zigíš

Velká škoda obrovského potenciálu promarněného v takové nijaké, bezkrevné meditaci o smyslu života. Ani Malickovské, ani Nolanovské a jak už tady zmiňuje serdehelan ani Soderbeghovské (možná vzdáleně). K čemu pak ten vycizelovaný styl, když je mi osobní rovina postav putna ? Ve finále vlastně stejný road trip jak Mad Max (jdeme dlouho někam, pak to votočíme a jdeme nazpátek) akorát tady víc uspávací a emocionálně pustý. Tak snad příště.

Úchvatný mikrokosmos Jacka Finchera, zabydlený stovkou postaviček a charakterů usilujíc o slávu, peníze, moc ..nebo jen o pochopení (uznání ?). Obdivuji Finchera (syna) s jakou nekompromisností natočil scénář svého tatíka. Okouzlen -ve finále- a neviděl jsem naposled.

Tak trochu Bond z paralelního vesmíru, s hodným padouchem Dracem a jeho sexy dceruškou, Bondem trucujícím, co každou chvíli odchází z tajné služby jejího veličenstva. Bondem co nevypadá jako Connery a Blofeldem co nevypadá jako Pleasence (a neznají se). Bondem co se na konci filmu žení (!) a agenti i záporáci si u skleničky rozprávějí o prožitých dobrodružstvích a žoviálně se u toho uchechtávají. Ano a hodně se tam lyžuje, vlastně kdykoliv je záminka k lyžování tak ji postavy využijí. Velmi zábavný Bond :)

Harry Palmer: James Bond dělnické třídy, nakupuje v sámošce hezky s košíčkem konzervy (výhradně americké, inu gurmán) pro kolegyni agentku, kterou chce sbalit. Ano, Harry ve volnu rád vaří a poslouchá klasiku k tomu, jinak v práci spíš úředničina, akce poskromnu. Na druhou stranu, když už, tak má styl a suché hlášky a kukuč Michaela Cainea. On je to nakonec docela roztomilý film.

Ponuré, pomalu plynoucí drama mlčenlivých stínů i jejich nejednoznačných charakterů, obývajících bezútěšný svět kde jedinou nadějí je skutečnost, že ta válka přeci jednou skončit musí. Myslím, že i dobový francouzský kritik musel být v šoku z některých scén, ve kterých hrdinové právě hrdinsky nejednali, snad právě proto není Armáda stínů klasikou, ke které by se každý druhý tvůrce odvolával. Tíživá a smutná záležitost, přesto jsem za ten nekompromisní přístup vděčný.

Co dělat v raném 12.století o Vánocích když člověk mrzne (na hradě) kout pikle a intrikařit, protože taky co jiného? A i když to často svádí na nějakou tu kudlu v zádech nebo jed ve vínu, slova jsou v tomto případě mnohem vražednějším nástrojem. Brilantní dialogovka a vzhledem ke skromnému rozpočtu a divadelní minulosti i hezký film pro oko. Takže: stromek už je nazdobený, dárky zabalené a všichni se můžeme začít hezky nesnášet.

Sydney Pollack měl v sedmdesátkách úžasný žánrový rozptyl: western, krimi, paranoidní thriller, romantika. A ta v ´Takoví jsme byli´ funguje skvěle, stejně jako peprné dialogy a vůbec je na co koukat a co poslouchat. Já měl ale problém -velký problém- s tou politickou orientací Katie, mladá holka co má doma plakáty Lenina a obrázky Stalina (v rámečku) uff s tím jsem fakt bojoval (!) asi toliko k záporům. Pokud ale její svérázná výzdoba bytu nebyla v záběru a náhodou se řeč nestočila k politice -nebylo takových momentů moc- jsem se docela bavil :)

Opening credits jak z nízkorozpočtové bondovky, velmi stylové. Peter Falk ve svém Colombovském debutu možná působí uhlazeněji (dokonce elegantněji) ale atributy, které dělají jeho postavu legendární lze pozorovat už tady. A zejména ty povahové, jak je vtipně glosuje jeho protivník: ´Columbo vy jste úžasný, jste nejvlezlejší člověk kterého jsem potkal a sympatický, jste sympatický! Už vám řekli, že jste komický? Jste jak uličnický skřítek, kterému někdo sebral jeho mochomůrku.´ Nesporným plusem je chytré naplánování a provedení vraždy inteligentním záporákem, co ze své psychiatrické profese dovede Columba skvěle odhadnout (jasně, že ve finále šanci nemá, ale zkusil to statečně). Jo a ten konec, souhlasím mohl být promyšlenější, ale na poprvé se takovéto chybičky odpouštějí.

V labyrintu pánbíčkářské politiky aby se čert vyznal (!) jinak jsou všechna ta hejblata moci a chtíče ve prospěch dech beroucí podívané, o tom žádná. Ať si křesťané toho svého Boha nechají, mé ´duchovno´ je Ennio !

Intenzivní body horůrek, místy fakt fyzicky nepříjemný, škoda nepříliš vhodné hudební složky taky nepříjemné, ale otravně iritujícím způsobem. Kolem a kolem, povedená záležitost.