filmům, o kterých jsem nikdy neslyšel a neuvidím je, ale vůbec mi to nevadilo. Tradičně perfektní soundtrack, jak jsme u něj zvyklí a fantastické finále znamená, že cokoliv jiného než 5* nepřipadá v úvahu. Pro jistotu si pořídím do garáže plamenomet, kdyby se před prahem mého obydlí zjevila „A bunch of fucking hippies!!!“

Deprese jako prase. Pomalé vyprávění ukazuje zrod nejikoničtějšího komiksového padoucha všech dob a Phoenix si to viditelně užil a zařadil se po bok Nicholsona a Ledgera na vrchol (chudák Leto). Gotham zase jednou krásně hnusný a fantastické finále, které vystřeluje film do absolutních výšin. Pocta Taxi Driverovi s make-upem.